Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Netopirek něco na tom asi bude, je nejmladší ze 4deti a z toho co jsem pochopila si ho nikdo nevšimal, nestaral, jako děti zemědělce měli jen povinnosti, první oráče oak škola a zábava takhle to u nic bylo a asi si tenhle obraz nese s sebou ne ve smyslu aby něco dělala ale aby byla zodpovědná a samostatná ve všem a nejednalo se s ní jako s malým dítětem, prý ji hýčkám, není snad přirozené své dítě tak trochu hýčkat??? Není to kus masa přece… Bavili jsme se o tom i, a jediné co mi řekl „já jsem to měl jinak“ a nejspíš čeká že to bude podle něj bere se za skvele vychovaného člověka, ale to že na něm uplatňovali rodiče fyzické i psychické tresty a do určité míry ho to poznamenalo to už nebere v potaz… Je to kříž, když s někým není klidná domluva
Neni to jeji otec, na tohle bych se vybodla. Nemas to za potrebi, ty a hlavne ta mala. Ja taky svoje holcicky rozmazluji, je to normalni od milujici mamy.
@Anonymní píše:
@Netopirek já ale tohle taky znám z domu, mamka byla ta která defacto rozhodovala, taťka byl zaneorazdnen praci a na mě tolik času neměl, tudíž neměl ani pořádně přehled jestli jsem zlobila nebo ne jestli ven jít můžu nebo nemůžu, bylo to v mamcine režii a nikdy jsem nepostřehla že by se kvůli tomu hádali, málo kdy se stalo, že mě mamka poslala zeptat se taťky, ale ten mě vždycky poslala zase zpátky, ať se zeptám mamkyrozhodovali jen když šlo o něco „velkýho“ třeba na co jí dáme do hudebky, nebo pojede na tábor tam nebo jinam… Ale ne o banalitach…
A on to měl v rodině jak? A nemůže mít skutečně dojem, že ho s malou mezi sebe nepustíte. Takže on se snažím k vám dostat takhle? On nemusí být úplně hrozný.
Ale tedy jsem zastánce nepřehlížet varovné majáky.
Muj chlap je taky ze studeneho odchovu, hracky mit nesmeli. Ucit se i na stedry den atd. Hodne mlaceni. Mame 2 holky na ne ruku nevztahne, max. zahuci Je laskavy a velmi miluji, porad je obe objima. Holky ho zboznuji a umi to s nim
. Takze i takovy chlap, se muze zmenit, jen nevim jestli bych nechla sve dite, jako zkusebniho kralika.
Zakladatelko, a jak funguje biologický otec? Jaký má vztah s dcerou? Pokud má dítě svého otce, který se normálně stará, pak bych od nového partnera očekávala sice podporu, ale ne aby on zaváděl jakési svoje výchovné metody, nebo restrikce formou pokus/omyl, zvláště pokud sám ještě děti ani nemá. Měl by být pro tvoji dceru něco jako kamarád, nebo strejda, který si s ní hraje, pomáhá, a podporuje maminku ve výchově stylem „zeptáme se maminky, poslechni maminku…“Celodenní výlety s jeho matkou, nebo nějakou jinou cizí osobou bych taky zvážila. V první řadě se jedná o dítě, jak se cítí ono v takové společnosti. Jestli tvůj partner neumí skousnout, že ve výchově tvojí dcery má pouze něco jako poradní hlas, pak bych ho poslala o dům dál. ![]()
@Miryam její otec se jednou za měsíc uráčí přijet na návštěvu, (byly i coby kdy to bylo po čtvrt roce) scházíme se na neutrální půdě, ale je to tak půlhodinová návštěva, kdy se jí zepta jak se má co ve školce a zase jede pryč, nikdy ji nic nepřiveze ani maličkost, a s placením to je taky jak na houpačce, někdy něco pošle, ale většinou se vymlouva že nemá peníze, na tohle jsem se už vykašlala o dceru se dokážu postarat i bez jeho příspěvku, ve styku jim nebráním, akceptuju že je její otec a až bude větší udělá si svůj vlastní úsudek k nemu a třeba i díky tomu zjistí, proč to dopadlo tak, že se rodina rozbila…
@Anonymní píše:
@Miryam její otec se jednou za měsíc uráčí přijet na návštěvu, (byly i coby kdy to bylo po čtvrt roce) scházíme se na neutrální půdě, ale je to tak půlhodinová návštěva, kdy se jí zepta jak se má co ve školce a zase jede pryč, nikdy ji nic nepřiveze ani maličkost, a s placením to je taky jak na houpačce, někdy něco pošle, ale většinou se vymlouva že nemá peníze, na tohle jsem se už vykašlala o dceru se dokážu postarat i bez jeho příspěvku, ve styku jim nebráním, akceptuju že je její otec a až bude větší udělá si svůj vlastní úsudek k nemu a třeba i díky tomu zjistí, proč to dopadlo tak, že se rodina rozbila…
Hmm, o důvod více v takovém případě hledat k sobě partnera, který by tvoje dítě měl opravdu rád, a měl k němu hezký vztah. Chování tvého současného partnera mi připomíná spíše chování dozorce v ústavu.
@Miryam píše: Měl by být pro tvoji dceru něco jako kamarád, nebo strejda, který si s ní hraje, pomáhá, a podporuje maminku ve výchově stylem „zeptáme se maminky, poslechni maminku…“
Tohle jsi napsala dobře, moc dobře… Je fakt že si „strejda“ nemůže chtít hrát na otce, když jim není, něco jiného by bylo, kdyby byla ještě malička a neměla z toho rozum, ale takhle je to pasé, ví kdo je její otec a to že je takový nebo makový je věc druhá, otcovství mu nelze odepřít a i když se partner snaží dostat na jeho funkci, je to bezpředmětné, nikdy to tak nebude, možná má vzor ve vlastni rodině, jeho brácha si vzal holku s dítětem a nastavili si funkce matka otec, malá byla ještě prcek takže ani teď ve věku kdy ji je 18let neví o tom, že „táta“ není její vlastní táta, možná to chce přítel stejně, jenže špatné načasování, dcera už není malé mimčo a je třeba pracovat s tím co je a jak to je, pokud člověk chce aby to fungovalo, vždy je třeba něco obětovat, „nebudu pro ni jako její otec nebudu bohužel rozhodovat o všem jak bych chtěl ale zase můžu mít skvělý vztah jak s její matkou tak s ní“ tohle kdyby si tak uvědomil, svět by byl zalitý sluncem…
Zajímavé, jak rozdílné názory panují, když je ta „macecha“ chlap.
V jiném tématu bylo naprosto v pořádku, že dítě nebude spát s otcem v posteli, bude jíst co macecha uvaří - a celkově macecha má právo mluvit do výchovy a podílet se na ní.
Chlap - nevlastní otec - však najednou nemá právo ani mít svůj názor na přemíru sladkostí v jídelníčku takhle malého dítěte.
Zakladatelko, nenajdeš muže, který by ti do výchovy trochu neremcal. Prostě když s vámi bude žít, bude součástí rodiny. A k tomu některé věci patří. On musí být trpělivý, že PRO NĚJ to bude neskutečně náročné, mít rád cizí dítě, respektovat ho, starat se (ano i finančně i třeba tak, že dceru pohlídá, dá najíst atd.)- ale zároveň nesmet nic říct a nijak zasáhnout do výchovy je téměř nemožné.
Chce to kompromis. Nadhled. I od tebe a dokonce určitý přístup - respekt - i od dítěte - a to se učí od tebe. Znám obě role velmi dobře a chlapovi, který nemá děti, bych poradila ať od tebe utíká mílovým krokem. Ženská s dítětem/chlap s dítětem je vždycky obrovská komplikace. Zkus mu půjčit knihu Třetí rodič nebo přidat ho do skupinu Nevlastní rodič na FB. A zkus si tam přečíst, jak těžké je žít s cizími detmi. Ale pro něj bude nejlepší si najít bezdětnou. A pro tebe chlapa s dětmi. Ale pozor ani potom to nebude lehké - žárlivost mezi dětmi, jiný přístup k výchově, protěžování těch svých, ex partneři atd. Je to běh na dlouhou trať a nejistý podnik. Zvládnou to jen velmi silní lidé.
@Anonymní píše:
Tohle jsi napsala dobře, moc dobře… Je fakt že si „strejda“ nemůže chtít hrát na otce, když jim není, něco jiného by bylo, kdyby byla ještě malička a neměla z toho rozum, ale takhle je to pasé, ví kdo je její otec a to že je takový nebo makový je věc druhá, otcovství mu nelze odepřít a i když se partner snaží dostat na jeho funkci, je to bezpředmětné, nikdy to tak nebude, možná má vzor ve vlastni rodině, jeho brácha si vzal holku s dítětem a nastavili si funkce matka otec, malá byla ještě prcek takže ani teď ve věku kdy ji je 18let neví o tom, že „táta“ není její vlastní táta, možná to chce přítel stejně, jenže špatné načasování, dcera už není malé mimčo a je třeba pracovat s tím co je a jak to je, pokud člověk chce aby to fungovalo, vždy je třeba něco obětovat, „nebudu pro ni jako její otec nebudu bohužel rozhodovat o všem jak bych chtěl ale zase můžu mít skvělý vztah jak s její matkou tak s ní“ tohle kdyby si tak uvědomil, svět by byl zalitý sluncem…
pokud nemá právo o ničem rozhodovat, neměl by mít ani žádné povinnosti.
A když partnera postavíš takto mimo rozhodovací proces na vztahu se to vždy projeví, nejde to uplně odělit, pokud žijete ve společné domácnosti.
@Anonymní píše:
@scentini Hmm vidím to podobně… Když to nevyšlo s jejím otcem, říkala jsem si že budu jen s ní že nikoho dalšího k sobě nepotřebujeme, přišel „přítel“ nabyla jsem dojmu že je přesně takový jakeho k sobě my dvě potřebujeme no, ale opět se ukázalo, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají…
Ukončila bych to, za chvíli se ho holka bude bát
je snad logické že když něco chce jde za tebou a ne za ním
. Tuhle výchovu praktikoval dřív na psa ne ![]()
Zakladatelko, když žijete v jedné domácnosti, nemůže být zticha a nic nekomentovat. Ale je logické, že dcera se chodí ptát tebe a ne jeho. A za mě, 4 sladkosti denně je moc. Znám dítě, kterému babička prodavačka podstrkovala denně sladké. A je tlusté až do dospělosti.
@Lucie_Sx píše:On má nárok na to, abyste se zajeli všichni společně, aby se na jeho návrhy a názory brala zřetel, abys nad tím vážně uvažovala, abyste si to zkrátka nastavili odteď nějak společně.
A tady z tvé strany nevidím vůli.
Hele, to si uplně nemyslim. Má nárok určitě mluvit do toho, co se hoopravdu osobně týká a ovlivnuje ho.
Což samo hodně záleží, jak moc je zapojený do výchovy a péče o dítě. POkud jí zajistí převážně zakladatelka a zvládá to sama, tak fakt nevidim důvod, proč by on měl řešit, jestli má jít dítě na koupaliště nebo ne. To bych chápala v situaci, kdy jde chlapovi o to zajistit čas jen pro sebe a zakladatelku.
Ale podobně i jiné záležitosti.
Já jsem pro, aby šly povinnosti a práva ruku v ruce. Neexistuje na to jeden správný mustr- nekomu vyhovuje víc fungovat jako klasická rodina- nevlastní rodič více supluje roli rodičovskou, se vším všudy. Někde je to ale oddělené - hraje roli partnera a vztah dítě- partner je spíše takový volnější, bez toho, že by ten partner měl nějaké výraznější povinnosti ( neživí ho, nepečuje o něj v nepřítomnosti rodiče), pak logicky má i méně práv „pindat“ do té výchovy. Todle si musí ale ti dva vykomunikovat hned na začátku - jaká jsou očekávání. Obvykle jsou v tomdle směru dost vyhraněná a obtížně akceptovatelný ten opak.
@Anonymní píše:
@Miryam její otec se jednou za měsíc uráčí přijet na návštěvu, (byly i coby kdy to bylo po čtvrt roce) scházíme se na neutrální půdě, ale je to tak půlhodinová návštěva, kdy se jí zepta jak se má co ve školce a zase jede pryč, nikdy ji nic nepřiveze ani maličkost, a s placením to je taky jak na houpačce, někdy něco pošle, ale většinou se vymlouva že nemá peníze, na tohle jsem se už vykašlala o dceru se dokážu postarat i bez jeho příspěvku, ve styku jim nebráním, akceptuju že je její otec a až bude větší udělá si svůj vlastní úsudek k nemu a třeba i díky tomu zjistí, proč to dopadlo tak, že se rodina rozbila…
NO a co tedy očekáváš od tvého nového chlapa? Že bude toho biootce suplovat nebo prostě jsi smířená s tím, že otec v jejím životě moc není. A hledáš partnera jen pro sebe?
@Lama Lama píše:
Hele, to si uplně nemyslim. Má nárok určitě mluvit do toho, co se hoopravdu osobně týká a ovlivnuje ho.
Což samo hodně záleží, jak moc je zapojený do výchovy a péče o dítě. POkud jí zajistí převážně zakladatelka a zvládá to sama, tak fakt nevidim důvod, proč by on měl řešit, jestli má jít dítě na koupaliště nebo ne. To bych chápala v situaci, kdy jde chlapovi o to zajistit čas jen pro sebe a zakladatelku.
Ale podobně i jiné záležitosti.
Já jsem pro, aby šly povinnosti a práva ruku v ruce. Neexistuje na to jeden správný mustr- nekomu vyhovuje víc fungovat jako klasická rodina- nevlastní rodič více supluje roli rodičovskou, se vším všudy. Někde je to ale oddělené - hraje roli partnera a vztah dítě- partner je spíše takový volnější, bez toho, že by ten partner měl nějaké výraznější povinnosti ( neživí ho, nepečuje o něj v nepřítomnosti rodiče), pak logicky má i méně práv „pindat“ do té výchovy. Todle si musí ale ti dva vykomunikovat hned na začátku - jaká jsou očekávání. Obvykle jsou v tomdle směru dost vyhraněná a obtížně akceptovatelný ten opak.
Já tím chtěla říct, že jestli spolu bydlí a chtějí tvořit novou rodinu, tak se musí z jednotky „matka-dcera“ stát jednotka „muž-matka-dcera“.
Prostě on musí mít pocit, že patří všichni spolu.
Nechci pitvat konkrétní věci, co řekl nebo neřekl, jde o to se domluvit tak, aby to vyhovovalo všem. A ne stylem „on do toho nemá co remcat“
.