Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ale to přece vůbec nevadí, že brečíš…hlavně to v sobě nedus, člověk to ze sebe musí dostat. Breč, křič, nadávej, pročisti si hlavu a pak se zkus něčím zabavit. Nejdřív asi nebudeš nic vnímat, ale časem se to bude zlepšovat. Snaž se dělat cokoli, co ti teď zdravotní stav dovolí a samozřejmě se ještě šetři a odpočívej, ale jinak se snaž něco dělat, ať nemáš čas se v tom tolik šťourat.
A ne, nedělej, že se nic nestalo. Stalo a pořád to v tobě bude. Ale změnit to nedokážeš a ani jsi tomu nemohla nijak zabránit, prostě bohužel není v naší moci s tím cokoli udělat, takže prostě musíš jít dál.
Já jsem ze začátku nevnímala vůbec nic. Potřebovala jsem dělat seminárky do školy, nakonec za mne dost věcí museli udělat kamarádi (spolužáci), protože já prostě nebyla schopná ničeho (taky to věděli, takže mi sami nabídli pomoc). Taky zrovna bylo moje jindy milované MS v hokeji. U prvního zápasu jsem se nedokázala soustředit ani na vteřinu, šlo to mimo mne. U posledního zápasu jsem už dokázala i fandit.
Jo a ještě když se vrátím k začátku, tak jsem taky nebyla schopná mluvit, aniž bych brečela a nechtěla jsem k sobě kromě manžela nikoho pustit, nechtěla jsem s nikým mluvit a poslouchat, jak je to všem líto… ale ještě v nemocnici mě o tom donutily mluvit holky, co se mnou byly na pokoji. A pak během pár dní doma jsem začala přijímat návštěvy. Všichni měli zakázáno mě litovat a mluvit o tom. Nakonec jsem o tom začala mluvit sama a až pak se mi trochu ulevilo.
Je dobře, že chceš do práce, mezi lidi, jen se předem obrň a připrav se na to, že jestli na tobě poznají, že jsi smutná, tak že se budou ptát co je a co se stalo, a tak. Život jde dál a každá se toho mimíska jednou dočkáme, takže se dej co nejrychleji do kupy, ať se můžete začít snažit znovu a ať je tvé tělo fyzicky i psychicky připravené na další boj.
Za jak dlouho vám řekl doktor, že to můžete zkoušet znova? Většinou doporučjí za tři měsíce, ale mně to doktorka dovolila hned po první MS. Pokud je človšk v pořádku, tak si myslím, že není důvod, čekat ty tři měsíce. A hlavně, až se začnete snažit, tak to psychicky dost pomůže. Už prostě ten pocit, že konečně pro to zase můžeš něco dělat ![]()
Na kontrolu k doktorce bych měla jít za týden, ale ještě jsem nebyla schopná se tam objednat. Bojím se toho, jak vyskočím na tu kozu a uvidím ten ultrazvuk, ale bez miminka. Přítel slíbil, že půjde se mnou. Asi se pak zase složím. Právě mi volala kamarádka, která se snažila o mimi 8let a pak se povedlo uměle a navíc její sestře se stalo to co nám, takže se vypláču. Moc jsi mi pomohla. Děkuji ![]()
Ahoj kiwik82, je mi moc líto čím si teď prožíváš…Sama jsem si tím prošla v červnu. Naprosto tě chápu. Já brečela každý den, nechápala jsem proč zrovna mě se tohle muselo stát, vždyť jsem byla na sebe tak opatrná. Dávala jsem si to za vinu. Měsíc jsem byla na neschopence a ty dny kdy jsem byla doma byly strašný. Manžel musel chodit do práce a já každý den jen plakala…V tu chvíli mi nepomohlo nic a nikdo. Chce to opravdu ten čas a hlavně se zapřít a být silný. Počkej až začneš znovu menstruovat. Mě osobně to dodalo asi nejvíc síly. To že čas opravdu utíká a je tu pak znovu šance se snažit o miminko. Přečti si diskuze, piš si s námi. Ono to psychicky, alespoň trošku pomůže. Držím palečky a neboj ono to miminko příjde uvidíš. ![]()
Ahoj Hanino33, děkuji za reakci. Nejhorší je to asi ráno, když se probudím a uvědomím si, co se vlastně stalo a že se mi to bohužel nezdálo. Miluju léto, ale teď ho nenávidím. Už jsi v pořádku? Kdy jste se začali snažit znovu? Děkuji ![]()
Realita je bohužel trvdá, ale miminko bude…jednou si k sobě cestu najdete, neboj! Teď se z toho psychicky trošku dostaň, v práci také třeba příjdeš na jiné myšlenky, a pak čas rychle uteče a budete se moc s přítelem znovu snažit…Já mám teď po druhé menstruaci, ještě se chystám co nejdřív na gyndu, abych věděla že je vše v pořádku a pak to zkusíme. Bojím se, nechci to uspěchat, ale zároveň to nesmírně chci a potřebuju…Po zákroku jsem prodělala ňáký zánět brala jsem prášky, takže teď se jen modlím aby to bylo všechno v pořádku…
Držím palce ať jsi v pořádku a co nejdříve otěhotníš. Dej pak vědět jak jsi dopadla na gyndě. My jsme zkoušeli od ledna, ale nedařilo se. Přítel měl spermiogram v pořádku, ale mě nedozrávaly vajíčka do správné velikosti, tak mi doktorka napsala Clostylbegit a pak jsem byla v době ovulace ještě na injekci Pregnylu a podařilo se napoprvé. Ale teď z toho mám obavy, aby se to povedlo brzy, pže ty hormony se smí brát jen 3 měsíce, pak 3 měsíce pauza a pak se to může opakovat max ještě jednou. Vím, že nejdůležitější je psychika, jenže rozum jde teď stranou a to
tak bolí…však víš. Ale díky vám tady mám naději, že po nějakém čase ta největší bolest přejde a vrhneme se na to znovu. Drž se!
Děkuju za tvou zprávu! To víš že ano, naděje umírá poslední a my to přece jen tak nevzdáme!!
Ozvu se určitě…prosím i ty dej o sobě vědět!!
Ahojky holky take jsem byla ted v utery na revizi bohuzel uz na druhe
byla jsme ve 12t miminko asi 11+5 prestalo byt srdicko ale pritom jsem v 8t jeste tak krasne to srdicko videla
Ted bych se chtela zeptat, po revizi mi teoreticky nic nebylo krom krvaceni kdyz jsem vstala druhy den jsem si rikala, ze skoro nekrvacim, ze bych mohla odlozit vlozky no ted vecer jsem ve sprse zacala krvacet a druhy den jsem zacala mit docela bolesti v podbrisku. Nyni je to 5 dni a mam porad bolesti v podbrisku a porad krvacim ne nejak silne ale je mi to divne, po prvni revizi jsem skoro nekrvacela a ani bolesti nemela. Mela jsem stim nejaka zkusenost? Premyslim, ze bych zitra zasla k doktorovi na pohotovost teplotu myvam kolem 37-37,6
Dekuji
@Peeetha Já bych si tam raději zašla…víš jak, raději nic nepodcenit!
@Peeetha krvácení nevadí, mužeš špinit, krvácet pruběžně celých 6 týdnu…i pár dní být čistá a pak zas špinit atd ale ta bolest nevím, ta by asi neměla být, určitě né x dní po revizi, tak si zítra raději zajdu k lékaři…neboj všechno bude v pořádku… ![]()
Ahoj všem…Já sice ještě po revizi nejsem ale jedno už teď mám s Vámi společné a tím jsou nervy
Minulý čtvrtek jsem byla přijatá do nemocnice s podezřením na mimoděložním otěhotnění, které bylo nakonec skoro vyloučeno a přihlíželo se na to jako na normální. Pro mě velký záblesk naděje (s přítelem se o miminko pokoušíme od března)a nakonec mi dnes řekli že plodové vajíčko tam je ale zatím nevidí ani embryo a ani žádnou akci
Takže v úterý jdu na konečnou prohlídku kde se rozhodne jestli na revizi půjdu
Nikdy sem na ní ještě nebyla.
Tak už to mám za sebou.Ale jelikož tam prý materiálu moc nebylo, tak pořád straší. HCG ale už kleslo tak to snad doufám bude dobrý. Jinak mám po revizi 2dny a bolesti zatím nemám, tak doufám že to i tak zůstane
Po třech menstruacích se chceme zase začít snažit. Tak doufám že se tentokrát už podaří vše v pořádku ![]()
@Kristla26 píše:
Tak už to mám za sebou.Ale jelikož tam prý materiálu moc nebylo, tak pořád straší. HCG ale už kleslo tak to snad doufám bude dobrý. Jinak mám po revizi 2dny a bolesti zatím nemám, tak doufám že to i tak zůstanePo třech menstruacích se chceme zase začít snažit. Tak doufám že se tentokrát už podaří vše v pořádku
Já jsem taky po revizi 14 dní, bylo moje první těhu, podařilo se nám na první pokus a dopadlo to takhle, dnes jsem byla na kontrole a doktor mě pro jistotu posílá ještě na hcg, protože viděl něco na ult - tak prej pro jistotu. Doufám, že to bude ok, protože znovu to v nemocnici nezvládnu.
Moje to bylo také první… ale snažili jsme se od března. A když se konečně poštěstilo tak tohle…
Tak to jsme na tom dost podobně. Mě také vyhrožují že to nemusí být vše a čekají mě také kontroly.Tak budu držet palečky ať to dobře dopadne. A doufám, že sem brzo napíšeme lepší zprávy
Vy máte v plánu se snažit?? A po jaké době tak?? Jestli se můžu zeptat??
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.