Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rodičovské přešlapy
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
7.4.22 14:52
- Citovat
- Upravit
7.4.22 14:55
@Anonymní píše:
V první třídě mě lékařka poslala do ozdravovny. Děti od prvního dne dostávaly pohledy a dopisy snad každý den. Mě máma poslala za celé dva měsíce asi jen 3 nebo 4 pohledy - 1× za 14 dní. Brečela jsem kvůli tomu. Dodnes, když si na to vzpomenu, není mi z toho zrovna do smíchu a to mi je 50. Moje máma nemá žádnou empatii a po 80 ti letech života si to konečně uvědomila. Vlastně mi nepsala nikdy na žádný tábor, tak max. jeden pohled, možná dva, když byl tábor delší.
Tak ti dík, hned je mi líp 
Neboj, na ten další už mu přišlo za pouhých 6 dní 5 dopisů/pohledů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 15:10
Já toho mám rozhodně víc. Ale dva přidám.
Vzala jsem dětem dopis od ježíška, jako že si ho už odnesl. Blbé bylo to, když jsme jeli ze školky a syn se mě zeptal, co ten dopis dělá v autě na sedadle. 
to jsem si v duchu řekla, že jsem fakt kus krávy.
Manžel přeléval slivovici do plastové půlitrové lahve. No bohužel to nechal na lince a když přiběhl syn z venku, tak si lokl tak tři velké loky, než ho začalo pálit v krku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 15:14
My dáváme dopis Ježíškovi za okno. No já myslela, že ho manžel schoval, manžel zase, že jam Nedávno ho dcera našla na zahradě 
písmo bylo úplně vymazané, deštěm. Tak jsem řekla, že je Ježíšek kouzelný a nechal tu prázdný list
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 15:15
@Anonymní píše:
V první třídě mě lékařka poslala do ozdravovny. Děti od prvního dne dostávaly pohledy a dopisy snad každý den. Mě máma poslala za celé dva měsíce asi jen 3 nebo 4 pohledy - 1× za 14 dní. Brečela jsem kvůli tomu. Dodnes, když si na to vzpomenu, není mi z toho zrovna do smíchu a to mi je 50. Moje máma nemá žádnou empatii a po 80 ti letech života si to konečně uvědomila. Vlastně mi nepsala nikdy na žádný tábor, tak max. jeden pohled, možná dva, když byl tábor delší.
Jeeeej já jezdila snad každý rok do lázní a dopis ani jednou…moc mě to mrzelo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.22 15:57
@adamcoka píše:
A statisticky, kolika z vám se stalo, že jste prostě automaticky popojížděly a pohupovaly s prázdným kočárkem?
Já to dělala s nákupním košíkem.
- Citovat
- Upravit
7.4.22 16:02
Ja jsem ostrihala kluky a moc se mi to nepovedlo. Hlavne u starsiho. Takze dost poznamek, jestli si to strihal sam a tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Svetluska55
7.4.22 16:33
Mě rodiče zapomněli vyzvednout po škole v přírodě, seděla jsem na kufru před školou a učitelka jim musela jít volat, byla jsem jediná..
Já se snažím si vše hlídat, ale na turnajích dítěte většinou nevidím góly, protože čumim do mobilu (hrozně mě to nebaví).
Určitě jsem x krát zapomněla na něco do školky/školy nebo to dítě cestou vysype, takže ostatní mají krásné cukroví a moje dítě má drť nebo nic..
Víka zubnicka x krát šla až další den.. hlavně, že přišla:)
- Citovat
- Upravit
7.4.22 17:40
@kam2 píše:
Já toho mám rozhodně víc. Ale dva přidám.Vzala jsem dětem dopis od ježíška, jako že si ho už odnesl. Blbé bylo to, když jsme jeli ze školky a syn se mě zeptal, co ten dopis dělá v autě na sedadle.
Manžel přeléval slivovici do plastové půlitrové lahve. No bohužel to nechal na lince a když přiběhl syn z venku, tak si lokl tak tři velké loky, než ho začalo pálit v krku.
Oups, ten dopis je drsnej 
Já mám všechny tyhle poklady schovaný v ložnici v šuplíčku, je to místo, kam děti téměř nechodí, ale kdyby je napadlo jednou to otevřít, najdou všechny dopisy i svoje zuby Asi budu muset vymyslet nějaký trezůrek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.22 18:09
Jednou kdyz měl syn tak 4 měsíce, tak jsem ho někdy přes den uspala a sla vedle, no ale zapomněla jsem zapnout chuvicku..
Když jsme si nato vzpomněla a zapla ji, tak jsem viděla jen jak je uřvany. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.22 18:44
Já si bohužel ještě dneska vybavuju jeden přešlap mámy, asi ho tenkrát vůbec nevnímala a nikdy nepochopila, ale mě taková blbost ovlivnila na další roky…nechci nikoho děsit nebo moralizovat, ale možná tak na zamyšlení, že některé věci nemusí být sranda, i když nám dospělým se tak zdají. A doufám, že se mi podaří jen ty vtipné a nikdy ne žádný takový.
Byli jsme se známými na dovolené v horách, několik rodin s dětmi. Bylo hnusně, v hotelu byl bazén, tak tátové byli nevím kde a mámy s dětmi šly blbnout v bazénu. Byla jsem nejmladší dítě, bylo mi 5 a ještě jsem neuměla plavat, nebo ne spolehlivě, tak jako pár temp jo a pak se něčeho chytit, sama na hladině jsem se neudržela. Byla jsem na mělké straně bazénu s vodou po ramena, ale ty starší děti tam blbly dost divoce, nacákaly mi do obličeje, tak jsem chtěla odplavat kus dál od nich a tam se vyprskat. Jenže těch pár temp přesně stačilo na to, abych se dostala do hluboké části, kde jsem už nestačila. Nečekala jsem to, chtěla jsem stoupnout a místo toho jsem zajela pod hladinu. Jak jsem nebyla nadechnutá, naopak už jsem měla vodu v nose a očích, začala jsem se okamžitě topit. Nemohla jsem dosáhnout ani na dno ani se dostat k hladině, dodnes mám před očima jak jsem nahoře viděla světlo nad hladinou, která se mi zdála buhví pro červená. Nikdy v životě jsem nebyla tak vyděšená, asi to byla chvilička, ale já myslela, že se fakt utopím. Pak jsem rukou hrábla do strany, kde jsem nahmatala stěnu a po té jsem se nějak vytáhla nahoru, byly tam nějaké otvory. Visela jsem za okraj, držela se takového toho odtokového žlábku, kašlala vodu, nebyla jsem vůbec schopná křičet ani nic, a nikdo si mě nevšímal. Po chvíli jsem viděla mámu, jak se směje a povídá si s další paní. Nakonec jsem se doškrábala po okraji na mělčinu ke schůdkům, to už jsem brečela jak želva, šla za ní, a ona proč brečím. Říkám že jsem se skoro utopila. A ona na to že néé, že to se mi jen tak zdálo, jak mi děti cákly do obličeje, tak jsem se lekla a nic to nebylo, pohladila mě po hlavě a povídala si s tou paní dál. Že jsem chvilku byla pod vodou, to vůbec nevěděla. Dodnes nechápu že si z těch dospělých nevšiml nikdo. Jako ten strach že se topím byl hrozný, ale tohle bylo mnohem horší. Uvědomila jsem si, že nejen že mi máma nepomohla přestože byla pár metrů ode mě, ale ještě mi to ani nevěří. Měla jsem pak noční můry a tak, a ona opakovaně všem říkala, že jsem se hrozně lekla, když mi starší dítě cáklo do obličeje, že to mám z toho. I když jsem byla už starší a řekla, že jsem se jako malá topila v bazénu, sepsula mě, co si to vymýšlím, že se to tak nikdy nestalo. Zdálo se mi o topení se hodně dlouho, ale co bylo horší, nějak jsem si v hlavě nastavila, že když mám nějaký problém, volat mámu a říkat jí to nemá smysl, nebude mi stejně věřit. Jednou se mě na to zeptala už v pubertě, co jsem to sakra za dítě, že se snažím všechno řešit sama, že nikdy nepřijdu za mámou, nic neřeknu. No nemohla jsem jí říct mami, nevěřila jsi mi, že jsem se topila, tak už neříkám nic, že jo.
- Citovat
- Upravit
7.4.22 18:52
@unuděná píše:Ajaj, úplně chápu! Po jedné špatné zkušenosti tohle dělám v době, kdy jsou někde na hlídání nebo na táboře, rovnou to vezmu do konťasu na papír
Teď jsem si vzpomněla na kamarádku, která vrazila parádního lepáka synovi, protože si myslela, že dělá kraviny s oblíkáním jako obvykle, a ve skutečnosti se chudák snažil nacpat do trička o 5 let mladšího sourozence, které mu podal táta
To mi pripomnelo tchyni, ktera udelala k jidlu leco, deti se v tom rejpaly, ze jim to nechutna. A ona je vyhazela od stolu, ze teda budou bez jidla, a kdyz si sama konecne nandala, zjistila, ze to uvarila z palivy papriky… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.22 18:56
To se mi stalo taky, asi v páté třídě, na školním výletu jsme se byli koupat v nějakém rybníku. Já neuměla plavat, tak jsem chodila na mělčině po dně a dělala rukama, že plavu. Učitelka seděla na dece a koukala na nás. A pak jsem najednou nenahmatala nohama dno a začala zoufale kolem sebe machat a topit se. A když už jsem myslela, že je po mě, tak slyším učitelku, jak na mě volá, že mi to plavání skvěle jde. Pak se stal naštěstí úplný zázrak a našla jsem dno a nějak se vyhrabala ven a neutopila se, ale bylo to o fous. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.22 19:01
@větvička1
Jo, tak to je jeden z těch veselejších, co jsme měli doma taky Máma zapomněla osolit rizoto, nutila mě asi hodinu, scéna jak blázen, a pak to ochutnala sama zjistila že je to úplně hnusný To ale přišla a řekla mi o tom, a dávala si už pak pozor než na mě bude řvát že něco nejím, že ochutnávala
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.22 19:04
Jinak se mi toho stalo s dětmi spoustu. Třeba syn našel pod kočárkem láhev s odpornou zkaženou vodou, kterou jsme nabrali někde venku v nádrži asi před měsícem jen tak na hraní a zapomněla jsem ji vylejt. A on si radostne přihnul a celou ji vypil. Já myslela, že mě trefí. Nebo jsem dětem dala omylem dlouho prošlé sirupy a oni, že to chutná divne. A x krát jsem volala na toxikoligickou linku, když neco snědli nebo olizli, třeba krém na plíseň na nohou, nebo tekutinu z trubičky meraku na radiatoru. Nejhorší ale bylo, když manžel syna jako malé mimino houpal v autosedačce a vypadl mu z ní, udělal salto a spadl přímo na hlavu na parkety. To byla fakt hrůza, ale dopadlo to dobře.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
V první třídě mě lékařka poslala do ozdravovny. Děti od prvního dne dostávaly pohledy a dopisy snad každý den. Mě máma poslala za celé dva měsíce asi jen 3 nebo 4 pohledy - 1× za 14 dní. Brečela jsem kvůli tomu. Dodnes, když si na to vzpomenu, není mi z toho zrovna do smíchu a to mi je 50. Moje máma nemá žádnou empatii a po 80 ti letech života si to konečně uvědomila. Vlastně mi nepsala nikdy na žádný tábor, tak max. jeden pohled, možná dva, když byl tábor delší.