Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rodičovské přešlapy
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.4.22 19:16
@adamcoka píše:
A statisticky, kolika z vám se stalo, že jste prostě automaticky popojížděly a pohupovaly s prázdným kočárkem?
Co s prazdnym kocarkem, ale i v obchode s vozikem 🙈
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.22 19:19
@unuděná píše:
Tak ti dík, hned je mi líp
Neboj, na ten další už mu přišlo za pouhých 6 dní 5 dopisů/pohledů
Tak to ses polepšila. Já se tolika pohledů a dopisů v ozdravovnách a na táborech nedočkala nikdy.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
7.4.22 19:28
@Anonymní píše:
Já si bohužel ještě dneska vybavuju jeden přešlap mámy, asi ho tenkrát vůbec nevnímala a nikdy nepochopila, ale mě taková blbost ovlivnila na další roky…nechci nikoho děsit nebo moralizovat, ale možná tak na zamyšlení, že některé věci nemusí být sranda, i když nám dospělým se tak zdají. A doufám, že se mi podaří jen ty vtipné a nikdy ne žádný takový.Byli jsme se známými na dovolené v horách, několik rodin s dětmi. Bylo hnusně, v hotelu byl bazén, tak tátové byli nevím kde a mámy s dětmi šly blbnout v bazénu. Byla jsem nejmladší dítě, bylo mi 5 a ještě jsem neuměla plavat, nebo ne spolehlivě, tak jako pár temp jo a pak se něčeho chytit, sama na hladině jsem se neudržela. Byla jsem na mělké straně bazénu s vodou po ramena, ale ty starší děti tam blbly dost divoce, nacákaly mi do obličeje, tak jsem chtěla odplavat kus dál od nich a tam se vyprskat. Jenže těch pár temp přesně stačilo na to, abych se dostala do hluboké části, kde jsem už nestačila. Nečekala jsem to, chtěla jsem stoupnout a místo toho jsem zajela pod hladinu. Jak jsem nebyla nadechnutá, naopak už jsem měla vodu v nose a očích, začala jsem se okamžitě topit. Nemohla jsem dosáhnout ani na dno ani se dostat k hladině, dodnes mám před očima jak jsem nahoře viděla světlo nad hladinou, která se mi zdála buhví pro červená. Nikdy v životě jsem nebyla tak vyděšená, asi to byla chvilička, ale já myslela, že se fakt utopím. Pak jsem rukou hrábla do strany, kde jsem nahmatala stěnu a po té jsem se nějak vytáhla nahoru, byly tam nějaké otvory. Visela jsem za okraj, držela se takového toho odtokového žlábku, kašlala vodu, nebyla jsem vůbec schopná křičet ani nic, a nikdo si mě nevšímal. Po chvíli jsem viděla mámu, jak se směje a povídá si s další paní. Nakonec jsem se doškrábala po okraji na mělčinu ke schůdkům, to už jsem brečela jak želva, šla za ní, a ona proč brečím. Říkám že jsem se skoro utopila. A ona na to že néé, že to se mi jen tak zdálo, jak mi děti cákly do obličeje, tak jsem se lekla a nic to nebylo, pohladila mě po hlavě a povídala si s tou paní dál. Že jsem chvilku byla pod vodou, to vůbec nevěděla. Dodnes nechápu že si z těch dospělých nevšiml nikdo. Jako ten strach že se topím byl hrozný, ale tohle bylo mnohem horší. Uvědomila jsem si, že nejen že mi máma nepomohla přestože byla pár metrů ode mě, ale ještě mi to ani nevěří. Měla jsem pak noční můry a tak, a ona opakovaně všem říkala, že jsem se hrozně lekla, když mi starší dítě cáklo do obličeje, že to mám z toho. I když jsem byla už starší a řekla, že jsem se jako malá topila v bazénu, sepsula mě, co si to vymýšlím, že se to tak nikdy nestalo. Zdálo se mi o topení se hodně dlouho, ale co bylo horší, nějak jsem si v hlavě nastavila, že když mám nějaký problém, volat mámu a říkat jí to nemá smysl, nebude mi stejně věřit. Jednou se mě na to zeptala už v pubertě, co jsem to sakra za dítě, že se snažím všechno řešit sama, že nikdy nepřijdu za mámou, nic neřeknu. No nemohla jsem jí říct mami, nevěřila jsi mi, že jsem se topila, tak už neříkám nic, že jo.
NO… ono to utopení malého dítěte je hrozně rychle, kor když se nadechne vody… takto se utopil spoustu děti, když bylo kolem více dospělých a bazén.
Pamatuji si na článek na dnesu, že se utopil 2 nebo 3 létě dítě při rodinném obědě venku ( grilovani) všichni měli pocit že někdo jiný dává pozor.
Příspěvek upraven 08.04.22 v 09:12
- Citovat
- Upravit
7.4.22 19:36
@unuděná píše:
Oups, ten dopis je drsnejJá mám všechny tyhle poklady schovaný v ložnici v šuplíčku, je to místo, kam děti téměř nechodí, ale kdyby je napadlo jednou to otevřít, najdou všechny dopisy i svoje zuby
Asi budu muset vymyslet nějaký trezůrek
Schováváš pro sebe na památku nebo pro děti?
Já schovávala ty důležité, pak lístečky co si děti píší první lásky, dopisy, ročenky, mokré vysvědčení,.no kde co…
Pak jsem to roztřídila a k 20. Narozeninám mi to přišlo brzo, to jsou kluci ještě paka 
Ale k 30.narozeninam jsem jim mimo jiné dala krabici s tímto. Radost neskutečná-Mami! Tys to tolik let schovávala? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 20:00
@adamcoka píše:
A statisticky, kolika z vám se stalo, že jste prostě automaticky popojížděly a pohupovaly s prázdným kočárkem?
Copak s kočárem, ale s nákupním vozejkem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 23:15
@marra2 píše:
My dáváme dopis Ježíškovi za okno. No já myslela, že ho manžel schoval, manžel zase, že jam Nedávno ho dcera našla na zahradě
A to je dobrý - Ježíšek recykluje a rovnou dodal papír pro další Vánoce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 23:23
@VitaminC píše:
Prazdny kocar neni tak blbej jako nakupni vozik.
nn, level mamade.bil je až ten když s tím prázdným vozíkem mluvíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 23:27
@neila píše:
nn, level mamade.bil je až ten když s tím prázdným vozíkem mluvíš
A další level, když ho bude chtít nakojit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 23:31
Já teda ještě děti nemám, ale povedl se mi takový kiks se sestřenicema, když jsem je měla na starost. 😱
Byla jsem se dvěma malýma holkama v akvaparku, starší asi 8 let mladší asi 4 nebo 5, a jezdily jsme po tobogánu.
Starší vždycky chtěla, abych ji na začátku roztlačila, aby jela rychleji, a mladší jezdila se mnou na klíně.
Tak jsem tak párkrát roztlačila tu starší, sjela dolů s tou mladší… No a pak jsem je spletla a roztlačila dolů tu mladší, která tam na mě čekala, až ji vezmu na klín.
No já už ji viděla někde přiutopenou nebo s rozbitou hlavou, uplakanou a vyděšenou, a ona zatím dole výskala, jaký to bylo dobrodružství… Ale já se fakt bála, že se mi utopí. 
No jako všechno dobrý, ale jejich mámě jsem to radši neřekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 23:33
@Narysa píše:
A další level, když ho bude chtít nakojit
to bych snad musela mít hladinu naštěstí ti moji už kozu dávno nepotřebují, ale když byli menší, tak to občas bylo…ehm…zajímavé no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.22 23:35
Asi nejhorší zážitek z posledních dni. Kdy syn vypil skoro půl lahve lactulosy. Ta odpornost mu překvapivě chutnala. No den i noc celkem peklíčko. A jednou jsem nechala prázdný kočárek na parkovišti v OC a odjela. A vzpomnela si na něj až druhý den. Když jsem ho nenašla v kufru 
Zapomnela jsem dát svačinu i pití na celodenní výlet, kde ji měli mít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.22 06:41
@Anonymní píše:
V první třídě mě lékařka poslala do ozdravovny. Děti od prvního dne dostávaly pohledy a dopisy snad každý den. Mě máma poslala za celé dva měsíce asi jen 3 nebo 4 pohledy - 1× za 14 dní. Brečela jsem kvůli tomu. Dodnes, když si na to vzpomenu, není mi z toho zrovna do smíchu a to mi je 50. Moje máma nemá žádnou empatii a po 80 ti letech života si to konečně uvědomila. Vlastně mi nepsala nikdy na žádný tábor, tak max. jeden pohled, možná dva, když byl tábor delší.
Já jezdila na 6 týdnů pryč. O víkendech byly návštěvy. Pohled mi jednou za čas přišel, možná tak 3 za celou dobu. Spíše balíčky - došly peníze, oblečení se zničilo, hygiena a tak. Návštěva za těch 6 let co jsem tam jezdila jen jednou, protože naši to měli „daleho“ - asi hodinu a půl cesty, ale za ostatními dětmi jezdili rodiče klidně i 4 hodiny. No nevím, mě to nějak nepoznamenalo. Já měla své prázdniny, oni zase své. O to bylo příjemnější setkání poté. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.22 06:47
@Anonymní píše:
Já si bohužel ještě dneska vybavuju jeden přešlap mámy, asi ho tenkrát vůbec nevnímala a nikdy nepochopila, ale mě taková blbost ovlivnila na další roky…nechci nikoho děsit nebo moralizovat, ale možná tak na zamyšlení, že některé věci nemusí být sranda, i když nám dospělým se tak zdají. A doufám, že se mi podaří jen ty vtipné a nikdy ne žádný takový.Byli jsme se známými na dovolené v horách, několik rodin s dětmi. Bylo hnusně, v hotelu byl bazén, tak tátové byli nevím kde a mámy s dětmi šly blbnout v bazénu. Byla jsem nejmladší dítě, bylo mi 5 a ještě jsem neuměla plavat, nebo ne spolehlivě, tak jako pár temp jo a pak se něčeho chytit, sama na hladině jsem se neudržela. Byla jsem na mělké straně bazénu s vodou po ramena, ale ty starší děti tam blbly dost divoce, nacákaly mi do obličeje, tak jsem chtěla odplavat kus dál od nich a tam se vyprskat. Jenže těch pár temp přesně stačilo na to, abych se dostala do hluboké části, kde jsem už nestačila. Nečekala jsem to, chtěla jsem stoupnout a místo toho jsem zajela pod hladinu. Jak jsem nebyla nadechnutá, naopak už jsem měla vodu v nose a očích, začala jsem se okamžitě topit. Nemohla jsem dosáhnout ani na dno ani se dostat k hladině, dodnes mám před očima jak jsem nahoře viděla světlo nad hladinou, která se mi zdála buhví pro červená. Nikdy v životě jsem nebyla tak vyděšená, asi to byla chvilička, ale já myslela, že se fakt utopím. Pak jsem rukou hrábla do strany, kde jsem nahmatala stěnu a po té jsem se nějak vytáhla nahoru, byly tam nějaké otvory. Visela jsem za okraj, držela se takového toho odtokového žlábku, kašlala vodu, nebyla jsem vůbec schopná křičet ani nic, a nikdo si mě nevšímal. Po chvíli jsem viděla mámu, jak se směje a povídá si s další paní. Nakonec jsem se doškrábala po okraji na mělčinu ke schůdkům, to už jsem brečela jak želva, šla za ní, a ona proč brečím. Říkám že jsem se skoro utopila. A ona na to že néé, že to se mi jen tak zdálo, jak mi děti cákly do obličeje, tak jsem se lekla a nic to nebylo, pohladila mě po hlavě a povídala si s tou paní dál. Že jsem chvilku byla pod vodou, to vůbec nevěděla. Dodnes nechápu že si z těch dospělých nevšiml nikdo. Jako ten strach že se topím byl hrozný, ale tohle bylo mnohem horší. Uvědomila jsem si, že nejen že mi máma nepomohla přestože byla pár metrů ode mě, ale ještě mi to ani nevěří. Měla jsem pak noční můry a tak, a ona opakovaně všem říkala, že jsem se hrozně lekla, když mi starší dítě cáklo do obličeje, že to mám z toho. I když jsem byla už starší a řekla, že jsem se jako malá topila v bazénu, sepsula mě, co si to vymýšlím, že se to tak nikdy nestalo. Zdálo se mi o topení se hodně dlouho, ale co bylo horší, nějak jsem si v hlavě nastavila, že když mám nějaký problém, volat mámu a říkat jí to nemá smysl, nebude mi stejně věřit. Jednou se mě na to zeptala už v pubertě, co jsem to sakra za dítě, že se snažím všechno řešit sama, že nikdy nepřijdu za mámou, nic neřeknu. No nemohla jsem jí říct mami, nevěřila jsi mi, že jsem se topila, tak už neříkám nic, že jo.
To nelze nazvat přešlapem. To je zanedbání péče. Když už jsi neměla rukávky nebo kruh, měl s tebou ve vodě být dospělý. Protože spoléhat na to, že tě pohlídá banda rozjívených dětí, je zcestná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.22 06:56
@Russet píše:
To nelze nazvat přešlapem. To je zanedbání péče. Když už jsi neměla rukávky nebo kruh, měl s tebou ve vodě být dospělý. Protože spoléhat na to, že tě pohlídá banda rozjívených dětí, je zcestná
Přesně, tyhle zážitky s topením fakt nejsou přešlap, to už je prostě prů. ser, tomu se člověk nepousměje ani po letech.. Já jednou zachraňovala 5 letého kluka, který už nehybně ležel na dně bazénu, nikde nikdo. Rodiče seděli v přilehlé hospodě na pivu a kluk „měl zákaz se k vodě přibližovat“ To nepochopíš. Já jezdím 20 let na vodu a vím moc dobře, co tenhle živel dovede. Nikdy nejsem víc v pohotovosti, než když jsme kdekoli u vody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
