Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Bianca007 píše:
Naopak mi přijde, že lidi z „ne úplně ideálních“ rodin si leckdy pak váží své rodiny a polovičky víc. Že ví, co určitě nechtějí. A snaží se to změnit ve své rodině a partnerství, aby oni a jejich rodina nemuseli žít v tom, co tenkrát oni.
Jenze v tom je důležité, aby ten partner byl silny. Aby se nevratil do naucenych vzorcu.
U nas to nebylo nic desiveho nebo patologickeho. Ale proste partner na to nemel, aby se do tech vzorcu stale nevracel a vymanil se z podruci matky.
Vetsi zmeny (krize se da rict) jako narozeni ditete, druheho ditete a ztrata volného casu ho blokla nebo rovnou vratila, pritom od začátku vedel jak to mam, souhlasil se vsim (bez natlaku)
A kdyz uz to smerovalo k rozchodu, tak pres vsechnu snahu to resit s nim to resila jeho matka.
@Thomassss píše:
Ale co je to divná rodina? Není každá rodina svým způsobem divná? Pro mě je v určitých ohledech divná i moje rodina a znamená to tedy, že se mnou kvůli tomu žádný partner být nemá?
No, jsou určité rysy/věci, které se v té rodině vyskytují a jsou varovné. Třeba jsou členové sobci, lakomci, nejsou fér. A v tomto chování ten člověk vyrostl. Významně ho to formovalo. Není to vždy tak, že dítě z téhle rodiny vidí, že je to špatně. Často mu to přijde normální, však to tak bylo doma. A dost často i když si to ten člověk uvědomuje, se nějakou dobu snaží chovat jinak, ale pak přijde nějaká krize a vzorce z jeho původní rodiny prostě vyplavou a převáží. Tohle je prostě moje zkušenost. Vím, že to může znít krutě. Ale už bych fakt neriskovala vztah s člověkem z divné rodiny.
@Bianca007 píše:
Zdravím,
je to spíš téma na odlehčení večera (dne), ale napadlo mě, jestli je pro vás rodina vašeho protějšku red flag?
Ve smyslu, že kdyby se vám rodina nezdála (ale protějšek byl „bez chybičky“), tak byste kvůli tomu dokázali ukončili vztah.
Ať jdu taky s kůží na trh, tak jsem zažila jednou a skřípala jsem zubama vnitřně. Nedokazala jsem si představit, že to jednou bude i moje rodina a budou to prarodiče mých dětí, ale vztah skončil na něčem jiném.Hezký večer
Kolikrát mě napadlo, že kdybych mohla vrátit čas, řeknu si: „Zdrhej, nebereš si jen muže, ale taky jeho rodinu!“. Mám skvělého muže, jeho rodina má nějaké ty „odlišnosti a chybičky“, kterým jsem nedávala takovou váhu. Jenže se ukázalo, že vycházení s jeho rodinou je pro mě docela náročné a časem u partnera vypluly na povrch zažité vzorce chování. Ať už koná nevědomě (jednání v různých situacích, výchova dětí…), tak dělá věci, které dřív taky odsuzoval. Nechci tvrdit, že nějaká rodina je dokonalá, ale rozhodně by člověk měl zvážit i váhu rozdílností. Obzvlášť, pokud má dotyčný ve své rodině vzor a nechce se od nich vyloženě distancovat. Platí, že jablko nepadá daleko od stromu, i když věříte, že se možná zakutálí pod jiný strom.
Na bratrech vidím, jak kopírují chování našeho taty. Vidím to z odstupu. A lituji neteře a synovce. Bráchové to nevidí, jejich manželky to umějí využít a myslím si, že naši rodinu volily i podle toho a jsou kvůli některým mouchám ochotné privrit oči.
@EmmaFrost píše:
@markytka3 vždyť píše s diakritikou…já bych se pro změnu naučila rozdíl mezi slovy diakritika a interpunkcejsem myslela, že grammar nazis už jsou out.
Bohužel pořád ne ![]()
No v našem vztahu, už od prvního dne, jsem věděl, že rodina je divná. Partnera sem se nevzdal, ale přestěhovali sme se do Anglie a už je klid, sice občas messenger atd, ale to se dá přežít ![]()
Měla by být, protože geny se nedají obejít.
Kouknu na manžela a vidím jeho nervniho otce, bohužel. Ač manžel tvrdil, že otce nemusel, byl extrémně přísný a manžela bil a že on je jiný.