Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
https://www.lidovky.cz/…n-zdravi_ele
Ano, dědí se to. Viz výše odkaz.
Dle Bible nepravosti otců trestá Bůh do ctvrteho kolene.
Takže asi tak.
Co s tím - terapie, farář.
Co sa proti tomu da robit?
napadaju mi rodinne konstelacie s psychologom. vela o tejto teme neviem, priznavam
Podle mě, jsou věci, které ovlivnit nelze-dědičné choroby. A pak jsou předpoklady pro: závislost na lécích a alkoholu (máme v nejbližší rodině), úzkosti (já, táta, neteř), deprese, apod. A pak jsou odkoukané vzorce chování-bití žen a dětí, neřešení problémů a doufání, že samy vyšumí, aj.
Ano, dědí se to - velmi stručně řečeno. Sama jsem si něčím podobným procházím celý život. A jelikož se zaobírám duchovními věcmi, tak mě to zajímá. Dědičné trauma, prokletí rodu…Na toto téma je dobrá kniha od Mudr. T. Rosinského: Choroby z nenávisti (uřknutí, očarování, prokletí) - energoinformační systém člověka ve zdraví a v nemoci. Vyšlo v r. 2007 v nakl. CADpress.
@Labužník mirabelka02 píše:
Ano, dědí se to - velmi stručně řečeno. Sama jsem si něčím podobným procházím celý život. A jelikož se zaobírám duchovními věcmi, tak mě to zajímá. Dědičné trauma, prokletí rodu…Na toto téma je dobrá kniha od Mudr. T. Rosinského: Choroby z nenávisti (uřknutí, očarování, prokletí) - energoinformační systém člověka ve zdraví a v nemoci. Vyšlo v r. 2007 v nakl. CADpress.
Moc Ti děkuji za tip na knihu. ![]()
@sahrazad1 píše:
https://www.lidovky.cz/…n-zdravi_eleAno, dědí se to. Viz výše odkaz.
Dle Bible nepravosti otců trestá Bůh do ctvrteho kolene.Takže asi tak.
Co s tím - terapie, farář.
to je zaujimave. psychologicka hovorila ze tym, ze je rodina system, tak bolest kazdeho z jej clenov preciti niekto iny z pribuzenstva.
Každý řetěz se dá přetrhnout. Mně se to povedlo a svoje dítě nebiju ani ho psychicky nedeptám. Je to ale o silné vůli a tu každý nemá.
Řeším celý život, o čem Ty píšeš. Moje matka má stejný názor na to, že za všechno si člověk může sám. Četla jsem teď rozhovory se Zimbardem a píše tam, že je to naopak. Zmiňuje i slavný experiment svého kolegy Milgrama.
Můj názor je ten, že jsem si měla projít dá se říct určitým rodinným prokletím. Našla jsem díky tomu víru v Boha.
Co s tím? Zastávám názor, že volba „léčby“ by měla záviset na konkrétním „nastavení“ dotyčného člověka…tj. je-li to katolík - tak jít cestou konzultace s nějakým zkušeným knězem, je-li to ateista - tak volit psychoterapii…zkrátka - volba léčebné metody by měla spočívat na jaký duchovní egregor je dotyčný napojen.
@Serpentini píše:
Každý řetěz se dá přetrhnout. Mně se to povedlo a svoje dítě nebiju ani ho psychicky nedeptám. Je to ale o silné vůli a tu každý nemá.
mala si v zivote stastie. zvladla si zivot uchopit tym lepsim sposobom
To, že někdo takto trpí přeci hned neznamená, že někoho týrá…není potřeba to hned tak hrotit a prsit se, že máš silnou vůli a druzí ne…
Jo, tyhle rodinné zátěže jsou jedním z důvodů, proč radši nemám děti.
@Anonymní píše:
Jo, tyhle rodinné zátěže jsou jedním z důvodů, proč radši nemám děti.
Já taky nemám děti. Jestli zátěže jsou primárním důvodem to netuším.
Já jsem si také pořídila ještě v minulém století a tisíciletí také jen jedno dítko…ufff…když to čtu, takto napsané, tak mi to připadá, že jsem fakt stará:)) A pokud syn bude bezdětný, jak to nejspíš vypadá, tak mi to nebude líto…vidím trošku „dozadu a za oponu“ těch věcí…Když to člověk prozkoumá a nahlédne na svou situaci…hodně to pomáhá se pak s tím alespoň nějak vyrovnat. A ještě něco - čím jsem starší, tím více vidím, že do života lidského zasahuje takové to, čemu říkáme „štěstí - klika - náhoda“…prostě věci, které nemáme pod kontrolou a musíme si je nést…
Zdravím všechny.
z pochopitelných důvodů prosím anonym. Mate zkušenost, že ať se snažíte, jak chcete, bolí vás jen hlava, trpite zdravotními obtížemi ze stresu, protože rodina nefunguje, jak má? Můžeme to svádět na dnešní dobu, která to samozřejmě taky ovlivňuje, přesto se mi zdá, že některé rodiny jsou traumaty postiženy více. Je to o smůle, nebo se tam něco opakuje?
Moji rodiče vždycky rádi tvrdili, že člověk může ovlivnit celý svůj život, jinými slovy, že za všechno si můžu sama, přeloženo ještě jinak - zrikame se veskare zodpovednosti za to, jak se Ti daří. Svůj život zili na můj vkus malo uvědoměle, tahali s sebou křivdy a záležitosti z minulosti, z velké části na tom nebo se sebou odmítali pracovat. V době jejich produktivbniho života byla ale psychterapie skoro sprostým slovem.
Jejich nevyřešené záležitosti, které pochopitelně zase přebrali z minulých generací, tak ovlivnily i moji generaci i moje děti, ač jsem se tomu zuby nehty bránila a braním. To je tedy jedná stránka věci. A ta druhá je v tom, že my lidé mame určité povahy, dneska bych už řekla - nějakým způsobem strukturovane mozky. A to je záležitost genetiky, případně biologie, kterou těžko ovlivnime.
Mate zkušenost, ze to přesto ovlivnit šlo, že se i z nepříznivých poměru stalo dobre místo k žití, nebo znáte spíše ta „rodinná prokletí“? Co se proti tomu nebo s tím dá dělat?
Dekuju všem, kdo dočetli až sem, případně mají k tomu co napsat.