Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodiny, kde se
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
5.11.23 10:04
- Citovat
- Upravit
5.11.23 10:35
@Anonymní píše:
Na druhou stranu trochu závidím lidem, kteří to mají naopak.
kazdy clovek si nesie to svoje bremeno. aj kazda rodina. iba do tych ostatnych nevidime
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.23 10:53
Ne. Každý má život ve svých rukou a je jen na něm, jaký si ho udělá! Ať už pěkný, nebo hrozný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.23 11:02
@Bytsamsebou píše:
Ne. Každý má život ve svých rukou a je jen na něm, jaký si ho udělá! Ať už pěkný, nebo hrozný…
To není úplně pravda. Každý máme startovní pozice trochu jinde. Když se narodíš vyrovnaným milujícím rodičům, kteří tě podporují ve vzdělávání a máš předpoklady pro studium, je to něco jiného, než když se narodíš např. alkoholikum, kteří tě týraji. Znám slečnu, které vlastní otec od 13ti let píchal pervitin.
Po právní stránce máme rovné příležitosti, prakticky nikoli.
- Citovat
- Upravit
5.11.23 11:05
Souhlasím, neseme si „výbavu“ ze své rodiny. Vzorce chování, postoj ke škole, práci, životu. Dřív či později se to promítne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.23 11:11
@Anonymní píše:
To není úplně pravda. Každý máme startovní pozice trochu jinde. Když se narodíš vyrovnaným milujícím rodičům, kteří tě podporují ve vzdělávání a máš předpoklady pro studium, je to něco jiného, než když se narodíš např. alkoholikum, kteří tě týraji. Znám slečnu, které vlastní otec od 13ti let píchal pervitin.
Po právní stránce máme rovné příležitosti, prakticky nikoli.
Ale všechno pak můžeš změnit 
. Do konce života ti zbývá ještě x desítek let!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.23 11:12
Je jasné, že jako děcko svůj život ve svých rukách nemáš, ale jako dospělý ano. Od 18-ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.23 11:33
@Mkmkz píše:
mala si v zivote stastie. zvladla si zivot uchopit tym lepsim sposobom
Šťastie by mala, keby sa narodila do inej rodiny a nemusela to nikdy riešiť 
Hovoriť v takomto prípade o šťastí mi príde ako veľké zľahčovanie jej práce v celom tom procese zmien, ktoré musela podstúpiť, hlavne keď si predstavím koľko energie a odhodlania ju to muselo stáť.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.23 11:41
@Bytsamsebou píše:
Ale všechno pak můžeš změnit
No ano. Máš tu možnost.
Otázka je, jestli člověk je schopen něco změnit.
Jestli to vůbec ví, že prací na sobě může svůj život zlepšit. A jestli na to má sílu. A taky peníze a čas. Dát 3000 měsíčně za terapeuta (nebo člověka pracující jinou metodou), může být pro někoho existenční problém. A úplně ze začátku člověk potřebuje průvodce, který mu pomůže pochopit a odkrýt situace.
To, v čem vyrůstáme, bereme jako normu. Některé šrámy na duši se hojí desetiletí a vzorce jsou tak hluboko, že se s tím jen velmi těžko bojuje.
Samozřejmě, že osobní zodpovědnost za svůj život máme. Neseme následky svých rozhodnutí.
- Citovat
- Upravit
5.11.23 11:58
@nuklear90 píše:
Souhlasím, neseme si „výbavu“ ze své rodiny. Vzorce chování, postoj ke škole, práci, životu. Dřív či později se to promítne.
V něčem máš pravdu. Asi záleží na tom, jak moc je člověk „poškozený“ rodinou. Taky osobním nastavením. Ale člověk rozumný je pojmenovaný podle toho, že má rozum a umí ho používat.
Takže minimálně by měli být všichni schopni uvědomit si špatné vzorce rodiny a snažit se je neopakovat. Někdo se rozhodne nemít děti a nepředá to dál. Ten, kdo to „prokletí“ zlomí, rodinu si pořídí a ty chyby dál nepředá, si IMHO zaslouží se prsit, protože to je sakra těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.23 12:00
@Anonymní píše:
No ano. Máš tu možnost.
Otázka je, jestli člověk je schopen něco změnit.Jestli to vůbec ví, že prací na sobě může svůj život zlepšit. A jestli na to má sílu. A taky peníze a čas. Dát 3000 měsíčně za terapeuta (nebo člověka pracující jinou metodou), může být pro někoho existenční problém. A úplně ze začátku člověk potřebuje průvodce, který mu pomůže pochopit a odkrýt situace.
To, v čem vyrůstáme, bereme jako normu. Některé šrámy na duši se hojí desetiletí a vzorce jsou tak hluboko, že se s tím jen velmi těžko bojuje.
Samozřejmě, že osobní zodpovědnost za svůj život máme. Neseme následky svých rozhodnutí.
Každý nemusí hned terapeutovi 
. Je spousta jiných možností, jak na šrámy zapomenout úplně zadarmo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.23 12:16
@Bytsamsebou píše:
Každý nemusí hned terapeutovi
Napríklad aké?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.23 12:20
@Anonymní píše:
Zdravím všechny.
z pochopitelných důvodů prosím anonym. Mate zkušenost, že ať se snažíte, jak chcete, bolí vás jen hlava, trpite zdravotními obtížemi ze stresu, protože rodina nefunguje, jak má? Můžeme to svádět na dnešní dobu, která to samozřejmě taky ovlivňuje, přesto se mi zdá, že některé rodiny jsou traumaty postiženy více. Je to o smůle, nebo se tam něco opakuje?
Moji rodiče vždycky rádi tvrdili, že člověk může ovlivnit celý svůj život, jinými slovy, že za všechno si můžu sama, přeloženo ještě jinak - zrikame se veskare zodpovednosti za to, jak se Ti daří. Svůj život zili na můj vkus malo uvědoměle, tahali s sebou křivdy a záležitosti z minulosti, z velké části na tom nebo se sebou odmítali pracovat. V době jejich produktivbniho života byla ale psychterapie skoro sprostým slovem.
Jejich nevyřešené záležitosti, které pochopitelně zase přebrali z minulých generací, tak ovlivnily i moji generaci i moje děti, ač jsem se tomu zuby nehty bránila a braním. To je tedy jedná stránka věci. A ta druhá je v tom, že my lidé mame určité povahy, dneska bych už řekla - nějakým způsobem strukturovane mozky. A to je záležitost genetiky, případně biologie, kterou těžko ovlivnime.
Mate zkušenost, ze to přesto ovlivnit šlo, že se i z nepříznivých poměru stalo dobre místo k žití, nebo znáte spíše ta „rodinná prokletí“? Co se proti tomu nebo s tím dá dělat?
Dekuju všem, kdo dočetli až sem, případně mají k tomu co napsat.
Je třeba si vše v prvé řadě uvědomit, pak je teprve možné pracovat na tom, aby člověk stejné chyby neopakoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.23 12:38
@Bytsamsebou píše:
Každý nemusí hned terapeutovi
Mezi „zapomenout“ a „vyléčit“ je podstatný rozdíl.
- Citovat
- Upravit
5.11.23 12:52
@Anonymní píše:
Zdravím všechny.
z pochopitelných důvodů prosím anonym. Mate zkušenost, že ať se snažíte, jak chcete, bolí vás jen hlava, trpite zdravotními obtížemi ze stresu, protože rodina nefunguje, jak má? Můžeme to svádět na dnešní dobu, která to samozřejmě taky ovlivňuje, přesto se mi zdá, že některé rodiny jsou traumaty postiženy více. Je to o smůle, nebo se tam něco opakuje?
Moji rodiče vždycky rádi tvrdili, že člověk může ovlivnit celý svůj život, jinými slovy, že za všechno si můžu sama, přeloženo ještě jinak - zrikame se veskare zodpovednosti za to, jak se Ti daří. Svůj život zili na můj vkus malo uvědoměle, tahali s sebou křivdy a záležitosti z minulosti, z velké části na tom nebo se sebou odmítali pracovat. V době jejich produktivbniho života byla ale psychterapie skoro sprostým slovem.
Jejich nevyřešené záležitosti, které pochopitelně zase přebrali z minulých generací, tak ovlivnily i moji generaci i moje děti, ač jsem se tomu zuby nehty bránila a braním. To je tedy jedná stránka věci. A ta druhá je v tom, že my lidé mame určité povahy, dneska bych už řekla - nějakým způsobem strukturovane mozky. A to je záležitost genetiky, případně biologie, kterou těžko ovlivnime.
Mate zkušenost, ze to přesto ovlivnit šlo, že se i z nepříznivých poměru stalo dobre místo k žití, nebo znáte spíše ta „rodinná prokletí“? Co se proti tomu nebo s tím dá dělat?
Dekuju všem, kdo dočetli až sem, případně mají k tomu co napsat.
Leccos se dá řešit a vyřešit, pokud víš, z čeho pramení všechny problémy a jak se k tomu správně postavit.
Mně hodně pomáhají rodinné konstelace. Nechodím k žádnému psychologovi, ani žádného neznám, kdo by je dělal, ale chodím k ženě, které absolutně důvěřuji. Na rodinné konstelace ale potřebuješ mít někoho, kdo je fakt schopný a umí je udělat bezpečně. Jinak se Ti může zbořit i ten zbytek normálního života, který máš.
Já používám různé alternativní metody. A mám jich k dispozici víc, ale je hromada dalších alternativ, které bych nebyla ochotná absolvovat. Uvědomuji si, že píšu strašně obecně, ale nemůžu si dovolit se rozepsat víc. A ani nechci. Ne takhle veřejně. V soukromém životě o tom taky nemůžu skoro s nikým mluvit, protože narážím na těžké předsudky a odsudky.
Jinak rodinné zátěže přecházejí mezigeneračně z daleké minulosti. Ale zase není možné vyčítat rodičům, že něco neřešili a třeba jen nadávali, protože oni nemají dispozice k tomu, aby to vyřešili. U nás v rodině jsem já jediná. Tak dělám, co můžu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Na druhou stranu trochu závidím lidem, kteří to mají naopak.