Rozdílná orientace

Anonymní
8.7.21 21:44

Rozdílná orientace

Ahoj… Píšu sem protože vlastně nevím kam jinam..A hodil by se mi názor a možná i rada více lidí. Je mi 22, ještě studuju, můj problém je že jsem asi (myslím že asi určitě) na holky. Už na střední jsem měla přítelkyni. Samozřejmě bylo i pár vztahů s klukama, ale převažují holky. Hlavně citově.. Když to vezmu, spát jsem schopná s obojím pohlavím, ale citově se vážu vlastně jen na holky, zatím jsem měla opravdu ráda jen jednoho kluka.. Takže proto to,,asi". Možná se to ještě změní.. Netuším. Ale k jádru mého problému. Už když jsem si na střední kdysi našla holku, tajila jsem to, nechtěla jsem aby to kdokoliv věděl, kromě několika blízkých přátel. Ale prasklo to.. Doma nastalo naprosté peklo. Těžko popisovat.. Zkrátka něco nepředstavitelného. Naše celá rodina je striktně proti tomu a to rozhodně nejsme nábožensky založená rodina, prostě v naší rodině není daleko od slova,,buzna, upálit, popravit, tohle je nelidský, hlavně at se to nemnoží„. Díky takovému nátlaku jsem ten vztah po několika měsících ukončila protože jsem psychické ponižování nezvládala. Od té doby bylo nějaké poflakování s klukama, ale spíš z důvodu, aby byl doma klid, aby se neřeklo..A samozřejmě i pár tajných vztahů s holkama, ale vzhledem k tomu, jak se to nastavené v naší rodině, jsem nesebrala už nikdy víc odvahu nějakou z nich představit, takže to šlo logicky do kopru..Takovou přítelkyni jako já by totiž nechtěla žádná, která se za ní "stydí“. Chápu to. Rozumím si s klukama spíš jako s kamarády.. Ale chybí mi vztah, chtěla bych si zas někoho najít, chtěla bych být zamilovaná, chtěla bych, aby chtěl někdo mně… Mám ke studiu několik brigád, hlavně teď přes léto, během semestru záleží jak je to zrovna s rozvrhem, náročností, zkouškami, atd. Ale snažím se pracovat i během roku, jen nemám tolik hodin odpracováno jako přes léto. Takže z části už jsem závislá na sobě, ale z menší části pořád ještě na rodině.. Jen nějak nevím co dělat.. Je mi jasný, že v tomhle věku, když už si někoho najdu, ta druhá osoba prostě bude chtít vztah se vším všudy, ukazovat se, být spolu, neschovávat se, netajit to.. prostě být spolu štastný. Ale já mám pořád takový blok. Strašně se bojím reakce rodiny, občas mi je pořád přípomínáno, že,,jestli ještě někdy přivedu holku tak jsme spolu skončili". A já o rodinu přijít nechci, zároven chci ale žít i svůj život a zamilovat se.. Poradil by mi někdo, co dělat v této situaci? Počkat až dostuduji a začít „žít“ až po studiu až budu úplně nezávislá na rodině? Nebo i za cenu toho, že naprosto ztroskotají veškeré rodinné vztahy do toho jít teď? :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
571
8.7.21 21:54

No to je blbá situace. Hele pokud tě má tvá rodina ráda tak to prostě přijmou. Třeba to bude trvat, třeba si vyslechneš, třeba se s tebou chvíli nebudou bavit ale prostě tě přijmou taková jaká jsi. Já si nemyslím že by pomohlo čekat až já nevím do kdy. Proč si upírat to pěkné? Proč čekat? Třeba chvilku počkejte až si někoho najdeš abys věděla že to bude fungovat a že to je ta pravá a třeba bych si nějak připravila půdu doma…je to těžké, nezávidím ti. Já nic takového řešit nemusím jsem hetero a určitě se tady najdou holky které mají podobnou zkušenost. Buď silná, držím pěsti. :hug: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
578
8.7.21 21:57

Sla bych do toho hned. Je to tvuj zivot. Radsi byt stastna bez takovy rodiny nez nestastna s nima.
Jen uplne mimo… ja si vzdycky rikala, kdyz jsem nemela deti, ze kdyby mi dite dotahlo domu partnera stejnyho pohlavi, ze bych to nerozdejchala. Kdyz se zamyslim nad tim ted, kdyz uz dite mam, mozna bych to obrecela nekde potaji, ale NIKDY bych mu v tom nebranila a byla stastna, kdyz moje dite je stastny tak.
Ja bych se proste na rodinu vykaslala!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33016
8.7.21 22:01

Jen kvůli rodině si od úst utrhovat nemusíš a nemusíš jim žádnou dívčinu představovat. Jestli se s tebou úplně přestanou bavit, bych řešila, až to nastane. Třeba jen hloupě vyhrožují.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15449
8.7.21 22:02

Nemám radu. Tvoje rodiče nedokážu pochopit. Ale zníš jako moc faj a rozumná holka, myslím, že to zvládneš. Moc Ti přeju, abys potkala takovou, která bude stát za to a pomůže Ti tenhle stres překonat. Na tom, co cítíš, není nic divného ani špatného, a nikdo nemá právo říkat Ti opak :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.7.21 22:14
@Le_lenaz píše:
No to je blbá situace. Hele pokud tě má tvá rodina ráda tak to prostě přijmou. Třeba to bude trvat, třeba si vyslechneš, třeba se s tebou chvíli nebudou bavit ale prostě tě přijmou taková jaká jsi. Já si nemyslím že by pomohlo čekat až já nevím do kdy. Proč si upírat to pěkné? Proč čekat? Třeba chvilku počkejte až si někoho najdeš abys věděla že to bude fungovat a že to je ta pravá a třeba bych si nějak připravila půdu doma…je to těžké, nezávidím ti. Já nic takového řešit nemusím jsem hetero a určitě se tady najdou holky které mají podobnou zkušenost. Buď silná, držím pěsti. :hug: :srdce:

Děkuju za reakci.. Představit jí, až si jí budu jistá, to samozřejmě, ale já osobně vnímám trochu jako překážku i fakt, že i přes to co se stalo před pár lety doma kvůli té přítelkyni máme docela dobrý vztah, takže se normálně zajímáme jeden o druhého, kam třeba jde a tak.. A zkrátka bych musela lhát pokaždé když bych s ní někam šla, jela na výlet, přespala nebo tak a nedokážu si moc představit, kde brát tolik výmluv? :nevim: Každopádně děkuji moc, vážím si toho. :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
8.7.21 22:14
@Ba-stet píše:
Nemám radu. Tvoje rodiče nedokážu pochopit. Ale zníš jako moc faj a rozumná holka, myslím, že to zvládneš. Moc Ti přeju, abys potkala takovou, která bude stát za to a pomůže Ti tenhle stres překonat. Na tom, co cítíš, není nic divného ani špatného, a nikdo nemá právo říkat Ti opak :hug:

Děkuju moc za reakci, upřímně jsem nečekala moc pozitivních odpovědí..

  • Citovat
  • Nahlásit
804
8.7.21 22:15

Jsi v prekérní situaci. Ráda bych ti něco poradila, ale obávám se, že nic světoborného nevymyslím. Každopádně v současné chvíli bych viděla jako reálnější, že tvoje případná partnerka pochopí, že před tvojí rodinou budete vztah nějaký čas tajit. Až se osamostatníš, budeš si moct dělat, co chceš a rodina už ti do života tolik mluvit nebude. Respektive bude, ale ty už je nebudeš muset poslouchat. Třeba se pak vaše vztahy časem obrousí.

Obávám se, že kdybys teď neústupně přivedla novou partnerku, vztahy s tvojí rodinou by hodně utrpěly. Jestli jsou všichni opravdu tak militantní, pravděpodobně by ses musela hned odstěhovat. Pokud jsi na rodině přeci jen pořád závislá, asi by to nebylo úplně ono.

V každém případě bych milostný život neodkládala na „až jednou“. Když potkáš někoho, s kým ti bude fajn, tak do toho jdi. Partnerce bych vysvětlila situaci a jestli tě bude mít opravdu ráda, určitě pochopí, proč vztah ze začátku budete třeba držet pod pokličkou. Tedy před rodinou, všude jinde můžete být pár jako každý jiný.

Přeju hodně štěstí. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.7.21 22:17
@Russet píše:
Jen kvůli rodině si od úst utrhovat nemusíš a nemusíš jim žádnou dívčinu představovat. Jestli se s tebou úplně přestanou bavit, bych řešila, až to nastane. Třeba jen hloupě vyhrožují.

Děkuji za reakci. Bohužel si nemyslím, že jen vyhrožují.. Tahle situace právě nastala kdysi na té střední. Asi bych to třeba chápala v situaci, kdy bych se s ní veřejně všude ukazovala, dělala nějaký blbosti na veřejnosti a tak, ale tehdy jsme to fakt držely v tajnosti, ani jedna jsme vlastně nevěděly, co se to děje.. Prostě jsme to zkusily a proto jsme to nechtěly hned vykřikovat do světa. A přesto nastal doma neskutečný teror.. Trvalo to pár měsíců. Buď naprosto tichá domácnost a nebo domácnost plná psychického teroru.. Jasně, ted už jsem dospělá, vlastně za chvíli budu už snad úplně nezávislá na nich, ale i přesto o ně vlastně nechci přijít, nechci být pak sama, bez rodiny, která mě nebude chtít ani vidět.. Ale děkuju moc za hezkou odpověd.

  • Citovat
  • Nahlásit
33016
8.7.21 22:19
@Anonymní píše:
Děkuji za reakci. Bohužel si nemyslím, že jen vyhrožují.. Tahle situace právě nastala kdysi na té střední. Asi bych to třeba chápala v situaci, kdy bych se s ní veřejně všude ukazovala, dělala nějaký blbosti na veřejnosti a tak, ale tehdy jsme to fakt držely v tajnosti, ani jedna jsme vlastně nevěděly, co se to děje.. Prostě jsme to zkusily a proto jsme to nechtěly hned vykřikovat do světa. A přesto nastal doma neskutečný teror.. Trvalo to pár měsíců. Buď naprosto tichá domácnost a nebo domácnost plná psychického teroru.. Jasně, ted už jsem dospělá, vlastně za chvíli budu už snad úplně nezávislá na nich, ale i přesto o ně vlastně nechci přijít, nechci být pak sama, bez rodiny, která mě nebude chtít ani vidět.. Ale děkuju moc za hezkou odpověd.

Ale jinak asi nedospěješ, když se budeš ohlížet na to, co vaši :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
8.7.21 22:19
@annali píše:
Jsi v prekérní situaci. Ráda bych ti něco poradila, ale obávám se, že nic světoborného nevymyslím. Každopádně v současné chvíli bych viděla jako reálnější, že tvoje případná partnerka pochopí, že před tvojí rodinou budete vztah nějaký čas tajit. Až se osamostatníš, budeš si moct dělat, co chceš a rodina už ti do života tolik mluvit nebude. Respektive bude, ale ty už je nebudeš muset poslouchat. Třeba se pak vaše vztahy časem obrousí.

Obávám se, že kdybys teď neústupně přivedla novou partnerku, vztahy s tvojí rodinou by hodně utrpěly. Jestli jsou všichni opravdu tak militantní, pravděpodobně by ses musela hned odstěhovat. Pokud jsi na rodině přeci jen pořád závislá, asi by to nebylo úplně ono.

V každém případě bych milostný život neodkládala na „až jednou“. Když potkáš někoho, s kým ti bude fajn, tak do toho jdi. Partnerce bych vysvětlila situaci a jestli tě bude mít opravdu ráda, určitě pochopí, proč vztah ze začátku budete třeba držet pod pokličkou. Tedy před rodinou, všude jinde můžete být pár jako každý jiný.

Přeju hodně štěstí. :kytka:

Děkuji moc! :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
216
8.7.21 22:21

Musíš si stát za svým a oni si s největší pravdepodobností zvyknou. Mám tohle taky za sebou a protože o mě nechtěli přijít, tak to prijmuli. Měl jsem to tak, že jsem to před všemi, kromě nejlepšího kamaráda tajil do maturity. To už jsem měl dva roky vztah s klukem. Predtím rok s holkou, takže jsem nebyl nápadný. Nikdo nic netušil. Máma mi předhazovala každou holku, co šla okolo. Byl to pro ně šok, ale čas to spravil. A mě se vlastně strašně ulevilo. Už jen proto, že jsem mohl být sám sebou, nemusel jsem si vymýšlet pohádky, proč nechci Marušku ani Katku a hlavně nemusel jsem poslouchat narážky na buzíky a lesby od táty. To on vždycky velmi rád komentoval. A říkal, že kdyby byl někdo z nás teplá buzna, že nás vydědí. No nejen, že se tak nestalo, ale ještě se mi za to za pár let omluvil, že nevěděl a že ho to mrzí. Mého partnera celá rodina zbozňuje, nejvíc táta, ale ty začátky jsem si musel stát tvrdě za svým. Taky si nejdříve mysleli, že mě to přejde a dovedu nevěstu, rozmlouvali, prosili, nadávali, svým způsobem i vydirali, chtěli, abych se šel léčit, ale nezbylo jim nic jiného, než si zvyknout a přijmout to. Většinou to opravdu spraví čas. Chce to si stát za svým, ale i mít pochopení pro nejbližší a dopřát jim ten čas, aby to mohli vstřebat. Já partnera dovedl domů až po dvou letech, co to věděli a to jsme už spolu celou tu dobu žili. Stěhoval jsem se k němu ještě ten den, co jsem to oznámil. Bylo to super rozhodnutí, protože doma bych to měl v začátku dost těžké.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15449
8.7.21 22:26

@Ja-rekk Je skvělé, že to vaši zpracovali… ale stejně, chtít, aby ses léčil… nepochopitelné :(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
216
8.7.21 22:50
@Ba-stet píše:
@Ja-rekk Je skvělé, že to vaši zpracovali… ale stejně, chtít, aby ses léčil… nepochopitelné :(

No věř mi, že to nebylo to nejhorší. Nejhorší na tom celém bylo to vydírání a to hlavně od sourozenců. Mám jich sedm a šest nás je blízko u sebe, mezi každým je rok, dva rozdíl. Jsem druhý nejstarší, takže v té době byla většina v pubertě a nic mi nedarovali. Asi nejhorší bylo, že mamka byla v té době těhotná s nejmladší ségrou a sourozenci mi kromě takových výčitek, jako, že kvůli mě nebudou chodit do školy, nebudou mít kamarády apod psali slohy o tom, jak kvůli mě mamka potratí. A nejhorší na tom bylo, že se ségra narodila předčasně s porodní váhou něco málo přes kilo a doslova si ten život musela vybojovat. No nic lehkého to bebylo. Naštěstí je ségra úplně zdravá dnes už puberťačka a postupně jsme si všechno vyříkali a naše vztahy se srovnaly. Chtělo to zkrátka čas, ale jsem rád, že už to mám za sebou, to každopádně, lehké období to nebylo. Zase mi to ale i dost dalo, byla to taková zkouška dospělosti.

Příspěvek upraven 08.07.21 v 23:41

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15449
8.7.21 23:12

@Ja-rekk Tyjo, to je fakt příšerný. Nicméně od puberťáků to trochu chápu. Neomlouvám, ale chápu, že to je citlivý, ale zároveň nemilosrdný věk. Ale když někoho nepodpoří vlastní rodiče, to je síla…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat