Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@asiris
Já věřím, že je to náročný, když nemáš hlídání - to je pak neřešitelný. Já bych odešla ve chvíli, kdy je u babičky, ale chápu že to nejde vždycky. Jen mě to zarazilo, když si psala že bydlíte dohromady s rodiči manžela. ![]()
Moc Vám všem děkuji za ujištění, že to opravdu rozmazlenost není
Myslela jsem si, že je to tou změnou s příchodem sestry, ale po tom, co mi dnes mamka řekla a i moje rodiče s tím, jaký ted je mají pořád problém jsem prostě potřebovala vědět, že nemají pravdu…moc všem děkuji a přeju všem maminkám, co prožívají to samé, pevné nervy ![]()
@asiris píše:
@nestela
No nepřešlo ba naopak mi příjde, že je to ještě horší než když byla uplné miminko, ale u Vás to může být jiné
no protože se dcerá víc hýbe, jsou prostě víc v kontaktu. Asi tě nepotěším, mladšímu synovi jsou dva roky a žarlivost u staršího 4 roky, „chodí“ ve vlnách:-), ale je to lepší určitě než to bylo:-)
Příspěvek upraven 04.06.14 v 12:08
@asiris Jestli nemáš hlídání, tak je to o to těžší, budeš muset plánovat společný čas ve chvílích, když malá spí, jestli teda nespí společně
.
Tak to nechci vidět, jak to bude u nás.. prckovi bude 3,5 až se druhý narodí, a tohle co tu popisuje @asiris už mám doma ted.. tak to to nechci vidět potom.. to ještě bude čerstvě chodit do školky.. bude to asi mela
@asiris píše:
@Natálka26
Nikdy jsem neměla možnost ho někde někomu nechat na hlídání:( Moje mamka je rozmazlovací babička jen přes dárky, ale na hlídání nemá nervy a už po hodině jí vadilo, že se mu jako miminku musela věnovat a on to z ní bohužel cítí a být s ní sám nechce:( A manželovo rodiče by ho i hlídali, jenže, jak jsme s nima v baráku, tak ví, že tam může kdy chce, ale má maminku blízko a během chvilky je u mě, když mu něco přelítne přes nos. A jinou možnost kam ho dát nemám:(
A co kdybys jim dala kočárek s malou na hodinku třeba a tu strávila se synem?
Mám taky čtyřleťáka a dceru téměř dvouletou. Žárlivost u nás moc neprobíhala, ale je pravda, že mě taky vyžadoval, ale já mu naopak téměř vždy vyhověla…Chtěl pomoct s jídlem, tak jsem pomáhala právě proto, že to viděl u mladší, tak jsem ho nechtěla odstrkovat jen z toho důvodu, že je starší a měl/mohl by jíst sám. Nevyžadoval to vždy, prostě občas - pomoci s oblečením, jídlem ap. Možná tím jsem se vyhnula i žárlení. Těžko říct. Asi bych mu pomohla, třeba z části. Je pravda, že syn mel kousek přes dva roky, když se narodila dcera…