Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rozvoj a projevy dětské fantazie
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.2.14 22:33
@natyber píše:
@momikova Proč by na rýmování bylo brzy, prostě na to sama přišla, je to určitě přirozený vývoj. Jo dětský svět je prostě jedna velká fantazie, vše je pro ně možné a vše kolem nich je skutečné ať je to živé, kreslené či zpívající masoVšak si to užívej, jednou procitne do kruté reality
Vzpomínám, když se dcera dozvěděla asi v pěti letech, že čert neexistuje
a na to řekla " takže vy jste mě celý můj život lhali " no lhali
ale vzala to sportovně a dnes když mi něco nevěří tak vždy řekne „no jo, to je jako s tím čertem, že?“
No, já totiž koukám na svou kopii Agi je vzhledově sice více do tatínka, ale mele, mele, rýmuje, jako jsem to dělala já. Mne moje máma, když jí v hlavě už hučelo, usměrňovala, ať jsem alespoň chvíli zticha, ať nemelu pořád „ty nesmysly“, ať chvilku přestanu taky v jednom kuse povídat, neměla se mnou moc trpělivosti a nedocenila to, co já dneska vidím u své malé kopie - rýmovala jsem slova, co si pamatuji, najednou z toho byla krátká říkanka, pak básnička, později psaní slohů kamarádům z vesnice, vlastní tvorba. K tomu ještě pořád hlava plná spousty myšlenek. Někdy bych řekla, že jsem se až trápila, zbytečně. Proto mně to rýmování u ní vlastně zaskočilo, že jí ještě nejsou tři, a už jí to takhle šrotuje, a nejen v tom. Jsem za to nadání ráda, ale taky doufám, že se jednou, jako já, nebude naše dítě trápit vším možným a zbytečně řešit nesmrtelnost chrousta, jako její máma. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.14 22:40
@mag píše:
Moje čtyřletá onehdá na dotaz, co dělá v koupelně odpověděla, že štěpí bílkovinu.
Malem jsem umrela 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.14 22:44
@momikova nesmrtelnost chrousta taky stále řeším 
no jak píšeš tvůj potomek je prostě přesná polovina tebe a partnera, tak zřejmě pochytila i tvé nadání 
do její hlavy stejně nevidíš a nikdy neuvidíš a ani její myšlenky nezastavíš, tak to nech plynout dál. Třeba jednou vytvoří umělecké dílo a ty budeš hrdá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.14 23:23
@natyber píše:
@momikova nesmrtelnost chrousta taky stále řeším
Budu stejně hrdá, když z ní bude jenom slušný člověk Psaním se dneska člověk moc neuživí. Klidně, ať dělá „jenom“ nějaké řemeslo, ale poctivě. To jsou nízké ambice, co? Už dneska je to takový snílek s hlavou bůh ví kde, že jí musíme třeba dotykem nejdříve vrátit na zem a teprve potom zase chvíli pozemsky funguje, než si zase někam na chvíli odpluje. To je ta druhá strana mince.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.14 23:34
Hm…nas kluk vcera rekl sestre ty debile 
.Holka na neho vyjela:Co si to řekl? Kluk:ale ty jsi se spletla, si myslela debile, ale ja myslím dedile, to je jine slovo a znamena to, aby jsi na me nemluvila, kdyz koukam na pohadku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.14 23:36
Jo, ještě jeden postřeh: Když máme nějaký chvilkový problém a naše dítě, stále v období vzdoru, na něco nechce přistoupit, osvědčilo se nám ten problém před ní propašovat do hry a tam ho zástupně řešit. Zkrátka před malou sehrajeme hračkami krátký příběh, kde se ten problém vyřeší a dobře to dopadne. Potom se k němu nenápadně v řeči s Agajdou vrátíme a znovu poukážeme, jak se to řešilo a, že to dobře dopadlo. Tak jsme odbourali věčný strkání do dětí v jesličkách, které tam sice od agresivnějšího chlapečka i podle tet nejspíše pochytila, ale neměla v úmyslu se ho vzdát. Její svéhlavost je taky veliká. Divadýlko s hračkami, co do sebe v jesličkách pořád strkaly, až se stal úraz jedné z nich, a poučily se, že se prostě takhle k sobě chovat nemohou, doslovně Agi hltala a sama mi radila, že se musí hračky, co se strkaly, omluvit a už to víc nedělat a být na sebe hodný. Takhle my na ni chodíme někdy obklikou a funguje to. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.14 23:49
@Škurana píše:
Hm…nas kluk vcera rekl sestre ty debile
No, použité slovo pěkné není, ale projev inteligence, s jakou se z toho snažil vykroutit, ano.
Naše potovora nám, když se na ní zlobíme, zkouší odvádět pozornost tím, že rychle pronese to, co už bezpečně zná a byla za tu vědomost pochválená někdy dříve.
Tak si vyjedeme do hor za sněhem na výlet, po cestě z parkoviště a přes silnici blbne a nechce jít za ruku, tak ji přísněji slovně rovnáme do latě a dítě nám na plnou pusu - všude lyžaři a plno uší , náhle oznámí důležitě a nahlas svou už půl roku známou pravdu: „Agátka a maminka jsou holčičky a mají pipinku! Tatínek je kluk a má pindíka!“ Triumf jí vyšel, okolí se řeže smíchy, nám rodičům pomalu dochází řeč a hustá nepříjemná atmosféra kolem ní se uvolňuje. Už nám něco podobného měla snahu udělat vícekrát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
2.2.14 23:50
Neboj, je to v normě, dcerka je mladší (30 měsíců) a taky nám rýmuje, asi už víc jak měsíc - babička x krabička, dědeček x prdeček (to nemyslí zle, nemohla rychle najít slovo). Dcerka do dvou let nemluvila vůbec, tedy kromě zvuků, pak tři dny slova a poté už jen ve větách, začíná mluvit kolem sedmé a končí ve 21,30.
Knížky číst nechce, ale má je ráda, vyprávíme příběhy podle obrázků, nemá moc ráda ty „dětské knížky“, ale chce už pro větší děti. Pro mě je těžké nějak ustát Červenou Karkulku, O Popelce, ve směs s dcerkou jsem si uvědomila, že to jsou docela „kruté“ pohádky, takže musím vymýšlet jiný děj a zapamatovat si ho 
Jinak u nás frčí reálné postavy, protože musím chodit na endokrinologii, tak momentálně je paní doktorka Jedlovská, jezdí mi s dětským válečkem na modelínu po krku a vyšetřuje. Máme už i „odrozeno a pohřbeno“, moc se jí líbí „menstruace a menstruační vložky“, vidí to na WC. Nedělám to záměrně, ale když se sama zeptá, tak vysvětlím, aby to pochopila. Akorát je sranda, když se mě u známých žen ptá, jestli také menstruují.
Televize ji absolutně neoslovila, takže někdy je dcerka tetou Ájou, která má zlomenou nožku, někdy jednou nebo druhou babičkou. Ráda napodobuje reál, takže má kabelku, peněženku, dětské peníze a chodíme na banku je vybírat a nakupovat. Taky obden operujeme nebo ordinujeme, má „operační sál“ a ona operuje, doplňuji slovní zásobu, když se na něco ptá.
Zpívání - nechtěla slyšet, od narození byla hrozitánsky ubrečená ba uřvaná a já furt zpívala, asi poslední tři měsíce chtěla slyšet a vidět na Youtubu písničky ze 60. let, ty miluje a posledních 14 dní má ráda Ach, synku, synku - takže ta frčí denně. U nás je to „komplikovanější“, že chce každou písničku vysvětlit, takže proč oral, kde koupil nové kolečko, jak se jmenuje tatínek, když nekoupil nové kolečko, kdo ho opravil, takže zpívání jedné lidovky občas zabere čtvrt hodiny, podle počtu slok. Samozřejmě když zpíváme vícekrát, tak už výklad nechce.
Mě u dcerky překvapuje, jak je všímavá, vzala na vědomí Ježíška, nebyla z něj vyloženě na větvi, ale nosí dárky, takže asi dobrý. U tchánovců viděla Ježíše na kříži, tak se zeptala, kdo to je, proč tam visí… Zamyslela se a svou jednoduchou slovní zásobou se jala ubezpečovat, zda-li se jedná o stejného Ježíše, který jí nosí dárky. Uff, to byla makačka vysvětlit, proč je ukřižovaný a jak může nosit dárky.
- Citovat
- Upravit
3.2.14 00:04
U nás se nerýmuje, ale jedou imaginární kamarádi a imaginární věci (hlavně jídlo).
Tak doufám, že je to normální a ve školce s tím nenarazí.
Imaginární kamarády jsem samozřejmě měla taky, ale nevím, jestli už před třetím rokem.
A je vyčůraná jak mraky - už zjistila, že na některé její hry na tabletu tatínek reaguje přívětivěji a na některé méně, takže mu vysvětlovala, že tablet potřebuje, aby si tam udělala ten úkol… jak za tatínkem zaklaply dveře, přepnula na cosi nehodnotného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.14 00:14
@Silky123 píše:
@momikovaNeboj, je to v normě, dcerka je mladší (30 měsíců) a taky nám rýmuje, asi už víc jak měsíc - babička x krabička, dědeček x prdeček (to nemyslí zle, nemohla rychle najít slovo). Dcerka do dvou let nemluvila vůbec, tedy kromě zvuků, pak tři dny slova a poté už jen ve větách, začíná mluvit kolem sedmé a končí ve 21,30.
Knížky číst nechce, ale má je ráda, vyprávíme příběhy podle obrázků, nemá moc ráda ty „dětské knížky“, ale chce už pro větší děti. Pro mě je těžké nějak ustát Červenou Karkulku, O Popelce, ve směs s dcerkou jsem si uvědomila, že to jsou docela „kruté“ pohádky, takže musím vymýšlet jiný děj a zapamatovat si ho
Jinak u nás frčí reálné postavy, protože musím chodit na endokrinologii, tak momentálně je paní doktorka Jedlovská, jezdí mi s dětským válečkem na modelínu po krku a vyšetřuje. Máme už i „odrozeno a pohřbeno“, moc se jí líbí „menstruace a menstruační vložky“, vidí to na WC. Nedělám to záměrně, ale když se sama zeptá, tak vysvětlím, aby to pochopila. Akorát je sranda, když se mě u známých žen ptá, jestli také menstruují.
Televize ji absolutně neoslovila, takže někdy je dcerka tetou Ájou, která má zlomenou nožku, někdy jednou nebo druhou babičkou. Ráda napodobuje reál, takže má kabelku, peněženku, dětské peníze a chodíme na banku je vybírat a nakupovat. Taky obden operujeme nebo ordinujeme, má „operační sál“ a ona operuje, doplňuji slovní zásobu, když se na něco ptá.
Zpívání - nechtěla slyšet, od narození byla hrozitánsky ubrečená ba uřvaná a já furt zpívala, asi poslední tři měsíce chtěla slyšet a vidět na Youtubu písničky ze 60. let, ty miluje a posledních 14 dní má ráda Ach, synku, synku - takže ta frčí denně. U nás je to „komplikovanější“, že chce každou písničku vysvětlit, takže proč oral, kde koupil nové kolečko, jak se jmenuje tatínek, když nekoupil nové kolečko, kdo ho opravil, takže zpívání jedné lidovky občas zabere čtvrt hodiny, podle počtu slok. Samozřejmě když zpíváme vícekrát, tak už výklad nechce.
Mě u dcerky překvapuje, jak je všímavá, vzala na vědomí Ježíška, nebyla z něj vyloženě na větvi, ale nosí dárky, takže asi dobrý. U tchánovců viděla Ježíše na kříži, tak se zeptala, kdo to je, proč tam visí… Zamyslela se a svou jednoduchou slovní zásobou se jala ubezpečovat, zda-li se jedná o stejného Ježíše, který jí nosí dárky. Uff, to byla makačka vysvětlit, proč je ukřižovaný a jak může nosit dárky.
S tím, že už máte odrozeno i pohřběno, jsi mně odrovnala
My na pohřbívání šli zatím oklikou, že tam v básničce Byl jednou jeden domeček jsou na konci „páni na hřbitově zakopáni“ ti pánové prostě spinkají a Agi na konci té básničky, když to dořekneme dělá ještě „chr chr!“, jako že u toho i chrápou stejně jako slyší chrápat tatínka, když spí. Takže z toho máme nakonec takovou grotesku.
S těma klasickýma pohádkama, alá bratři Grimmové a Červená Karkulka, nebo O perníkové chalopuce, máš pravdu. Taky máme takové lehčí verze. Agi má taky ráda písničky od Olympiku a další ze 60. - 70. let. Miluje samozřejmě tu se svým jménem Teta Agáta. Na youtube jsem našla muzikálově zpracované pohádky od Svěráka, Uhlíře - hrají a zpívají je s dětmi - Karkulka, Budulínek, Šípková Růženka, Dvanáct měsíčků. Tam je to zpracované docela vtipnou formou. No, jo, jenže naše dítě si potom na ulici klidně objedná, aby maminka zazpívala nějakou konkrétní pasáž z hlavy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.14 00:18
@Knihomyš píše:
U nás se nerýmuje, ale jedou imaginární kamarádi a imaginární věci (hlavně jídlo).
Tak doufám, že je to normální a ve školce s tím nenarazí.
Imaginární kamarády jsem samozřejmě měla taky, ale nevím, jestli už před třetím rokem.A je vyčůraná jak mraky - už zjistila, že na některé její hry na tabletu tatínek reaguje přívětivěji a na některé méně, takže mu vysvětlovala, že tablet potřebuje, aby si tam udělala ten úkol… jak za tatínkem zaklaply dveře, přepnula na cosi nehodnotného
Ta se taky neztratí. Imaginární kamarád i věci okolo normální jsou taky. U nás teda zatím moc nefrčí, ale možná s tím ve větším ještě taky příjde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
3.2.14 00:22
Červená Karkulka, když jsem viděla, jak dcerka natahuje, tak změna, Popelka - proč nemá maminku…
U nás nejvíc frčí písničky - Uiuaa (pějeme kdekoli a kdykoli), Ššš, Bossa nova od Basikové.
Pohřeb jsme vzaly „tradičně“, protože začalo být únavné, když mě dcerka i 12× za den informovala, že její plyšový králík Kája umřel (někdy na neštovice, chřipku…), pak jsme taky našly po dvakráte mrtvé ptáčky, takže vysvětlit, že člověk taky vlastně leží a spinká, nemůže si hrát, jíst dobrůtky atp.
- Citovat
- Upravit
Silky123
3.2.14 00:23
Jo, a pak miluje mé hlášky, takové nedětské… - to je tedy prekérní situace, tuším, že říká - není to komplexní…
- Citovat
- Upravit
3.2.14 00:33
@Silky123 Tak pohřby jsem jí zatajila Stačí, že když neřeší peníze, tak probírá, které zvíře sežere jiné zvíře a které je mrtvé.
Odrozeno zatím taky nemáme, ale tatínek jí jednou omylem pustil Krtka a miminko a nějakou dobu se z toho nemohl vzpamatovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.14 00:54
@Silky123 píše:
@momikovaJo, a pak miluje mé hlášky, takové nedětské… - to je tedy prekérní situace, tuším, že říká - není to komplexní…
S tou prekérní situací se mi vybavil Kvido v Báječných letech pod psa
Tak to my teda máme trochu obyčejnější glosy a vždy velice vhodně použité: „To to trvá!“ - pochytila od dědy. „No, to snad není možný, já se z toho zblázním!“, když jí nešlo něco během hry s hračkami. „Tady je taky táta prase!“ nad obrázkem kance v kreslené knížce. „Jelen je velikej. Je to kluk! Má pindíka a kaká. Taky má parohy a je hodnej!“ - popis zážitku kadícího jelena v zoo den před tím. Na podzim přiřazovala do rodin zvířata, která se jmenují jinak: Kravička je Býková, ovečka je Beránková, slepička je Kohoutová. Protože je toho hodně a sma to pro jiné další brzy zapomínám, píšu jí některé takovéhle hlášky na památku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
