Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rozvoj a projevy dětské fantazie
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Silky123
11.2.14 15:09
- Citovat
- Upravit
12.2.14 14:50
Jé, zvířátka, ta jsou vždycky fajn, když jsou pro prtě takhle na dosah. 
U nás vedou klasické pohádkové příběhy v trochu zjednodušené úpravě. Dneska Agátka napodobovala mne, když jí čtu pohádku O perníkové chalopuce a předvádím ježibabu se skuhravým hlasem tak, že si u toho držím nos. „Kdo mi to tady loupe perníček?!“ „To nic, babičko, to jenom větříček!“ „No, jen aby!“ 
Potom prohlásila, že já jsem ježibaba, ona je malá ježibabka a tatínek je ježibab. Opravila sjem jí, že tatínek je když tak už ježidědek. „Ne, táta je ježibab!“, stála si urputně na svém, protože ježidědka jsme do našeho repertoáru pohádkových bytostí ještě nikdy nezapojili. 
Potom mi potřebovala sdělit dvě věci najednou, že si všimla, že pod světlem dělá na WC stín a že má nudli. Tak z toho vznikla hláška: „Já mám nudli a dělám stín!“, jakoby nudli už měla tak velikou, že ten stín dělá tou nudlí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
12.2.14 15:04
To je dobrý.
Měla jsem tam hrubku, tak už jsem ji opravila, to jsem ale ostuda…
Jinak koukám, že jsou holky skoro stejně starý, ale Valinka nemůže mít pohádky tradiční. U perníkovky začala natahovat a pak plakat, protože baba Jaga, my máme Jagu 
chtěla upéct Jeníčka, takže jsem to změnila, že měla jen jeden zub, ke všemu kejvací, takže radši děti pustila a byla hodná. To hodná je moc důležitý.
To samý u Popelky, Růženky… Vajdik je ohromně cíťa, takže u toho měla pomalu trauma a chodila se poté ptát, že to skutečně dobře dopadlo. U všech „drsných“ pohádek - červená Karkulka, o kůzlátkách, apod. - jsem musela pozměnit děj.
- Citovat
- Upravit
12.2.14 18:18
My máme takové docela jemné odvary pohádek z edice Axioma. Jsou to malá leporela a jen pár řádků provází obrázkový děj. Podrobnosti tam moc nejsou. Ježibaba je tam zrovna jenom s jedním zubem a v obličeji celá zelená 
. Malá u toho naštětsí zatím nijak moc nepláče. Jak u toho dělám já ty dramatické blbinky, tak se spíše soustředí na to, jestli to zase udělám stejně, pak to někde bokem zkouší napodobovat. Prostě, vyloženě nepase po detailech, případně já zdůrazním něco méně drastického, co jí trochu odvede pozornost od faktu, že děti chtěla ježibaba sežrat. Soustředíme se na tu lopatu, že si tam Jeník neuměl sednout, bábu zabouchneme do pece jednou větou a hurá utíkáme za tatínkem domů a už si dáme pozorm, aby se děti nikdy víc v lese neztratily. Tak nějak to vstřebává zatím víc technicky.
Místo pohádky o Kůzlátkách mohu doporučit veršovanou Kozí pohádku od Věry Provazníkové s ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Ta je taková opisem básnicky výpravná, obrázky legrační, je tam hodně potlačená vlkova agresivita a zdůrazněno to, že se vytrestal sám, protože utíkal před velkou mámou kozou a spadl do rybníka a smála se mu i ta štika. 
Pohádku Hrnečku vař, Červenou Karkulku, Otesánka, O koblížkovi a perníkovou chaloupku máme z té Axiomy s ilustracemi Edity Plickové. Malá má ráda od Milera ilustrované Kuřátko v obilí a Moje štěně. O kohoutkovi a slepičce máme verzi od Veroniky Čtvrtečkové. Šípkovou Růženku pak malé veršované leporelo P. K. Tychtla. Vyloženě jsem jí vybírala tyhle knížky, jsem trochu od fochu a nějakou velikou knížku plnou pohádek si myslím, je vhodně dávat až v předškolním věku. Tohle má pěkně do ručičky a opravdu knížková je.
Vycházela jsem z vlastních zkušeností, jaké ilustrace se mi líbily, když jsem byla malá. Máme nově třeba i pohádku Obušku, z pytle ven s ilustracemi od Marie Tiché, což teda na Agátčin věk výrazovostí není nic moc, ale tahle knížka má vložená puzzle a pod nimi později může obrázky ještě vymalovat, tak jsme ji experimentálně koupili pro to. Čteme a skládá po částech příběhu to puzzle, líbí se jí to. Příběh docela přijala. Třeba ilustrací Adolfa Borna jsem se dlouho bála, kdežto Milera a Plickovou jsem měla ráda. Má několik leporel i po mně, tak vím, co v nich je, často jí to recituji a ona to miluje. Opakuje i ten rytmus.
Už jsem tady doporučovala někdy dříve, pokud má malá ráda zpěv a můžete dvojici Svěráka a Uhlíře. Tak v jejich provedení s dětským sborem je na youtube k mání muzikálové provedení Karkulky, Budulínka, 12 měsíčků, Šípkové Růženky. Malá na to kouká ráda a chvílemi si zpívá kousky textu. Je to takové docela do vtipu, zápletka je tam celá, ale s humorem zpracovaná a agresivita nějakého toho uličníka, třeba vlka, tak nevyznívá pro malé dítě tolik surově.
Co mohu doporučit, u nás to opravdu má opakovaně úspěch - knížka O dětech a zvířátkách od Eduarda Petišky, a Pejsek a kočička od Čapka. Čteme to již po několikáté, a pokaždé se na to těší. Vydrží poslouchat klidně i 4 epizody, což je asi třetina té knížky a 40 minut času.
Dost pouštíme večerníčkovské klasické pohádky a pohádky z našeho dětství - potkali se u Kolína, Míša Kulička. To prostě je tak interaktivní, že to miluje. Naopak, zatím docela málo pouštíme zatím pohádky hrané v televizi živými herci, sami telku pouštíme málo, jsme více u PC. Ráda má CD s písničkami od Míši Růžičkové, už jsme zkoušeli i něco s Dádou, Míša ale vede, tu zná od roka a chvílemi na ní trsá. Už jsem tu dříve psala, že je ale na klasiku - Suchý, Olympic, vydrží i Matušku, Bosanovu, Dominiku… Užívá si melodii a výrazovost tehdejších videoklipů. Máme zásadu, že něco pustit hraného maximálně jednou denně, třeba víc epizod za sebou. Jinak se snažíme střídat činnosti.
Každé dítě je ale jiné, tohle jede u nás. Možná to někoho inspiruje, že se to u nás chytilo. Třeba máte s tím samým ale úplně opačnou zkušenost, klidně napište. Já jí třeba pustila poprvé Mášu a medvěda. Moc jí to nebralo, já se mohla uřehtat. Malá neteřinka na tom doslova ulítávala, stejně jako na Mickeymouseovi. Tu Mášu jsem neznala. To Agajda spíše vzala zavděk ovečkou Shaun. Zkrátka, každýmu podle jeho gusta.
Dneska jsem jí vyndala maketu záchoda a všichni panáčci z playmobilu, má jich asi 25, museli povinně chodit nejprve čůrat, potom kakat, pořád jim říkala, ať spláchnou, myli si ruce a utírali si je. Dodržovala poctivě čůrání chlapečků ve stoje a holčiček v sedě, chválila děti, že jsou šikulky, utírala jim jako zadečky a dávala za odměnu jako lentilky, že už kakají do záchoda a ne do nočníku. No, docela jsme se tu s manželem vedle řezali smíchy, jak se Agajda vyřádila s jedním záchůdkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.2.14 18:40
Třeba Popelku jsme ještě vůbec neuvedli. Myslím, že je to pohádka, která je pro trochu větší věkovou kategorii. Nevím, jak bych tam vymyslela, že Popelku neměli rádi, protože měla macechu a nevlastní sestry, do přijatelného podání. Tam je to sociálně tak dané už od začátku, že se ten Popelčin status moc okecat v dobrém nedá. To u Perníkové chaloupky se tomu dá vyhnout a macecha jde úplně vynechat.
Stejný problém bych měla i s pohádkou od Andersena O Malence, kterou máme v krásném ilustovaném podání. Je to ale taky taková těžší látka pro takhle malé, navíc vnímavější dítě. Asi by z toho měla i trauma. Nechávám tyhle pohádky, co neumím přetlumočit, aniž by tím příběh netratil, záměrně na pozdější dobu. Já jsem kdysi měla opravdu trauma, to už jsem byla předškolák, z pohádky Čarodějův učeň - je vážně drastická, ale prostě jsem jí někdy v telce viděla a byla to chyba. Potom mi bylo děsně líto kocourka Bezocasého Petříka a Posledního jednorožce. Moc jsem to prožívala, měla to často před očima, a pamatuji si to díky tomu dodnes. 
To raději, ať se směje ještě vesele nad Štaflíkem a Špagetkou nebo Králíky z klobouku.
Dneska prohlásila: „Maminko, já mám ukrutnou žízeň!“ vyloženě použila spojení „ukrutná žižeň“ z vlka, co se šel s kamením v břiše v karkulce napít do studánky. Vlka tam nenechám utopit se, ale jako v Kozí pohádce pouze za trest se jen pořádně zmáchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
12.2.14 23:29
Vajdu dětská leporela vůbec neberou, má jich opravdu hodně. Má ráda tragédie, takže úmrtí, pohřbívání, pokud to je podáno v pohodě bez drama, tak to bere.
Její nejoblíbenější jsou pohádky od Charlese Perraulta. Nemá ráda klasické dětské písničky, až na Ach, synku, synku - tam musím vysvětlit proč se neoralo, kde se spravilo kolečko, jak to, že se vůbec rozbilo…
Vajdě se líbí zlatá šedesátá - nejvíc Uiuaa od Aťky Janouškové, tu miluje a zpívám ji několikrát denně, pak Ššš a Bossa nova.
Popelku Valinka dala, jen jí vadilo, že tedy maminka umřela, takže kmotřička víla se stala novou maminkou.
Vajdu nebaví televize, ani náhodu. Nejvíc se jí líbil ohňostroj na zahájení OH, protože na to jedním okem koukal manžel.
Večerníčky ani náhodou, nechytly se. A víš co? Já jsem ráda. Sice to je náročné, to zase ano, ale je krásné, že je tak zvláštně dětská a nedětská. Moje babička nikdy nechtěla televizi, co my se tam nablbli 
- Citovat
- Upravit
13.2.14 00:12
@momikova Jé, ty jsi taková decentní. U nás bylo teda jen pár klasických pohádek - Šípková růženka, Červená karkulka, Perníková chaloupka, Vlk a prasátka, a to v normálních (brutálních) verzích. Mladé podle všeho teda nedochází věci jako smrt a sežrání, takže zatím ok.
Jinak tu jedou pohádky Studia Ghibli a ty jsou takové přátelské a snesitelné i pro mě. Doporučuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.14 11:54
Tak, to jsem teda zase ráda, že u nás pohádky jedou. Jsem ráda, že nemusí takové ty alá Disney produkce. No, a pojmu smrt naše teda asi nerozumí, ale pojmu sežrání asi už rozumí. Chápe, že jí někdo, prý Jožin, může spapat a bude z ní hovínko.
Má vítr z Jožina z bažin, co žere hlavně Pražáky a je to naše takový zabydlený strašidlo. Ptá se, kde Jožin bydlí, když není v bažině, z jakého hrníčku pije a já jí říkám, že z velikýho hrnce, když je tak velikej a chlupatej, tj. něco jako yetti, tak si ho už díky ní představujeme všichni. Taky si odnesl nočník pro svoje děti, když přecházela na velký záchod, prostě Agi s Jožinem žije, bojí se ho, ale taky si ho v té fantazii hýčká a pěstuje s detaily. Když někdo v paneláku dupe po schodech, je to Jožin, jednou to byl teda určitě Krakonoš, jinak Jožinek.
Silky123: To máte doma teda opravdu hlavinku 
, Charles Perault je opravdu těžká pohádková látka. Nevím, v jaké ho máte doma úpravě. Mám na mysli teď naší knížku Francouzské pohádky, kde jsou promě něho ještě asi 2 nebo 3 další autoři, většina příběhů je ve verších a bylo to těžké i pro mně, četla jsem to asi přede dvěma lety záměrně. Možná máš ale nějakou stravitelnější verzi.
Knihomyš: Vy zase máte nervově otužilé dítě - našemu víc vylíčit podrobnosti v některé naturalistické scéně, tak má opět své noční běsy a nevyspíme se my, ani sousedí po několik nocí. Na noční běsy jsme trpěli ve velkém od 9 měsíců do dvou a půl let. Konečně mohu říci, že z toho, jak tvrdil neurolog, opravdu snad vyrostla. Bylo to i pro ni, i pro nás, něco děsnýho, nemoci jí pomoct. Dělali jí pro jistotu různá vyšetření pro podezření na epilepsii a další věci, které by to mohly způsobovat. Měla to naštěstí jen vývojové - zráním CNS to ustupovalo, patří prostě mezi tuhle skupinu víc senzitivních dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.14 13:39
@momikova Spíš natvrdlé 
Zas úplně do podrobností nezacházím. A trénuje ji tatínek. Byli jsme v létě u babičky na chalupě, kde jsou takové „dětské“ závěsy se zvířátky z farmy. Mladou to při obědě zaujalo, a tatínek: „Ano, to je prasátko. To je to, co teď papáš.“ A pak se diví, že mladá není křehká růžová princeznička…
Senzitivita je u Agátky asi daň za šikovnost. Naprosto tě chápu, běsům bych se taky chtěla vyhnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
13.2.14 14:48
Máme jen Perraulta a hlavně krásně ilustrovaného, nečtu, jedeme podle těch překrásných ilustrací.
U nás se chápe porod, pohřeb. Nemá ráda ty „kecy“ okolo. Bojí se, když mění hlas, tak mi dokonce říká, že se jí to nelíbí a nechce to.
S tím masem jsem to vyřešila tak, že vepřové je maso od prasátka, drůbeží je maso od slepiček, krůt, kuřat… atp.
Dcerka je extrémně citlivá, takže všechny pohádky převyprávím. Líbí se jí ještě National Geographic, protože jsou tam krásné obrázky. Takže ráno koukáme z okna, vidíme z WC a Valinka křičí:„Jééé, maminko, podívej, mlháááá.“
- Citovat
- Upravit
14.2.14 00:17
Jo, styl výchovy se podepíše a někde vždycky u dítěte spolehlivě projeví. Manžel se s Agi někdy taky nemaže. Dneska tedy spal a ona mu nejprve přistrčila k nosu jednoho plyšáka. potom běžela do pokojíčku pro toho nejcenějšího, kterým je spací Myš - myš a dala mu jí do postele taky, abyse mu prý dobře spalo. Byla na tátu hodná. Večer po uložení do postýlky začala brečet, že nemá svou myšku a táta pro ní šel do ložnice a dával jí jí se slovy, že jí nemá tahat po bytě, pak jí takhle na spaní schází a ona pro ní řve. To už jsem musela zasáhnout, křivdil jí, protože táta to Agátčino podělení se o myšku s ním odpoledne, jak marodí, zaspal, a nevěděl, s jakou ohleduplností mu jí ona do té jeho postele na spaní půjčila. Tak i docela koukal.
Dneska pořád u svého povídání opakovala: „Tak a bude po parádě!“ Od nás to nemá. má to asi z jesliček.
Dneska si Agajda konečně sáhla na dědu. Byla rozradostněla z toho, že opravdu nemá žádné rohy jako ten čert, jak si jí dobíral děda minule, a už s ním zase laškovala. taky mu hned oznámila, že máme ježibabí rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
14.2.14 14:26
Jsou to hlášky, co?
Já jsem jednou byla hodně paf a jak jsem byla z něčeho překvapená, byly jsme venku, tak povídám:„No tě pic.“ Stačilo jednou a už to Valinka povídá při svém překvapení.
Opět jsem kdysi kdesi kvitovala, že to je pěkná blbina…
- Citovat
- Upravit
14.2.14 14:28
Po týdnu jsme vyrazili s naším unudlánkem na chvíli na procházku. Cestou pořád vyplazovala ve větru jazyk s tím, že: „Jím vítr!“ při oblékání dostala nápad a vymyslela, že „Maminka a tatínek půjdou s Agátkou na návštěvu za čertama do pekla.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.15 12:52
Ona je fantazie a fantazie - znáte knihu svět podle malé January?
Doporučuji. Ne vše je jen fantazie - můžou to být i projevy schizofrenie, která se ale těžce prokazuje.
(já nepojmenovávala, ale do nácti jsem měla imaginára a protože jsem neměla potřebu se v kolektivu někam drát, vybíjela jsem si nadřazenost na pannách…
Zůstalo mi to dodnes - dělám to ve vztazích… I fantazírování může poukázat na budoucí povahu dítěte…proto to dobře sledujte 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
@laducha
Byli jsme tam, moc se jí tam líbilo, ale byla doslova šokovaná, jak jsou dospělá prasata velká… Pak už nezabrali malí čuníčci. Okouzlily ji slepice, pán jich má 200, byly všude, jak jsme hodili zrní, tak jsme byli obklíčeni.
Jo, a pak se lekla, když dospělá kravka zabučela, jak je Vajda citlivá na zvuky, tak hned chtěla z chlíva ven a hurrrá za slepicema. Psi, králíci. Prostě paráda. Přijeli jsme všichni od hovínek, takže peru a peru…
Příspěvek upraven 12.02.14 v 15:00