Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
S nervama v koncích
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.8.09 12:24
Lentil, ono to není tak hrozný jak to vypadá 
Nejvíc mi chybí absence odpočinku, nulové pomoc babiček a kohokoli jinýho než manžela. Abych řekla pravdu, nejvíc mě vyčerpává Viki, která už je de facto samostatná, ale o všem diskutuje, je šíleně paličatá (po nás), na všechno má názor (opačnej než já) a je neskutečnej bordelář… Od 6 od rána mluví mluví mluví a co hůř, musím neustále odpovídat, je hrozně hlučná… To s klukama je proti tomu pohoda, i když jsou každej jinej, takže mají dost odlišný potřeby spánku, takže to s nima vypadá asi jako bys měla jednoho, kterej nikdy nespí, 10× za den jí , na střídačku pláče nebo kňourá a 10× za den ho přabaluješ Trochu jsem to přehnala ale vesměs je to tak. No a abych byla upřímná kluky a péči o ně zdaleka tak neřeším jako když to bylo poprvé… Takže to pro mě není taková piplačka jako byla s jedním…
Fragolo, já si neumím představit ten frmol u vás, opravdu tě obdivuju. Ale je mi jasný, kdybych byla ve tvé situaci, tak bych to taky musela zvládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
1.8.09 14:32
Vubec to sem nepatri, omlouvam se Xixi, ale ty mas, Judycum, deti narozene ve stejny den? po sedmi letech?? cumim cumim neverim a to je supeeer!!!
Xixi, vydrz holka…chci tomuhle predejit a proto planuji deti tak jako Judycum, sest ci sedm let po sobe A Lacenky radu, ze obcas zmizne na balkon a dela, ze to neslysi taky obcas praktikuju i pri jédnom diteti.
popodopo
PS. proc mi to porad nejde prihlasit nevim - snad jste me taky neodstranili z emimina
- Citovat
- Upravit
1.8.09 21:12
Ahoj xixi. Já mám doma zatím jen jednoho raubíře a už si občas říkám, že mě z toho asi „odvezou“. A v lednu se nám narodí druhé mimi tak už si aspoň umím představit co mě čeká. Věkový rozdíl budeme mít skoro stejný. Vidíš a já si pořád myslela, že horší bude ten začátek a chlácholila jsem se tím, že až bude druhý mrňous větší, bude to snažší. A co zkusit víc zapojit tatínka? Ale každopádně ti přeju pevný nervy ať ty svý „andílky“ zvládneš!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.09 22:49
adka007 píše:
Lentil, ono to není tak hrozný jak to vypadá
Aha, takže je to ještě hroznější 
.
Ne, mám kamarádku s dvojčaty a ta říkala, že první syn byl na péči náročnější - neuměl prdět, plakal, nespal… dvojčata byla nekoliková, klidná, spící, v noci se budila synchronně 
. Ale děkuji pěkně, jenom mít dvě děti na plenách jsem zažila čtyři měsíce a veeeeelmi ráda jsem se od této „milé“ povinnosti oprostila .
My hlídací babičku máme, ale kolikrát si říkám, že by bylo stejně super mít zahradu, kam jdou děti vyhnat. Protože my než se z toho paneláku vyprčíme… 
. A to se děsím, až nás přepadnou dětské nemoci, nemám ani balkon, že bych děcka na chvilku vyhnala tam, ať jsou venku, i když vlastně nejsou venku. V tomhle si myslím, že baráček se zahradou je neskutečná výhoda. No, jsem zvědavá. Když tak je přikryju plachetkou, aby nikoho nenakazili, a odvezu k mamce, bydlí kousek a balkon má. Protože jinak nevím. Jak holky píšou, že nevylezou několik týdnů… to je na mašlu 
.
Aladino - no jo no, to jenom my lopaty neošidíme 40 týdnů ani o hodinu 
. Ale já už jsem opotřebovaná i duševně .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.09 08:36
Lentilko, tak to my máme za sebou takový období permanentních nemocí… V zimě a na jaře to bylo fakt šílený, ven se jít nedalo, vždycky aspoň jeden byl nemocnej, většinou dva a dost často všichni tři a trvalo to v kuse několik týdnů… Kolik dnů dodneška byli všichni zdraví bych spočítala na prstech. Ven jsme se kolikrát vůbec nedostali, protože v zimě než přišel manžel z práce už byla taková tma a zima, že to nemělo cenu ani s těma zdravejma.. ale je to za námi a věřím v lepší zítřky A taky už jsem upustila nechodit ven při nemoci. Už nechodíme jen když mají teplotu nebo hodně akutní nemoc, jinak bych už byla na psychiatrii. a stejně jsem zjistila, že to vliv nemělo a nemá, jestli jsme doma zavření a nejdem ven nebo jdem aspoň na krátkou procházku. Balkon taky nemáme, výprava ven je taky zajímavá. Máme kousek zahrady pronajatý, ale než se tam dostanem, tak jeden z kluků se buď vzbudí a začne řvát až vzbudí druhýho nebo jsou rovnou vzhůru oba a dlouho v kočáru nevydrží nebo sice oba spí a pro změnu je vzbudí Viki a než si Viki vlastně začne hrát, tak je to tak se sbalit a jít domů… ALe maluju si to, že až poporostou, tak to bude zas o něco jednodušší (a o něco jinýho složitější)
OT: Jak se synchronizují dvojčata?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.09 11:19
Popodopo , syn je o dva měsíce dřív a dcera čtrnáct dní přenášená, takže jsme počali jindy, ale porody vyšly takhle pěkně…je to super, jedna oslava, pěkně v létě, uprostřed prázdnin, tak si to užíváme. 
Já zažila dvojčátka v porodnici, když se mi narodila Dorka, tak se mnou ležala na pokoji paní s dvojčátky a jak já byla šťastná, že mám jen jedno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.09 20:55
Judycum píše:Já zažila dvojčátka v porodnici, když se mi narodila Dorka, tak se mnou ležala na pokoji paní s dvojčátky a jak já byla šťastná, že mám jen jedno…
Teda mluvíš mi z duše. Se mnou byla maminka, co měla jen jedno miminko a jak já ji zaviděla, že má jen jedno. Ale ted to má obrovskou výhodu, že má jeden druhého a když nemám na ně čas, tak si spolu krásně vyhrají. Takže i něco má svoje kladné stránky. Chce si to jen chvili protrpět a pak nastanou pěkné chvilky…
Judycum a kdo třetí ještě slaví s Vámi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.09 21:02
Kykoušku , tři dorty byly pro dvě děti, jeden pro Dorku, jeden pro Vénu a jeden dohromady…
Věřím, že dvojčátka mají i výhody, kamarádka má čtyřleté holčičky a nemůže si poslední tak dva roky vynachválit, krásně se spolu zabaví…ale ten šrumec na začátku, to musí být soda, fakt klobouk dolů… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.09 21:17
To byl mazec, ale krásnej . Ale nevrátila bych to zpět 
ted opravdu věřím, že časem se deti srovnají. Dřív jsem tomu nevěřila, ale je to tak
dekuji za vysvětlení. Jsem si říkala, jestli nemáš narozeniny i ty
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
4.8.09 22:14
Ahoj zakladatelko, mám od sebe děti 14 měsíců, jsem na tom podobně jako ty, starší 2roky a 2 měsíce a druhému byl 1 rok, taky se začíná stavět a leze rychlostí šelmy, nevím kam dříve skočit, skoro pořád zvyšuju hlas, plácám přes zadky, ale k ničemu to není, tak jen šílím a vztekám se… taky to nemám komu říct. Kluci se pořád rvou, fackují, provokují… a já do toho vařím, uklízím, hraju si s nima, už jsem z toho fakt vyčerpaná, zásoby čokolád…to je ono Nicméně ten mladší toho ještě kojím a ten je na kojení závislý, vyžaduju snad co 2 hodiny v noci kojení. Takže se ani večer nevyspím.. Chtěla jsem ještě 3 dítě, ale už vím, že te´d ho nechci… Vydrž mě takyvšichni říkají, že to bude lepší a lepší…Zdržím palce.
- Citovat
- Upravit
5.8.09 16:06
Ahoj,
tos mě tedy s tímhle tématem moc nepotěšila, já mám menší dceru teprve měsíční a už teď jsem z těch holek kolikrát na prášky. Takže jsem nějak doufala, že čím budou starší, tím to bude lepší, mimčo přejdou prdíky, nebude tak ječet, tudíž toho nechá i Zuzka… No a někdy v Markétčiném tři čtvrtě roce nebo roce že už budeme mít nejhorší za sebou. Sundavám růžové brýle 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.09 11:47
Galadwen - promiň 
. Nerada Tě děsím, ale třeba to bude u Vás jinak. Já si všechno moc beru a mám chatrné nervy …
Děkuju všem za příspěvky a za rady. Vím, že to musím vydržet, co jiného mi zbývá. Jen jsem si potřebovala trochu ulevit. Moc jsem se těšila, jak budu doma s dětma na mateřské, jak to bude prima a zatím mi dost často tečou nervy a pohoda je jen občas. Asi jsem trochu přecenila svoje síly. Doufám, že se to trochu srovná, až začne mimi chodit a normálně jíst, až budou mít obě holky jakž takž stejné potřeby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Betty03
6.8.09 20:56
ahoj,
tak toto téma mi tolik mluví z duše, že si taky musím „postěžovat“.
Dle metříků vidíte naši údernou skupinu. Taky mám někdy pocit, že mi praskne hlava. Starší synek je velmi aktivní, činorodý a hlučný. Jakoukoli křivdu, zákaz apod. ořve , decibely neuvěřitelné.
Holčičky se teď začínají stavět, lezou, sedají si, už mají vlastní hlavu, čili když si jedna něco úžasného najde (kocourovo žrádlo, moje pantofle, Matyho nočník apod.) a druhá jí to sebere - řev. Maty si staví Lego - ony ho milují, on jim odebere součástku, kterou potřebuje - řev. Než utěším jednu, rozeřve se druhá a s ní Maty, kterého jsem potrestala, že té první hračku bral apod. Prostě někdy psycho, příklady dál neuvádím, to se musí zažít. Ale přesto musím říct, že při stabilním režimu, který jsem nastolila, už to nějak zvládám.
Jak se tu někdo ptal, zda lze sesynchronizovat dvojčata - nám se to snad podařilo: od porodnice pily současně /kojím/, naučila jsem se to i bez pomoci manžela (přes den), položím si je na gauč, sednu mezi ně, dám na sebe polštář a pak je na sebe nahodím. K tomu staršímu čtu knížku, kterou si přinese. Spaní taky: prostě je nenechám spát moc odlišně, v noci jsme zpočátku druhou budili, přes den se víceméně vzbudily i vzbudí stejně. Teď už spí jen dvakrát denně, ale po obědě když usnou, jde spát i malý, takže mám (někdy) i hodinu klidu! Tato hodina (teď už spíš půlhodina, protože když usnou, než uložím malého, je půl spánku pryč) je asi to, co mě drží nad vodou. Jinak zejména zpočátku, když jsem v noci v polospánku jednu přebalovala, druhou přebalovala, za 3 hodiny znovu, mezitím tu první manžel choval, aby neřvala, než dojde na kojení, tak to jsem fakt nepokrytě těm maminkám s jední miminem záviděla. Teď mě to přebalování, strojení v dvojí verzi sice otravuje, ale už jsem si zvykla. Když jdeme ven, trvá mi vypravit 3 děti stejně jak kamarádce jedno rok a půl staré. Prostě - co tě nezabije, to tě posílí!
Teď už si říkám, že budu v pohodě, až se splní dva předpoklady: přestanou v noci pít /tj. podaří se mi je odstavit, pořád jedou á 3 hodiny, nemůžu je naučit na UM, odmítají vše/ a protáhnou ranní čas vstávání alespoň k 7 hodině, protože dnešních 5.35 mě fakt neuspokojuje
Jak tu někdo psal, že vydýchává na balkoně, já jsem si zas tuhle šla pobrečet do šatny.
A musím napsat, že si tuto konstelaci neumím představit bez domu se zahradou, který máme, to je opravdu ohromná výhoda. I když třeba malý byl nastydlý, já si na terase holky uspala v kočárku, s ním přes dveře komunikovala, viděla na něj, co dělá, neumím si představit cokoli s dvojčaty v bytě! To zas mají můj obdiv „bytové“ matky dvojčat.
Všechny maminky „mono-dětí“ (dvojčatový slang) se dvojčat děsí, ale já jim říkám: když jsme to zvládli my (myslím sebe a manžela), určitě byste to zvládly taky! Musím říct, že manžel se opravdu snaží maximálně, i když přes den je pryč, před 6 večer přijde zcela výjimečně, ale např. v noci stává už těch 10 měs. každé kojení, podá mi je k prsu a posléze opatrně spící odebírá do postýlek, to bych sama prostě nezvládla. Takže říkám, holky, jednou za mlíko a imunitu poděkujete i tatínkovi .
Já sama jsem si dvojčata nikdy nepřála, ale holt příroda to tak chtěla, že se nám prvním v rodině narodily, tak jsme se s tím museli nějak popasovat. Nejde ani o počet dětí, vždy jsme si přáli 4, akorát nás poněkud zaskočilo, že během 3 let najednou byly 3. No, čtvrté bude asi s větším rozestupem, ale pořád si ho přejeme - zvetšelá se sice občas po hodně blbé noci cítím (rok nespat v kuse 3 a víc hodin se podepíše), ale přesto bych do toho ještě šla. Jen se opravdu budu klepat před prvním UZ, jaký mi sdělí dr. počet Byla by to velká náhoda, ale možné to je… A toho jediného se bojím, protože tady si opravdu nejsem jistá, zda bych znovu ty první dvojčatové měsíce ještě jednou vydržela. 
Manžel říká, že dvou už se nebojí, to že ví, že se zvládnout dá, že jeho by vyděsily jedině trojčata
- Citovat
- Upravit
18.8.09 23:05
Betty, uplne jsi mi pripomela ty „silene“ noci… kojeni po trech hodinach a tak… „nastesti“ ja nemela k tomu dalsi dite…
vsem preji pevne nervy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.13 22:45
nevím jak dál :(
Ahojik maminky,, nevím jestli je to správné téma zrovna tady ale zeptám se a třeba mě nepošlete do řiti,, už nevím co mám dělat našel jsem si přítelkyni se dvouma prckama o které se starám,, mým snem bylo mýt svoje dítě, nakonec sem toho docílil tak že opravdu spolu čekáme svoje první dítě,, ale nevím čím to je ale zdá se mi že o mě přítelkyně přestává mít zájem, večer se chci přitulit nelze, chtěl bych od ní pusu na dobrou noc nelze, pořád se na něco vymlouvá že by mi přála abych si to zkusil jaké to je bejt těhotnej. Chcu se jen zeptat je to pravda že když žena je těhotná tak není schopná dát přítelovi pusu, nebo vzít za ruku, nebo obejmot?? Myslím si že celej vztah jde do kopru, nezdá se mi že by to bylo tím těhotenstvím. Děkuji za odpovědi třeba mi někdo odpoví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
