Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Alfhugo píše:
Ahoj,
měla bych pochopení a strach najednouTaky si spíš v sobě řeším, že vím, že mu můžu věřit, že se nepicne a neohne ji někde o lavičku, a přesně jako ty se bojím, že se příliš sblíží a začnou se v tom plácat emoce.
Alfhugo,
ano to je přesně ono. Já mu věřím, ale nevím, zda je vážně třeba vycházet příležitosti takto vstříc.
Ze stejného důvodu jsem nevěděla, co napsat Tobě, abych na vaši situaci nepřenášela své současné obavy. Já bych momentálně asi situaci, kdy by šel ven s krásnou slečnou v klidu neustála.
Na přátelství muže se ženou už také nevěřím. Měla jsem skvělé kamarády, ale časem se to vždy změnilo a oni chtěli víc, ikdyž věděli, že mám partnera už od začátku.
A považuji za své právo říct partnerovi, že se mi nelíbí, když chodí večer sám ven s kamarádkou. Jenže jak mám říct partnerovi, aby nevozil kolegyni, když mají stejnou cestu, to fakt nevím ![]()
Poprvé jsem se zapomněla podepsat.
Pet
Příspěvek upraven 04.02.15 v 09:30
@Alfhugo píše:
Holky, já vím, že řeším kravinyCo by kdyby je fakt blbina, navíc vím, že kdyby něco udělal, tak u mně strašně klesne a chlapa, co neudrží ptáka na uzdě když má doma ženu, co by mu snesla modré z nebe a nádhernou zdravou holčičku, bych nechtěla.
Jen na mě občas doléhá ta samota, chlap jde v půl 8 do práce a když se vrátí před osmou večerní, tak jsem ráda. Živí rodinu, máme hypotéku, má vedoucí funkci, tak se musí otáčet.
Spíš si občas povzdechnu, jak na té mateřské nemůžu nikam spontálně jít, všechno si musím naplánovat pár dní dopředu, nahlásit muži, aby přišel z práce rozumně…
Ale holt jsem na mateřské a neměnila bych ani chvilku
Jen mi šlo o to se trochu vypsat a necítit se tak sama
Já to chápu, z toho mám taky nepříjemný pocity. Dlouho jsem se nedostala vůbec nikam, pač jsem kojila a po večerním kojení bylo už pozdě, stihla bych třeba cvičení tak od půl deváté
. Teď už to jde, ale když někam chci, musím dost hledat termín, aby manžel neměl do šesti (t. j. sedmi) něco důležitého v práci atd. On to má v tomhle podstatně jednodušší. Kdyby do toho chodil na pivo s mladou holkou, taky by mi to asi nepřidalo. A jo, starou kámošku bych ještě brala, takovou má, ale ta by přišla spíš k nám domů na večeři (teď bydlí daleko, tak nechodí).
Pro moje sebevědomí je klíčový, že máme společný zážitky sami dva, teď jsme byli na víkend sami na horách (hurá, první hlídání dětí), sem tam večeře a i nějaká ta dovolená s dětma je fajn pro oba. Prostě dělat něco spolu mimo tu každodenní rutinu. Ale tohle máme každá jinak, někomu třeba fakt pomáhaj ty lodičky a nehty.
@Alfhugo hele ja nikdy lodicky a celkove jakekoliv boty na podpatku nenosila. Jenze pritelovi se to začalo hodne moc libit a tak jsem je nosit zacla. Bylo malemu asi pul roku. Ted bez bot na podpatku neudam ani ranu (jen na hriste beru jiny boty ale na prochazku, nakup, k doktorum apod nosim lodicky a citim se v nich dobre. Pritelovi se tak libim a me ty boty nijak neomezujou i kdyz je malemu ted rok a půl. Umim v nich chodit a zvladam snima uplne vsechno, i nosit maleho, behat za nim, vozit v nich kocarek…
jako nevim, ale to jak se zenska zmeni po porodu je podle me jeji blbost. Ja ted vypadam a chodim oblekana daleko lip nez pred otehotnim.
driv jsem chodila spis ve skate stylu ted nosim uple saty, uple sukně, boty na podpatku…a jak rikam. Nijak me to neomezuje a citim se v tom aspon lip. Vim, ze vypadam dobre chlapy se zamnou otáčej, coz me sebevedomi ma matersky aspon zveda
a matky, kterym prijde trapny ze mam lodicky a vezu kocarek podle me jen zavidej, ze tak dobre nevypadaj ![]()
Jo a ještě, čeho bych se nejvíc bála já, je že při tom velkým pracovním vytížení začne trávit víc času s nějakou kolegyní než se mnou a tudíž si s ní začne zcela přirozeně i víc „rozumět“. Okolo mě dost častěj scénář.
@martina.se Ani se nebojím, že by zklamal, on takový prostě není. Jen mě dneska začalo trochu hryzat, aby se nesblížili až moc. Dle jeho slov je to prima holka a dobře se s ní povídá. Tak jako, chápu, taky mám kamaráda a taky si s ním ráda povídám.
Ale nějak mě dnes napadlo, že je tu možnost, že se do ní zamiluje, když spolu budou trávit moc času.
Už nad tím nebudu uvažovat, akorát bych se utrápila, co se má stát, to se stane, stejně s tím nic neudělám.
Můj chlap je přes týden v kamionu a tohle me nikdy nenapadlo, kdyz jdou s klukama na pivo tak mi to da vědět, ale abych se trápila tím jestli mě podvádí to ne. Jsem taky na mateřské s druhým prckem, ale chlapovi věřím, ze by to neudělal
@Alfhugo píše:
Holky, já vím, že řeším kravinyCo by kdyby je fakt blbina, navíc vím, že kdyby něco udělal, tak u mně strašně klesne a chlapa, co neudrží ptáka na uzdě když má doma ženu, co by mu snesla modré z nebe a nádhernou zdravou holčičku, bych nechtěla.
Jen na mě občas doléhá ta samota, chlap jde v půl 8 do práce a když se vrátí před osmou večerní, tak jsem ráda. Živí rodinu, máme hypotéku, má vedoucí funkci, tak se musí otáčet.
Spíš si občas povzdechnu, jak na té mateřské nemůžu nikam spontálně jít, všechno si musím naplánovat pár dní dopředu, nahlásit muži, aby přišel z práce rozumně…
Ale holt jsem na mateřské a neměnila bych ani chvilku
Jen mi šlo o to se trochu vypsat a necítit se tak sama
To je normální. Mám to také tak. Vadí mi, že nemohu věci dělat spontánně, de facto vůbec nic. Zatímco můj muž si jde lehnout kdykoli na něj padneš únava, odejde z bytu kdy ho napadne (myslím jako třeba do sklepa, do garáže, na zahradu) já nemohu ani takovou blbost
Natož třeba jít cvičit, protože když mi můj muž řekne, že je unavený, tak je unavený a nemohu ani do fitka. Takže přesně ti rozumím co ti vadí.
Rande s kolegyní bych netolerovala, ale můj muž mě také ne, takže si jsme kvit.
Ale neboj, ono se to začne lepšit. Mému jsou teď tři roky a cca od 2,5 let to začíná být sice pomalounku, ale lepší a lepší. Už můžeš (nebo alespoň já) plánovat aktivity i s dítětem, dítě se stává více samostatné a snad přijde i nějaká ta práce a ženská, která vážně celodenně pečovala o dítě se konečně může odrážet ode dna.
@LadyLada píše:
Zatímco můj muž si jde lehnout kdykoli na něj padneš únava, odejde z bytu kdy ho napadne (myslím jako třeba do sklepa, do garáže, na zahradu) já nemohu ani takovou blbost
Přesně
.
@martina.se píše:
byla bych v klidu. Kdyby vozil chlapa, je to to samé, prostě sveze kolegu.. pro mě nepodstatná záležitost..
martina.se - já se fakt snažím to takto brát, ale poté co jsem včera náhodou viděla smsku: " Čekám doma
"
Předtím ji vyzvedával ve městě, najednou pro ni jezdí až domů. Prostě se mi nelíbí, kam se to posouvá ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,
můžu se přidat se svým dotazem? Mám skvělého chlapa, s kterým jsem už dlouho a nikdy mi nedal důvod mu nevěřit. Máme spolu 2 děti.Jenže posledního půl roku dostal k dispozici služební auto a začal jezdit do práce s kolegyní. Téměř každý den spolu tráví půl hodiny ráno a půl hodiny odpoledne. Je to svobodná bezdětná holka a já mám strach. Mám strach, že se příliš skamarádí a začnou si rozumět. V práci by se nikdy tak nepoznali, nepracují přímo spolu, jen v jedné firmě.
Měly byste pro tohle pochopení nebo byste měly strach jako já?
Hodně to záleží na té ženské. Bohužel, je to ona, která určuje, koho si k tělu pustí a koho ne a jakým způsobem. Ze své zkušenosti mohu jen říct, že jsem se svými kolegy trávila po mnoho let v autě i desítky hodin týdně, ale také na pracovišti a vždy se jednalo o ryze formální vztahy. Přestože jsem neřekla ani slovo, pravidla jsem určovala já tím jak jsem se chovala, vystupovala, jednala, protože nikdo z nich nikdy pomyslné hranice formálnosti nepřekročil.
@anairda píše:
Aha, tak to jsem přehlídla, omlouvám se.
Proč má muž ve spokojeném vztahu potřebu chodit večer domů k jiné slečně/paní to ale zkrátka nepochopím. Asi mi v mozku schází potřebný závit.
Protoze jsme letity kamaradi treba?
To ze ty to mas jinak, neznamena, ze to nemuze fungovat..ja se vzdycky kamaradila spis s klukama, holcici slepicarny nejsou nic pro me.
Partnerky tech kluku s tim nemaji problem, vedi, ze se zname leta
..tohle zas nechapu ja, proc by za tim nutne muselo byt neco vic?
@LadyLada píše:
Hodně to záleží na té ženské. Bohužel, je to ona, která určuje, koho si k tělu pustí a koho ne a jakým způsobem. Ze své zkušenosti mohu jen říct, že jsem se svými kolegy trávila po mnoho let v autě i desítky hodin týdně, ale také na pracovišti a vždy se jednalo o ryze formální vztahy. Přestože jsem neřekla ani slovo, pravidla jsem určovala já tím jak jsem se chovala, vystupovala, jednala, protože nikdo z nich nikdy pomyslné hranice formálnosti nepřekročil.
Presne tak ![]()
Nika @Alfhugo No tak já Tě úplně chápu. Můj chlap si s ženskými rozumí na můj vkus až moc dobře. Nikdy by mi (snad) nebyl nevěrný a řekla bych, že ho to opravdu ani nenapadne, ale občas mi to vadí. Dřív jsme spolu i pracovali, takže vím, že tohle není jen v mé hlavě. Jednou si pod sebe vzal celkem nevýraznou a chytrou holku a nevím proč, mám pořád pocit, že ona k němu strašně vzhlíží. A teď už oba pracují každý jinde a on ji opět lanaří k sobě do firmy (chápu, že se na ní může spolehnout, byla i ve vedoucí pozici). Zatím na sobě nedávám vůbec znát, že mě to štve, abych mu nedala právě ten nápad do hlavy. Ona je totiž jinak opravdu milá a i spolu opravdu dobře vycházíme. Občas spolu zajdou i na oběd, trochu pracovně, trochu nepracovně. Nu což, říkám si, že dělání scén by mi doma nepomohlo a navíc si jinak vůbec nestěžuju, máme se moc rádi, čekáme druhé dítě a chováme se k sobě i po 7 letech opravdu moc hezky.
@Anonymní píše:
@Alfhugo hele ja nikdy lodicky a celkove jakekoliv boty na podpatku nenosila. Jenze pritelovi se to začalo hodne moc libit a tak jsem je nosit zacla. Bylo malemu asi pul roku. Ted bez bot na podpatku neudam ani ranu (jen na hriste beru jiny boty ale na prochazku, nakup, k doktorum apod nosim lodicky a citim se v nich dobre. Pritelovi se tak libim a me ty boty nijak neomezujou i kdyz je malemu ted rok a půl. Umim v nich chodit a zvladam snima uplne vsechno, i nosit maleho, behat za nim, vozit v nich kocarek…jako nevim, ale to jak se zenska zmeni po porodu je podle me jeji blbost. Ja ted vypadam a chodim oblekana daleko lip nez pred otehotnim.
driv jsem chodila spis ve skate stylu ted nosim uple saty, uple sukně, boty na podpatku…a jak rikam. Nijak me to neomezuje a citim se v tom aspon lip. Vim, ze vypadam dobre chlapy se zamnou otáčej, coz me sebevedomi ma matersky aspon zveda
a matky, kterym prijde trapny ze mam lodicky a vezu kocarek podle me jen zavidej, ze tak dobre nevypadaj
Naprostý souhlas. I na MD může ženská vypadat skvěle
Nemusí chodit s umaštěnými vlasy, v teplákách a teniskách. To pak vypovídá o tom, že si sama sebe neváží. A přitom to zas tolik práce nedá, vypadat k světu.
Zakladatelko,
mně by asi vadilo, že jde můj muž s kolegyní na pivo a sám. Já bych ho nepustila. A on by asi stejně nešel. Něco jiného by bylo, kdyby šla celá parta, ale takhle ve dvou - to se mi nelíbí.