Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ségra II
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
11.12.09 00:29
Ještě k něčemu se přiznám.
Vždycky když o tom více myslím (v tomto případě píšu), stéká mi slza. Ne že bych brečela, otřásala se pláčem - ale stéká mi. Taková ta hořká.
Ale celou dobu, co ty slzy tečou, sama sebe povzbuzuju „nesmíš brečet! ona nemá pravdu, ty nejsi taková, brečet kvůli tomu je nedůstojný!“
- mám nějakou zvláštní potřebu zachovat si svou hrdost.
Najednou. Celou dobu jí podlézám, ale najednou teď mám potřebu zachovat si hrdost.
Ona skutečně když potřebuje pomoc, ví, kam volat / jít.
Já ale tu pomoc čekat nemůžu.
Snažím se sama sebe přesvědčit, že prostě už musím ukázat, že tu hrdost mám. že nejsem jen ten „mladší, méněcenný, podřízený fracek“ (který ale může hodiny trávit mlácením něčích diplomek do počítače, může psát anglický anotace, půjčovat průkazky do knihovny, může darovat haldy koupených časopisů a podobně).
SORRY ZA CITOVÉ BLITÍ.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.12.09 00:34
sorry, ještě jednou.
chtěla bych fakt poznat, jaký to je, neposlouchat „ááá, tady leží nějaký český středohoří“ (to já se opaluju na dece), „ááá, to vaše tlustý morče, to zapadne přesně do vaší rodiny“ (ALE JÁ NEJSEM TLUSTÁ!!!! ANI TROCHU!!!)
- „netřískej mi těma dveřma od auta, třískej si s tou vaší plechovkou“ (to myslí naše auto), „no doufam že mi nezaprasíš ty potahy“…
chtěla bych slyšet třeba „hele já si lehnu k tobě na tu deku“ místo „uhni, český středohoří“, nebo „tak čau a zejtra“ místo „netřískej mi dveřma“…
Je mi trochu blbý, že to sem píšu, ale ona na internet nechodí. skoro vůbec - ani na mejla, natož na diskuzní fóra… jinak bych to sem neblila.
- Citovat
- Upravit
11.12.09 01:33
ségry a já to je taky kapitola sama pro sebe 
jedna je o 2 roky mladší, celej život jsme se nesnášeli, mezi dveřma se ani nepozdravili, teď co jsem vdaná a bydlím sama s manželem a ona má přítele u kterého je, si rozumíme o chlup víc, takže tak jednou za měsíc si napíšeme přes net, setkáme se pouze pokud jedeme na návštěvu k rodičům náhodou ve stejný den, nevoláme si a vesmě s si nic nesvěřujeme, ale jsem za ni ráda a ona za mě taky, to vím. druhá ségra je mladší o 8 let, právě je v pubertě a nemám si s ní co říct, ráda ji mám, ale nemám pocit, že by jsem ji musela vidět každý den. sms si nepíšeme, nevoláme, kdyby nebyla bylo by mě to hrozně líto. nedávno byla dost nemocná takže vím, že by mě taky hrozně chyběla, ale nemáme tendence si vyjadřovat naše city, svý problémy s ní neřeším, ještě tomu nerozumí, holt puberťák. no a moje rada pro tebe? Vykašli se na to, nikdy nebudeš mít ségru kamarádku, prostě to bude vždy jen někdo kdo žije jen vedle tebe a ne s tebou, ale věř že kdyby se s tebou něco stalo obrečela by to a bylo by jí smutno. ne každej má prostě sestru jako nejlepší kamarádku a já to tak ani nechci, mám manžela a ten je na prvním místě, ten má právo vědět všechno a zasahovat mě do života a ne sestra. Takže nevěš hlavu nejsi v tom sama, můj největší fyzický kontakt se sestrama je když jim podám ruku a přeji k narozeninám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.09 08:16
hele to vy spolu aspon mluvite, u nas je to se segrou na vrazdu, zalobu, ublizeni na tele, proste neuveritelna nenavist, ja jsem ta mladsi, takze ta ROZMAZLENA, nejak ji nedoslo, ze kdyz ja byla mimino a ona uz v puberte, ze se asi mama nemohla nam obema venovat casove na stejno, ona si u ssvvou pr… dokazala utrit sama 
proste to neres
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.09 08:26
Ahojda, chtěla bych tě povzbudit aspoň tím že v tom nejsi sama. Já to mám o to horší že bydlím se sestrou ve stejném baráku o patro víš.
Moje sestra mne zřejmě nesnáší od chvíle co jsem se narodila. Je o jedenáct let starší a neustále něco závidí. Pozornost rodičů, podle ní jsem byla pořád nemocná a rodiče věnovali veškerou péči mě…a to je jen jeden z jejích argumentů. Trochu postavený na hlavu, dle mínění mých rodičů, mne i mého mladšího bratra. Ale budiž, snažila jsem se s ní vycházet hezky, bohužel ona prostě funguje tak že všichni kamarádi a známý mají přednost před rodinou. Mě neustálě kritizuje, úplně stejným způsobem jako tebe, viz. české středohoří…a to podotýkám já nadváhu opravdu mám, takže je to krajně nevhodné u normálních lidí…no u mé sestry je toto běžný vyjadřovací způsob pokud mluví o mě. A dělat se s tím jak jsem zjistila po milionech pokusech o rozhovor na toto téma se bohužel nedá nic…tož tak…Já to řeším několika opravdu dobrými kamarády a hlavně svojí maminkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.12.09 08:27
Tak já to mám trochu z jiného soudku, ale pocitům pisatelky dobře rozumím. Mám staršího bráchu o 5 let a nikdy jsme se moc nemuseli. Jako malé děti jsme si hrály to jo ale pak už ne. Nikdy jsme se nebavili o vztazích nebo o čemkoliv jiném. Až když jsem se odstěhovala nejdřív na vejšku a pak za manželem tak se to trochu zlepšilo, asi jak se vidíme málo tak si máme víc co říct. Ale každý jsme úplně jinde a nemyslím si že se to někdy výrazně změní.
Ale často mi to přijde líto, protože mamka se svou ségrou mají úžasný vztah a já si jednou říkám až tady rodiče nebudou a budem mít jen jeden druhého tak jaké to bude, bude mi smutno a to moc. On nemá rodinu, žije sám a ještě daleko. Potřebu zavolat si, napsat si taky ani jeden z nás nemá, prostě si tak nějak nemáme co říct. není mezi náma nic zlého nebo nějaká nenávist, jen jsme prostě každý někde jinde
Takže co jsem chtěla říct - vztah s tvou ségrou je docela drsný a být tebou vím, že tě to mrzí, ale vyprdla bych se na to a snažila se žít svůj život a hlavně se jí nesnažit zavděčit, tak trochu tě využívá a dává ti vše sežrat, možná moc dobře cítí jak si to vše bereš. Ty jsi pro to udělala hodně a její reakce je fakt neadekvátní. Takže hlavu vzhůru sourozence si nevybíráme a musíme se s tím naučit žit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.12.09 08:31
přečetla jsem diskuzi č. 1 i dodatek odtud…
Já jsem doma ta starší sestra, můj brácha je mladší bráška, o 7 let. Sice jsem ho nikdy nehlídala a byl to kluk, takže jsem výchovné metody aplikované na mně a později na něm ani nijak nesrovnávala - ale rozdíl tam byl a MUSEL být.
To, co já jsem vnímala, že on mohl všechno, že mu víc dovolili, že byl rozmazlený (taky nás postihla urč. rodinná tragédie, která na toto zcela jistě měla vliv), tak mu to nepřišlo. On zase říká, že já měla všechno jednodušší, že mi naši víc dopřáli, měla jsem všechno nové atd…
Oba jsme poměrně inteligentní, ale mě naši dávali bráchovi často za vzor - věřím, že ho to muselo neuvěřitelně štvát (on byl ten kluk s odřenýma kolenama, co prováděl spoustu lumpačin). Mně zase štvalo, že já byla ta slušná, on lumpík - a naši tohle neřešili, ho nijak za to netrestali - což mi přišlo nespravedlivé. Teď po letech to vidím samozřejmě jinak…
Vzhledem k tomu, že jsem sama rodič, tak vidím, že to NENÍ vůbec jednoduché nedělat mezi dětmi žádné rozdíly. U Vás to muselo být daleko těžší, když tatínek nebyl tatínek…
ALE - myslím, že Ty bys chtěla mít se sestrou za každou cenu ideální vztah, takový ten hodně intenzivní, spřízněné duše šuškající si tajně pod peřinou… A Tvoje sestra tu potřebu nemá. Ona je ta starší a Ty pro ni asi navždy malá holka - sestřička, kteoru má ráda, ale nikdy pro ni nebudeš plnohodnotný partner či jak to nazvat. Je mezi Vámi podle mě velký věkový rozdíl, navíc ta bariéra s otcem…
My s bráchou jsme tak nějak v pohodě, domluvíme se, dokážeme si třeba 2 hodiny telefonovat. Ale není to a nikdy nebude můj nejlepší přítel, nejbližší člověk. Na to máme každý svého partnera, svoje kamarády… Přesto vím, že z rodiny je brácha ten, ke komu mám nejblíž…
A jak mi řekla kdysi moje mamka - na mou otázku, co jako z toho mám, že mám tak malého bráchu, k čemu je mi dobrej… Je to někdo, kdo až tu nebudou rodiče, bude takový můj symbol dětství, vzpomínka na dobu, kdy jsme byli komplet rodina… či jak to napsat.
Ano, je fajn vědět PROČ se někdo chová tak či tak - ale kolikrát to neví ani on sám… Ber sestru tak jak je, s rezervou, s odstupem, přesto jako prima sestru…
a mmch - moc se mi líbí citát „přátelé jsou příbuzní, které si člověk vybírá sám“…
Víš, příbuzní totiž za každou cenu totiž nemusí být přátelé…
- Citovat
- Upravit
11.12.09 09:49
Myslím, že už jsem to psala i v minulosti, ale za váš vzájemný vztah může především neuvážená výchova vaší maminky. Nijak nepíšeš proč si myslí že jsi trýznitelkou rodičů a další tvé nedostatky. Proč si myslí že jsi taková - nějaké příklady???
Asi tě zklamu ale z jejího chování lze vyčíst jedno - a není to lhostejnost k tobě, ale už spíše čirá nenávist, která je hluboho v ní a je tam už od dětství. myslím že není naděje aby se jí jakýmkoli tvým argumentem zbavila.
Využívá toho jak moc stojíš o její přízen aby tě ještě více dokopala a ty jí k tomu dáváš až moc příležitostí. Stále se jí podsouváš, znovu a znovu aby si do tebe mohla kopnout a nasytit svou nenávist.Dělá jí to podle mě moc dobře a je to pro ni zadostiučinění..Všechno ti to vrací. Všechno to o čem ty nemáš ani potuchy - neuvědomuješ si z čeho její zlost pramení a proto se nemůžete pochopit.
v zájmu tvého duševního zdraví ti doporučuji se s ní nestýkat, ubližuje ti to na sebevědomí..
Nikdy tě nebude mít ráda a ty si to musíš uvědomit a přestat se snažit. Stále si ale opakuj, že to není tvá vinna.
Je mi to moc líto, vážně, ale bude to pro vás obě lepší. I ona je chudák - chudák který se přes do nedokázal přenést ani v dospělosti.
Přeji hodně síly a dobrou náladu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Noggie z prace
11.12.09 10:20
Myslím, že jsi pro ni symbol…symbol toho co ztratila, co byla její jistota, co měla ráda a co se nikdy nevrátí. Ty jsi dítě někoho dalšího, kdo přišel po tátovi, který zemřel. Myslím, že se svým způsobem celý život zlobí podvědomě i na mámu, že přijala někoho dalšího, ale svůj veškerý vztek obrátila k tobě. Musela by být hodně silná osobnost a musela by CHTÍT to změnit, abyste se staly sestrami… 
Lizbeth to napsala podobně jako to cítím i já. Škoda…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.12.09 17:42
Ahoj všem,
teď nemám moc prostor odepisovat - na klíně mi trůní dítě a dožaduje se pozornosti 
ale nedá mi, abych nereagovala - děkuju za to, co jste napsaly, nevim, jestli tomu věříte, ale MOC MI TO POMOHLO, a to platí pro úplně všechny příspěvky…
Pak napíšu víc - díky!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.12.09 19:47
Tak teď ještě trochu přidám.
Během čtení těch reakcí jsem si hodně věcí v hlavě „urovnala do přihrádek“.
Asi chci jít „hlavou proti zdi“, toužím změnit (asi) nemožné.
Máte pravdu, že se to snažím změnit podlézáním, couváním a panáčkováním a že to skutečně může někomu dávat ještě větší pocit svrchovanosti - to jsem si ale skutečně dřív neuvědomila.
Pořád ve mně je ten červík „zalib se, nabídni se“ - ale umlčím ho.
Není to opětováno, je na čase se k tomu postavit „jako chlap“.
Zadruhé si věci asi opravdu idealizuju. Jenže - jak psal někdo přede mnou -taky mám vidinu „úžasného vztahu“, protože ho vidím u mojí mamky a její sestry (mojí tety).
A další věc: skutečně mám kamarádky důvěrnice. Takové ty kamarádky „na život a na smrt“- občas je oblačno, ale vpodstatě už jsme tak srostlé, že to prostě nerozsekne ani občasný mrak nebo bouře.
A proč je vlasně nebrat jako „příbuzné, které si člověk vybírá“. Jenom pořád ve mně je takový ten pocit, že krev je krev.
No…
Ta diskuze a Vaše příspěvky mi hodně daly - díky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.12.09 19:52
Lizbeth píše:
Asi tě zklamu ale z jejího chování lze vyčíst jedno - a není to lhostejnost k tobě, ale už spíše čirá nenávist, která je hluboho v ní a je tam už od dětství. myslím že není naděje aby se jí jakýmkoli tvým argumentem zbavila.
Využívá toho jak moc stojíš o její přízen aby tě ještě více dokopala a ty jí k tomu dáváš až moc příležitostí. Stále se jí podsouváš, znovu a znovu aby si do tebe mohla kopnout a nasytit svou nenávist.Dělá jí to podle mě moc dobře a je to pro ni zadostiučinění..Všechno ti to vrací. Všechno to o čem ty nemáš ani potuchy - neuvědomuješ si z čeho její zlost pramení a proto se nemůžete pochopit.
Lizbeth- zajímalo by mě, jak jsi to tak vystihla… jo. Je fakt asi čas, abych si to přiznala.
V té „první“ diskuzi jsem se snažila pochopit ji - to trauma z jejího dětství.
Ona mi prostě ale nikdy neodpustí, že u mě to trauma nebylo.
Chová se ke mně natolik urážlivě, že kdyby to dělal někdo cizí, nepromluvím už s ním ani slovo, přeruším s ním okamžitě kontakty, škrtnu ho.
je to tak.
Jenže škrtni ségru… - takže ji nebudu škrtat, ale přestanu litovat. Zaměřím se fakt na lidi, který mi neubližujou.
- Citovat
- Upravit
11.12.09 21:46
Až mě to trochu mrzí že je to opravdu tak - ta nenávist. jenom mě celkově překvapuje tvá vytrvalost a železná snaha.. 
Skoro masochismus - teda pro mě 
Co tvá hrdost, tvé zadostiučinění,tvá pravda? Nestačí ti vědomí,že víš že je ti křivděno?
Vím, je to složité, už jen proto že emoce postrádají logiku a zkušenost je nesdělitelná.
Držím palce a at už posloucháš jen hezké věci od svých nejbližších. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.09 10:44
Lizbeth 
jo - když se to tak vezme, je to ode mě masochismus! 
Ještě jedna věc mě v té souvislosti napadla: dokud jsem byla „puboš“, případně „vysokoškolák“ (mimochodem… v době mých vysokoškolských studií mě sestra nazývala „příživník“ a „parazit“ - jako že nechodím do práce,a parazituji na svých rodičích) - ale teď chodím do práce, jsem vdaná a mám dítě - a prostě je možná „pro někoho“ těžké přijmout ten fakt, že už nejsem ani malý harant, ani puboš, ani parazit - leč že už jsem dospělá a soběstačná. Zkrátka - nikdy neuzná, že jsem plnohodnotná svobodná bytost.
Leč já se teď vůči ní budu dle tohoto statutu chovat…
Lizbeth, máš pravdu.
bylo to ode mě krávovství… které nebylo oplaceno. díky Ti.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Jen jestli si někdo vzpomíná, jak jsem řešila svou sestru zde
(ve „Vše možné“, nyní tedy píšu „dohru“ do sourozeneckých konstelací).
https://www.emimino.cz/…segra-32828/
Nebo i celkově…
Mám tak nějak potřebu napsat, v co to vyústilo.
Došlo k oné „promluvě“. Probíhala velmi přímočaře. A sestra mi v ní potvrdila vše, do puntíku vše, co jsem já odtušila z jejího chování (ono se to z těch věčných, věčných, VĚČNÝCH narážek ani nedalo neodtušit…), co si o mně myslí.
Tak te´d to mám potvrzeno oficiálně. Sestra mi začla nejdřív taktně vysvětlovat, jaký rozdíl je mezi námi dvěma. Že já jsem druhorozená, neboli rozmazlená a neustále se mi jen ustupuje. V této fázi jsem už jaksi cítila, že nepochodím, a poprosila jsem ji, že se tedy o tom nadále bavit nebudeme. Že tu diskuzi prostě ukončímě a že budeme dělat, že neproběhla, a že hlavně ji chci ujistit, že nejsem uražená.
(mam z ní respekt, jak už jsem řekla).
Dostala jsem na to odpověď zvýšeným hlasem „A ty se nad sebou pořádně zamysli!“
Na to jsem odpověděla, jestli někdy přemýšlela o tom, jaké to je „ztratit něco, co je člověku drahé“.
A už to jelo.
Ona je starší, já jsem nevychovaná, dovoluji si na všechny, neuznám ničí názor, nesmí se mi odporovat, jsem trýznitelkou všech včetně svých rodičů, k nimž se chovám hrozně, a dokonce na mně použila příklad - svého vlastního syna (???), kterému prý údajně ona taky takhle ustupovala, a on je teď na ni hnusný - já jí na to řekla, že jestli s ním mluví tímhle povýšeným způsobem, nedivím se, že je na ni hnusný (můj synovec je tak trochu můj mazel… přiznávám…) - a že na nás dvou je přesně vidět, na koho byli rodiče přísnější - já jsem se jí snažila oponovat a nějakými příklady „dokázat“, že to tak nebylo - že pouze naši rodiče byli u nás dvou přísní pokaždé v „jiných oblastech“ (což je skutečně pravda!)a to už jsme se dostaly do fáze, že na mě ne sice ječela, ale velmi direktivním tónem přikazovala „neskákej mi do řeči, teď mluvim já, já jsem starší“ - COKOLI jsem chtěla říct, nebylo lze. „neskákej mi do řeči! neskákej mi do řeči!!!! ne-ská-kej-mi-do-ře-či!!!“
- já jsem jí jen chtěla říct, „aby si zrekapitulovala náš rozhovor, a spočítala to, co všechno vyčetla ona mně - ale zakázala mi říkat cokoli na svou obhajobu“ - nicméně toto jsem nevyřkla, protože na mě začla ječet něco ještě jiného, co už nedávalo smysl, a tak jsem jen nakousávala „zreka...... zreka… zreka…“ a do toho ona „ne-ská-kej-mi-do-řeči-ne-ská-kej-mi-do-ře-či“ - až jsem jí prostě řekla „prosimtě DRŽ UŽ TU HUBU“.
JInak nebylo možno ji zastavit. Na to reagovala slovy „TAK TO JSI PŘEHNALA!“ a tím naše „promluva“ skončila.
Nemá to smysl.
Já jí potom ještě napsala sms, jaktože si nevšimla, že se jí proboha celou dobu snažím zavděčit!
a ona mi odepsala - oslovila mě zdrobnělinou, a jak mě má ráda.
Fraška??
možná tragikomedie…
Je mi dost líto mamky. Ségra s ní má vztah dobrej, a já asi snad taky - nevim. Už nevim nic.