Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi necekam zadnou radu, jenom chci zjistit, jestli jste to nekdo meli podobne…
Nas prcek bude mit brzo 11 mesicu a asi pred tydnem zacal neskutecne vyvadet co se tyka veseni na tatinka a pripadne odlouceni. Na me celkem kasle, jako pohrajem si, ale bere me spis jako soucast inventare
kdezto k tatinkovi se nadsene vrha… Do urcite miry to chapu, prece jenom ja jsem kolem porad a tatinek je vzacny. ale uz to dospelo tak daleko, ze i kdyz jsme vsichni tri spolecne venku, tak mi ho manzel nemuze ani na chvili predat, protoze maly hned spusti plac a drzi se ho zuby nehty, ke me proste vubec nechce. coz uz me teda, uprimne receno, zamrzi ![]()
tak se chci zeptat, za jak dlouho to tak prejde? ![]()
Mrzet Tě to nemusí (dítko ještě neumí vyjádřit city jak by chtělo), je to opravdu normální.. U nás přešlo za cca půl roku ![]()
U nás je to tiež podobné… Proste taťka je naj a ja som vzduch…
Potom ju to prejde a je to zase naopak… Nič si z toho nerobím, aspoň si od malej trochu oddýchnem ![]()
@TwistedAngel
ja byla prvni dny taky rada, ze visi na nekom jinem
jenze, kdyz mi ho manzel obcas predat musi a maly vyvadi, jakoby ho odnasela skareda jezibaba, tak uz me to „nadseni“ preslo…
No úplně obvyklý to není, ale rozhodně to není nic nenormálního, s čím by sis musela dělat starosti..ono se může stát, že za týden bude viset jen na tobě, a když si ho bude chtít vzít tatínek, tak bude řvát jak pavián ![]()
A ses si jista, ze to je separacka? Moje mala ma ted rok, separacni uzkost mela kolem 10mes celkem slusnou (vyzadovala me), nicmene pak ji to plynule preslo v totalni nadseni z babicky (moji mamky). A to uz neni separacni uzkost, ale proste ja jsem ji sumak a babicka s ni dela blbiny. Takze kdyz je s nama, chova ji jen mamka, krmi jen mamka, proste ja neexistuju. A je to spis ale takove to detske nadseni. Ja jsem ta, co nektere veci zakazuje, co se snazi vychovavat (tak jak je to u rocniho ditete mozne) a s babickou je proste sranda, nepretrzite se ji venuje…
Jo a jeste jsem chtela podotknout - ted nedavno ji opravdu hodne bolelo brisko a to se nenechala pochovat od nikoho, jen ode me. U me se sklidnila. Trosku me to uklidnilo, ze proste je fakt, ze kdyz je nejhur, bezi se za maminkou. Ty deti to tak maji a je to vlastne spravne. Vi, ze kdyz se neco stane, ses tu pro nej vzdy, ale jinak musi prece objevovat svet s tema zabavnejsima lidma nez je jeho maminka ![]()
Přidávám se k Tobě. Můj malý drahý začal separačnit na tatínka taky. V noci se vzbudil s brekem (horní zuby), tak jsem ho vzala do náruče, on přííííííšerně řval, tak došel taťka, nakouknul a mladý se začal smát a šklebit na tátu.. tak táta vycouval a mladý spustil.. táta nakouknul, smích.. vycouval, řev.. chvíli se na tom bavil a pak si ho vzal do náruče, ale to se zas malý natahoval na mě, tak si nás čapnul a přináhnul si nás k sobě oba, přitulil se k tátovi a byl spokojený. Jsem čuměla. Do teď nic, táta jako fajn, ale nic se nedělo, když nebyl.. poslední dny tu lozí/chodí po bytě, pak si někam lapne, rozpláče se a povídá „táta nenene“ a to štěstí, když táta přijde..
Taky jsem fakt zvědavá, kdy to přejde nebo se to zklidní.
@petulatko
no to ja netusim, co to je
ja jsem si to otcovskou separackou nazvala tak sama pro sebe.
@Ali-Ali píše:
@petulatko
no to ja netusim, co to jeja jsem si to otcovskou separackou nazvala tak sama pro sebe.
Tak já jsem se synem sama, je mu 16 měsíců, tatínek si na něj už přes rok neudělal čas, ale mladej má separačku na babičku (mojí mámu). Mě neřeší, když odcházím, zamává mi, zavře za mnou dveře a vede si za ruku babičku. Ale když je to naopak a my odcházíme od našich, tak to je řev ještě dvě hodiny venku, že musel od babičky. Ode mě se ani moc chovat nenechá, ale u babičky leží, hlavu na jejím rameni a choval by se klidně celej den. Někdy je mi to trochu líto, ale prostě to tak je, se mnou je furt a babičku si prostě užívá, babánek ![]()
@Ali-Ali Nazvala jsi to hezky „součást inventáře“
Ale ono je to jedno k druhýmu, s mámou je pořád, od mámy dostává nejvíc zákazů a pravidel atd atd. Všechno souvisí se vším. Ono je vidět i u našich, že Jakub má separačku jen na babičku, a přitom tam je i děda, ale toho bere taky vlažně, jak jde za ním, vyhraje si s ním, dělají blbosti, ale babička je babička. Ale je to právě taky tou „výchovou“. Ví, že nesmí makat do odpaďáku, na sporák atd. Když něco takovýho udělá, já jdu a huknu na něj, když to udělá podruhé, huknu víc a když to s úsměvem udělá potřetí, dám mu přes ruku. Když to udělá před dědem, tak ten na něj taky hukne a většinou je klid. Ale když jde za ním babička, tak to je „Kubi, na odpaďák nemůžeš makat, to je fůj, vyprdni se na to a pojď se radši pochovat“… Babička je na něj totiž moc měkká
Někdy to zamrzí, zvlášť když řve když od nich se mnou odchází a vzpouzí se mi, že se mnou nechce, to je docela záhul na psychiku
Ale na druhou stranu jsem ráda, že to není nějáký extra mamánek. To má doma ségra a to by mi lezlo na mozek. Neteř na ni neskutečně žárlí, švagr na ségru nesmí ani sáhnout nebo ji vzít za ruku, Ela hned přiskočí a chytne si mámu za ruku a řve „moje“. To je teprve na palici. Táty odmítá, nechce si s ním hrát, prostě pořád jen máma. Jsem ráda, že syn takovej maman není.
@Kamila Jakub
no to je fakt, ze extremni mamankovstvi je taky o nervy. asi mozna jeste vic nez ta „ignorace“…
Děti mají taková období. Chvíli hraje první housle mamka, pak zase taťka. To přejde ![]()