Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Já se te na nic neptala. To byl jen komentář z mé strany.
@j.a.n.i1 píše: Více
Před třiceti lety to byl ještě mnohde standard. A pak už byli prostě starý a neschopný změn. Ne že by mě to nes.ralo. ![]()
@KKubula píše: Více
S tímto máme bohatou zkušenost. Nám chodilo x návštěv bez pozvání z manželovi strany. I jsme v podstatě podle nich nesměli opustit barák a přijímat návštěvy denně. Ono za tohle může i vícegenerační bydlení. Nějak automaticky se počítá, že když jedeš za rodiči, tak navštívíš v tom domě všechny i bez předchozí domluvy. Změnit se nám to bez poškození vztahů nepodařilo doteď. Švagrová třeba je velice dotčená, že by měla před návštěvou zavolat
takže to není jen o starší generaci…
Setkáváme se s rodiči, tchány a sourozenci (s rodinami). Tety a strýce, bratrance atd. občas vídáme, ale ne pravidelně. Beru to jako přirozený vývoj věcí, ne jako neúctu…
Jo a taky mám tetu, která nás školí v tom, jak často máme navštěvovat atd… Je v tom kus nostalgie a závanu starých časů, kdy všichni žili v okruhu dvou vesnic a měli to k sobě max. 3 kilometry.
Je zajímavé pravdivě si přiznat, jak chcete slavit kulatiny, když máte sami dospělé děti, sourozence a počet hostů se navyšuje geometrickou řadou (dospělé děti sourozenců + jejich partneři a případní potomci). Najednou se všem uleví, že to nemusí být nudný sedánek s těžkým jídlem…
Nesnáším od dětství hromadné akce, setkávání, návštěvy, oslavy. Nemám ráda, když mají lidi baráky jak průchozáky, kde nikdy nevím, kdo kdy neplánovaně přijde. Nesnáším, když jsem třeba na domluvené návštěvě a neplánovaně přijde někdo jiný..
Ráda se sejdu po domluvě s každým zvlášť.
Jsem ráda, že jsem konečně ve věku a postavení, kdy to můžu na plnou hubu říct, stát si za tím a ničeho podobného se neúčastnit..A neřešit, co si o mě kdo myslí.. ![]()
@malýhroch píše: Více
Minimálně. Nemám ráda ty výslechy o svém životě.
@Anonymní píše: Více
U nas neni na oslavách nuda ani těžké jídlo. Jaké si to uděláš…
Podle mne je to normalni kolobeh.
Za meho detstvi se setkavali sourozenci našich rodicu, cili my jako deti s bratranci a sestrenicema. Ted uz mame vsichni sve deti a opet se setkavame se svymi sourozenci a nase deti se svymi bratranci a sestrenicemi. S mymi bratranci a sestrenicemi se setkavame minimalne.
Nasi rodice se v dospelem veku taky s bratranci a sestrenicemi uz tolik nesetkavali, i když detstvi s nimi stravili.
Jen na větších akcích typu svatba nebo narozeniny, tak 1× ročně. Většina rodiny z otcovy strany bydlí v prakticky mém rodišti, ti se schází mnohem častěji v různých sestavách, někteří i na týdenní bázi.