Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Šílený pocit osamělosti na mateřské
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
22.11.22 22:08
Šílený pocit osamělosti na mateřské
Zdravím ženy 
musím se asi trochu vypovídat. Od doby, co jsem na mateřské, tak je můj život v 1000 ohledech lepší, jsem vděčná za období, které prožívám a neměnila bych. Je ale asi i přirozené, že s tímhle novým obdobím přichází i těžkosti, u mě konkrétně strašný pocit osamělosti. Manžel bývá hodně v práci a jinak má různé plány s kamarády, chodívá hrát fotbal atd. Jinak ale býváme hodně spolu, to ne že ne. Co mi ale chybí, tak nějaké kamarádky. Vrátila jsem se do rodného města po výšce a pak jsme se s manželem de facto hned vzali a měli dceru. Většinu kamarádů mám ale jinde (mnozí kamarádi ze střední a výšky zůstali ve městě, kde studovali atd.) a vídáme se minimálně. Tady v mém rodném městě mám přitom jen minimum známých, se kterýma se prostě nekamarádím, maximálně se potkáme někde v obchodě a prohodíme pár zdvořilostních frází. Cítím se hrozně sama. Jsem přitom strašně společenská, strašně ráda bych něco podnikala, ale prostě nemám s kým a ani nevím, jak se „seznámit“. Jiné maminy, které potkávám, tak chodí spíš ve skupinkách/dvojicích a mám pocit, že kdybych se s někým dala do řeči, tak by si mysleli, že jsem nějaký podivín… 
Achjo, je to hloupé. Cítím se jak puberťačka, které „nemá kámošky“, ale fakt je to zvláštní pocit osamělosti, který je pro mě prostě těžký. 
Máte/Měli jste to někdo podobně? Budu moc ráda, když alespoň tady s někým pokecám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Janli
22.11.22 22:34
Na mateřské jsem si našla úplně nový kamarádky. Ty, co mají taky děti, protože si rozumíme a sdílíme stejný věci. Zajdi na hřiště, do herniček, do mateřskýho centra a lov tam. Možná budeš překvapená kolik mamin je v podobné situaci, jako ty.
- Citovat
- Upravit
23.11.22 11:02
Ahoj zakladatelko já ti v tomhle úplně hrozně rozumím. 
Když jsem dostudovala vysokou školu v Praze tak jsem se odstěhovala za manželem. Našla si práci a za necelé tři roky jsme měli syna. Nyní mu jsou tři roky a tři měsíce a do školky půjde až ve čtyřech letech, mix důvodů… No a právě na to že už jsem v tomhle městě docela dlouho tak nemám ani jednu jedinou kamarádku ale fakt ani jednu. Když začínalo jaro tak jsem se párkrát dala do řeči s jednou paní na hřišti a bylo to celkem prima Jenomže pak jsme s malým byli u babičky nějakou dobu přes léto a jen co začal podzim tak zase lítá z jedné nemoci do druhé a tu paní už jsem hrozně dlouho neviděla a nepotkala Tak mě to docela mrzí 
Jinak když jsme s malým venku a třeba zabrouzdáme na nějaké to hřiště tak se třeba trochu snažím dát s někým do řeči ale pravdou je, že ne vždycky má třeba druhá strana zájem nebo náladu a já si pak přijdu divně. Párkrát už se mi totiž stalo že jsem jako měla seznamovací náladu ale asi jsem si vybrala špatný objekt a bylo to pak akorát trapné což člověku zrovna moc nepřidá na náladě 
strašně to vystihuje to tvoje přirovnání „puboška co nemá kámošky“ Já mám právě taky pocit že maminky chodí buď ve dvojicích a nebo rovnou ve skupinách a že prostě nemají moc zájem navazovat s někým kontakty. A jo připadám si taky hrozně osamělá a někdy mě to dost deptá. Mám pocit že v téhle době a hlavně v dospělosti už se prostě ty kontakty a přátelství navazují hůř než na základce 
radu bohužel moc nemám ale alespoň víš že v tom nejsi sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.22 18:54
Ahoj holky, přidávám se do diskuze osamělých mamin. Jsem na mateřské teprve chvilku, malému je teprve měsíc, ale osamělost na mě velmi doléhá. Vše je ještě umocněno tím, že jsem v 6. měsíci těhotenství začala mít problémy s koleny, kterých jsem se po porodu nezbavila, naopak dva dny po porodu jsem si zlomila nohu v koleni a mám ortézu přes celou nohu a od konce srpna chodím o francouzských berlích, takže se o malého nemůžu pořádně sama starat. I před tím jsem nikdy pořádné kamarádky, kterým bych se mohla vybrečet na rameni, neměla. Moc mi to nevadilo, pobavila jsem se s lidmi v práci, ale teď to na mě všechno strašně dolehlo. Manžel se sice snaží, ale je toho na něj moc. Jsme spolu už dva měsíce doma, pomáhal mi ještě před porodem. Mám už vůči němu strašnou ponorku, takhle sem si tu mateřskou nepředstavovala. Škoda, že nejste z Prahy, mohli bychom se sejít a pokecat a třeba bychom se zkamarádili a v létě mohli spolu někam vyrazit na výlet nebo třeba jen na to dětské hřiště.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.11.22 21:17
Holky, děkuji moc za odpověď. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Je asi pravda, že se v dospělosti ta přátelství navazují hůř. Já i začala chodit na takové skupinky pro maminky u nás ve městě, ale upřímně zatím nemám pocit, že bych si tam s některou z mamin úplně „sedla“, že bychom třeba do budoucna zašly na kafe. Asi mám pocit, že jsme z jiného těsta. Byť je fajn se jen tak vidět s nějakýma jinýma mamčama, které prožívají stejné období, tak bych i ocenila, kdybych si právě našla nějaké parťačky, se kterýma bych si zašla na kafe nebo na drink večer, kdyby manžel pohlídal žejo . Ono jedna věc je, že jde asi navázat kontakt s nějakými lidmi, ale pak je taky další věc to, že jen s určitou výsečí těch lidí si člověk bude v důsledku rozumět že jo. No je to složité. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 08:48
holky já si myslím že prostě ta osamělost na mateřské je poměrně velký problém o kterém se moc nemluví. Někde jsem četla nějaký článek o alkoholicích a tam jsem se dočetla že u žen je nejvíc alkoholiček mezi ženami na mateřské 
je to už hodně let zpátky, tehdy jsem ještě malého neměla a tak jsem tomu vůbec nevěřila a ríkala jsem si že je to nějaký kec ale teď tomu popravdě docela jako i věřím občas to na mě prostě hrozně padá 
nejvíc v takový ty dny kdy je venku ošklivo takže se ani nedá pořádně jít ven a malý jde hrozně do protivky a já ho nedokážu nějak smysluplně zabavit a právě si říkám že kdybych měla nějakou kamarádku co má dítě nebo děti v podobném věku tak bychom se aspoň mohli navštěvovat. Jednou by jsme byli u nás jednou u nich nebo klidně pořád u nás to je jedno jak by se to hodilo ale prostě děti by si pohráli a my by jsme si popovídali a bylo by to hned veselejší To je takový můj sen který vím že se asi hned tak nesplní ale prostě moc bych si to přála. Ono jak už to tady padlo v dospělém věku se ty kontakty nějak navazují hůř Navíc mě třeba dělá trochu problém to takzvaně rozvinout. Zkrátka nedělá mi problém si na hřiště nebo jen tak venku s někým pokecat ale neumím už prostě to rozvinout do nějaké širší podoby jako že se prostě zeptat a budete tu zítra? A co kdyby jsme s dětmi někdy něco podnikli? atd… Nevím proč ale prostě to nedokážu vždycky bych se u toho cítila blbě a tak čekám co druhá strana… pak třeba tu dotyčnou delší dobu nevidím a tím to vyšumí do ztracena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 14:54
@kulíšek_s_bambulí Tak to já se nikdy nedokopala ani s nikým začít mluvit. Plánuju s dcerkou začít chodit po novém roce na plavání, tak snad se tam třeba seznámím s někým, kdo by mi sedl. Ono je to i fajn pro děti samozřejmě. Malá je zatím většinu času jen s námi dospělými, v nejbližší rodině zatím jiné děti nejsou, takže já bych i malou chtěla nějak socializovat.
Ono ale já bych byla úplně nejradši, kdybychom prostě měli nějakou „partu přátel“. Vyrůstala jsem v tom, že mojí rodiče se kamarádili s dalšími asi 4 páry a pořád jsme spolu něco podnikali, všichni měli děti podobného věku, jezdili jsme spolu na dovolené, měli společné silvestry, skoro každý víkend jsme chodili na výlety. Na to strašně pěkně vzpomínám, jako dítě jsem z toho byla strašně šťastná a dávalo mi to pocit, že někam „patřím“. Bylo to prostě super. Kdybychom něco takového s manželem našli, tak by to bylo úplně super. Máme akorát každý pár svých kamarádů, ale ti jsou zpravidla úplně v jiné životní etapě než my. A navíc to nejsou naši společní přátelé. Takže manžel si občas zajde na pivo s klukama a já zase občas s mými kamarádkami na kafe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 15:16
@Migaela Ahoj, ani nevíš, jak ti rozumím! Když jsi psala o tom, že chodíš na ty skupiny pro maminky ve městě a že jsi asi z jiného těsta, úplně jsem měla pocit, jak kdybych to řekla já. Ono totiž to, že má někdo také děti ještě neznamená, že si budete rozumět. Jo, že lidi ti řeknou, ať tedy chodíš na hřiště, do heren, do mateřských center, ať jsi otevřená kontaktu a ostatní oslovuješ, ale to, že se budeš potkávat s lidmi, kteří jsou ve stejné životní etapě ti ještě nezaručí, že to bude tvoje krevní skupina.
Jsem na tom úplně stejně. Hrozně mi chybí kamarádky, se kterými bych mohla tlachat a tak nějak lidsky a přirozeně souznít, zajít na kafe, probrat, co bylo doma, tlachat o starostech a radostech všedních dní…
A když popisuješ to, jak jsi to měla jako malá (že vaši byli součástí party několika párů a jezdili jste spolu i na dovolené), tak nebudu kecat, ale mám z toho docela na krajíčku, protože takhle přesně to měli i moji rodiče a já na to strašně ráda vzpomínám, protože to bylo nádherné dětství. Stabilní kamarádi, se kterými jsme večer na pokojích na horách rok co rok dělali čurbes a nechtěli spát, zatímco ze společenské místnosti se nesl hurónský smích našich rodičů, kteří tam po večerech pili svařák, hráli kanastu a byli rádi, že od nás mají chvíli pokoj a bavili se 
Vždycky jsem si říkala, že takhle to jednou chci mít taky, že přesně tohle chci pro svoje děti vytvořit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 17:17
No přesně moji rodiče měli taky takovou partu známých které měly děti ve stejném věku jako jsem byla já a hodně jsme podnikali výlety nebo společné dovolené a právě mě mrzí že já to takhle prostě nemám Myslím si že u mě je to hodně tím že jsem se prostě odstěhovala za manželem z města Ve kterém jsem vyrůstala a taky to že manžel je introvert a jemu to nevadí že nemáme žádné okruhy přátel. On je prostě takový ten typ který má raději dobrou knihu, film nebo někde něco kutí atd a je to přesně takový ten typ člověka který je pro svoji rodinu a další lidi nepotřebuje. Jenomže mě to občas hodně trápí Pořád si říkám že si třeba najdu okruh přátel v zaměstnání ale pravdou je že v téhle době jsou ty mezilidské vztahy na pracovišti stejně asi všude na prd tak tomu moc naději nedávám. Chjo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 17:34
@kulíšek_s_bambulí Uplne se v tom co popisujes vidim. Clovek si vyhlidne nejaky “objekt” na seznameni, zkusi to a druha strana reaguje stylem, ze je ti pak akorat trapne, divne. Zkusila jsem to tak na cviceni s dcerou. S jednou maminkou jsme se na sebe porad usmivaly a obcas i tak trochu pokecaly. Minulou zimu na me padla silena osamelost a zkusila jsem se s ni domluvit na nejakem hristi nebo herne. No tvarila se na me vselijak a ze ted ma moc prace, ale PRISTE ze urcite. Na dalsim cviceni me uz ani nepozdravila, ani se na me nepodivala. Bylo to pro me skoro az utrpeni na ta cviceni pak chodit.
Na hristi v lete byla jedna mamca co se na me taky usmivala kdykoliv sme se tam potkaly, zacaly jsme se i zdravit, ale ten krok k poradnymu seznameni jsem po te predchozi zkusenosti uz neudelala. 
To same ve skolce, jedna mamca je na me prijemna a obcas pokecame, ale ja uz se proste bojim to rozvinout nekam dal. Asi jsem de.bil no.
Nakonec jsem se smirila s tim, ze kamaradku si asi nenajdu.
Kdyz jsem bydlela v Praze, nasla jsem si jednu kamosku na vysetreni kycli a byla skvela. Deti stejne stary, chodily jsme na hriste, do herny, na navstevy a tak, jenze minuly lety jsme sli 30km za Prahu a konec. Neznam tu nikoho.
Takze moje jediny spojeni se svetem (kdyz nepocitam rodinu) je internet. Cili jsem dost na telefonu a to mi zas vycita partner zejo. Ze co furt na tom telefonu blbnu. Rikam, ty se vidis s lidma v praci denne a pokecas, ale ja kecam jen s triletou dcerou a ted vydavam jeste ruzny zvuky na trimesicni miminko. Takze logicky, to mi jako pokec nestaci ze. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 17:39
Holky, odkud jste? Přijde mi, že všechny holky, které by se chtěli družit jsou mimopražské. V Praze bydlí víc než milion obyvatel a já si tu celý život připadám jako kůl v plotě. Nedělám si iluze, že až malej povyroste a vyrazíme někam na hřiště nebo dětské akce, že se to změní. Jak popisujete svoje rodiče, taky bych to tak chtěla pro svoje dítě mít, aby mělo kamarády a mohli jsme společně s jejich rodiči něco zažít. Já jsem to nikdy nezažila a je mi to moc líto. Můj otec trávil večery buď u TV nebo v restauračním zařízení a matka byla buď v práci nebo u svých rodičů a žádné kamarádky neměla a nemá a ani v práci se s nikým nebaví. Asi to mám po ní, ale mě to, na rozdíl od ní, hrozně žere. Teď jak jsem doma a ke všemu mám již od srpna zdravotní problémy, které mi znemožňují, abych byla máma na 100% a zatím ani nevidím světlo na konci tunelu, tak bych teď rozhodně nějakou podporu z venku, se kterou bych si mohla kdykoliv o všem osobně popovídat, uvítala. Nicméně díky, že jsem to s vámi mohla probrat alespoň takto, i když se neznáme a osobně nejspís ani nikdy nesetkáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 17:43
@willandraify No přesně. Úplně si umím představit takový ten trapný pocit protože jsem to taky zažila… vůbec se nedivím že se ti na to cvičení potom už chtělo jako do hrobu Ale jako já si myslím že mi právě divné nejsme jenom jsme prostě měli smůlu že jsme si vybrali takzvaně špatný objekt a mě právě taky úplně mrzí že když už si vyberu třeba i dobrý objekt tak že to pak nedokážu rozvinout, jakože vyměnit si telefony atd… a pak se s tou dotyčnou třeba déle nepotkáme a tím to vyšumí a to mě na tom hrozně mrzí:oops:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 18:23
@Vosa77 ja jsem 30km od Praha - zapad a ty? No osobne opravdu netusim. Zrovna mam 3mesicni miminko ktere mi rve v kocarku i autosedacce, takze v tuhle chvili bych zvladla jen mamcu ze stejneho mesta Ale az mimco povyroste, nemam problem nekam dojet. 
Virtualne se tu klidne muzem pokecat. Uz tu jedna takova diskuze byla - nas osamelych mamin ale nevydrzela.
@kulíšek_s_bambulí @kulíšek_s_bambulí No ani ta vymena telefonu neni kolikrat vyhra. S jednou maminkou jsem si tel vymenila, taky ze skolky, ale vubec jsme se ani jedna druhe neozvaly. Ja zas z duvodu, ze se proste bojim odmitnuti.
A kdes to odmitnuti zazila ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.22 21:41
Holky, predem se omlouvam, ze to bude bez diakritiky, ale datlim to na mobilu.
Kdyz ctu ty vase zpravy, tak me k tomu vlastne napada vice veci.
1. Mozna bychom se nemely bat odmitnuti, protoze jestli o pratelstvi s nami nekdo nebude mit zajem, tak to proste asi neni ta nase krevni skupina, se kterou bychom si pak rozumely, akorat jsme to treba samy nespravne vyhodnotily. Musi to byt neprijemne jak blazen, i proto jsem doted byla posera a s nikym nemluvila, protoze se presne tohoto bojim ale mozna se na to musime zacit koukat tak, ze co nema byt, tak nebude a nesmime se tim nechat zbytecne zdeptat a odradit 
2. Premyslim, ze jedna vec je to si najit nejakou partacku, druha vec je si najit nejakou tu „partu pratel“, tzn. aby se bavili i chlapi. Muj muz je taky pomerne introvertni, bavi se se stejnyma lidma uz od stredni a v praci ma nejale kamarady, ale vlastne moc nevyhledala spolecnost lidi, minimalne ne nejak casto. Kdyz jsem treba pozvala v minulosti nekoho na navstevu, tak byl spis nastvany, ze bude potom hodne uklizeni a ze s tim je hodne prace
3. Taky casto premyslim nad tim, jesli na nejake svoje potencialni budouci kamarady nemam moc vysoke naroky. Nechci vyznet jakkoli povrchne, ale rada si s lidmi pokecam treba i o politice, literature, nejakych hlubsich otazkach, zkratka o nejakych takovych nemaminkovskych vecech, pokud me chapete. A obcas mam pocit, ze narazim spis na maminy, ktere proste nemluvi o nicem jinem nez plenach, prikrmech a ockovanich. Jako jasne, dcerka je pro me taky streodbod meho vesmiru, ale povidam si rada i o jinych vecech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
