Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Kaktusanda nemyslím, i když třeba ano. Každopádně bych se z toho už nehroutila
@Anonymní píše:
@vokishka asi to bude to kázáníJenže když jsem spustila, nešlo to zastavit a že to bylo dlouhé jsem si uvědomila až doma.. znáte to " po bitvě.." takže mi pak doma běžely myšlenky, že stačilo říct, at přestane synovi nadávat, nebo stačilo zavolat syna, ať si s takovými dětmi nehraje, když mu tak říkají, ale on si s nimi chtěl hrát a ten zbytek dětí ho taky pozvali. Ale děti byli kamarádi toho kluka, takže zastat se ho tam neměl kdo. Syn nechápal, co udělal tak špatného, že mu říká tak hnusně.. vím jistě, že to dítě z toho mít nic nebude. Tam je to všem jedno, jak mluví a jak se chová.. ale já mám špatný pocit z řešení situace z mé strany..
Jo, kdyby synovi nejak ublizoval, tak ten jecak se da pochopit. Takhle stačilo rict, dej si pozor na pusu nebo tak neco. A synovi rict, vidis, jak je to ošklivé atd. Jeste by to bylo výchovné. Ja se taky věčně rozciluju s deckama, druhy supen teda. Ale rvat nema smysl. Rikam treba neprehanej, vaz slova, budu se kvuli vam stydět 🤣 nebo ještě mě zkazite. Ale je to boj s vetrnymi mlyny
@g.sandova píše:
@Kaktusanda nemyslím, i když třeba ano. Každopádně bych se z toho už nehroutila
Teď už je to opravdu jedno.
@Anonymní píše:
Máš pravdu, nezvládla jsem to. A proto mě to tak štve. Ale omluvit se nemůžu. Vím jistě, že jsem chtěla zakročit, protože vím, že syn se neobhájí ( asi by se možná i rozbrečel) ale taky vím, že jsem reakci určitě přehnala. Po cestě domů jsem synovi říkala, že mě štve, jak jsem reagovala a že takhle by to dopadnout nemělo. Ale na druhou stranu si stojím za tím, že když syn po jednom oslovení řekl tomu klukovi, ať mu tak neříká, mohl ten kluk přestat.. na hřiště chodit nebudeme chvíli hlavně z toho důvodu, že rodina bydlí hned ve vedlejším baráku a jak to bývá u těchto lidí, sedí tam ve skupinách a i když si stojím za svým, že to nebylo od kluka slušné, bála bych se, že na mě snad skočí..
No tak to je ještě dobrý. Synovi jsi to vysvětlila a probrali jste to. Omlouvání se tomu klukovi nebo jeho rodině nekomentuju. To sama nevím, jak bych zvládla. A že napomenutí toho kluka bylo na místě, s tím naprosto souhlasím.
@Serpentini ta poslední otázka byla vlastně výplod na nedávnou situaci, taktéž na hřišti, ale z jiného důvodu ( který jsem zde vlastně neuváděla) jedno z dětí bylo na oslavě narozenin kamarádky. Byli tam ještě 4 děti. Oslava skončila na hřišti, na dece, kde oslavenkyně vytáhla mobil, hrála na něm hry a ostatní se koukali, jak hraje.. syn chtěl hrát normální hry, jako hoňky, slepá bába, schovky.. prosil, škemral.. ale děti úplně v hypnóze.. opět po mém šťourání, že by si mohli jít hrát normálně jako s kamarády, všichni, se nic nedělo, dokud matka mobil nezabavila.. pak nasledovalo 1,5 hodinový pláč, že nemůže hrat hry na mobilu..
Nevím prostě. Buď jsme mimo a syn je až moc hodný ( což zas svatý není) nebo kolem mě prostě lidi moc nemají mantinely. ![]()
Prosím tě, dítěti je 7 let. Sedni na lavičku, zapni mobil nebo vem knížku a nevšímej si ho. Chudák Málek s matkou za zadkem.
Za me jsou lepsi placené hřiště.
Tam se ti tmavší obyvatele nevyskytují ![]()
@Anonymní píše:
Popíšu dnešní situaci u nás na hřišti a poprosím o váš pohled na situaci.Se svými dvěma dětmi a kamarádkou a jejím synem, jsme byli na hřišti za barákem ( sídliště, hřiště uprostřed, obklopeno dalšími paneláky).. děti si hráli fotbal s dalšíma dětma, co přišli (více tmavších obyvatel). Děti ve věku 4-8let. Mého syna postavili do branky a když nechytil míč, 2× ho tmavší mladší dítě titulovalo slovem, že je deb.il.. syn má 7let a to dítě, co mu tak nadávalo, mělo asi 5… když jsem to oslovení slyšela jednou, přimhouřila jsem oči.. když to řekl podruhé, tak jsem se neovládla a tak jsem toho kluka sjela, že pokud chce mít kamarády, tak jim nemůže takhle říkat apod.. bohužel jsem to neřekla klidně jelikož vedu deti k tomu, že takhle se prostě nemluví. Takže když jsem bouchla, opravdu jsem na to dítě dost ječela, že už takove slova na syna nechci slyšet.. hlídala babička a ta jak mě slyšela, spustila pěknou slovní štěkanici.. nechtěla mě absolutně nechat domluvit a vůbec ji bylo jedno, jak její vnouče mluví.. Samozřejmě ja uznávám svou chybu, že jsem mohla jednat v klidu a rict mu to klidně ( teoreticky to dítě nemůže za to, v čem je vychováváno) Teď to už nenapravím. Jen nějakou dobu nebudu chodit na hřiště
Zajímá mně, zda jste někdy zažili na hřišti podobný incident nebo zda byste se zachovali jinak. Syn je dost hodný, rozumný. Vedu ho k tomu, ať otevře dveře, podrží je, když někdo jde, zvedne nekomu něco co spadne apod.. jsou to maličkosti, ale mam z dneška špatný pocit.. i ze sebe.. nemám takové incidenty ráda.. ještě mezi dětmi. Opravdu ten, kdo je slušný mnohdy nezapadá?
Dojdu tam a říkám v klidu se zlým výrazem
„nedělej to“ a ona zase trošku " hej, nedělej to" a kopla zase a více, tak jsem fakt fest zařvala " táhni odsud ty megero"
Mám se stydět? je to špatné, nevýchovné? no nestydím se, protože slušné děti stačí varovat jednou, max. dvakrát. a ty které to nepochopí, nezaslouží podle mě jiný přístup. Jo jasně, mluví se slušně
moje děti mluví slušně, i když je vrstevníci už nakazili, tak je doma brzdím ve slovech, ale měli by vědět, kdy se ozvat a nebýt slušný pokud se mi něco děje.
Její maminka houpala opodál mladšího brášku ( spíše se nakláněl sám, at to houpe) protože maminka poctivě celou hodinu co jsme tam byli držela telefon a nevnímala ani jedno. Neřekla mi ani slovo, myslím, že sama ví, co má doma, což jí na jednu stranu šlechtí, ale třeba jí to trklo, že je na čase něco změnit.
@Cuddy píše:
Prosím tě, dítěti je 7 let. Sedni na lavičku, zapni mobil nebo vem knížku a nevšímej si ho. Chudák Málek s matkou za zadkem.
Tak.. chodí sám do obchodu, s košem, i ven někdy ( tam kam vidím, jelikož je to trošku víc tmavo a oni ty děti vážně někdy nemají zábrany ( minule si pod barákem nějaké děti zapalovali zapalovačem chlupy na rukou a vlasy s pomoci laku na vlasy - udělali z něj plamenomet a tím se pálili.. poté přistoupili k jednomu autu a zkoušeli to u otvíráku na nádrž.. než prijeli policajti, byli fuč.. takže samozřejmě ja na hřišti vychovávám i své děti. Aby nelezli kam nemají, aby neházeli s kamením.. aby se nesnažili chovat tak jak ostatní.. snažím se udržovat jejich hraní venku pozitivně. Myslím si, že to zas nijak víc nepřeháníme než zodpovědní rodiče. Až bude velký a způsobilý chodit sám ven, tak dostane šanci.
@Anonymní píše:
Tak.. chodí sám do obchodu, s košem, i ven někdy ( tam kam vidím, jelikož je to trošku víc tmavo a oni ty děti vážně někdy nemají zábrany ( minule si pod barákem nějaké děti zapalovali zapalovačem chlupy na rukou a vlasy s pomoci laku na vlasy - udělali z něj plamenomet a tím se pálili.. poté přistoupili k jednomu autu a zkoušeli to u otvíráku na nádrž.. než prijeli policajti, byli fuč.. takže samozřejmě ja na hřišti vychovávám i své děti. Aby nelezli kam nemají, aby neházeli s kamením.. aby se nesnažili chovat tak jak ostatní.. snažím se udržovat jejich hraní venku pozitivně. Myslím si, že to zas nijak víc nepřeháníme než zodpovědní rodiče. Až bude velký a způsobilý chodit sám ven, tak dostane šanci.
Zapalování vlasů a nádrže auta není to samé, jako když mu někdo řekne, že je de.bil při nechycenem míči. To první bych samozřejmě také usměrňovala, tam jde o zdraví. V tom druhém případě, ač se na to rodiči nekouká dobře, bych mlčela. To si uz musi vyřídit dítě.
@Anonymní píše:
Popíšu dnešní situaci u nás na hřišti a poprosím o váš pohled na situaci.Se svými dvěma dětmi a kamarádkou a jejím synem, jsme byli na hřišti za barákem ( sídliště, hřiště uprostřed, obklopeno dalšími paneláky).. děti si hráli fotbal s dalšíma dětma, co přišli (více tmavších obyvatel). Děti ve věku 4-8let. Mého syna postavili do branky a když nechytil míč, 2× ho tmavší mladší dítě titulovalo slovem, že je deb.il.. syn má 7let a to dítě, co mu tak nadávalo, mělo asi 5… když jsem to oslovení slyšela jednou, přimhouřila jsem oči.. když to řekl podruhé, tak jsem se neovládla a tak jsem toho kluka sjela, že pokud chce mít kamarády, tak jim nemůže takhle říkat apod.. bohužel jsem to neřekla klidně jelikož vedu deti k tomu, že takhle se prostě nemluví. Takže když jsem bouchla, opravdu jsem na to dítě dost ječela, že už takove slova na syna nechci slyšet.. hlídala babička a ta jak mě slyšela, spustila pěknou slovní štěkanici.. nechtěla mě absolutně nechat domluvit a vůbec ji bylo jedno, jak její vnouče mluví.. Samozřejmě ja uznávám svou chybu, že jsem mohla jednat v klidu a rict mu to klidně ( teoreticky to dítě nemůže za to, v čem je vychováváno) Teď to už nenapravím. Jen nějakou dobu nebudu chodit na hřiště
Zajímá mně, zda jste někdy zažili na hřišti podobný incident nebo zda byste se zachovali jinak. Syn je dost hodný, rozumný. Vedu ho k tomu, ať otevře dveře, podrží je, když někdo jde, zvedne nekomu něco co spadne apod.. jsou to maličkosti, ale mam z dneška špatný pocit.. i ze sebe.. nemám takové incidenty ráda.. ještě mezi dětmi. Opravdu ten, kdo je slušný mnohdy nezapadá?
Jakmile by na hřiště přišly naši spoluobčané, opatrně bych vyklidila pole. Naše spoluobčany tak trochu znám a lepší je zavčasu utéct.
Uprimne? Myslím, že i kdybys je slušně, nejvíc slušně jak jen to jde, požádala, aby nevolil tyhle slova, tak se na tebe ta ženská rozeřve úplně stejně už z toho titulu, že sis dovolila vůbec jakkoli promluvit na její dítě… Pusť to z hlavy, nějakou dobu choďte jinam… Bohužel a fakt bohužel vidím kolem sebe, že s některýma lidma to nejde ani po dobrém, ani po zlém… Fakt to vypusť z hlavy… ![]()
@Anonymní píše:
Popíšu dnešní situaci u nás na hřišti a poprosím o váš pohled na situaci.Se svými dvěma dětmi a kamarádkou a jejím synem, jsme byli na hřišti za barákem ( sídliště, hřiště uprostřed, obklopeno dalšími paneláky).. děti si hráli fotbal s dalšíma dětma, co přišli (více tmavších obyvatel). Děti ve věku 4-8let. Mého syna postavili do branky a když nechytil míč, 2× ho tmavší mladší dítě titulovalo slovem, že je deb.il.. syn má 7let a to dítě, co mu tak nadávalo, mělo asi 5… když jsem to oslovení slyšela jednou, přimhouřila jsem oči.. když to řekl podruhé, tak jsem se neovládla a tak jsem toho kluka sjela, že pokud chce mít kamarády, tak jim nemůže takhle říkat apod.. bohužel jsem to neřekla klidně jelikož vedu deti k tomu, že takhle se prostě nemluví. Takže když jsem bouchla, opravdu jsem na to dítě dost ječela, že už takove slova na syna nechci slyšet.. hlídala babička a ta jak mě slyšela, spustila pěknou slovní štěkanici.. nechtěla mě absolutně nechat domluvit a vůbec ji bylo jedno, jak její vnouče mluví.. Samozřejmě ja uznávám svou chybu, že jsem mohla jednat v klidu a rict mu to klidně ( teoreticky to dítě nemůže za to, v čem je vychováváno) Teď to už nenapravím. Jen nějakou dobu nebudu chodit na hřiště
Zajímá mně, zda jste někdy zažili na hřišti podobný incident nebo zda byste se zachovali jinak. Syn je dost hodný, rozumný. Vedu ho k tomu, ať otevře dveře, podrží je, když někdo jde, zvedne nekomu něco co spadne apod.. jsou to maličkosti, ale mam z dneška špatný pocit.. i ze sebe.. nemám takové incidenty ráda.. ještě mezi dětmi. Opravdu ten, kdo je slušný mnohdy nezapadá?
Ty vedeš své dítě, babička to svoje.
Pokud ti vadí, jak jiné dítě mluví, tak můžeš vzít syna pryč. Ne křičet na cizí dítě.
@Kipa22 píše:
Jakmile by na hřiště přišly naši spoluobčané, opatrně bych vyklidila pole. Naše spoluobčany tak trochu znám a lepší je zavčasu utéct.
I když prosazuju že nejlepší obrana je útok
tak v případě tmavší situace vyklízím pole. Nepotřebuju se nechat poplivat nějakým „morčetem“.
Jinak to zapalování je asi nějaká jejich challenge
máme tady sice jen malý zlomek takových dětí, ale také chodili a zkoušeli od popelnice, až po stěny garáže…cokoli zapálit.