Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Oživuji diskuzi… před chvilkou jsem se dozvěděla o úmrtí bývalé kolegyně
jsem s toho celá špatná, tím spíš, že to byla opravdu mladá holka… veselá, upřímná.. zabila se opilá v autě. Na jednu stránku jsem naštvaná, že jí napadlo sednout za volant opilá, ale zase je mi líto, že se jí tohle stalo. Přemýšlím teď jak je ten život krátký. V jednu chvíli tady jste a najednou bum a nic víc. Smrt je přirozená součást života nás všech, srovnat se s ní ale snad ani nejde. Před několika lety mě umřela máma, není snad dne, kdy bych na ní nemyslela. Posléze jsem musela na revizi, ZT. Také stále na syna myslím. Teď tady ležím a myslím hlavně na to, že tady potřebuju vydržet co to půjde, k vůli dětem. Smrt snad sama o sobě není tak strašná, jen bych nerada, aby jsem ty co miluju a oni milují mě tady nechala. Padla na mě depka s toho ![]()
@Jogrr ne, jela sama, ale stejně mě to mrzí i když vím, že to byla její chyba a jejím zaviněním teď trpí celá její rodina a přátelé… jak říkám, na jednu stránku jsem naštvaná, že ji tohle vůbec napadlo, ale stejně je to strašný… je m i to jen líto
lituju její rodinu..
Hlavně mě to zase vrátilo o několik let zpět
ona už má snad klid, ale vždy někdo zůstane ![]()
@mamina1982 Tvoje pocity chapu, kdyz odejde blizky clovek, a je jedno zda vinou vlastni/nekoho/nemoci, vzdy je to sok, boli to, nejvic to odnese rodina, pratele. Ta bolest se musi odzit, casem bude sice mirnejsi, ale uz navzdy po ni zustane sram. ![]()
@Jogrr máš pravdu… ale třeba já osobně jsem se s mámi smrtí snad nikdy nesmířila. Je pravda, že časem dýchas líp a je ti líp, ale ten pocit tam stále je… no jo no, někdy to stojí za nic ![]()
@mamina1982 pro rodinu a přátele to musí být hrozné, nicméně ona sedla za volant opilá a zaplatila cenu nejvyšší, aspoň nevzala nikoho sebou. Byl to opravdu hrozný víkend, z ty bouračky, kdy kluk vezl opilý kamarády a vybourali se, znám právě řidiče. Ten bude muset celý život žít s vědomím, že zabil kamaráda.
To mi pripomina sestrenici s jejim pritelem. On byl nalitej a spolecne jeli vyzvednout svoje deti. Narval to do znacky. On bez ujmy, ale sestrenice bohuzel bez sance. Stejne ale jakoby zasahla vyssi sila, aby se to nestalo az cestou zpatky s detma v aute.
Ajoj, naprosto s Tebou souhlasím zakladatelko. Když jsme ještě neměli děti, tak jsme taky popíjeli na diskotékách a pod… Co my jsme se naspali v autě, protože manžel (tehdy přítel) odmítal řídit auto opilej, byť by jen nadýchal. Asi myslela že to zvládne a nevyšlo to. Je to smutný. Rozumím Tvému rozpoložení. Mě kdysi jisté blízké úmrtí zasáhlo natolik, že jsem myslela že se z toho nevzpamatuju. Pak jsem sama málem zemřela, oživovali mě, od té doby se dokážu vyrovnat se smrtí tak nějak jinak. Samozřejmě pokud nejde o děti. ![]()
Tak snad si s toho vezmou ponaučení všichni kolem ní… je pravda, že těch bouraček je stále víc a víc a mnohdy to odnesou lidé, kteří za to ani nemůžou. Tady to, bohužel, odnesla jen ona sama, ale je to prostě zbytečně zmařenej lidskej život. Škoda, že si vážila svýho života tak málo…
@mamina1982 škoda, že ji někdo ty klíčky od auta nesebral, opilá byla slušně.
Ahoj, potřebovala bych poradit, jak se chovat k dlouholete kolegyni, které minule pondělí zemřela náhle dcera. Byla jsem na pohřbu a bylo to šílený a kolegyně chce jít v pondělí do práce. Mám z toho strach, abych neřekla něco nevhodneho a jak se s ní bavit a o čem. Děkuji moc
Vubec o tom nezačínej a cekej co ona. Jinak bych se držela striktně pracovních veci. V takové situaci nic chytreho říct nejde. Lepsi mlčet.