Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smrt mámy a rozvod
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
25.5.25 14:26
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 14:30
@Anonymní píše: Více
Trochu se v téhle situaci rozvádět bojím. Rozvod sám o sobě je prý stejně traumatizující jako vážná nemoc nebo smrt v rodině. A my tu smrt v rodině máme, měla bych to hned dvakrát. Dokáže tohle člověk ustát? Jedna kamarádka mi radí nedělat unáhlené rozhodnutí, rozloučit se s mámou a uvidím co a jak. Třeba to dopadne. Druhá tvrdí, že ideální příležitost vzít to jedním vrzem. Jenže není ani jedna v mojí situaci.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 14:32
Mezitím co jsem to psala, jako anonymní, tak jsem četla, jak se tvůj muž projevuje a jak jsi se chovala k němu ty, když mu umřel strýc.
Tak asi tvůj muž je studený psí čumák.
Ale i tak mu řekni upřímně jak ti je a co by ti pomohlo.
Mě umíral děda na rakovinu. A manželovi dělal děsný problém pohlídat děti, abych mohla za dědou.
Přitom věděl, že děda umíra a já tam chtěla být často. Ani tu možnost jsem neměla. Nicméně já jemu možnost dala jakoukoliv. Jelikož jsem věděla, jak smrt člověka bolí.
Ale nikdy mu to nezapomenu. Nikdy.
Takže tvému manželovi řekni upřímně vše. Pokud bude nadále studený psí čumák, tak bych s takovým člověkem být nechtěla.
A až by mi bylo o trochu lépe, tak bych to vyřešila.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 14:34
@Anonymní píše: Více
Neber to jedním vrzem. Teď jsem ti psala jako anonymní příspěvek, ať počkáš. Na psychiku by to bylo strašne moc.
A na to potřebuješ sílu. A tu teď nemáš.
To by tě složilo. Když ne teď, tak časem.
- Citovat
- Upravit
25.5.25 14:36
@Anonymní píše: Více
radila bych teď opravdu s rozvodem počkat, jak píšeš - dvě tak traumatizující změny jsou moc - počkej půl roku, rok a pokud se to nezmění a nerozmyslíš si to, tak jdi do toho,
navíc rozvod bude trauma i pro to 6leté dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.25 15:46
Podobně to zažil můj muž se svou první ženou. Umřel mu nečekaně otec v poměrně mladém věku, žena oporou nebyla, podváděla ho. Akorát asi týden na něj byla,,hodná". Rozvádět se začal až rok na to.
- Citovat
- Upravit
25.5.25 15:49
Já už mamku taky nemám, je to už 8 let. Měly jsme se rady, chybí mi každý den. Pokaždé když se dozvím že někdo přišel o milovanou maminku, je mi to hrozně líto protože vím, jak moc to bolí. Moji bylo jen 54. Můj muž s tím taky neuměl moc pracovat, oba rodiče má dosud. Ale nestěžoval mi to. Upřímně už si to ani moc nepamatuji, asi jsem to celé vytesnila, chtěla jsem pořád něco někde dělat, hlavně nemyslet. V případě zakladatelky bych se asi přesunula do domu rodičů i s ditetem a chlapa nechala chlapem. Chystala bych věci na pohřeb, vybrala nejake mamky fotky na rozloučení, hudbu, uklizela dům, postarala se o její kytky, navštěvovala otce. Nebo u nich jen sedela venku na zahradě a pila kafe. Každopádně si to nekomplikuj dohadování s chlapem kterej nechápe Vo co go. A čas na nějaký velký rozhodnutí teď teda taky není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.25 16:09
@Anonymní píše: Více
Je pravda, že ta bolest je strašná a kdo nezažil nepochopí. My jsme si tím prvně prošli u oblíbené fenky. Ano dovolím si to srovnat, protože to bylo pro mě s dětma bylo hodně srovnatelné jako pak odchod tchána. Tam to bylo trošku i lehčí, člověk ho neviděl dnes a denně na hromadě míst.
Já třeba, když jsem měla problém po porodu, tak jsem manželovi napsala dopis. Že potřebuji pomoc, potřebuji jeho zapojení atd. Kdybych to říkala, nebude poslouchat, toto si přečetl a uvědomil si co se děje. Zkus se taky ze svých pocitů vypsat a dát mu to přečíst.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Asta135
25.5.25 19:33
@Anonymní píše: Více
Nevím zda to pomůže i tobě, ale mě hodně pomohly knížky od Theresy Cheung. I když nejsem žádná ezo žena, nejsem duchovně založená a vlastně na nic nevěřím, tak mi to pomohlo se v prvních týdnech srovnat.
- Citovat
- Upravit
25.5.25 20:00
Upřímnou soustrast.
Je to psychicky velice náročná situace, ale jelikož bylo tvoje manželství před rozvodem, není v podstatě ani možné čerpat nějaké síly a útěchu ze strany manžela, ani ji očekávat. Nějak minimálně Tě ten první den podpořil, víc asi není schopen / ochoten / nechce. I ve funkčním vztahu kolikrát lidé nejsou schopni být si takovou oporou, jakou by ten druhý v případě takové ztráty potřeboval. Na kolegyně aj. se nezlob, neřeš, lidi kolikrát prostě nevědí, co říci a plácnou kravinu.
Rozvod bych odložila. Teď na to nebude síla. S manželem se snažila nějak po dobrém domluvit na praktických věcech, ve kterých by mohl pomoci, aby ti aspoň trochu ulevil - fyzicky, prakticky. Pomoc a podporu nemateriální bych hledala jinde - psycholog apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.25 12:32
Dokonce na pohřeb přijede i bývalý přítel, podpořit mě. Zůstali jsme kamarádi. Manžel ještě neví, jestli půjde. Not comment. Přitom by měl na pohřeb tchyne omluvenku do práce.
- Citovat
- Upravit
26.5.25 12:37
@Anonymní píše: Více
Pokud nemůže nějak pomoci, nech ho být, neřeš, soustřeď se na sebe. Teď na něho nemáš kapacitu a sílu ho řešit. Vše je jen důkazem toho, že váš vztah je mrtvý, a až to bude možné, dotáhneš rozvod..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.25 13:06
@Lojzísek píše: Více
Momentálně jsem opravdu na prášky. V bytě rodičů vše na mě padá. Přitom vím, že nejsem jediná, na kterou to padá. Dnes v pohřební službě jsem nechtěla dělat cirkus, ale hlas se mi třásl. Pro maminku to bylo vykoupeni, opravdu to nebylo k životu. Řekla mi před asi půlrokem, že smrti se nebojí, je smířená, s úplným klidem si připravila šaty do rakve, jen ji trápí, že opustí mě. Protože nikdo mě nebude milovat víc jak ona.. A zase brečím.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zatím jsme otevřene o rozvodu nemluvili. Hádky minimálně obden, kvůli prkotinam a malichernostem, vytahování špinavého prádla, co už ne dávno vyjasněno..že já od minulého víkendu o tom uvažovala. Ovšem umřela máma. On šel do sebe, nebo jak to říct, ten den mě objímal, hladil, běhal kolem dítěte především on, ale od dalšího dne, zase. To si myslel, že já další den vstanu a bude po smutku? Vždyť na mě to od včera doléhá víc a víc. Ty první dny to byl šok, byla jsem jako divák. Teď si začínám uvědomovat, že už je to navždycky, člověk je bezmocný a musí to jen přijmout. Často vzpomínám, jak mi maminka vyprávěla o úmrtí svoji mamky, která umřela v jejich pouhých 20 letech. A měla štěstí v neštěstí, že v práci potkala jednu starší paní, která se stala jeho jakoby náhradní maminkou. A hodně ji pomáhala. Jinak by to s mojí mámou dopadlo velice nedobře, se svojí mámou měla luxusní vztah. A tu paní jsem brala jako svou náhradní babičku. Ráda jsem za ní chodila, vždy si udělala čas, když jsem udělala maturitu, byla první, kdo to věděl.