Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Více dětí se zdravotním problémem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Vodnář-u-Topolu
25.5.25 10:03
@Anonymní píše: Více
Chápu vás, ono mít i tři naprosto zdravé děti je kolikrát na zbláznění. Natož, když se na to nabalí tyto problémy. Potřebujete si odpočinout. Nemůže vám děti na víkend někdo pohlídat, že byste si s manželem udělali víkend jen pro sebe?
- Citovat
- Upravit
25.5.25 10:10
Máte to v životě velmi těžké. Potřebuješ i odpočinek. Což nejde, když se sejde tolik diagnóz pod jednou střechou. Děti chodí kromě školských zařízení do nějakých stacionářů?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.25 10:11
Odpočinku mám, myslím, docela dost. Chodím pravidelně posedět s kamarádkou, s mamkou, mám 3 víkendy v roce jen pro sebe, obcas manzel vezme deti nekam na odpoledne, nebo alepson nektere z nich.. S manželem teda bohužel moc společného času o samotě nemáme, nikdo moc nechce hlídat všechny 3, takže je dělíme babičkam a to vyžaduje dost plánování a času a ochoty na všech stranách… každopádně bez volného času nejsem. To by už vůbec nešlo.
- Citovat
- Upravit
Velryba černá
25.5.25 10:16
Mám velmi nemocné jen jedno dítě a stačí to. Je čtvrté v pořadí, u dítěte číslo tři se nám v jistou dobu manifestoval tzv syndrom skleněného dítěte. Bylo zkrátka ještě příliš malé na to, aby zvládlo plně přijmout situace, kdy maminka najednou zmizela s mladším sourozencem do nemocnice. Nějak tomu malému závidělo i takovou pozornost. Zlom nastal ve chvíli, kdy mi tito dva skončili na JIP naráz, tehdy pochopilo, že to není nic záviděníhodného.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 10:19
@Kelsey1 chodí do školy a kroužků. Na stacionář jsou na tom dobře. My máme štěstí, že jsme od skoro všechno schytali nejake lehčí varianty. Jsou na tom děti mnohem hůř, zvlášť ten náš autista, je to s ním často peklo, ale je vysokofunkcni, na klasické škole, zvládá krouzky…jsme na malém městě, všichni se tu znají, tak nějak si tu na něj zvykli, nejvíc potíží je teď ve škole, aktivně to řešíme, ale na specku to není, uvidíme, co bude pak na druhém stupni, toho se bojíme my i učitelka. Když to dám dohromady, jsme na tom vrací možnosti vlastně velmi dobře. Jen jak je toho moc, u každého něco, tak mi z toho jde hlava kolem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 13:43
@Anonymní píše: Více
Jak já Ti rozumím, a to mám s diagnózou jen jedno dítě. Mladší je normální a bezproblémový. Starší má Adhd a Pas a ještě další věci. Je inteligentní, ale všechno je problém. Bojím se s ním někam chodit. Špatně zvládá jízdu v MHD, nemůže sedět vedle cizích lidí. Všechno ho rozčílí. Už chodí do školy a tam má taky pořád problém. Má vlastního psychiatra, x terapií a k ničemu. Ten náš na kroužky nechodí, nedokáže se přizpůsobit. Všichni si na něj stěžují a i doma je to s ním občas peklo. A také se bojím, že přijdu kvůli všem jeho schůzkám o práci. Lituju a soucítím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
25.5.25 14:38
Díky za podporu. Je „super“ číst, že to někdo má stejné, že to někdo chápe. Jo, záchvaty kvůli tvaru rohlíku si užíváme taky. Chodit někam mezi lidi je adrenalinový sport. Sousedy máme naštěstí v pohodě, tedy zatím žádný problém nebyl, tak snad ani nebude.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 15:29
Chápu tě. Máme 3 děti s VD a ADHD plus k tomu takové ty drobnosti jako rovnátka, brýle, alergie, SPU ale zároveň mmn, kde české školství dost nezvládá v té kombinaci a neco vylezlo ještě později až s pubertou ( úzkosti a tak ) a tedy měli jsme 2 děti 18 měsíců od sebe a pak dlouuuuuuhouuu pauzu a nejmladší s rizikem stejných diagnóz, které se vyplnilo.
No a byl to mazec.
Naštěstí k tomu tedy máme i zdravé děti a 80% dětí dospělých 
Přežili jsme.
Příspěvek upraven 25.05.25 v 15:38
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 15:35
@Anonymní píše: Více
My tam nemáme to PAS a tedy názoru, že neumíme vychovat děti jsme slyšeli i od naprosto cizích lidí dost. Že si vymýšlíme, protože ADHD má dnes každý nevychovanec, kdo potřebuje jako omluvenku. Taky jsme slyšeli, že jsme si pořídili víc dětí než je norma a neumíme je vychovat. Nebo že kdybych se jim věnovala, tak umí mluvit. Nebo kdybych jim neposluhovala, tak umí mluvit Nějaká VD - výmysl - to neznají. Nebo se mi cizí lidi nabízeli venku, že dítěti při afektivním záchvatu ten zadek seřežou, protože jejich dítě by si to nikdy nedovolilo.
Od odborníků naštěstí vždy jen podpora. Snad krom jednoho velmi neempatického lékaře v kritické situaci. Ale nejstaršímu je 19 let, takže zažili jsme mnohé…
- Citovat
- Upravit
Velryba černá
25.5.25 15:38
@Anonymní píše: Více
Za všechno může matka, to je ostatně názor i některých zdejších uživatelek. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 15:42
@Velryba černá To je možné. Několik nabídek jsem dostala na chodníku ve městě od naprosto cizích lidí Dneska se tomu směji. Tenkrát tak úplně ne. Ale člověk občas se divil. Třeba kamarádka mi sdělila, že kdybych jim neposluhovala tak mluví. Protože ona je taky matka a má zkušenost. To že má dítě těžkou smíšenou VD ( ve 4 l mluvilo jako roční dítě a rozumí na 2 roky ) nějak nic. Kdybych to udělala podle ni bylo by to tak.
- Citovat
- Upravit
Velryba černá
25.5.25 15:45
@Anonymní píše: Více
Vždyť jo, pořád říkám, že podobní rozumbradové by si potřebovali takovou nálož vyzkoušet alespoň na rok.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem, jdu si asi jen postesknout, protože je toho poslední dobou už nějak moc.
Mám 3 deti, dohromady máme nasbiranou pěknou řádku diagnoz. ADHD, VD, PAS, celiakie, problémy s ledvinami, logopedicke problémy, ortopedické problémy, poruchy učení, brýle, rovnátka, alergie…
Vím, že jsou na světě horší věci, v rámci možností jsme vychytali ty lepší varianty (třeba autista je vysokofunkcni, ledviny zvladame s pomocí léků, brýle jsou jen na málo dioptrií…), ale je toho prostě moc. Pořád jsme u nějakých doktorů, pořád něco řešíme. Ani jedno dítě není bez potíží, u všech pořád něco hlídat. Já sama mám zdravotní problémy, ale absolutně nemám kapacitu je řešit. A nemůžu si brát stokrát do měsíce propustky, divím se, že mě v práci ještě nikdo nic neřekl, protože třeba v dubnu jsem propustek mela asi 6, do toho pár dní očr..
Kdyby někoho napadlo, proč jsme si porizovali tolik děti, když nejsou zdravé…tak veškeré diagnózy jsme se dozvěděli až v době, kdy byli už všichni 3 na světě. Kdybych věděla, jak náročné to s jedním z nich bude, další dítě po něm bych si neporidila, nicméně nevěděl nikdo nic.. Času pro sebe mám dost, tatínek funguje skvěle, to nás zachraňuje, že si děti dělíme, oba zvladame veškerou péči. Vlastně jsem na tom oproti některým dobře. Nevím, na co si stezuju, je toho prostě akorát moc. Nemáme ani jedno bezudrzbove a normálně se chovajici, zvláštní péči nevyžadující dítě. Všechno je u nás problém, vsechno vyžaduje zvláštní řešení, plánování.. a já už jsem z toho prostě přehlcena.
Pardon za dlouhý vyblitek, i to „vypovídaní“ pomáhá. Kdyby na tom byl někdo podobně, uvítám rady, jak se nezblaznit.