Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Více dětí se zdravotním problémem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.25 16:12
@Anonymní píše: Více
Taky mám autistu, k tomu těžká porucha řeči. Starší kluk je dospělý a bezproblémový.
Taky mám nervy s ním někam jít, nikdy nevím co ztropí. MHD teda miluje, ale taky vedle něj nesmí sedět nikdo cizí. Ve škole taky problémy, kroužky vůbec…to by nezvládl. Doma taky občas peklo, ale teď se to trochu zlepšilo. Má i medikaci od psychiatra. Neustálé lítání po doktorech a terapiích taky máme. V práci mám třičtvrtě úvazek, přemýšlím, že půjdu na poloviční… nedá se to zvládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.25 16:38
@Anonymní píše: Více
Strašný, co někteří dokáží. Mě soudí zejména tchýně, všechno je moje vina. Ale nabídky „pomoci“ od ostatnich lidí znám velice dobře. Ale občas se stane, že někdo opravdu chápe. A už mi v opravdu bezvýchodné situaci paní nabídla pomoc a postarala se o mladší dítě a já mohla uklidnit staršího autistu. Ale většina reakcí je spíše negativní. Od rad ohledně seřezání přes polévání vodou až po návrhy, že si ho odvedou. Soucítím s Tebou.
A jinak my jsme to před pořízením mladšího dítěte věděli, ale doufali jsme, že druhé dítě bude v pořádku. Měli jsme štěstí a je zdravé. Je s ním domluva, nikdo si na něj nestěžuje. Je to blbé takhle říct, ale s ním zažíváme rodičovský úspěch.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 16:51
@berua13 Náš mluví dobře, je vysokofunkční, ale jak k tomu má Adhd, opoziční vzdor a hypersenzitivitu, tak je strašně náročný. K tomu naštěstí mladší sourozenec je normální, ale je to batole. Takže někdy nevím, za kým letět dříve. Když jsem měla kočárek, tak běhal v afektu do vozovky, to už naštěstí nedělá. Ale stačí aby do něj někdo omylem strčil a vybouchne. Seznam věcí, které ho naštvou, je prakticky nekonečný. A pořád není úplný. Na všechno reaguje přehnaně. Doma je málokdy klid, psychicky to s manželem zvládáme špatně. Málokdo je ochotný ho pohlídat. Pokud ano, tak krátce a doma, protože někam s ním jet si říká o průšvih. Já už poloviční úvazek mám…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 17:05
Ja taky pracuju na poloviční úvazek, bída, ale ještě budu rok studovat a pak mám v plánu jít na trictvrtecni. Cely určitě ne. A dělám ve školství, takže mám obrovskou výhodu prázdnin, protože fakt nevím, kam bych ten náš trojlístek na dva měsíce dala… teď máme doma zase sajgon, děti hrají deskovku, kdekdo by řekl, jaká poklidna činnost, že…No aspoň se nenudime.
- Citovat
- Upravit
25.5.25 17:16
@Anonymní píše: Více
A kolik mu je? Tohle mi dělal podobně do cca pěti let. I si v afektu sundaval na ulici oblečení a házel boty do popelnice. Dostal záchvat vzteku, protože na mě promluvila sousedka…
Teď už toto až tolik nedělá, ale vzdoruje také hodně, hypersenzitivní je taky. Neustále vyluzuje zvuky…to je k zbláznění.
On má autismus hraniční, problémy hlavně v emocích, nechápe sociální vztahy. Donedávna ještě nestál o děti… teď s nimi chce kamarádit, ale neví jak na to… strká do nich, lehá si na ně apod. Ve škole teď velké problémy.
Jinak mluví hodně, ale se strašnou výslovností.
Mít k němu mladší dítě, tak si asi hodím mašli.
Hlídají mi ho moji rodiče. Jeho táta to s ním vůbec neumí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.25 17:19
@Anonymní píše: Více
Deskovky jsou peklo. To si dovedu představit. U nás končí většinou záchvatem, nerada je s ním hraju.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 17:24
Chápu tě, máme dvě děti s více problémy, já mám zdravotní problémy, které nemám úplně prostor řešit, do toho hlídání zatím není v nějakém větším rozsahu (na dovolené jsem nebyla přes deset let). Manžel je skvělý, snaží se pomáhat, ale musí chodit do práce, takže nemá kapacitu mě někdy úplně nahradit. Do práce nechodím, koukám se jen po něčem z domova (právě kvůli tomu, že kvůli absencím by mě za chvilku vyhodili).
No je to děs, nezbývá než popřát hodně sil, co nejvíc pomoci zvenčí a věřit, že bude dobře 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 17:25
@berua13 Už 7. Teď lépe odhadnu, že se něco blíží. Boty už na ulici házel taky. Dříve byl hodně agresivní, ale už se to trochu zlepšilo. Občas nadává lidem, kteří mu něčím vadí. Stačí, že jsou moc blízko nebo na něj koukají. K tomu má ale teď i hrozně negativní řeči o sobě. Jak z toho ven, nevím. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 17:57
Soucítím. Nemáme toho tolik, ale taky někdy šílím, že je toho moc.
Tři děti, nejstarší dítě (9 let):
Oficiálně „autisticke rysy“, já tam vidím Aspergera a ADHD, velká emoční labilita, sociálně šestiletá, emočně mnohdy tříletá. Máme za sebou nějaké psychology, konzultace, poradny, ale k ničemu to moc nebylo, maximálně tak pro mě.
Plus mimořádné nadání dle PPP (kdo zná, ví že to je často taky komplikace navíc). Naštěstí máme skvělou školu a skauta, dítě obojí miluje a taky zvládá kroužky (miluje školu, kroužky, tábory a cokoli s programem).
Roky logo kvůli výslovnosti (už ukončená),
Několik let řešení nosních mandlí - chrápala, dusila se, rýma furt, otevřená pusa, nakonec přestala v první třídě slyšet, dvě operace (z ORL hlediska ukončeno),
Stále se řeší otevřená pusa a dýchání pusou (ORL už s tím nechce nic mít, chodíme na myofunkcni terapii, nefunguje to, nechce cvičit, pomalu rezignuju, prostě jí to zůstane)
Od září budou rovnátka (kvůli té debi. lní, furt otevřené puse má křivý zuby!)
Kazivé zuby, takže denně docistuju, mezizubní kartáčky, zubní hygiena. Tři dny na vikendovce a zánět dásní léčíme týden. A stejně kaz občas má.
Mám podezření na plochý nohy a vpadlý kotníky, ale nemám kapacitu to už řešit (ukažte si na mě!)
Prostřední syn (7 let):
Dyspraxie, hypotonie. Kazdej, kdo ho vidí, má hned jasno, jaké všechno fyzio a ergo by měl cvičit, cvičili jsme všechno možné od roka doteď a upřímně, nepomohlo to. Momentálně fyzio necvicime.
Logopedie, samozřejmě. To je k té dyspraxii. Chodíme už skoro pět let a už je mu většinou rozumět. Jestli bude někdy mluvit čistě - nevím. V nejbližších letech určitě ne. Mám pocit, že se to vůbec neposouvá. Momentálně mám logopedickou krizi a už měsíc logo necvicime (ukažte si na mě!).
Grafomotorika. Tak ta je samozřejmě, jako všechna jeho motorika (hrubá, jemná, grafo, oro…), příšerná. Tak ci onak někam chodí nebo aspoň cvičí doma poslední dva roky. Momentálně cvičíme denně a posouvá se to pěkně, půjde do první třídy, musí se tam být schopen naučit psát.
Zrakové rozlisovani. V SPC v tom našli problém, cvičí denně, taky se to celkem posouvá, musí být schopen se v první třídě naučit číst, jenže jemu se stále pletou písmena.
Vidím taky ADD a extrémní pomalost, velkou unavitelnost, hromadící se frustraci (furt musí něco cvičit, furt mu něco nejde, blbě mluví, blbě se hejbe, nesnáší to)
Genetika, neurologie. Tam jsme jen sledování, tam po nás naštěstí nechtějí žádné cvičení.
Taky plochý nohy, neřeším, nic dalšího cvičit stejně už nemůžeme.
Nejmladší dítě (6 let):
Je zdravé! Respektive, nepotřebuje žádné odborníky. Akorát má noční můry a záchvaty vzteku (dřív při nich zvracela, teď už jen vrčí a dupe), ale to mi přijde ještě zlatý.
Mimořádně nadaná, ale naštěstí bez dalších komplikací, zatím je zrovna tohle jen radost.
Plochý nohy. Samozřejmě 
Brejle kupodivu nemá nikdo, ačkoli oba rodiče je mají. Otec je dalekozraky a matka kratkozraka, možná se to vzájemně vyrušilo
Měla jsem období, kdy jsem řešila, chodila po odbornících a cvičila víc. Teď jsem to trochu stáhla a říkám si, že jít ven nebo číst jim je možná stejně dobrý a možná i lepší, než drtit s jedním a pak s druhým dvakrát půl hodiny fyzio/logo/grafo a po ostatních mezitím štěkat, ať dají proboha pokoj. Nějak mi přijde, že oni mají to dětství jenom jedno a aby to bylo taky fajn je stejně důležitý (důležitější?), než kompenzace oslabených oblastí, cvičení, řešení. Ale třeba jsem jenom líná, nevím.
- Citovat
- Upravit
25.5.25 18:02
@Anonymní píše: Více
Uf teda…to máš hodně těžký. Můj agresivní nikdy nebyl, až teď v té škole. Bude mu v létě 8.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.25 18:03
@Anonymní píše: Více
Tyjo 
posílám virtuální objetí. Úplně chápu tvoji vyčerpanost z toho všeho. Určitě nejsi líná, je to naprosto pochopitelné. Z toho co píšeš je zřejmé, že jsi se už s dětmi naběhala, řešila všechno možné. Je potřeba v tom najít balanc. Aby člověk něco fatálně nezanedbal, ale zase to brát i s nadhledem, aby ses z toho nezbláznila. Rozhodně by sis zasloužila dovolenou
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.5.25 18:04
@Anonymní píše: Více
Jezismarja deskovky! Nikdy! Jen nejmladší dítě je schopné je hrát. Prostřední si vymýšlí vlastní pravidla (budiž, ale dá se s ním tedy hrát jen jako tolerantní dospělý), nejstarší snad ještě nikdy nic nedohrála, vždycky ti skončí záchvatem.
- Citovat
- Upravit
25.5.25 18:10
@Anonymní píše: Více
No, to je teda síla. 
Mě stačí jeden a jsem vyřízená. Jsem na něj víceméně sama.
Chodíme na logopedii, do integračního centra pro autisty.
Ergoterapie a neurovyvojová stimulace.
Doma denně logo… taky mám krizi, jeho to nebaví, nejde mu to a já už to nesnáším taky.
Má zkrácené achilovky jak chodí po špičkách, takže doma cvičení.
Kontroly… neurolog, psycholog, psychiatr, SPC, oční ( má šest dioptrií).
Do loňska problémy se zuby… nedal se ošetřit, nakonec ošetření zubů v narkóze.
Rovnátka ho asi neminou.
Bohatě mi to stačí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.25 18:12
@Anonymní píše: Více
No, rozvedli jsme se. Z jiných důvodů než kvůli náročným dětem, samozřejmě, ale upřímně - možná bychom to ustáli líp, mít normálnější děti, nebo je aspoň nemít tak rychle za sebou. Nevím.
Děti jsou teď ve střídavce, takže je mám jen půlku času. Reálně řeším víc věcí než ex, samozřejmě, on ty zuby a cvičení a školu a doktory a jiné odborníky řeší málo až vůbec, ale v běžných záležitostech se plus minus postará. A co jsem odešla, práce mi ubylo. Ne že bych to doporučovala jako recept, ale mě se rozchodem ulevilo mimo jiné i díky tomu, že to všechno neřeším každý den. Když jsou u něj, asi necvičej, ale aspoň to nevidím. Já už jsem nemohla.
- Citovat
- Upravit
25.5.25 18:18
Pro děti s autismem se dělají tábory a odlehčovací víkendové pobyty a stacíky. A i vysokofunkční mají určitě nárok. A moc držím palce. musí to být masakr
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
