Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smutno na mateřské
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Eva2610
13.9.24 12:38
@Anonymní píše: Více
Ahoj. Šla jsem na MD z manažerské pozice a dlouho mi to všechno chybělo, cítila jsemse taková neschopná. Zároveň jsem se ale chtěla maximálně věnovat dítěti. Klíčová otázka zní - je někdo, kdo se může někdy dítěti věnovat místo tebe? Otec, babička, chuva? Já mám třeba babičky, takže od 10 měsíců jsem sla na jeden den v týdnu do práce. Teď mám druhé dítě a už zase chodím. Někdy i na víc dní. To mi dost pomohlo. Jinak jsem při pobytu doma začala sit a háčkovat, čtu, jezdím po výletech. S matkami se moc nedruzim, jednak nejsem druzici typ, jednak me mi nebaví bavit se pořád o dětech. Jinak taky cvičím, zajdu občas někam s kamarádkou… Nic velkyho, ale stačí to, abych se nezblaznila.
Možná na tebe teď dolehlo uvědomění, že věci nebudou jako dřív.
- Citovat
- Upravit
13.9.24 12:39
@Anonymní píše: Více
Napíšu, jak jsem to mela já. Pracovala jsem do nastupu na MD. Doma jsem YT fakt nechtěla, to mi stačilo pak na MD, já se prostě nudila a už jsem jen čekala, až to mládě vyleze a budu mít co dělat 
A zároveň jsem věděla, že jakmile už nebudu jen kojit, budu chodit párkrát za měsíc na brigádu 
To jsem chodila od 9 měsíců syna, od jeho 1,5 roku jsem střídala 2 brigády. Nyní má 2 roky a já jsem zpátky v práci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.24 12:48
Mě zase pomohlo pořídit si druhé dítě já šla na mateřskou z pozice, kdy jsem byla pořád s lidmi. Hrozně mi to chybí. Ale mám náročné děti a prostě nezvládám nic víc než být máma. Hlavně není hlídání. Ale začala jsem již v těhotenství s prvním dítětem šít. A to mi teda pomáhá hodně. Najednou dělám něco jiného než ten kolotoč kolem dětí. A hlavně děti mají radost z toho co ušiji. Jenže teď třeba se třetím dítětem nešlo vůbec nic. Musela jsem se na rok dát na poslední místo a už mi hrabalo slušně. Teď se zas vracím k šití. Byla jsem cvičit a v místní nosící skupině jsem našla pár holek s kterými se dá vyrazit ven, když to vyjde. Jestli jednou to bude o něco ještě jednodušší, tak bych si chtěla udělat pár kurzů. Ale rozumně to nechávám na dobu až budou nejmladšímu dva roky. Teď bych se jen trápila.
Jo a abych se vrátila na začátek. Já se s jedním dítětem hrozně nudila. Mít celkem brzy druhé bylo opravdu skvělé. Třetí už tak skvělé není. To je už je dost náročná dovolená 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.24 12:57
@anavi13 píše: Více
Koukám že to máme dost podobné.
Dvojčatům jsou 3 roky a 4 měsíce a nejmladši bude mít na konci listopadu 2.
Takže ten zápřah a vyčerpání a daní sebe na poslední kolej naprosto chápu. 
Též mi už chvílema hrabe. Pac mám všechny děti pořád na krku. Ale též bych chtěla udělat nějaký kurz a chtěla jsem si zaplatit i kurz šití. Mě by to bavilo.
Ale potřebovala bych, aby měla den 34 hodin
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.24 13:05
Nápad se v těhotenství přihlásit na dálkové studium VŠ může mít jen prvorodička. Nic ve zlém… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Eva2610
13.9.24 13:15
@Fee-bee píše: Více
Aaale, znám plno holek, co vystudovaly VŠ při MD/RD. Jestli má manžela a třeba babicku, tak to třeba půjde a nebude ji smutno🙂.
- Citovat
- Upravit
13.9.24 13:17
@Eva2610 píše: Více
Ano, já taky. A upřímně opravdu nechápu komentář výše, obzvlášť když jsem žádala o vyjádření někoho, kdo to měl/má podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.24 13:22
Zakladatelko, odkud jsi? Trochu mi pripominas me 😂, kdybys byla nekde pobliz (ja jsem z vychodnich cech) tak se muzeme videt nebo si klidne muzeme napsat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.24 13:27
Já šla na mateřskou a prvého půl roku cca jsem na tom byla podobně strašně špatně jsem se srovnávala s tím ze nikdo se mě na nic nepta teda až na malého a furt jsem v tom tak bloudila pak jsem měla nějakou chvilku i práci ale jak malý rostl zajišťovala jsem ze mám prostoru pro sebe méně a méně a už to nejsem schopna zvládat tak jsem se vyprdla na všechno když teď spí dam si nohy nahoru a koukám na seriál 2× týdne máme kroužek sem tam nějaký výlet hele ono to půjde jakmile ten prcek přestane být taková zelenina bude to jen a jen lepší 
Kamarádky s detma jsem bohužel všechny odstrihla ale to až teď v poslední době protože s nima nedokážu najít společnou řec takže budu věřit ze potkáme někoho v herně nebo na kroužku a bude to fajn a i u tebe to bude fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.9.24 13:30
Já jsem proto radši volila děti,,před kariérou", a jak se píše výše, druhé dítě hodně pomohlo. Mám děti po 15m a co ke druhá na světě, vše mnohem veselejší. Ale jinak jsem se proste vnitřně smířila s tím, že je to specifické životní období a než se neustále nějak snažit držet té práce a života před dětmi, snažila jsem se najít v tom zas jiné příležitosti, ke kterým bych se během práce nedostala nebo by mě to ani nenapadlo. Nebojoval s tím, že mi něco utíká, ale vidět to jako možnost se rozvinout zas v jiných oblastech. Teď po 4 letech jsem zas nastoupila do práce, znovu se vracím kr starým koníčkům, což je super, a nové mi zůstaly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.9.24 07:54
Chápu, co prožíváš. Je to klišé, ale bude lip.
Přijde mi, že to budeme mít trochu podobně nastavené, jak ohledně práce, tak studium atd. Já šla do práce po sestinedeli aspoň na par hodin, fungovalo to super i na ten pocit neschopnosti, o kterém píšeš.
Jestli chceš, klidně napis sz nebo se můžeme domluvit na setkání 🙂( západní Čechy)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím,
jdu se svěřit s něčím, co nějak nejsem schopná řešit ani s někým blízkým.
Jsem doma 3,5 měsíčním miminkem a je mi strašně smutno.
Miminko bylo plánované, těhotenství skoro bez problému a porod taky nijak strašný. Až do poslední chvíle jsem pracovala na vedoucí pozici, takže jsem neměla moc čas nad těhotenstvím přemýšlet, byla jsem tak nějak pořád v jednom kole.
Teď je mi ale nějak strašně smutno.
První 3 měsíce byly se synem trochu náročnější, byl hodně plačtivý, nechtěl spát, prdíky a další klasiky. K tomu měl dlouhé období kdy řval v kočárku, nosítku i autě, takže jsme si střihli takovou nedobrovolnou izolaci. Nicméně snažila jsem se to brát jako období a nějak to přežít. Teď už je všechno mnohem lepší, jen já se prostě cítím tak strašně osaměle. Měla sem tolik plánů co budu při mateřský zvládat a teď mam pocit, že jsem neschopná a nezvládám nic.
Zkusila jsem pohovor na brigádu z domova a po týdnu mi narovinu řekli, že dali přednost někomu, kdo nemá malý miminko, protože se bojí, že bych nebyla dostatečně flexibilní (ano, stále nechápu že to můžou takhle říct narovinu). To mě hrozně zklamalo a od tý doby je mi prostě hrozně. Ještě před porodem jsem se přihlásila dálkově na VŠ a teď mam po sestavení rozvrhu opět pocit, že to NEPŮJDE.
Vůbec nevím, jak si to v hlavě nastavit, abych se vzchopila. Vím, že jsou mnohem důležitější věcí a ano, syna miluji nadevše a dělám pro něj maximum, jen si prostě myslím, že bych potřebovala dělat i něco pro svojí hlavu, abych mohla bejt i dál v klidu.
Mám pocit, že z řad maminek mám snad jen jednu kamarádku, se kterou jsem na stejné vlně, ale ta je od nás moc daleko, navíc má už syna staršího a vrací se už pomalu do práce.
Potřebovala bych nějakou spřízněnou duši, která má třeba podobný přístup, snaží se z mateřství nezbláznit, myslí i na sebe, ale zároveň nejede nějakou šílenou „devasdesátkovou“ výchovu ve stylu „nechat vybrečet“. Prostě nějaká zlatá střední cesta, humor a nadhled.
Děkuju tomu, kdo to dočetl až teď a předem prosím, nepiště mi soudící komentáře, to by mi teď opravdu moc nepřidalo.