Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Počkala bych, až dítě usne a šla bych na ubytovnu. Jen pokud by hrozilo, že spát (třeba kvůli bolesti) nebude, tak bych tam přes noc zůstala.
Vlastní zkušenost mám, syn byl v nemocnici vloni v 6 letech (jednu noc). Být jsem s ním na pokoji chtěla, ale nebylo místo (byl na plně obsazeném trojlůžáku, kde mohly spát jen dvě maminky). Vzhledem k tomu, že bydlíme jen cca 15 minut autem od nemocnice, tak jsem plánovala počkat, až usne, a dorazit zase ráno po snídani. Nakonec jsem odcházela už v půl osmé, protože koukal z postele na Animáčka, kterého jedna z maminek pustila, a na nějaké hraní se mnou neměl chuť ani energii. Dorazila jsem pak druhý den v půl deváté, noc zvládl naprosto v pohodě. Když potřeboval v noci na záchod, pomohla mu jedna z maminek (měl kapačku).
Je fakt, že když nejstarší dcera byla v nemocnici asi v deseti letech, tak na pokoji bylo pět dětí, z toho tři tam měli maminku a mamči se staraly o ta dítka co tam kvůli věku mít rodiče nemohla..
@zuzka84 píše:
@zoubky, tak v motole třeba je kojenecke do 2 let a větší děti od 2let dál.
no tak to není pravda, páč jsou zrovna v Motole. A já byla v Motole před půl rokem s 18- měsíčím synem a dali mi na pokoj i 16-letýho kluka
Ahoj!
Já „spala“ u syna dvě noci na židli (Motol - ORL). Byly mu tři roky.
Spala jsem opravdu minimálně. Každou chvíli jsem byla vzhůru. Ale jsem ráda, že jsem tam byla. Usnul docela pozdě a hodně se vrtěl. Navíc se mu tu noc před operací spustila krev z nosu a to dost (mají tam hrozně sucho). Navíc u toho hodně plakal. Sám by neuměl nikoho zavolat.
Se synem (7,5) byl v téže nemocnici muž několik dní a nocí v kuse, ale bylo to na chirurgii. Normálně tam ležel na těch jejich rozkládacích matračkách (nebo co to je). Problém s tím nebyl. A protože neměl ani stravu, tak za svůj pobyt nic neplatil.
Nikdo ho nevyhazoval, na návštěvu jsem přišla s dětma klidně dopoledne a nebyl s tím problém. Kdežto na tom ORL děs! Manžel mi s druhým synem něco přinesli (malý byl zrovna po operaci a nebylo mu dobře) a už ve dveřích ho vyhazovali, že tam děti nesmí.
Navíc tvrdili, že nesmíme být na pokoji oba dva, že se musíme vystřídat (protože nejsou návštěvní hodiny)!
Takže všechno je o lidech a každé oddělení to řeší jinak.
@Pájinka25 píše:
no tak to není pravda, páč jsou zrovna v Motole. A já byla v Motole před půl rokem s 18- měsíčím synem a dali mi na pokoj i 16-letýho kluka
Jo jo, syn byl před rokem na pokoji se sedmiletým klukem a cca osmiměsíčním miminkem.
@Pájinka25 Smarja, ja koukam, jaky ty nase maminky maji nadstandart a to zcela standartne- samostatny pokoj, socialky- primo jen pro matky, oddelene od detskych, na pokoji automaticky telka… Smarja, dat jim na pokoj 16-letyho kluka, tak vyletej do stropu ![]()
@zoubky, mě přišlo teda tohle docela nerespektující
: @Pájinka25 píše:
Ano to je další věc. Její malá tam má na pokoji kamarádku. Stejně starou sedmiletou holčičku, se kterou prý hráli spolu karty. Ta tam taky maminku nemá. A navíc je prý s nimi na pokoji paní s dvoluetým chlapečkem. Takže sama by tam nebyla ani v noci. Takže opravdu mi ta židle hlavu nebere
pak tu bylo ještě něco o tom jak bude překážet v noci personálu a tak…
ale také jsem nečetla vše, to ne ![]()
Tak pokud tady píšou maminky o dětech 0-4 roky cca, tak to nechápu, že to aspoň nezdůrazní, dotaz je snad jasně na 7miletý dítě. A tam se to odvíjí od toho, jakej bude uplakánek. Pravda je, že v tomhle věku už jezdí děti na tábory, tak proč ne.
U těch menších, to je ale jasný, ne nenechala. I když dřív byla doba jiná, já jsem byla ve 4 letech na 3 týdenním léčebným pobytu s očima pěkně daleko od domova, naši jezdili jen o víkendech. Chovali se tam ke mě strašně, a musím říct, že jsem z toho měla trauma hodně let. Máma říká, že pak ode mě nemohla odejít večer několik měsíců, a to jsem měla v pokoji starší ségru. A ty hnusné zážitky od sester si pamatuju dodnes. ![]()
No, ja jen koukam, jak to jinde chodi I stran umistovani deti podle veku- ted myslim bez mamin… my mame pokoje delene primerene veku- batolata- nemaji -li maminku, strednaci- deti tak do 8 let a pak vetsi, pochopitelne u vetsich deleni kluci-holky…Takto mixnuty bych to chapala jen na detskem, kde se schazi vic oboru, takze maji pokoje delene oborove
@BohunkaP píše:
Mám děti 6 a 3,5 roku.Rozdíl je to tak obrovský, že bych si občas nejradši sama sobě dala pár facek, abych to víc respektovala.
Jinak, zrovna Ty zas až tak „do tmy“ nekřičíš, máš, pokud se nemýlím, dvanáctileté dítko…
Hele a já napsat můžu? Že bych tam dítě nenechala? Mám na to právo? mám doma puberťačku. Tu bych tam dneska nechala, ale v 7 letech ne. Tak je můj názor přijatelný? když teda doma nemám jen to batole
![]()
@zuzka84 Jo taaaak. Jsem asi zdegenerovaná ostřejšími výroky a urážkami zde na eMiminu, když mě tyhle mírné hlášky na adresu člověka s problémem neberou
…promiň, to není zlý posměch, to jen, že jsem tady v diskuzích zvyklá na tvrdší věci a příspěvky ![]()
@Pudloslava píše:
Normalni sedmilety dite preci vydrzi samo ve spitale, vzdyt takove deti uz jezdi na detske tabory bez rodicu. prinejmensim vydrzi pres noc. myslim, ze bych sla na ubytovnu.
Nemocnice a tábor je ale sakra rozdíl ![]()
Já jsem taky byla se synem starším 6-ti let v nemocnici bez nároku na lůžko, ale sestřičky mě nenechaly spát na obyč. židli, ale dali mi kardiolog. křeslo(což je takové to velké bílé omyvatelné. Nebyl to luxus, ale spát se dalo. Ubytovnu jsem odmítla, protože jsme měli nějaké komplikace a já s ním potřebovala být na pokoji. Byla jsem takhle 2 noci, pak jsem jezdila spát domů, ale kdyby byla potřeba, byla bych tam tak dlouho, jak by mě potřeboval.
Musím ještě podotknout, že asi i díky tomu, že tam syn měl celou dobu tátu, má na pobyt v nemocnici hezké vzpomínky.
@Pájinka25 píše:
a co bys dělala, kdyby měla dítě na ARU? tam tě nenechají za žádnou cenu, já tam nemohla být ani s 18-měsíčním a popravdě, bylo to stejně jedno, páč to celý prospal. Byla jsem za ním odpoledne asi na hodinku. Pořád spal, byl ještě zaintubovaný, co bych tam dělala? Šla jsem se na něj jen podívat. pak jsem za ním byla znovu kolem osmý, to už byl vzhůru a plakal, tak mu pak sestry daly injekci na bolest a opět usnul. A já šla na ubytovnu. V půlnoci jsme ještě volala, jak se mu daří, vše bylo v pořádku a já šla spát
nic bych nedělala. Kdyby to nešlo, tak by to prostě nešlo. Ale kdyby to šlo, tak bych tam prostě byla. Takové ty otázky co bych pak dělala kdyby… Na to jsem alergická. To se mám pro sychr od dětí odstěhovat? Že kdybych náhodou zaklepala bačkorama, tak aby byly zvyklé?
A dětský tábor a nemocnice je hodně velký rozdíl. A ne kvůli zázemí, ale kvůli tomu proč a s kým tam to dítě je. Na táboře má vedoucí, kamarády, děti tam mají program. A i tak se tam těm dětem stýská a sedmileté děti nejsou na táborech zrovna ještě protřelé. Dvanáctiletá jezdí na tábory taky od sedmi let a v pohodě. Ale v nemocnici by jí bylo hodně smutno i teď. Zvlášť když by tam byla na operaci. Měla by strach a stýskalo by se jí.