Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Terča21 píše:
Ahojkychci se na něco zeptat, možná i trošku uklidnit
máme doma 2,5 měsíčního chlapečka a ze začátku jsem ho striktně dávala spinkat do postýlky a samozřejmě jsem měla silný řeči, jak nikdy nepolevím. Jenže v postýlce vydržel spát vždy max dvě hodinky, pak se vzbudil, nakojili jsme a pak vydržel třeba už jen hodinu, prostě s každým kojením se to zkracovalo. Já byla vyčerpaná, miminko uplakané, takže párkrát se stalo, že jsem u kojení usnula (kojím v leže) a ejhle, najednou jsme oba spinkali. Nějak se nám z toho stalo pravidlo a malinký už v postýlce nebyl asi měsíc, postupně se nám prodlužuje i spánek, teď většinou vydrží i 4 hodiny, pak se jen nakoji a spinká dál, rekord máme zatím 6,5 hodiny. No jenže znáte to, všichni okolo mě děsí, jak bude závislý, jak ho zalehnu, jak má sebe šiju bič, jak mi ho nevezmou do školky, protože nebude chtít spinkat spát a tak dále a tak dále… No samozřejmě jsem si o tom něco četla a naopak se společné spaní celkem doporučuje, ale přece jen bych ráda vaše zkušenosti. Kdy jste třeba zkoušeli dávat do vlastní postýlky? Když byli starší dokázali být děti nějakou dobu bez vás? (myšleno třeba u babičky, abych si mohla zajít například něco zařídit). Prostě Vás moc prosím o nějaké zkušenosti. Moc děkuju a přeji krásný večer
Me spalo ditko v pohode v postylce, u me nikdy..nijak to nevyzadovalo.
Prvniho jsem davala spat do postylky asi mesic, nez jsem to vzdala. Od te doby byl se mnou v posteli. Druhy v postylce nespal nikdy. Prvniho jsem ted ve 3 letech uz presunula do pokojicka do postele, protoze se s mladsim navzajem budili. Druheho take rada nekdy presunu, ale zatim to k tomu neni, je mu 10 mesicu a jeste me v noci potrebuje. Ale uz se tesim na prvni noc sama v posteli.
PS - postele jsem zrusila, mame po cele loznici matrace na zemi, aby nemohl spadnout. Lepe se tak vyspim, nemusim se o nej bat.
Já to střídám. Večer usíná sám, protože má nejtvrdší spánek, takže prostě usne a spí 3 - 4 hodiny (má teď 3,5 měsíce). Budívá se v 6, ale když jsem unavená a chci si ještě pospat, tak ho k ránu nechám u sebe a dospíme se společně =).
Samozřejmě dodržuju taková ta pravidla - spí u stěny, dál od polštáře, má vlastní přikrývku, …
Ahoj, ráda bych oživila diskusi a přidala ještě jeden dotaz.
Synovi je 5 měsíců a také s námi spí v posteli. U manželské postele máme přiřazenou postýlku bez bočnice, kde ho uložím po večerním uspání a až se vzbudí v noci na krmení, tak pak už si ho většinou nechávám u sebe ![]()
Je to fajn, tolik se pak už nebudí a já jsem odpočatá ![]()
Jediné co mi vrtá hlavou je, jestli nemůže mít vliv naše měkká dospělácká matrace na jeho vývoj a záda. Když jsem kupovala matraci do postýlky, všude doporučovali tvrdší (kokosovou - právě pro zdravý vývoj zad).
A teď spí převážně s námi na měkčí.
Co jsem pročítala, tak se společné spaní doporučuje a nám taky dost vyhovuje (taky mi to dělá dobře
mít ho nablízku)
Máte s tímto prosím někdo zkušenost? Řešila jste to některá z tohodle pohledu?
Moc děkuji.
@BarboraKá Tak záleží, jak moc měkkou máte. Pokud takovou, že se do ní boříte a neposkytuje dostatečnou oporu, není rozhodně vhodná ani pro vás. Pokud je to střední tuhost, neřešila bych to, protože je sakra rozdíl, jestli matrace podpírá dospělého nebo lehké mimino.
Díky za komentář ![]()
Máme kvalitní, rok starou matraci střední tuhosti. Investovali jsme s manželem do našich zad (oba na ně občas trpíme a je pravda že na nové matraci je to lepší… I když po těhotenství a porodu záda bolí i na té spásné matraci
)
Ale přece jen je pořád měkčí oproti té dětské kokosové.
Tak myslíte, že tyhle starosti můžu hodit za hlavu? ![]()
Hodila bych je naprosto za hlavu
… Střední tuhost je v pohodě.. A dítě je spokojene, že je u vás ![]()
Ahoj, chtěla bych poprosit i tipy k osamostatnění.
Syn spal s námi vždy v posteli. Vždy jsem spala uprostřed a z druhé strany dětská postel se sundanou bočnici. Nikdy jsem se nebála, že bych ho zalehla. Často se mi vloudil nozkama ke mě a spí vklineny v klubicku. Do dnešního večera jsme ještě měli Usíná i i noční kojení. Pořídili jsme mu novou postýlku. Byl nadšený, lezl do ní přes den, že už v ní chce spát, ale když večer přišlo na lámání chleba, nechtěl, že se tam sám bojí a vůbec si do ní nechtěl lehnout. Nepomohlo čtení ani přemlouvání. Skončili jsme zpět ve velké posteli. Tentokrát se ale podařilo usnout bez prsa. Tak přemýšlím, jestli to na něj nebylo příliš, usínat beze mě i bez prsa.
Co se vám osvědčilo a fungovalo k osamostatnění? Manžel mi tvrdí, že bez pláče to nepůjde, věřím, ale, že ano. Poradíte prosím.