Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přijde mi to že jste oba stejní a místo respektu hledáte každou špatnou maličkost na tom druhém.
S rodiči vycházím se sourozenců nejlépe protože nevyhrocuji některé názory jako sourozenci. To s tchyni mám o dost horší vztah ale když nás pozve tak ve slušnosti dojedu a některé reakce raději přehlednu než zbytečně dělat dosno.
Moji rodiče nám do startu dali starší dům na kompletní rekonstrukci a ještě se snažili pomáhat, u tchanu to nebylo o žádné pomoci jen vždy vše komentovali a záviděli vlastní dceři. Nikdy jsem dcery i manželku nestavil proti nim a svůj názor si udělali v dospělosti. Doteď tam občas zajedou ve slušnosti.
@andiedvorakova píše: Více
Těžko skočit ze stavu, ve kterém je zakladatelka, rovnou do stavu, který doporučuješ. Pokud se rana opakovaně rozdírá, špatně se hojí.
Mně pomohla dvouletá pauza, kdy jsem otce viděla přesně jednou, a to úplně náhodou asi na půl minuty. Máma se chvíli tvářila, že bych se měla přece jen občas ukázat, protože Vánoce nebo protože miminko, ale pak začala jezdit ona k nám, protože pochopila, že mně už došla trpělivost a ochota nechat do sebe neustále kopat.
Za ty dva roky jsem si ujasnila, že je problém opravdu u otce, ne u mě, a jemu došlo, že když něco nezmění, neuvidíme se dost možná už nikdy. Ta pauza byla kritický důležitá, bez ní si tenhle vývoj neumím představit.
@Anonymní píše: Více
Nechápu, když dospělá ženská se pořád patlá v křivdách, třeba někdy i domnělých, které jí způsobil rodič nebo rodiče v dětství. Každý jako rodič dělá chyby, někdo větší, někdo menší. Je vidět, že otec ji neodepsal a matka také vidí chybu spíš u ní, než u otce. Doporučovala bych jí udělat za tím tlustou čáru a začít se chovat jako dospělá osoba.