Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Teda to je divná situace. A co se tam dneska stalo, že ho to chudáka tak rozbilo?
Myslím, že poradit ti tady nikdo nedokáže, když nebudeme vědět, co se tam děje. Je problém tvůj muž, nebo tvoji rodiče. Kdo do koho víc šíje? Co mu tak strašnýho řekli?
Tak se přeci nemusí stýkat, ne? Můžeš chodit k nim ty s dětmi, bez muže. Není nikde napsané, že se musíte všichni stýkat a mít rádi.
Málokde jsou vztahy ideální. Vaši si s tátou dvojčat zřejmě nějak od začátku nesedli. Těžko říct, jestli to je kvůli zásadním rozdílům mezi nimi /majetek, náboženství, povaha, společenské postavení, vztah k práci, politickým názorům, zkrátka tomu, co už bylo daně, než se potkali/ a nebo jestli se mezi nimi odehrály nějaké události, které ty vztahy zhoršily. To my tady nevíme.
Asi nejlepší bude varianta jezdit za rodiči s dětmi bez manžela. Ani jednu ani druhou protistranu ze života nevymažeš. Vnoučata prarodiče potřebují, rodiče neodstřiihneš jen kvůli manželovi a určitě se s ním nerozvedesš jen proto, že se s rodiči nesnese. A rodiče Tě budou potřebovat, až zestárnou. Mezitím dvojčata vyrostou a budou s tátou doma a postarají se o sebe.
S jeho rodiči vycházíš normálně?
Jezdi za rodiči bez manžela. Omezte prostě kontakt Manžel - rodiče. Já třeba mám neshody s tchanovci. Takže kontakt jsem hodně omezila. Ale jelikož svoje děti miluji a vím, že pro ně jsou prarodiče důležité, tak na ty oslavy, Vánoce to zvládnu. Ale je fakt, že se s nimi už raději moc nebavím, aby byl klid. Manžel ten kontakt teda taky velmi omezil. Určitě je teda trochu dobré zjistit jestli má manžel fakt pravdu. Musíš si udělat v tomto pořádek. Můj manžel třeba opravdu viděl jak se ke mě chovají, takže to pochopil.
Tak důležité je napsat, co tak hrozného se stalo. Jestli je manžel v právu. Pokud ne, tak bych si nenechala kecat do toho, jestli k nám můžou moji rodiče.
Jinak něčím podobným jsem prošla. Můj bývalý muž a jeho rodiče byli úplně odlišní, než já a mí rodiče. Ve všem.
Ale celé manželství se víceméně drželi. Jo, že jsem si od tchánů poslechla připomínky, které jsem druhým uchem pustila zase ven, bylo časté. A že tu rádoby honoraci mojí obyčejní rodiče měli prokouknuté od začátku, to je taky fakt.
Lidi v široké rodině se vůbec nemusejí mít rádi. Není to jejich povinnost. A když se sejdou lidi jako u vás, že nedají ani ten společenský kontakt během občasné návštěvy, pak je na tobě, abys takovým situacím zamezila. Nakonec, u rodičů si odpočineš od manžela a on doma od vás. A Tví rodiče Ti taky říkají, že ho doma nesnesou, abys tam jezdila bez něj? Ty jsi asi očekávala, že aspoň ty svátky je spojí? To byla chyba, holka. Svátky, dovolená, jsou pro narušené vztahy horší, než všední dny.
Samozřejmě neznam okolnosti, ani nikoho ze zúčastněných, ale pokud se mezi nimi nestalo neco jako treba podvod, pomluvy, věčne hadky, apod. nechapu, ze se manzel neumi přemoci.
My řešili neco podobného s mym strýcem, abych to nerozepisovala, tak slo o spor kvuli praci a jedne nevydarene zakázky. Hlavní problem byl v tom, ze si mezi sebou nevyrikali okolnosti a tak se to táhlo nekolik mesicu. Pak si to nejak vyrikali a ted je vse dobre. Ja si myslim, ze hodne takových neshod je kvuli spatne komunikaci, tvůj manzel bude zrejme horka hlava…zkoušeli si s rodici otevřene promluvit?
Pardon, je tu hodně dotazů na dnešní záležitost. Tak to s dovolením napíšu bez citace.
Dneska šlo o to, že si můj otec sedl do židle k počítači a více méně nemluvil, jen pozorovala dvojčata. Ale to je u něj poměrně normální. Moje máma si sedla do uprostřed jedné půlky “L” gauče a dala si přes opěradlo bundu. Druhá půlka gauče zůstala volná. Já jsem stála vedle, manžel si stoupl ke mně. Bundu jsme mamce po chvíli odnesli a přisedli jsme si na gauč. Když rodiče odešli, mazel začal vyskakovat, ze si ve vlastním bytě neměl kam sednout a ze se s nim můj otec ani nenamáhal mluvit. Ta bunda mě mohla taky kopnout dřív a to jsem i řekla. Ale za mě bylo pořád místo k sezení bez problému. A můj otec prostě moc nenakecá, když nemá náladu. A kdo do koho víc šije, z mě to je vyrovnané. Je to jako na houpačce. Nemají si moc co vyčítat. Jenže pak to odnesu já, protože manžel to rodičům neřekne, ale já pak poslouchám jeho řev a nadávání. A moji rodiče se tváří, že se nic neděje.
Příspěvek upraven 25.12.25 v 22:02
No, trochu mi přijde, že manžel si hledá akorát zaminky, aby mohl prudit. Jakej má vztah se svými rodiči?
@Dn0712 píše: Více
Manžel se o tom s nimi odmítá bavit. A bohužel vím, že kdybych ho do toho proti jeho vůli/bez jeho vědomí donutila (že bych třeba rodiče přivedla a zinscenovala hovor), dopadlo by to špatně.
Těžko poradit něco víc, než jen to, že je nemáte nutit se stýkat. Rodiče ať vás navštíví, když muž není doma. Když doma bude, můžete vy vzít děti k nim… Chápu, že vás trápí, že spolu nevycházejí, ale to holt musíte přijmout. Čím víc budete tlačit na to, aby se začali mít rádi, tím horší to ponese výsledky. Občas se to tak stane, že někoho milujeme, ale s jeho rodinou si prostě nerozumíme… Kdybyste napsala víc, dalo by se asi poradit i něco jiného. Takhle ale nevíme, kde je problém. Rodiče jsou urýpaní a pak hrají divadlo, že nechápou, proč je manžel nemůže vystát? Anebo je manžel cholerický diktátor a manipulátor, který nesnese rodiče, kteří vidí, že jste si nevybrala dobře? Těch variant je…
To jako vazne, ze ho tohle nastvalo???
Tak tata nemluvi no a co? A tu bundu mohl manzel taky vzit a dat jinam, kdyz si nutne musel sednout. Spis se mi zda, ze proste tvoje nema rodice rad. Tohle preci neni duvod takhle vyvadet. Ale urcite bych mu rekla, ze je to taky tvuj domov, a jestli nechce videt tvojecrodice, at si jde cist do loznice nebo jde na pivo.
Dobrý den. Potřebuji pomoc/radu/Vaše zkušenosti, jak zvládnout rodinnou situaci.
Můj manžel a moji rodiče nikdy nebyli v nejlepším souladu. A přičiněním obou stran po několika letech dnes došlo na situaci, kdy po odchodu rodičů (byli u nás na návštěvě, předat dárky dvojčatům) manžel prohlásil, že už je k nám domu odmítá pustit, že už je odmítá vídat a pod.
V minulosti už jsem se snažila vztahy mezi oběma stranami napravovat. Manžel mi řekne, že jsem vůči nim slepá a že se s nimi odmítá o vzájemných vztazích jakkoli bavit. Že oni ho nerespektuji. Moji rodiče zase řeknou, že to není pravda a že proti manželovi nic nemají. Ja jsem pak jak mezi mlýnskými kameny a ať udělám cokoli, bud jsem za blba nebo všechno jen zhorším.
A tak prosím Vás, co si najdete čas a energii toto přečíst, o radu a zkušenosti. Prošli jste si něčím podobným? Jak jste danou situaci zvládli? Vzdala jsem naději, že by se vztahy nějak napravily. Ale ta situace je pro mě už dlouhodobě zničující a po dnešku mám pocit, že jsem klesla na nové emoční dno. Ja chápu, ze všichni lidé se nemusí mít rádi. Ale už kvůli dětem jsem doufala, že spolu budou schopni vycházet. Dvojčata prarodiče milují a oni je také. A já miluji svého manžela, ale mám rada i své rodiče. Obě strany mají své chyby, které přispěly k nastalé situaci. A já teď nevím, jak se s tím vyrovnat. Jak takovouhle situaci zvládáte vy? Jak to děláte třeba na narozeniny dětí, kdy byste chtěli mít rodinu pohromadě, aby dětem popřála?
Moc se omlouvám za výlev.