Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Spíte s dětmi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
3.11.21 09:30
Tak ať k tomu brečícímu dítěti v noci vstává tatínek, když je tak chytrý.
A počkej, až si ta ve věku 2+ k vám do postele prostě v noci dojde. Začali mi tak ve dvou a čtvrt chodit obě děti a aoum to vydrželo další 4 roky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.21 10:16
Syn spal se mnou v ložnici do 6 let. Občas jsme se s manželem střídali, kdo s ním bude v ložnici spát. Oba dva jsme si to společné spaní se synem chtěli užít, dokud o to stojí. Pak si sám od sebe řekl, že už chce jít spát do pokojíčku a od té doby tam bez problémů spí. Nijak jsme to nehrotili, já ani manžel jsme ho nechtěli nechat spát samotného, dokud se na to necítil. Nevidím na tom nic špatného, rozhodně kvůli tomu není syn přecitlivělý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.21 10:37
Přecitlivělý bude kvůli řvaní tvého manžela. U nás spaly v posteli 2 děti že 3 (první to nevyžadovalo), je pravda, že jim to vydrželo dlouho, ale z i tříletá vydrží často spát jen u sebe, šestiletý chodí už jen někdy a spíš k ránu. A jsou to jedny z nejsamostatnějších a sociálně nejzdatnějších děti v okolí. Školka v pohodě v brzkém věku, dvoutýdenní tábor v necelých 6 letech - fakt to nejsou chudáci uplakánci, co visí na mamince.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.21 12:39
@Anonymní píše:
Dobrý den maminky, moc vás prosím o vaše názory na spaní dítěte v posteli. Manžel je naprostý odpůrce toho, aby s námi dítě spalo v jedné posteli. Argumentuje tím, že si malý zvykne, nebude už chtít spát nikdy sám atp. Já s ním v zásadě souhlasím a tak měl malý odmalička svou postýlku a s námi nikdy nespal. Až doteď. Je mu víc jak rok a půl a nedávno měl chřipku a teploty a to je vždy mazlivější a chce se nunit a v noci plakal, tak jsem ho přitulila, oba jsme v naší posteli usnuli a dobrý. Malý se po uzdravení vrátil úplně do svojí postýlky, ale za pár dní mu rostly poslední zoubky a v noci plakal a tak jsem ho znovu utišila u sebe a teď poslední 4 dny se pravidelně okolo půl druhé ráno vzbudí a hrozně pláče, že chce ke mně do postele. Manža je nepříčetný, že jsem ho to naučila, že buď tam bude spát malý nebo on, že už ho to nikdy neodnaučíme atd atd. Malý je nervózní, protože to řešíme před ním a manža křičí, pořád mu říkám, ať se naučí to neřešit před malým, aby nezískal pocit, že se hádáme kvůli němu a že zlobí a aby neměl pocity viny a tak. Manža se vůbec snaží vychovat malého tak, aby měl sice režim a snaží se být přísný, ale žene to podle mě do extrému. Na minutu přesně vyžaduje večerní koupání, i když říkám, že malý spal po obědě dlouho a neusne tak brzy večer, nebo mi manža zakazuje malého utišit, když upadne, protože někde vyčetl, že když se děti politují, křičí o to víc. Pořád mi vyčítá, že malý bude kvůli mě přecitlivělý a už teď je závislý na mamince, ale - já už rodiče nemám, manželovi rodiče o malého vůbec nestojí, takže babičky ani dědečkové se nekonají, manža v práci, takže je malý opravdu skoro pořád jen se mnou, tak co se teď všichni diví? A teď do toho hádky o nočním spaní. Jaký máte na to názor, prosím? Vrátilo se vám dítě do své postýlky? Je to opravdu tak hrozný nešvar? Moc děkuji za vaše názory.
Manza je d*bil… Asi bych s ním rychle zametla.. nás má svoji postýlku ale jsou dny, kdy je u nás.. můj muž to bere v pohodě, jen mám prý prckovi vysvětlit, ať ho že spaní netahá za vousy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.21 13:21
Já tedy nejsem příznivcem spaní s dětma. Podle mě přemíra kontaktního rodičovství asi posílí vztah matka x dítě, ale pošle do kytek vztah žena x muž. Samozřejmě jsou chvíle…jako je třeba nemoc dítěte, kdy jsem si děti do postele spala, nebo jsem šla spát já k nim (z toho důvodu jsme po postýlce koupili dětem klasickou postel 180×200). Jak bylo zmíněno výše, stejně dítě doroste do věku, že tě přestane volat a prostě si do ložnice dojde. Když se dokážu zaktivizovat, tak je vezmu za ruku a jdu k nim do pokoje, lehnu si, počkám až zaberou a jdu zpět do ložnice, když se nezaktivizuju, zvednu jen peřinu a pak lituju do rána, páč se nevyspím 
. Může být i období, že je teď víc citlivý a potřebuje tě…jako pokud bych z dítěte měla pocit, že to opravdu potřebuje, vyhověla bych mu a manželovi prostě vysvětlila, že teď mě potřebuje vedle sebe víc syn, než on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.21 20:57
@Anonymní píše:
Dobrý den maminky, moc vás prosím o vaše názory na spaní dítěte v posteli. Manžel je naprostý odpůrce toho, aby s námi dítě spalo v jedné posteli. Argumentuje tím, že si malý zvykne, nebude už chtít spát nikdy sám atp. Já s ním v zásadě souhlasím a tak měl malý odmalička svou postýlku a s námi nikdy nespal. Až doteď. Je mu víc jak rok a půl a nedávno měl chřipku a teploty a to je vždy mazlivější a chce se nunit a v noci plakal, tak jsem ho přitulila, oba jsme v naší posteli usnuli a dobrý. Malý se po uzdravení vrátil úplně do svojí postýlky, ale za pár dní mu rostly poslední zoubky a v noci plakal a tak jsem ho znovu utišila u sebe a teď poslední 4 dny se pravidelně okolo půl druhé ráno vzbudí a hrozně pláče, že chce ke mně do postele. Manža je nepříčetný, že jsem ho to naučila, že buď tam bude spát malý nebo on, že už ho to nikdy neodnaučíme atd atd. Malý je nervózní, protože to řešíme před ním a manža křičí, pořád mu říkám, ať se naučí to neřešit před malým, aby nezískal pocit, že se hádáme kvůli němu a že zlobí a aby neměl pocity viny a tak. Manža se vůbec snaží vychovat malého tak, aby měl sice režim a snaží se být přísný, ale žene to podle mě do extrému. Na minutu přesně vyžaduje večerní koupání, i když říkám, že malý spal po obědě dlouho a neusne tak brzy večer, nebo mi manža zakazuje malého utišit, když upadne, protože někde vyčetl, že když se děti politují, křičí o to víc. Pořád mi vyčítá, že malý bude kvůli mě přecitlivělý a už teď je závislý na mamince, ale - já už rodiče nemám, manželovi rodiče o malého vůbec nestojí, takže babičky ani dědečkové se nekonají, manža v práci, takže je malý opravdu skoro pořád jen se mnou, tak co se teď všichni diví? A teď do toho hádky o nočním spaní. Jaký máte na to názor, prosím? Vrátilo se vám dítě do své postýlky? Je to opravdu tak hrozný nešvar? Moc děkuji za vaše názory.
jako nikdy už nebude chtít spát sám jo? ještě v 18 se bude tulit k drsnýmu otcovi v posteli 
S náma děti spaly, tak nějak na střídačku, dcera ještě cca do 6 let občas přišla k ránu, protože se bála a pak jednou nepřišla a od té doby už nikdy. Vztah s manželem kvůli tomu do kytek nešel, společná ložnice, kde je striktně jen matka a otec nemusí být naprostý základ vztahu, je to jen období.
určitě se člověk vyspí líp bez dětí v posteli, ale po období nemoci nebo tak bych dítě samotné nenechala.
jako můžete být tvrdí rodiče s tvrdou výchovou, když podlehneš manželovu tlaku, ale každý extrém je podle mě špatný. Pokud má syn problém, vzala bych ho k sobě.
nebo když je manžel tak chytrej, tak ať si jde k němu do pokojíčku a utiší si ho sám, ale ať ho nenechá vyřvat.
načti si něco o dětech, výchově, vývojové psychologii, ať něco víš a máš argumenty proti manželovi. A kromě vědomostí je dobrý používat i intuici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.21 21:17
My jsme to vzali kompromisně. Večer uspáváme v jejich postelích
Když se vzbudí jdou k nám.
Teď momentálně skoro čtyřletá leží u nás. Dneska nemám nervy na uspávání
Pětiletá a 12 léta spí u sebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.21 21:36
Prosím tě, neříkej „manza“. 
Ke mně v noci občas přijde jak sedmilety, tak skoro desetiletý. A když je doma jen jeden z nich, tak u mě rovnou usíná. V 18 se mnou už usínat nebudou chtít..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.11.21 01:18
@Anonymní píše:
Dobrý den maminky, moc vás prosím o vaše názory na spaní dítěte v posteli. Manžel je naprostý odpůrce toho, aby s námi dítě spalo v jedné posteli. Argumentuje tím, že si malý zvykne, nebude už chtít spát nikdy sám atp. Já s ním v zásadě souhlasím a tak měl malý odmalička svou postýlku a s námi nikdy nespal. Až doteď. Je mu víc jak rok a půl a nedávno měl chřipku a teploty a to je vždy mazlivější a chce se nunit a v noci plakal, tak jsem ho přitulila, oba jsme v naší posteli usnuli a dobrý. Malý se po uzdravení vrátil úplně do svojí postýlky, ale za pár dní mu rostly poslední zoubky a v noci plakal a tak jsem ho znovu utišila u sebe a teď poslední 4 dny se pravidelně okolo půl druhé ráno vzbudí a hrozně pláče, že chce ke mně do postele. Manža je nepříčetný, že jsem ho to naučila, že buď tam bude spát malý nebo on, že už ho to nikdy neodnaučíme atd atd. Malý je nervózní, protože to řešíme před ním a manža křičí, pořád mu říkám, ať se naučí to neřešit před malým, aby nezískal pocit, že se hádáme kvůli němu a že zlobí a aby neměl pocity viny a tak. Manža se vůbec snaží vychovat malého tak, aby měl sice režim a snaží se být přísný, ale žene to podle mě do extrému. Na minutu přesně vyžaduje večerní koupání, i když říkám, že malý spal po obědě dlouho a neusne tak brzy večer, nebo mi manža zakazuje malého utišit, když upadne, protože někde vyčetl, že když se děti politují, křičí o to víc. Pořád mi vyčítá, že malý bude kvůli mě přecitlivělý a už teď je závislý na mamince, ale - já už rodiče nemám, manželovi rodiče o malého vůbec nestojí, takže babičky ani dědečkové se nekonají, manža v práci, takže je malý opravdu skoro pořád jen se mnou, tak co se teď všichni diví? A teď do toho hádky o nočním spaní. Jaký máte na to názor, prosím? Vrátilo se vám dítě do své postýlky? Je to opravdu tak hrozný nešvar? Moc děkuji za vaše názory.
Manzel je necitlivej blbec.
Hele, gorily maji svoje mimina na sobe 24/7, a uz jsi videla nejakeho mamanka-gorilu?
Asi ne.
Mimina proste potrebuji pocit bezpeci uplne stejne, jako jidlo. Je to zakladni potreba.
Plus fyzicky kontakt.
Cim vice jsou nasyceni maminkou, tim odvazneji a lepe pak vyrazeji vstric okolnimu svetu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Dobrý den maminky, moc vás prosím o vaše názory na spaní dítěte v posteli. Manžel je naprostý odpůrce toho, aby s námi dítě spalo v jedné posteli. Argumentuje tím, že si malý zvykne, nebude už chtít spát nikdy sám atp. Já s ním v zásadě souhlasím a tak měl malý odmalička svou postýlku a s námi nikdy nespal. Až doteď. Je mu víc jak rok a půl a nedávno měl chřipku a teploty a to je vždy mazlivější a chce se nunit a v noci plakal, tak jsem ho přitulila, oba jsme v naší posteli usnuli a dobrý. Malý se po uzdravení vrátil úplně do svojí postýlky, ale za pár dní mu rostly poslední zoubky a v noci plakal a tak jsem ho znovu utišila u sebe a teď poslední 4 dny se pravidelně okolo půl druhé ráno vzbudí a hrozně pláče, že chce ke mně do postele. Manža je nepříčetný, že jsem ho to naučila, že buď tam bude spát malý nebo on, že už ho to nikdy neodnaučíme atd atd. Malý je nervózní, protože to řešíme před ním a manža křičí, pořád mu říkám, ať se naučí to neřešit před malým, aby nezískal pocit, že se hádáme kvůli němu a že zlobí a aby neměl pocity viny a tak. Manža se vůbec snaží vychovat malého tak, aby měl sice režim a snaží se být přísný, ale žene to podle mě do extrému. Na minutu přesně vyžaduje večerní koupání, i když říkám, že malý spal po obědě dlouho a neusne tak brzy večer, nebo mi manža zakazuje malého utišit, když upadne, protože někde vyčetl, že když se děti politují, křičí o to víc. Pořád mi vyčítá, že malý bude kvůli mě přecitlivělý a už teď je závislý na mamince, ale - já už rodiče nemám, manželovi rodiče o malého vůbec nestojí, takže babičky ani dědečkové se nekonají, manža v práci, takže je malý opravdu skoro pořád jen se mnou, tak co se teď všichni diví? A teď do toho hádky o nočním spaní. Jaký máte na to názor, prosím? Vrátilo se vám dítě do své postýlky? Je to opravdu tak hrozný nešvar? Moc děkuji za vaše názory.