Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Děti s námi spí od narození, starší řekla, že chce svůj pokojík o prázdninách před první třídou. Mladší, je jí pět a třičtvrtě si o o to zatím neřekla. Je mi celkem fuk, jestli z toho cizím lidem vstávají vlasy hrůzou na hlavě.
@Al3×andra píše:
Chtěla bych se zeptat, jak moc je rozmohlé spaní s dětmi a co si o tom myslíte?Já to chápu ze začátku, když se narodí, ale kamarádky mají v posteli třeba tři děti v rozmezí 1-5 roků a to mi teda vstávají vlasy na hlavě, když to slyším
Asi mám na to moc ráda svůj vlastní spánek a manželský život…
A proč tě to dráždí, vždyť to není tvoje věc? Co ti může tak vadit na tom, jak spí nebo nespí jiní lidé?
@Al3×andra
Podle mě je to každého věc, když chce spát s pětiletým, tak ať s ním spí, když nechce, tak ať to nedělá. A hlavně do toho nikomu jinému nic není, to jsou osobní záležitosti, které se nikoho jiného netýkají.
Naše děti mají od narození vlastní postele, ale částečně spí i s námi. Starší s námi spal hlavně v období plného kojení, pak už moc nechtěl, takže spal sám ve své postýlce a svém pokoji. Teď, kolem 3,5 roku se občas k ránu probudí a chce, abych si k němu šla lehnout. Nemám s tím problém, usínám hned a když spím, tak spím, takže mě to nijak neruší.
Mladší je víc tulivý, spal s námi mnohem více, většinou to vypadá tak, že půlku noci spí v pokoji s bráchou a na druhou půlku noci se stěhuje k nám. Já jsem docela i ráda, dobře se mi spí, když se k němu přitulím. V partnerském životě nás to nijak neomezuje, máme pořád ještě tu první půlku noci ![]()
@Al3×andra píše:
Chtěla bych se zeptat, jak moc je rozmohlé spaní s dětmi a co si o tom myslíte?Já to chápu ze začátku, když se narodí, ale kamarádky mají v posteli třeba tři děti v rozmezí 1-5 roků a to mi teda vstávají vlasy na hlavě, když to slyším
Asi mám na to moc ráda svůj vlastní spánek a manželský život…
I mne
Cíleně s námi nespí, ale v noci občas přijde a nevyhazujeme jí, místa je dost.
@baracudas píše:
Já to společné spaní taky moc nechápuDcera měla od narození svou postýlku, se mnou v posteli spala asi tak 3× a to když byla nemocná. Jinak je jí rok a půl a od příštího měsíce se bude stěhovat do svého pokoje a velké postele. Její místo totiž zaujme v únoru mladší bratr
. Dcera má stejně naši postel spojenou spíše s blbinkami, než se spaním. Myslím, že společným spaním prostě trpí to partnerství mezi mužem a ženou. Ono je hezké když se k vám dítě přitulí, ale v noci se prostě raději tulím k chlapovi
.
souhlas
Spím se třetím dítětem. S prvním to bylo z nedostatku místa na kvalitní spaní. Druhá za námi začal chodit do postele 140, manžel to nedával, přestěhovala jsem se do dětského pokoje, taky 140. Nejmladší se za námi snažil chodit v noci v baráku, kde je tma jak v rakvi. Skončila jsem taky v jeho pokoji. Manžel si mezitím zařídil ložnici jako svou pracovnu-trucovnu. Návrat nebude jednoduchý
Dcera s námi spala do 8 let v posteli, než se narodil syn, ten po ní teď převzal žezlo a spí s námi taky od narození, bude mu 5 let. Nikomu to nevadí, v noci mě vždycky obejme nohama
Spíš mi vadí, když spí u babičky a já najednou nevím, co s tou prázdnou postelí
Až odroste a bude chtít spát sám, asi si budeme muset udělat nové mimi ![]()
@Helileli píše:
Vis, ono kdyz prijde nejake obdobi, nocni mury, dite te potrebuje, tak ti vlasy prestanou vstavat. Spala jsem se synem temer kazdou noc, kdyz mu bylo 2,5r-3,5r, mel nocni desy, kdyz spal u me v posteli, rychle se uklidnil, kdyz spal v pokojicku a nez jsem se k nemu dostala, tak uz mel rev pekny grady. V zajmu meho spanku chodil ke me, casem jsem ani nevedela, ze prisel, kdyz zacal knikat, polozila jsem na nej ruku a spalo se dal.
Nejak extra se ve spolecnem spanku nevyzivam, ale kdyz je to potreba, ma to mit.
Proto si myslím, že ani jedno z mých dětí žádné noční děsy nikdy nemělo, protože od mala spaly s námi. Vůbec nevím, co je to noční děs ![]()
@Sonarka píše:
Dcera s námi spala do 8 let v posteli, než se narodil syn, ten po ní teď převzal žezlo a spí s námi taky od narození, bude mu 5 let. Nikomu to nevadí, v noci mě vždycky obejme nohama![]()
Spíš mi vadí, když spí u babičky a já najednou nevím, co s tou prázdnou postelí
Až odroste a bude chtít spát sám, asi si budeme muset udělat nové mimi
já taky, ale jsem stará… Jak dožiju ![]()
@Sonarka píše:
Dcera s námi spala do 8 let v posteli, než se narodil syn, ten po ní teď převzal žezlo a spí s námi taky od narození, bude mu 5 let. Nikomu to nevadí, v noci mě vždycky obejme nohama![]()
Spíš mi vadí, když spí u babičky a já najednou nevím, co s tou prázdnou postelí
Až odroste a bude chtít spát sám, asi si budeme muset udělat nové mimi
já taky, ale jsem stará… Jak dožiju ![]()
Vůbec nás ani nenapadlo, že by měly miminka spát s námi a později už vůbec né. Stačí, že se mi na nohách válí dvě kočky…
Mají svoje postýlky a i ted (ve dvou letech)když jsou nemocní, mám je třeba chvilku u sebe a potom sami sednou a chtějí odnést do svého.
Jednou jsem byla sama doma, kluci nemocní a strašně kašlali. Tak jsem toho jednoho vzala k sobě, zklidnilo se to a říkala jsem si, že bych jej u sebe nechala.Fakt to nešlo, neusla bych, opravdu mě to přišlo divné, neměla jsem klid na usnutí…
a myslím, že je to vzájemné ![]()
Hlavně děti spí od 19hod.fakt netuším co bych v té posteli tak dlouho dělala. S manželem jsme zvyklí lehnout si, pokecat, dívat se na telku a potom usnout.Tak už proto by to nešlo.
@Sonarka Nocni desy souvisi s dozravanim nervove soustavy a schopnost mozku prechazet mezi spankovymi fazemi.Se společným spaním čí nespaním to moc docineni nema. Dcera tudle mela jeden vyzivny, kdyz zrovna spala u nas v posteli.
@Svistice jj, kluk známých na to trpěl i při společném spaní. Moje děcka jako miminka spala sama a nic
@matkabagristy @Sonarka Ženy, mám to stejně. Nějak si vůbec neumím představit až nejmladší odstěhujeme z ložnice. Hřeje mě tedy představa, že bude třeba „docházet“ stále, ale stejně…Jako jo…s chlapem si vystačíme, ale prostě ten malý člověk je malý člověk ![]()