Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@lucenka tak já bych ty své batolata už nenazvala, mají dva roky. Denně nachodí kolem 3km, spíše teda uběhnout a síly mají poměrně dost. Nedávno utíkali před 4-letým agresivním chlapečkem, měli v ruce ty větší plastové trraktory a s přehledem mu prchli
to byla sranda.
Já jsem na tom z fyzičkou dobře, ale bojím se je nechat třeba babce…i děda měl co dělat udržet je když se vztekli, doběhnout by je nestačili, to vím už ted
(a to mají teprve 52let)
Takže jak lehnou tak usnou, naprosto vyštaveni a tak je to denně. Takže možná i proto nikdy neměli potřebu naši přítomnosti v posteli. Lehnou a spí…ani my ani oni nechtějí k nám, vyhovuje nám to.
@axlpol měla jsem dvouleťáka, co ušel v pohodě 7 km. A stejně, kdyby mně v tomhle věku dítě přepralo, tak bych přemýšlela, kde je chyba v mé fyzičce ![]()
@lucenka jejda klid, přepralo nemyslí, že na mě stojí a kope do mě.
Jen jej dlouho v tom jeho záchvatu neudržím, bojím se že mě trefí jak sebou hází a potom mě bolí zápěstí, prsty, dlaně…a ruce potřebuju k práci, takže nehodlám se s ním rvát doopravdy jako s dopělým a taky se bojím, že mi vypadne, že jej neudržím. Další dny mám potom ruce mimo hru, takže nejen že s nima nespím
,ale nehodlám si kvůli nim ani ničit ruce.To je co? prostě to tak je.
@axlpol píše:
@lucenka jejda klid, přepralo nemyslí, že na mě stojí a kope do mě.
Jen jej dlouho v tom jeho záchvatu neudržím, bojím se že mě trefí jak sebou hází a potom mě bolí zápěstí, prsty, dlaně…a ruce potřebuju k práci, takže nehodlám se s ním rvát doopravdy jako s dopělým a taky se bojím, že mi vypadne, že jej neudržím. Další dny mám potom ruce mimo hru, takže nejen že s nima nespím,ale nehodlám si kvůli nim ani ničit ruce.To je co? prostě to tak je.
stejně bych zkoušela hledat nějaká řešení, jak ho z toho záchvatu dostat, než ho nechat hodinu brečet
a proč by ses měla bát, že ti vypadne, ty ho někam nosíš?
@axlpol píše:
sorry jen odběhnu k tomu nočnímu děsu, když píšeš že naposled to bylo výživný. Jde vám dítě uklidnit? já se v podstatě bojím přiblížit, když mě ucítí začne se agresivně mrskat, kolikrát je to o zuby a vzít jej do náruče je vyloučeno, nemám tolik síly a spíše je to ještě rozběsní.takže to trvá skoro i hodinu řevu a potom už se nechají utěšit. Bývá to občas, ale jen mě zajímalo jak vypadá výživný děs u jiných
dík
No uklidnit se děti vždycky musely samy. Naposledy si holka sedla na tu postel, oči otevřený, začala se nejdřív rozčilovat, kopat nohama, že chce tohle a támhle to, dokonce i reagovala verbálně na moje dotazy (tatínka ležícího hned vedlení vůbec nevnímala a volala, že ho chce), jenže byla veidentně jinak dost mimo. Rozčilování přerostlo v hytserický řev. A jelikož ona má opravdu ječák, tak to pak stojí za to. Sáhnout se na ní nedlalo, zato dostala prima nápad, že bude chodit po bytě. Tomu jsme tedy i přes její zuřivý odpor zabránili. Asi po 10 minutách se nechala přesvědčit, aby si lehla a za minutu byla zase tuhá, hluboce ve spánku oddychující.
Nejhorší měla ale noční běs v roce a půl, její první. To si chtěla v posteli stoupnout a nohy se jí podlomili a vypadalo to, jako že najednou zapoměla chodit. Když jsme ji dali na zem, tak se skácela a jenom lezla. Než mi došlo, že je to běs, tak jsem z níměla docela nahnáno.
Edit: Ale jako hodinu u nás dítě nikdy běs nemělo. Tak do 15 minut max. Dítě musí buď zase usnout nebo se naopak úplně probudit. Docela dobře funguje strčit dítě k otevřenému oknu, vzít ho na studenou chodbu. Rozsvicení u nás teda moc nefunguje.
@lucenka tak zkoušela jsem jej klasicky držet v objetí a to právě nejde, proto se bojím že mi vypadne. Hází sebou všemi směry, zničehonic hodí prudký záklon, předklon, odstrkuje rukama. Když jej položím na zem, tak se válí v luku a hysterčí, chodit nejde, podlomí nohy a válí se…a opravdu až po víc jak půl hodině se uklidní, už jen řve, ale doslova mi skočí kolem krku a už se nechá nosit a potom spí. Zkusím(jak tady zaznělo) rozsvítit a třeba pustím telku at jej probere nějaký zvuk…zajímalo mě jak to dělají druzí, jestli se perou za každou cenu nebo mají jiné triky.
@axlpol zkusila bych dítě nějakým způsobem „zalehnout“ na posteli. A já se s ním v takovém stavu prala za každou cenu, chtěla jsem, aby se z toho co nejrychleji dostal a netrápil se.
@Aries6 píše: Říká kdo, kde??? Ne, nerejpu, jen mě to zajímá. JE to nějaký výzkum? Jde o psychiku dítěte? Je do dál pro dítě nevhodné???
Tak bývá uvedeno v učebnicích psychologie dítěte, mentálního vývoje apod., že od druhého roku se má dítě učit samostatnosti a umět být odloučené od rodičů, přispívá to jeho sociálnímu vývoji. Ale opravdu je v tomhle dobré přistupovat individuálně, protože vynucovat to může naopak způsobovat traumata.
@Premek_Orac píše:
Tak bývá uvedeno v učebnicích psychologie dítěte, mentálního vývoje apod., že od druhého roku se má dítě učit samostatnosti a umět být odloučené od rodičů, přispívá to jeho sociálnímu vývoji. Ale opravdu je v tomhle dobré přistupovat individuálně, protože vynucovat to může naopak způsobovat traumata.
Aha, žádnou jsem nečetla ![]()
Tak děkuji
@Premek_Orac píše:
Tak bývá uvedeno v učebnicích psychologie dítěte, mentálního vývoje apod., že od druhého roku se má dítě učit samostatnosti a umět být odloučené od rodičů, přispívá to jeho sociálnímu vývoji. Ale opravdu je v tomhle dobré přistupovat individuálně, protože vynucovat to může naopak způsobovat traumata.
ale tak odloučení od rodičů nemusí nutně znamenat, že s nimi nemůže spát v posteli. Můj skoro sedmileťák je dost samostatný, v pohodě zvládne tábor, spaní u babiček, ale pořád doma chce spát s námi v posteli. A ani se mu nedivím. Člevěk má rád společnost, i dospělý se rád přitulí, tak nechápu snahu vystrnadit dítě do vlastního pokoje, kde musí být samo ![]()
A není to taková vynucená představa
.Každý člověk nemusí mít rád společnost. Znám několik manželství kde lidé spí odděleně a myslím, že i zde bylo na tohle téma diskuze. A překvapilo mě, že to není ojedinělé a nejde o manželství bez lásky či v rozpadu.
Někomu nevadí převalování a roztahování, jiného vzbudí i šustění polštáře.
Jsou i rodiny, kde se souloží v jedné místnosti či posteli s dětma a taky jim to nepřijde defektní(taky tady byly
diskuze)
Takže asi vnucovat někomu postoj, že děti vyhání, dává na druhou kolej nemusí být pravdou.To že budu s dětma spát, tulit se, mazlit po večerech není jedinou prioritou ve výchově a když to dělají někteří jinak, neznamená, že děti nemilují nebo jim dávají málo
![]()
@axlpol hele vcera jsem sem napsala, ze se nebudi a jehle, zrovna se probudila a vyvadela v noci. Ale ja se snazim polehounku, ptam se co chce, kdyz vidim, ze nechce, abych se priblizila, zustanu opodal. Chtela jit do kuchyne zmatena, sla, ale nejecela na cely barak (kdybych ji spoutala jak tu pise nekdo, jecela by, proc to delat? Za 10-15 minut se zklidnila a sla spat dal. Spis ji v noci vychazet vstric, stejne za to nemuze. Podle me mela sen a nemohla pak pochopit, ze to byl sen, neco hledala v kuchyni… (byla jsem tam s ni), pak jsme obe usnuly a rano dobry
Děti s námi nikdy nespávali, krom nějaké nemoci nebo hodně hlasité bouřky nebo silvestrovských dělobuch, páč syn je trošku strašpytel. Mě to docela ruší, nevyspím se. Ale teď když se můžeme pelešit, tak to miluju. Mohl by se zase někdy bát abychom se zahrabošili a ňuňali spolu. ![]()
Manžel vždycky bručí, ať si prej nezvykáme
![]()
Je to krásné, jednou za čas a na chvilku. ![]()
tak pětiletý dítě už je něco jinýho než batole