Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kazdy by si mel delat podle sveho a nevsimat si druhych, jestli ma nebo nema deti v loznici/v posteli a opacne nebo opovrhovat.
Je to kazdeho volba, jak si to doma zaridi. Jak ziji.
Nee, každý máme svou postel v ložnici a pokojíčku. Občas přijdou, ale je to opravdu výjimečné.
@Petra Z pomazleni rano a spani celou noc je rozdil…ale mas pravdu v tom, ze je to kazdeho vec…
Vis, ono kdyz prijde nejake obdobi, nocni mury, dite te potrebuje, tak ti vlasy prestanou vstavat. Spala jsem se synem temer kazdou noc, kdyz mu bylo 2,5r-3,5r, mel nocni desy, kdyz spal u me v posteli, rychle se uklidnil, kdyz spal v pokojicku a nez jsem se k nemu dostala, tak uz mel rev pekny grady. V zajmu meho spanku chodil ke me, casem jsem ani nevedela, ze prisel, kdyz zacal knikat, polozila jsem na nej ruku a spalo se dal.
Nejak extra se ve spolecnem spanku nevyzivam, ale kdyz je to potreba, ma to mit.
Dcera má přiraženou postýlku k posteli, kdyby v noci tak strašně neputovala, tak klidně může spát v posteli, proto jsme ji kupovali tak velkou. Za 6 týdnů přibude brácha, tak se postýlka přestěhuje na stranu k taťkovi, nedokázala bych ji dát do pokoje, bála bych se, že si bude myslet, že jsme ji vyměnili za jiné mimčo a už se těším, až budeme všichni spolu.
Dokud bude chtít, může být s námi.
Partnerský život tím netrpí, do postele chodíme vlastně jen spát.
Ja spim s petiletym synem.
A nemam v planu to menit, dokud sam nerekne.
A naopak nechapu, ze nekdo buduje novorozenci pokojicek a pta se, proc to dite, proboha, nespi. ![]()
Tak roztomilé to není
Nicméně syn spal v postýlce tak do 8 měsíců a pak se v noci hodněkrát budil a plakal a já jsem nechtěla vstávat třeba co hodinu, tak spal u nás. Po půl roce, kdy jsme byli rozlámaní jak blázen, tak jsme koupili třetí postel se zábranou a přirazili ji k naší a je to vyřešené
Vyspíme se ted všichni a jsme spokojení
Se mnou spí roční. Předtim to byl jeho braska. Ja si to užívám, rostou tak rychle!
Spi s nami 5 leta. Ve svem pokojiku snad jeste nikdy nespala
Přesně tak, to je tak krátké období, že by si to člověk měl užít, pokud mu to vyhovuje. Děti mají pokojík, ale mladší má 5 let a občas v noci přijde. Nevadí mi to. Nedávno přišla i 11 letá dcera, měla špatný sen. Ať si to dělá každý jak chce, jak mu to vyhovuje, ale pro mě je to krásné.
@Al3×andra Milá tazatelko, lože s dětmi nesdílím. Mnohem lepší mi přijde sdílet jej se sympatickou osobou druhého pohlaví ![]()
Ale teď vážně - je to individuální s ohledem na osobnost dítěte. Za správné se ale považuje učit dítě spát mimo přítomnost rodičů od zhruba dvou let věku.
Jak kdy, jak které dítě. Jako miminka všechny, pak se to nějak uspořádalo sama. Jedno z dětí je u nás každou druhou noc, některé třeba jednou týdně a jedno si občas přijde povídat, ale zásadně se pak vrací do své postele. Mně zase vstávají vlasy při představě, že vstávám na kojení, kdybych neměla miminko u sebe ![]()
@baracudas píše:
Já to společné spaní taky moc nechápuDcera měla od narození svou postýlku, se mnou v posteli spala asi tak 3× a to když byla nemocná. Jinak je jí rok a půl a od příštího měsíce se bude stěhovat do svého pokoje a velké postele. Její místo totiž zaujme v únoru mladší bratr
. Dcera má stejně naši postel spojenou spíše s blbinkami, než se spaním. Myslím, že společným spaním prostě trpí to partnerství mezi mužem a ženou. Ono je hezké když se k vám dítě přitulí, ale v noci se prostě raději tulím k chlapovi
.
No, teorii mas dobrou. Treba te zivot pouci. Nam se deti zacali stehovat pravudelne v noci ze svych postylek a sveho pokojicku po druhem roce.
@Premek_Orac píše:
@Al3×andra Milá tazatelko, lože s dětmi nesdílím. Mnohem lepší mi přijde sdílet jej se sympatickou osobou druhého pohlaví
Ale teď vážně - je to individuální s ohledem na osobnost dítěte. Za správné se ale považuje učit dítě spát mimo přítomnost rodičů od zhruba dvou let věku.