Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Maminky a všechny ostatní
, mám otázku. Když jsou Vaši manželé pozváni na oslavu narozenin šéfa, firemní večírek atp. berou Vás sebou? Přítel přišel s tím, že šéf slaví narozeniny a pořádá oslavu, ovšem už nějak zapomněl zjistit, zda je to i pro partnery zaměstnanců a spolupracovníků. Nepokládal to zřejmě za důležité. No, a mě se to krapet dotklo. Teď přemýšlím zda jsem divná já a nebo on ![]()
Záleží na tom o jaké lidi se jedná, některé mám ráda, některé ne, takže jsem dobrovolně doma. Manžel podniká, takže se jedná spíše o jeho kamarády a obchodní partnery. Rozhodně se ale nikam nevnucuji, pokud jasně neřekne ten dotyčný oslavenec, že je to i s ,,babama,,
![]()
Ahojky, tak nebrala bych to osobně, pokud se šéf nezmínil tak se to nevztahuje na partnerky. Může se v práci poptat jak to mají kolegové ale někdy se to opravdu nehodí…ale nedělala bych z toho tragédii. Vem si že měli ráno schůzi šef řekl zvu Vás na sovjí oslavu a přítel by se jedinej zeptal jestli Tě může vzít…to by byl trapas.
Ne, na firemní akce nebereme toho druhého…Ani já jeho, ani on mě…
Být někde se společnými kamarády tak by se mě to dotklo, ale takhle ne…Myslím,že by měl tvůj muž jít sám…Nevěš z toho hlavu, je to normální
No přítel má v práci většinou večírek dvakrát do roka, o vánocích a pak někdy začátkem léta a já nešla nikdy. Popravdě ani mě to nenapadlo,že bych s ním šla a ikdyby se mě zeptal,tak bych nešla …Ani ostatní tam s sebou nemají ženy.
(Ale nemyslím si,že jste jeden z vás divnej
)
Tohle je v každé firmě jinak. U nás v okolí (já, manžel, kamarádi, rodiče) je běžné, že takové akce jsou pouze pro zaměstnance či kolegy bez partnerů
.
Ale umím si představit, že v jiných firmách to může být jinak.
Však já jsem to také do tohoto okamžiku nikterak neřešila, prostě jsem to brala tak, že to je pouze pro zaměstnance a vzhledem k malému synovi jsem ani nepokládala za možné, že bych tam šla (např. zakouřené prostředí atp.). Není to první akce, ale poprvé to řeším.
Jenže den před akcí mi přítel oznámil, že jde na oslavu(prý mi to říkal čtyři dny předem, ale to jsem nějak nezaregistrovala, říkal to údajně večer a to já už moc nevnímám
Takže mi to oznámil den před akcí a aby to nebylo blbé tak se mě zeptal tak halabala jestli teda taky nechci jít. A jelikož vím, že nevěděl, zda je to i pro partnery, tak jsem odmítla i s argumentem, že by to asi nebylo vhodné pro malého.
V den, kdy měl jít na akci přišel domů s tím, že vezme malého sebou (já jsem se celý den nezastavila, byla jsem protivná, tak mi chtěl pomoc,a bych vydechla a zastavila se), jenže na mě to zapůsobilo úplně naopak
. Naštvalo mě to. Nezjistí jakého charakteru je ta akce, zda tam ostatní jsou s někým, oznámí mi to pár dní předem (já o tom vím až ten den před akcí), a pak se rozhodne, že tam vezme kluka a mě by nechal doma.
Asi jsem divná, ale příjde mi líto, že třeba ostatní si vezbou své partnery a mě nechá doma (on se vážně nezajímá o to, zda je to i pro polovičky, prostě to bere tak, že se tam otočí, popřeje, posedí, a pak jde domů). Tak nevím asi mám svůj premenstruační syndrom a vše moc prožívám ![]()
Většinou (s jinými partnery) bylo normální, že jsme šli spolu na takovéto akce, ale chodili jsem i sami.
Celou dobu jsem nějak neřešila, že chodí sám na oslavi, však jsou to jeho kolegové, tak co bych tam dělala, ale teď to na mě nějak padlo
.Bylo mi jedno kam jde, kdo tam bude, neřešila jsme to. Taky mám své zájmy, ale teď se mě to trochu dotklo. Předtím mě totiž nikdy nenapadlo, že bych tam mohla jít, až do včerejška, kdy se vlastně zeptal, ale jen tak, aby se neřeklo ![]()
Tereza88 píše:
Však já jsem to také do tohoto okamžiku nikterak neřešila, prostě jsem to brala tak, že to je pouze pro zaměstnance a vzhledem k malému synovi jsem ani nepokládala za možné, že bych tam šla (např. zakouřené prostředí atp.). Není to první akce, ale poprvé to řeším.
Jenže den před akcí mi přítel oznámil, že jde na oslavu(prý mi to říkal čtyři dny předem, ale to jsem nějak nezaregistrovala, říkal to údajně večer a to já už moc nevnímámTakže mi to oznámil den před akcí a aby to nebylo blbé tak se mě zeptal tak halabala jestli teda taky nechci jít. A jelikož vím, že nevěděl, zda je to i pro partnery, tak jsem odmítla i s argumentem, že by to asi nebylo vhodné pro malého.
V den, kdy měl jít na akci přišel domů s tím, že vezme malého sebou (já jsem se celý den nezastavila, byla jsem protivná, tak mi chtěl pomoc,a bych vydechla a zastavila se), jenže na mě to zapůsobilo úplně naopak. Naštvalo mě to. Nezjistí jakého charakteru je ta akce, zda tam ostatní jsou s někým, oznámí mi to pár dní předem (já o tom vím až ten den před akcí), a pak se rozhodne, že tam vezme kluka a mě by nechal doma.
Asi jsem divná, ale příjde mi líto, že třeba ostatní si vezbou své partnery a mě nechá doma (on se vážně nezajímá o to, zda je to i pro polovičky, prostě to bere tak, že se tam otočí, popřeje, posedí, a pak jde domů). Tak nevím asi mám svůj premenstruační syndrom a vše moc prožívám
Co bych za to dala, kdyby si vzal děti a vypadnul s nimi na oslavu a mně nechal doma… ![]()
Naložila bych se do vany, obvolala v klidu kamarádky a zašla bych na kávu…
Chodí sám a všichni tam jsou bez partnerek.mají to tak dvakrát do roka.Opékají prase+pivo a tam ženský nepatří
.Ani by mě nenapadlo tam jít.
Já, když o tom tak přemýšlím, tak mě nejde o tu akci jako takovou, ale o podstatu věci. Působí to na mě jako, že se mnou nechce chodit mezi lidi. Stala se ze mě neskutečně rozcuchaná matka s batohem na zádech, která už ani neví, jak vypadá řasenka na oči, takže jsem to spíš považovala za příležitost, jak ze sebe třeba udělat hezkou ženskou
. A potěšilo by mě, když by mě můj partner rád ukázal (představil) svým kolegům. Přítel nemá přátele s kterými bychom mohli vyrazit ven a někde posedět a zasmát se a já své přátele nechala několik kilometrů daleko. Myslím, že to bude ten problém
.
Tereza88 píše:
Já, když o tom tak přemýšlím, tak mě nejde o tu akci jako takovou, ale o podstatu věci. Působí to na mě jako, že se mnou nechce chodit mezi lidi. Stala se ze mě neskutečně rozcuchaná matka s batohem na zádech, která už ani neví, jak vypadá řasenka na oči, takže jsem to spíš považovala za příležitost, jak ze sebe třeba udělat hezkou ženskou. A potěšilo by mě, když by mě můj partner rád ukázal (představil) svým kolegům. Přítel nemá přátele s kterými bychom mohli vyrazit ven a někde posedět a zasmát se a já své přátele nechala několik kilometrů daleko. Myslím, že to bude ten problém
.
Tak to je také možné. A co kdybys zkusila ze sebe tu kočku dělat i doma? Prostě udělat změnu…
To by asi možná taky šlo
, ale mě to příjde takové zbytečné malovat se na doma. Já na to potřebuju mít takovou společenskou atmosféru
. Běžně ven se taky nemaluju. Prostě stáhnu vlasy, dám brýle, šoupnu dítě do šátku a jdu
. Mně takový přístupm vyhovuje, je to neuvěřitelná svoboda, nemuset hledět na to jak člověk vypadá, ale jednou za čas by člověk rád vyrazil mezi lidi pobavit se zamozřejmě i společně se synem, takže na nějakou zahrádku
. Zasmát se, popivídat si
. Vzhledem k tomu, že si dodělávám VŠ tak jsme mezi lidmi docela často a syn si ty tety a strejdy, co zkouší maminku užívá se mnou, případně kolegy a kolegyně
. Takže mezi lidi chodím, ale mě vyloženě chybí, že někem nejdem s přítelem. Jdeme na výlet nebo zajedeme k našim, ale to není ono
.