Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Společná výchova dítěte - není přeci JEN moje
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.9.20 11:23
My se s mužem v zásadních věcech shodujeme (třeba jsme se shodli, že dítě nebude spát v naší posteli a po narození jsme se rychle shodli, že teda jo 
). Také už dlouhé roky vím, že on bude měkký rozmazlovač a já zlý polda. Máma a tchyně jsou zlaté, do ničeho mi nekecají a respektují, co si přeju (neposazovat, nevodit za ruce a tak). Já zas nedělám dryje kvůli malichernostem. A až budou mít dítě na hlídání, budou mít svou svobodu, ať už půjde o jídlo nebo o oblékání, nejsou blbý a nás vychovaly dobře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 11:24
A co se týče prarodičů, tak taky dost závisí na tom, jak je ten prarodič „normální“. Jestli přestřihl pupeční šńůru se svými dětmi a bere je jako dospělé svéprávné jedince, jestli má i nějaké jiné vyžití, než se až chorobně soustředit na čas trávený s vnoučaty, jestli mu nezačínají nějaké stařecké neduhy apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 11:25
Matka a otec mají stejná práva (pokud jeden není zbaven) na výchovu a měli by se domluvit na kompromisu, pokud se rozcházejí v názorech.
prarodiče neřeším, ti jsou od rozmazlování. Jsem ráda, že se mi vrací štastné a spokojené dítě a že si ho babka zase vezme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 11:25
Ona je každá ta situace stejná a přitom pokaždé jiná. Takže většinou se stejně rozhoduje za pochodu. Např, pokud dítě nejí a nikam nespěcháme, není nemocné, tak to řešíš jinak, než když je dítě vyšťavené po nějaké horší nemoci a potřebuješ, aby nabralo sílu. Pokud děcko nemá zdravotní omezení, není obézní, tak je mi jedno, co smlsne u babičky. S manželem jedeme vesměs v módu, kdo se zrovna stará, ten si i rozhoduje. Kibicování druhého druhého nemáme rádi ani jeden. Ale opět, záleží na momentální situaci. Pokud vidím, že chystá ráno hrnek mléka a vím, že jedeme autem delší cestu hned ráno, samozřejmě upozorním, ať to děcku nedává nebo se v autě poblinká…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mamanova93
25.9.20 11:25
@mackA159
Ty naše rozdílné názory s manželem samozřejmě nejsou tak zásadní, aby nám to mělo ničit vztah 
. Už jsme se naučili, že jsme jiní a je to holt o kompromisech.
- Citovat
- Upravit
25.9.20 11:28
@IvčaKraťaska píše:
@Jahru
Já to nemyslela až tak vzhledem k dítěti jako spíš jak vyjít s babickami, které řekněme budou děti krmit sladkostmi apod. Zkrátka jak snasite, že vám někdo,,kazí" výchovu
S babičkama vyjdeš, pokud k sobě budete mít zdravý vztah dospělý-dospělý.
Pokud si rodina bez babičky ani neuprdne a jeví se neschopně )finanční, bytová, hlídací a pomahací závislost na babičce), tak se ty hranice nastavují špatně.
Pokud rodina prarodičům ukáže, že jsou schopní fungovat bez cizího zasahování, je ten respekt až na patologické jedince celkem normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mamanova93
25.9.20 11:29
@Berry77
S tím oblékáním to spíš zase řeším s babickami… Nejde o nic zásadního, jen jsem je žádala ať již nekupují nic růžového neboť toho už máme spoustu a růžovou v takovém množství moc nemusím. A samozřejmě babička si chtěla udělat radost takže budeme mít holčičku jak cukrovou vatu. A manžela překvapilo, že jsem nad tím nejasala 
. Nicméně nevidím v tom žádný velký problém, prostě si ty věci bude většinou nosit u babičky a bude .
- Citovat
- Upravit
25.9.20 11:30
Tak my se s manželem poměrně shodneme, i když on je taky spíš ten přísnější. Nicméně po dobu rodičáku nechával výchovu plně na mě, přeci jen jsem s dětmi 24/7, kdežto on jen pár hodin večer a o víkendech. Babičky do „výchovy“ nemají tendence mluvit a pokud nešlo o něco pro mě nepřekousnutelného (čokoláda atopikovi, vynechání poledního spánku ročního dítěte apod.), tak jsem je nechala starat se o děti dle jejich představ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 11:33
@IvčaKraťaska píše:
@Jahru
Já to nemyslela až tak vzhledem k dítěti jako spíš jak vyjít s babickami, které řekněme budou děti krmit sladkostmi apod. Zkrátka jak snasite, že vám někdo,,kazí" výchovu
hele já když to nejde do extrému, tak to nechávám být. Když už to je moc, tak se do toho vložím - a to tedy mluvím o situacích, u kterých jsem. Když je dítě samo u babiček, tak ať si tam dělají, co chtějí. Věřím jim, že ho adekvátně oblečou a dají mu najíst
Ale myslím, že s manželem byste měli být ve výchově jednotní. To je o moc důležitější, než co dělají babičky (pokud to dítě teda vyloženě neohrožuje na zdraví a životě). Musíte spolu komunikovat a vyjasnit si to, protože pokud nebudete držet při sobě, tak zaprvé se budete zbytečně hádat kvůli kravinám (viz dokud to nesníš, budeš sedět u stolu) a zadruhé to dítě vás zničí, jakmile bude mít dost rozumu 
Zkrátka pokud si budeš myslet, že je něco, co chce manžel, blbost, tak si připrav rozumné argumenty, proč by bylo lepší jít jinou cestou. A to stejné chtěj po něm - aby tedy řekl například argument, proč musí dítě sedět u stolu, dokud nesní jídlo. Když on sám nejspíš taky nejí, když nemá hlad nebo nemá chuť, že
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 11:37
@IvčaKraťaska píše:
@Jahru
Já to nemyslela až tak vzhledem k dítěti jako spíš jak vyjít s babickami, které řekněme budou děti krmit sladkostmi apod. Zkrátka jak snasite, že vám někdo,,kazí" výchovu
Tak ono se vyhrožuje ledasčím, a pak bývá realita jiná. Ale v zásadě, babičky jsou na rozmazlování, a pokud tam dávám dítě, tak s tím, že bude respektovat pravidla a režim u nich.
Že malé šoupnou sladkost nebo uvaří oblíbené sladké jídlo, to vůbec neřeším. Zásadní neshody nemáme. Jen na začátku jsme s tchýní museli ujasňovat, aby malé navečer nedávala blbosti, ale spíš něco z čeho se navečeří. Protože máme jedlíka, a potom už nám nechtěla nic pořádného jist.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 11:42
Jedna věc je říkat si, jak bych chtěla vychovávat, druhá věc je realita, až to dítě bude na světě. Budeš reagovat za pochodu podle situace, netrap se tím předem.
Co se týká zkušeností, tak u nás teda máme vněkterých věcech rozdílné názory. Zatím se tatínek přizpůsobí mému přístupu nebo někdy naopak já toleruji jeho výchovu (i když s tím úplně nesouhlasím), protože to dítě opravdu není jen mé. Pokud některý jeho postup fakt neschvaluji, tak si s ním o tom promluvím bez přítomnosti dětí.
Co se týká prarodičů, tam je to jiné. Když třeba plácali roční dítě po rukách, tak jsem se následně snažila předcházet tomu, aby se dítě čehokoliv dotýkalo, takže imrvére stát za zadkem a na nic nenechat sáhnout, protože by bylo všechno špatně. 
Když se dvouletému synovi posmívali, že je ostuda, že se počůral, nebo když moje mamka vyhrožovala (jestli se počůráš, dostaneš na zadek), tak to jsem se syna zastala hned. S postupem času záleží, o co se jedná. Ale říkám si, ať si i prarodiče vytvoří své vlastní hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 11:43
@IvčaKraťaska píše:
@Jahru
Já to nemyslela až tak vzhledem k dítěti jako spíš jak vyjít s babickami, které řekněme budou děti krmit sladkostmi apod. Zkrátka jak snasite, že vám někdo,,kazí" výchovu
Jediné co vyžaduju, tak jsou záležitosti, které souvisí se zdravím (podávat léky, které je potřeba a nekrmit věcma, které děti ze zdravotních důvodů nesmí). Jinak děti odevzdám, zamávám a nechci vědět, co se u babičky děje Po vyzvednutí si je zase srovnám do latě. S batolaty to bylo obtížnější je dostat do normálu, teď pohoda. Řídím se tím, že babička zvládla vychovat jejich otce, je svéprávná, rozumná a to, že děcka sní víc sladkostí, stráví víc hodin před TV a nemusí hnout prstem jim jednou za čas nic neudělá. Naopak. Já dodneška ráda vzpomínám na prázdniny u babičky, které probíhaly v podobném rozmazlovacím duchu a nemám pocit, že by to na mně a bratrovi zanechalo nějaké následky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 12:02
Já nechávám babickam i manželovi v podstatě volnou ruku. Ale my se naštěstí téměř ve všem shodneme a to, v čem ne, nejsou nijak zásadní věci, talze je mi fuk, že to dělají po svém. Jediné, na čem trvám jsou potravinové omezení kvůli alergii, ale to samozřejmě nikdo nemá problém dodržovat. Jinak je mi opravdu jedno, jestli babička dá děcku jen tričko, zatímco já bych dala už i mikinu. Nebo jestli kluk u ní sní víc bonbonu, než bych já dovolila. Ona ho taky nenechá ty bonbóny obědvat, takže ok. Pokud bychom se neshodli v něčem zásadním, řešila bych to. Ale zrovna oblečení nebo jídlo, pokid nejde do extrémy, je zbytečné to řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 12:06
No ve své podstatě všechny babičky mají daleko více zkušeností s výchovou dítěte, než prvorodička a pokud sis vzala produkt výchovy své tchyně, tak nejspíš neodvelda úplně špatnou práci…
Na druhou stranu, to že někdo něco přežil a není příliš traumatizovaný neznamená, že to je dobře. Lidi přežili i holokaust a dokázali se s tím vyrovnat.
Zároveň pořízení si dítěte dokáže docela oživit nepříemné emoce které člověk sám zažíval, když byl malý - a když potomek doroste do věku, kdy to bylo hodně špatný, může se „nevysvětlitelně“ zhoršit psychika rodiče a najednou se začne chovat jako debil. Tam to pak chce si pár věcí přiznat a najít cestu, jak vnitřní zranění ošetřit, aby to trauma člověk nepřenášel dál - tedy aby nezačal dělat přesně to, u čeho si jako dítě říkal „tohle svým dětem nikdy dělat nebudu.“
Na druhou stranu - dělat přesný opak toho, co dělali rodiče bez ošetření oněch dávných šrámů ve výsledku paradoxně povede ke stejným šrámům u potomka, protože jenom popření něčeho, bez zaléčení oněch ran nic neřeší, jen to dá víc práce, než opakovat staré chyby.
Takže to co chceš je bavit se s mužem o tom, jaké jste to doma kdo měl, jak jste se cítili a sdílet i strachy, bolesti, nejistoty a příkoří a podpořit se v tom, že už je to pryč. Sdílet a být na sebe hodní. Nesnažit se nad druhým vyhrát a donutit ho dělat to co chceš ty, ale porozumět tomu co potřebuje ten druhý a z čeho to pramení a hledat řešení, jak naplnit potřeby všech v rodině. PRavda znamená to taky rozumět sobě a svým potřebám a tomu že chtít a potřebovat jsou odlišné věci.
Jinak - to že lidi mají odlišné přístup je úplně normální, děti to zvládaí v pohodě. Na podstatných věcech se potřebujete shodnout s mužem - v prvním roce dítěte to je především rozdělení prací a odpočinku tak, abyste nebyli moc vyšťavení a zajištění toho, abyste měli čas na sebe i jako partneři a neřešili jen dítě a domácnost.
Co se stává a je hodně kontraproduktivní je, že nejistá matka se chytí falešné autority, teď jsem matka a prostě mám pravdu a začne kohokoliv, kdo vidí věci jinak než ona a k dítěti by přistupoval jinak než ona vníma tjako nepřítele a ohrožení, protože to narušuje falešnou jistotu kteoru se snaží mírnit vnitnřní křehkost a únavu.
Do toho se pokus nespadnout, ječet na babičku, kterou potřebuješ že chce zabít dítě, protože přinesla plastovou hračku je fakt idiotské.
Vztahy jsou vždycky důležitější než věci a rozhodně jsou důležitější než „výchovné zásady“ vyčtené z internetu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.20 12:13
@IvčaKraťaska píše:
@Jahru
Já to nemyslela až tak vzhledem k dítěti jako spíš jak vyjít s babickami, které řekněme budou děti krmit sladkostmi apod. Zkrátka jak snasite, že vám někdo,,kazí" výchovu
Věř mi, že dřív než krmení sladkostma přijdou jiné neduhy, jako pasivní posazování, vodění za ručičky a podobně. Já osobně jídlo zas tak neřešim. Tak dostane sušenku, svět se nezboří. Jen jsem řekla, že víno je potřeba rozpůlit a syrový jablko a mrkev nedávat aby to nevdechla. Víc mi vadí narušování psxchomotorického vývoje - dame ji do chodítka, to bude super a ještě pošleme mámě fotku, jak se ti tam líbí to bylo zle no
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
