Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Teres0 píše:
Hezky den holky. Mam obrovske zivotni dilema. Chceme s pritelem zalozit rodinu, postavit dum. Jsou dve moznosti. Bud postavit dum ve meste( v parku-vyziti pro deti, blizkost obchodu, skolky, skoly, krouzky atd) ALE mit spolecnou zahradu s tchyni, tchanem a jejich velkym psem ( my mame maleho, ktery se moc nesnese s ostatnimi- tudiz problem by byl..) nebo postavit dum na kopci za mestem.. kde nic krome krasne prirody a vyhledu v podstste neni.. to znamena kazdodenni dopravu deti, do prace, na nakup appd.
Muj sen byl odjakziva mit vlastni baracek i zahradu daleko od rusneho zivota mesta. Nyni vsak nevim, co se vyplati vice. Navic bydlenim dole bychom usetrili spousta financi ( vytvorena zahrada s bazenem, pripraveny rovny teren na stavbu)
Nemohl by mi prosim nekdo poradit jeho nazor (+,–) dekuju
Záleží jaká jsi povaha a jací jsou tchánovci. Pokud jsi ten typ „tchyně mi řekla dobrý den divný tónem, určitě mě nenávidí, chci se přestat stýkat“, případně jsou tchánovci ten typ „mladí ničemu nerozumí a ve všem potřebují naši pomoc a radu“, tak určitě ne. Pokud dokážeš s lidmi vycházet, vyhovovalo by ti hlídání (to taky nevyhovuje všem), tak bych do toho šla. Zvlášť když budeš mít společnou jen zahradu. Ale myslím, že o té zahradě budou rozhodovat hlavně oni. Jsi na to připravená?
Já jsem dřív byla velký odpůrce společného (dvougeneračního) bydlení, ale… Když se rozhlídnu po naší čtvrti, fakt většina domů tady je ne dvougeneračních, ale tří, čtyř… A tyky ti lidi žijou. Pokud by to bylo takové utrpení, jdou ti mladí do hypotéky na 3+1 panel Stodůlky nebo dou za Prahu.
Mockrat vsem dekuju.. z kazdeho prispevku jsem si neco vzala a musime to zvazit. Ale 3.varianta nepripada v uvahu ![]()
Záleží na tom, jaké máte s tachánovci vztahy, jak by to bydlení vedle probíhalo, zda se dá předělat zahrada plotem.
Varianta dvě v zemi nikoho na kopci by pro mě nebyla přijatelnou. Jako dítě jsem tak žila, nenáviděla to a všichni spolužáci, co na tom byli podobně, to nenáviděli taky.
A to si myslím, že to byla menší země nikoho, než píšeš ty.
Buď bych si vybrala první variantu nebo bych si pustila do hlavy jakou zkousnutelné něco úplně jiného.
@Bábrdl píše:
Záleží jaká jsi povaha a jací jsou tchánovci. Pokud jsi ten typ „tchyně mi řekla dobrý den divný tónem, určitě mě nenávidí, chci se přestat stýkat“, případně jsou tchánovci ten typ „mladí ničemu nerozumí a ve všem potřebují naši pomoc a radu“, tak určitě ne. Pokud dokážeš s lidmi vycházet, vyhovovalo by ti hlídání (to taky nevyhovuje všem), tak bych do toho šla. Zvlášť když budeš mít společnou jen zahradu. Ale myslím, že o té zahradě budou rozhodovat hlavně oni. Jsi na to připravená?Já jsem dřív byla velký odpůrce společného (dvougeneračního) bydlení, ale… Když se rozhlídnu po naší čtvrti, fakt většina domů tady je ne dvougeneračních, ale tří, čtyř… A tyky ti lidi žijou. Pokud by to bylo takové utrpení, jdou ti mladí do hypotéky na 3+1 panel Stodůlky nebo dou za Prahu.
Záleží na tom, jestli tchánovci jsou pohodáři, nebo jsou to ti „nenahraditelní, a "my to přece všechno víme líp“.
. Stejně bych za sebe bydlel odděleně, staří lezou někdy i do intimity, a to už je přes čáru. Znám osobně, když jsou mladí " v tom", a najednou tchýně zazvoní, nebo rovnou bez zeptání vejde přímo do ložnice, a to bych fakt vraždil.
@Johnny7 píše:
Záleží na tom, jestli tchánovci jsou pohodáři, nebo jsou to ti „nenahraditelní, a "my to přece všechno víme líp“.. Stejně bych za sebe bydlel odděleně, staří lezou někdy i do intimity, a to už je přes čáru. Znám osobně, když jsou mladí " v tom", a najednou tchýně zazvoní, nebo rovnou bez zeptání vejde přímo do ložnice, a to bych fakt vraždil.
Právě. Musí být k sobě kompatibilní.
Tady u nás je i spousta domů, kde bydlí v jednom bytě staří, v druhém mladí a třetí garsonka se pronajímá někomu úplně cizímu. Třeba hned u našich sousedů to tak je, což jsem dlouho nevěděla, nebo to mají krátce. Když si zadám naši čtvrť do srealit, bude ta dobře půlka bytů udělaná ve vilách a ne klasicky byty z činžáku.
Když dokáže v tom bytě bydlet někdo úplně cizí, není problém v prostoru, ale fakt v myšlenkovém nastavení. Ale to si musí říct na začátku.
S tchyni nikdy, budeš mit klid, nemusíš se pak hádat s někým kam postavit bazén a kde si vystavit květináče atd
navíc mimo město bude klidněji celkově, pokud to není úplná samota, kam nejde ani vlak nebo autobus tak bych ani nejaké velké dopravovani dětí neřešila… Nákup děláš jednou za čas velký nebo si ho necháš dovézt domu.
@JTom :vazne? A co kdyz jsme s partnerem uz od 15 let a ted zjistujeme, ze presne v tomhle je problem? To se s nim mam kvuli tomu rozejit. A je to presne dum na vesnici 300 obyvatel vs prazsky byt. Dohadujeme se uz 3 roky a cas bezi ![]()
@kve-tinka : ale nekde to funguje. Napriklad nasi bydleli se svymi rodici ve velkem dome a ted se zase ocekava ze tam budeme s nimi my se svymi detmi. Take ten dum tak staveli, aby mel dve bytove jednotky. Nekomu to vyhovuje, me to treba prijde jako super vec, obe rodiny usetri, navzajem si pomohou
pokud nejsou od prvopocatku spatne vztahy
@Teres0 Rozhodně nejsem příznivcem varianty bydlení s rodiči.
Jak moc velká země nikoho je na tom kopci? Jak daleko je to do města, k nejbližší MHD atd? Proč nepřipadá v úvahu žádná 3. varianta?
My se chystáme stavět a v domě bude i byt pro rodiče manžela. Asi podle vztahů jaké máte
@BlaZenkaB píše:
Co nejdál od tchýně určitě
A od vlastní matky taky. ![]()
Já bych osobně nebydlela ani s tchýní, ani s mými rodiči. Mám ráda klid a soukromí. Takže za mě dům za městem.
Mám možnost bydlet se sestrou. Našli jsme dům který je rozděleny na 2 bytové jednotky. Jediná společná je zahrada. A asi do toho půjdu. Ono je rozdíl dát každá 2 miliony než jedna aby si postavila za 4.Nemame nikoho aby nám finančně pomohl tím myslím rodiče moje i tchanovce. A tím pádem bych se vlastního bydlení nedočkala. Hypotéku na byt by jsme zvládli ale do bytu nejdu. V paneláku teď bydlí sestra a strašný. Nad ní bydlí mladí lidé kteri plánuji co víkend party pod ní důchodci kteří si pořád stěžují že chtějí mít klid. To už mi přijde lepší bydlet v baráku s rodinou. Samozřejmě člověk se musí umět domluvit popřípadě ustoupit.