Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
No a ty nemáš co dělat, že sleduješ a posloucháš kluky?
@jege píše: Více
Přesně podala bych si toho kluka. Na férovku bych mu řekla, že jsem ho slyšela a řekla bych, že půjdu za jeho maminkou pokud toto nepřestane dělat.
@ibis píše: Více
Nesleduju, ale seděli mi pod oknem do kuchyně, máme tam terasu, takže jsem vše slyšela. Dovolila jsem si u toho dělat večeři.
@alisekR píše: Více
Tak maminka by asi pravdepodobne rekla, ze ho k nicemu nenuti a musi na to prijit sam ![]()
@Anonymní píše: Více
Jednoduše bych mu řekla, že u nás se prostě zdraví. Ten, kdo nepozdraví, u nás být nemůže. A trvala bych buď na pozdravu nebo ať odejde. Na jednu stranu je to sice blbé vychovávat nějaké cizí dítě, ale pokud tj to vadí, prostě bych to nenechala jen tak. I před jeho maminkou bych řekla, ok, vy ho zdravit nenutíte, ale u nás je to pravidlo, takže kdo nepozdraví, na návštěvu k nám nesmí. Má možnost výběru. V 10 letech by ho snad k nepozdravení opravňovala jen nějaká porucha nebo něco. Mě by to teda vadilo taky, ale řešila bych to.
@PaníBovaryová píše: Více
Ono to se synem taky není jednoduché. Kamarády má různě, ale tento mu drží od školky.
@Anonymní píše: Více
Tak to neřeš ne? Bylo na místě se zeptat syna, jak to in vnímá a jestki to chce řešit. Pokud nechce je mu to jedno, tak přece i nic nejde. Až bude vadit, tak má příležitost si kamaráda srovnat a vymezit se, vždyť to je důležité se to naučit a tohle je super příležitost. Ty můžeš akorát syna ujistit, že kdyby to sám nezvládl, překročilo to už nějakou mez nebi ho to obtěžovalo, že zakročíš a že se ti může svěřit. Ale zakročíš až tehdy až ti to tvůj syn řekne. Vždyť o nic nejde, jsou to děti, ty se hoď do klidu ať na kluka nic nepřenášíš a on si to pravděpodobně vyřeší sám, pokud to nezvládne, má za sebou tebe, ale nejdříve to nech na něm. On to pravděpodobně vidí úplně jinak, než ty, je to dítě. Jediný co, tak by kluk pozdravil. Dobrý den bych z něho prostě dostal, ale zbytek zatím nechat tak. Je to to nejlepší, co můžeš udělat.
Já takhle na koupališti zaslechla syna a kamaráda, jak se oslovují příjmením. Tak jsem se syna zeptala, proč se tak oslovují, že mi to přijde jako nadávka
A syn s tím kamarádem se usmáli, že se tak normálně oslovují, protože se jmenují stejně a přijde jim trapný se tím jménem oslovovat. Tak jsem řekla ok je to vaše věc. A víc to neřeším.
@alisekR píše: Více
Ježíš a proč proboha, o co jde tak hroznýho, jsou to děti, tak se provokují, škádlí, zkouší, vždyť to je dobře, musí se otrkat, kór kluci, aby si v dospělosti dokázali stát za svým názorem, postavili se za svou ženu, uměli říct ne atd atd. A kde jinde se uo to naučit, než mezi vrstevníky. Maminka ať sleduje z povzdálí, ubezpečí syna, že se může kdykoli svěřit, že když bude chtít a sám si o to řekne, že to bude řešit, ale ne hned, když to sní kluk nechce. To jako maminku bude mít za perdeli i v práci, ve vztahu, aby se vymezila místo něho? Asi ne, že, tak přece není důvod dělat tohle, je to prostě malý trénink do života, příležitost se vymezit, určit ostatním hranice, vždyť je to důležité. Za bude řešit opravdové problémy, tak toto malý trénink, ještě s rodiči za zády, kdyby bylo nejhůř, ale ne to řešit preventivně, když se o to nikdo neprosí.
Neresila bych. Vadilo by mi to zdraveni. Osobně bych byla pyšná a pochvalila svého syna jak se umí bránit a stojí si za svým. Proste nedonesu i za cenu, ze odejde. Nenechá sebou manipulovat a to je skvěle. To, ze se zase scuchnou je normální. Znají se a mají k sobě blízko a i si radi hrají. Ještě ze nemáš holky, to by jsi se z ka a neka zblaznila. Ty se dohadují každou chvilku
@hospodki mně vadí to vydírání. Musíš si koupit a musíš mi dát. Naštěstí náš to zatím vždy ustál.
@Anonymní píše: Více
Já to naprosto chápu, taky bych kvetla, ale jak říkám. Buď pyšná, ze se drzi a zvládá si řešit první konflikty sám. Bude se mu to v pubertě hodit. Pochval ho a dodej mu sebevědomí at si dal stojí za svým. Proto sem píšeme, abychom měli nadhled a jiný úhel pohledu
Ježíš. Normální, vlezlé dítě. Syna bych lehce naťukla jestli si to uvědomuje, ale evidentně ano. Pokud neni z toho v nejakem velkem stresu, nechala bych ho ať si to vyřeší sam. V zivote bude na vychcanky a exoty narazet porad. Co se týče nezravení, vyřešila bych to „nekrmenim“ nedala bych mu ani sklenici vody s tím, že nikoho nevidíš, protože tě nikdo nepozdravil…
@Anonymní píše: Více
Tak když se uráží cizí kluk, tak by mi to nevadilo. Své dítě bych naučil asertivitě - ať ví, kde jsou hranice, a ať se někdo klidně uráží za to, že je za ty hranice nepustí. Jeho uraženost je jeho věc a nic k řešení pro asertivního člověka.