Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Šťastné dětství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
8.4.15 12:03
- Citovat
- Upravit
8.4.15 12:07
Já měla šťastné dětství. Mamka byla skvělá osoba. Nejvíc asi chvíle, kdy jsme se všichni sešli a povídali si o všem možném. Nemohli jsme si vyskakovat a i tak nám rodiče umožnili navštěvovat nějaké kroužky. Hlavně na nás měli čas.
Zato teď, mamka umřela, zjistila jsem, že ji táta celá leta podváděl, ani se s ním už nestýkáme…
Chci aby můj syn měl klidné zázemí. Cítil podporu ve všem co dělá a bude chtít dělat. Ale teď je mrňavý, takže uvidíme za pár let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 12:09
@Bábrdl píše:
Moje zkušenost je, že je jedno, jak moc se snažíte, dítě bude stejně pro něco ukřivděné
Když budete makat, aby dítě mělo „všechno“, bude v dospělosti frfňat, že bylo s mámou málo. Když změníte práci na půl úvazku, bude dítě frfňat, že bylo chudé a muselo se pořád omezovat.
Navíc bude rozporovat počet a věk sourozenců, vztahy s nimi, vaše vztahy k jejich sourozencům.
Když budete tlačit na výkon, bude tvrdit, že vyrostlo pod moc velkým tlakem. Když he necháte, bude plakat, že co ono mohlo dokázat, kdybyste ho trochu usměrnili v době, kdy „nemělo rozum“…
Nejlepší je takový ten základ. Fungující rodina a řídit se srdcem.
A nedělat si nic z toho, že v dospělosti vám to celé vyčte.
Trochu smutny pribeh 
Ja to takhle rozhodne nemela a doufam, ze ani me deti nebudou mit. Na detstvi vzpominam rada a rozhodne nemam, co bych nasim vycitala.
Příspěvek upraven 08.04.15 v 12:12
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 12:11
@Bábrdl, to jo. Bylo to horší než jsem zmínila. Ani oporu u babičky jsem neměla (matka mého tatínka). Na tu jsem se chtěla upnout, ale ani ta mě nikdy nepřijala moc do řad svých oblíbených vnuků. Protože jsem prý moc podobná matce (kterou babička nenáviděla).
Jediný dědeček miloval svoje vnuky a vnučky všechny stejně a opravdu jenom s ním jsem byla šťastná. V jeho malířské dílně (byl restaurátor kostelů) jsem našla vždycky klid.
Teď babička umírá a já zpytuju svědomí, proč náš vztah nedosáhl nikdy ani do roviny, kdy dítě má rádo svou babičku.
Ale přesto mi to trhá srdce, že jsme si nikdy nedokázaly ani jedna říct nic pěkného.
A matka? Ta sice žije 3 km ode mně, přesto jsem zatrpklá a nevyhledávám ji. Ani kvůli svým dětem.
Takže jsem postižená tím, že svým dětem dávám to, co já jsem nikdy nezažila: neustále je mazlím (když to chtějí a zatím jsou malé a chtějí ), mluvím s nimi, hrajeme si spolu, chodíme ven, jezdíme na kolech a kolběžkách, děláme geocaching ve volných chvílích jako rodina, čteme si,… - jsem jim matkou prostě. Chci, aby věděly, že jsou můj poklad a jediná cenná věc v mém životě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 12:13
Dětství jsem měla moc hezke a to především proto, ze u nás v rodině vládla pohoda, rodiče na nás neprenaseli žádné své problémy. Možna hrálo roli i to, ze jsem vyrůstala v domě se zahradou, všichni jsme měli hodne prostoru a dalo se hodne blbnout. Moc rada vzpomínám i na dny, kdy jsme cele dny lítali venku, domu sbehli jen na deset minut na oběd a zase ven, vymyslet bojovky, stavět bunkry, hrát různé mícove hry i jiné..:) taky mě bavily rodinné večery, kdy jsme si všichni sedli k nějaké stolní hře nebo filmu.. Bylo by toho spoustu.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 12:17
Ja mela stastny detstvi, zadny pocitaci, prijit domu ze skoly hodit taskou letet ven, jezdit na kole, skakat gumu, hrat hloupou kucharku 
a dalsi hry ktery v ty dobe frceli.. o prazdninach do deseti hrali vybijenou atd. chytali zaby, v zime chodili bruslit na kal bobavali jsme kde se dalo-ted se neda nikde a spousta dalsich veci.. proste od rana do vecera litat venku 
ale to si v dnesni dobe uz ani nejak neumim predstavit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 12:20
A jestli jde o stastny detstvi doma, tak bylo fajn ze jsme koukali na film cela rodina v obyvaku a ne kazdej ve svym pokoji.. kdyz jsme vytuhli ( nebo jen delali ze spime ) tak nas tata prenes do pokoje.. hrali stolni hry nee ty pocitacovy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.15 12:21
Je to osobni 
Pro me jsou ty krasne vzpominky neco co me deti zazivaji kazdodenne.
Uz jen to, ze bylo v nedeli k obedu kure, ze jsem dostala boty co byly nove.
Sice sme nemeli penize, ale rodice se nam to snazili vynahradit jinak.
- Citovat
- Upravit
8.4.15 12:29
Pro mě to bylo lítání po venku s kamarády -na kole, v potoce, bruslení, různé hry na ulici. Prostě švihnout po škole tašku pod stůl a jít se vyblbnout ven. Pak pečení babičkou a výlety s rodiči a bráchou, opékání v lese, koupáky, ale i společné válení se doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 12:42
Já měla moc pěkné dětství, hned bych se do něj vrátila když si vzpomenu na dětství mam v sobě moc pěkný hřejivý pocit. Mam spoustu krásných vzpomínek spojené s mámou i tátou. I teď když už bych měla být velká, jsem se svou rodinou moc moc ráda. Často když jsme jen s přítelem a dcerou sami, si říkám škoda že tu nejsou naši s bráchou a mou babičkou. 
Doufám, že dcera taky jednou mi řekne, že dětství měla pěkné. Budu se snažit udělat pro to maximum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 12:59
@tronelka píše:
Trochu smutny pribeh
Zase to neber tak vážně. Pokud se chováš normálně a děti miluješ, budou mít hezké dětství. Ale stejně ti něco vyčtou… To je prostě život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 13:05
Na prázdniny u babičky děsně ráda vzpomínám. Babička měla barák na samotě v pidi vesnici, plno zvířat, všude les, louky, máma spokojená, táta spokojený, babička spokojená..prostě klidné a šťastný čas. Teď co mám já vlastní děti, jezdíme na prázdniny k dědovi na jih Moravy, dům, plno dětí, rodina, já spokojená, všichni okolo také..myslím, že budou také vzpomínat na prázdniny jako na krásný čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 13:33
@a12 píše:
Ja mela stastny detstvi, zadny pocitaci, prijit domu ze skoly hodit taskou letet ven, jezdit na kole, skakat gumu, hrat hloupou kucharku
Přesně, úplná nádhera, na zahradě si vytrhnout mrkev, otřít do trávy a sníst, fantastické cesty potokem proti proudu, kradení sousedových jahod, protože byly lepší, než naše - jejich děckám chutnaly, to nechápu výpravy na maliny a na borůvky, s tátou na houby, hry na sochy, na barvy, celé dny venku. Taky nás hlídala celá ulice, když jsme dělali velké blbiny, kdo byl nejblíž, ten nám každému jednu střihnul. A divadlo s děckama z ulice, no nádhera. Ted jsou děti jenom zavřený doma anebo s rodiči, a přitom co bylo zábavy v partě. I ta práce - třeba chodit na klásky nebo sbírat kukuřici byla sranda. Jo dětství - ježdění na prámu po staré zatopené cihelně, kterou jsme měli zakázanou a těch facek potom. Bože, kdyby to šlo ještě vrátit!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 14:15
@inkakřivák 
rada na to vzpominam, zrovna nedavno jsme si s pritelem povidali o nasem detstvi:-)(v detstvi jsme se neznali takze kazdy o svych zazitcich) vcera jsme jeli okolo jednoho rozpadlyho baraku kterej tam stoji leta, tak jsem zrovna vzpominala jak jsme tam do nej jako deti lezly, samozrejme pres zakaz a presne jak rikas, hlidala nas cela vesnice ja uz ani ty lidi co ty bydlej vsechny neznam, deti vubec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 14:16
@Inaris píše:
Taky svoje dětství považuji za harmonické. Naši mě hýčkali, všude vozili, peněz sice bylo málo, takže jsem nosila i obnošené oblečení, ale jezdívali jsme do Německa a po republice na dovolenou, výlety, výstavy atd.
A jsem asi výjimka, protože rodiče mě a moje kamarádky ještě někdy v 18ti vozili na diskotéky a v noci pro nás zase dojeli.
Doma bylo nějaké takové „teplo a bezpečí“.
Ne že by mě naši sem nesjeli za horší známku nebo…ani nevím za co. Moc toho nebylo.
Jediný zásek jsem prožila, když mi asi v mých 9 letech oznámili, že by se rozvedli. Dostala jsem záchvat, pamatuji si, že jsem nemohla dýchat, cítila jsem jakési vzduchoprázdno a ohrožení, tmu. Ale pak se naši (asi kvůli mně) domluvili a zůstali spolu ještě 20 let.
nas taky 
muj tata nas tam hodil kamaradky pro nas prijel nebo naopak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Jak mě máma chovala a povídala si se mnou, jak jsme spolu vařily a pekly, jak mě vyzvedávala ze školky a povídaly jsme si cestou, výlety s tátou, jak mi táta vysvětloval, že ze mě je kulatá, jakou měli radost, když jsem přinesla ze školky obrázek…v mých 10 letech táta zemřel při nehodě a šťastné dětství se proměnilo v peklo