Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Šťastné dětství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.4.15 13:33
@a12 píše:
Ja mela stastny detstvi, zadny pocitaci, prijit domu ze skoly hodit taskou letet ven, jezdit na kole, skakat gumu, hrat hloupou kucharkua dalsi hry ktery v ty dobe frceli.. o prazdninach do deseti hrali vybijenou atd. chytali zaby, v zime chodili bruslit na kal
ale to si v dnesni dobe uz ani nejak neumim predstavit
Přesně, úplná nádhera, na zahradě si vytrhnout mrkev, otřít do trávy a sníst, fantastické cesty potokem proti proudu, kradení sousedových jahod, protože byly lepší, než naše - jejich děckám chutnaly, to nechápu 
výpravy na maliny a na borůvky, s tátou na houby, hry na sochy, na barvy, celé dny venku. Taky nás hlídala celá ulice, když jsme dělali velké blbiny, kdo byl nejblíž, ten nám každému jednu střihnul. A divadlo s děckama z ulice, no nádhera. Ted jsou děti jenom zavřený doma anebo s rodiči, a přitom co bylo zábavy v partě. I ta práce - třeba chodit na klásky nebo sbírat kukuřici byla sranda. Jo dětství - ježdění na prámu po staré zatopené cihelně, kterou jsme měli zakázanou a těch facek potom. Bože, kdyby to šlo ještě vrátit!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 14:15
@inkakřivák 
rada na to vzpominam, zrovna nedavno jsme si s pritelem povidali o nasem detstvi:-)(v detstvi jsme se neznali takze kazdy o svych zazitcich) vcera jsme jeli okolo jednoho rozpadlyho baraku kterej tam stoji leta, tak jsem zrovna vzpominala jak jsme tam do nej jako deti lezly, samozrejme pres zakaz a presne jak rikas, hlidala nas cela vesnice ja uz ani ty lidi co ty bydlej vsechny neznam, deti vubec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 14:16
@Inaris píše:
Taky svoje dětství považuji za harmonické. Naši mě hýčkali, všude vozili, peněz sice bylo málo, takže jsem nosila i obnošené oblečení, ale jezdívali jsme do Německa a po republice na dovolenou, výlety, výstavy atd.
A jsem asi výjimka, protože rodiče mě a moje kamarádky ještě někdy v 18ti vozili na diskotéky a v noci pro nás zase dojeli.
Doma bylo nějaké takové „teplo a bezpečí“.
Ne že by mě naši sem nesjeli za horší známku nebo…ani nevím za co. Moc toho nebylo.
Jediný zásek jsem prožila, když mi asi v mých 9 letech oznámili, že by se rozvedli. Dostala jsem záchvat, pamatuji si, že jsem nemohla dýchat, cítila jsem jakési vzduchoprázdno a ohrožení, tmu. Ale pak se naši (asi kvůli mně) domluvili a zůstali spolu ještě 20 let.
nas taky 
muj tata nas tam hodil kamaradky pro nas prijel nebo naopak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 14:26
Ja moc rada vzpomínám na vylety s nasima, na to, jak me tata braval na pracovni cesty, jezdili jsme daleko autem, pousteli si hudbu, zpívali a tata mi vzdy koupil nejakou dobrotu na pumpě 
, na atmosferu na Vánoce a narozky a na to, jak jsme porad hrali nejake hry, hlavne pexeso, tata porad vymyslel nejake souteze a taky si jako stastne chvile vybavuju, jak me mama vozila na flétnu tim nasim mikro autem a poustela ceske country porad jsme si doma i v aute zpivali a celkove si treba nevybavuju, ze by se naši treba hádali…na sve detsvi opravdu hodne rada vzpominam… moc bych chtela, aby moje deti mely podobne zážitky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 14:27
Krasna diskuze. vybavuju si, jak babicka nam kupovala vazeny nugat a fialky- bonbonky a pro sebe mela nugat zabaleny ke kafi na ten ji nikdo nesmel jak jsme chodili na kukurici a opikali nanohni se sadlem a soli, jak jsme staveli bunkry, chodili do lesa a navlrkali na stebla travy maliny a boruvky a do mraveniste davali stebla oliznute travy a pak olizovali kyselinu mravenci bozi!!! Kde je ta bezstarostnost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 14:30
A jak jsme v aute i doma zpivali.jak me nasi neustale skvele motivovali napr. Abych dostala telefon, musela jsem vyklidit mistnost s uhlim nebo spolecne mejdany s prateli nasich- kytary, zpivani, veselosti do 3 do rana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 14:35
Moje šťastné dětství utvářela neuvěřitelná fantazie a čtveráctví lidí, kteří mě obklopovali.
Táta, který vymýšlel hry během cesty do školky, který vstával ve 4 ráno, aby nám přinesl hřiby a ty pak zasadil u nás na zahradě, který mě strkal přes všechny ploty na kradačku, nechal nás vše samotné osahat a prozkoumat.
Moji prarodiče, milující se až do osmdesáti, věnující se nám, hrající naše hry.
Moje maminka, když byla zrovna v pořádku a mazlení, vyprávění si, svěřování tajností a snů.
První lásky, fantazie… ten luxus mít prostor na to, abych měla hlavu v pejru
Dny, kdy jsme byli od 6 ráno do 11 v noci v lese a nikdo nás neprudil.
Myslím, že spokojené dětství jsou takové ty pomalé okamžiky, kdy čas neexistuje, kdy má člověk čas se zaobírat svým já a svým světem, který se postupně rozšiřuje a další věci do sebe přijímá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 15:26
@a12 píše:
nas taky
Muj tata taky tak, v jednu v noci vstal pres pyzamo si vzal kabat a jel nas se segrou vyzvednout . Pravidelne ho zastavovali policajti, aby dejchnul (nepije). Dotedka si rikam co si museli myslet - chlap v prouzkovanem pyzamu a dve zmalovane osmnactky s nim v aute.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 16:03
Já si svoje šťastné dětství spojuji s neustálím rytím. Byli jsme jak krtci. Nejdřív jsme ryli díry do písku /mám pocit, že mě máma na jaře na písek na dvůr posadila a někdy k podzimu donesla dovnitř/. Jako větší a mobilnější jsme ryli menší dírky do mechu na tarasu… tam bydleli trpaslíci. Domečky a celá městečka jsme ryli i v lese za vesnicí. No a v neposlední řadě jsme furt ryli nějaké díry do sněhu. Možná to ani nebude taková pravda, ale z mého úhlu pohledu bylo totiž v dětství sněhu strašně hodně a bylo prostě pořád potřeba nějakou tu díru, tunel, průchod a bunkr vyrýt…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 16:06
Jo a taky jsme pořád seděli na nějakém stromě. Hned bych si tak na nějaký strom docela ráda vylezla a posadila se a jen tak koukala. 
A nejlepší by bylo na tom stromě plkat donekonečna s partou kamarádů a kamarádek. Jen nevím, jestli bych po tomhle vzpomínání na mládí neskončila v sanitce a v blázinci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 17:18
Taky si myslím, že jsem měla šťastné dětství, žádné výjimečně hezké okamžiky si nevybavuju, bylo to celé hezké . Prostě pohoda a klid. Svému synovi se snažíme dopřát totéž, lásku a klidné zázemí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 17:21
Já měla velmi šťastné dětství, až na pupínky po obličeji i šťastné dospívání. Mám štěstí, že jsem ze 3 sourozenců nejmladší, tedy nejoblíbenější, moje sestra by třeba vzpomínala jinak. Ale obecně jsme se měli dobře všichni. Rodiče spolu a milující, na děti byl čas, chodilo se na výlety… Velmi ráda vzpomínám třeba i na nedělní obědy.
Děti ještě nemám, ale přeji si, aby vyrůstaly také bez stresu, co s nimi bude, aby neměly pocit, že žijí v nějaké nouzi, a aby cítily domácí pohodu, lásku a důvěru. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 17:32
@Šťopík píše:
Ja moc rada vzpomínám na vylety s nasima, na to, jak me tata braval na pracovni cesty, jezdili jsme daleko autem, pousteli si hudbu, zpívali a tata mi vzdy koupil nejakou dobrotu na pumpě
Mám také podobné zážitky. A dokonce se to snažíme udržovat dodnes - když mě táta veze domů od nich, schválně pustí country, což by si s mámou nedovolil. Nebo když jedeme přes benzinku, kupuje mi M&M's, jako když jsme jezdívali mýt auto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
