Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Šťastné dětství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.4.15 18:38
@Litta My to máme podobně 
jen country pouští máma a táta má rád tvrdej rock…takže když jsme jeli v autě všichni, radši jsme si zpívali v autě, protože na hudbě s naši uplně neshodli…a přesně…když s tátou do teď někam jedu, řeknu si na pumpě o svůj salámek BIFI anebo Krajánek je to srandovní. Takový blbosti, maličkosti a jak se to člověku všechno vryje do paměti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 19:25
Moc hezká diskuze 
Myslím, že jsem měla vcelku šťastné dětství, to dospívání bylo trošku horší..co mi asi chybělo, bylo přesně to, o čem tu mnohé mluvíte - společné výlety, sednout si jako rodina, popovídat si, něco spolu podniknout. Na jednu stranu jsem ráda, že mi umožnili chodit do kroužků, vzdělání, dovolené, na druhou stranu si myslím, že to vážně není všechno, a pro svoje děti bych to chtěla trochu jinak. Chtěla bych jim dát to „teplo domova“, věnovat se jim…aby viděly, že se s mužem máme rádi, aby měly pocit, že jsou milovány bezpodmínečně, aby se nebály za námi s čímkoliv přijít, abychom jako rodina fungovali společně. Zároveň doufám, že do nich nebudu projikovat moje nesplněné sny a přání a doufám, že nebudu moc neurotická máma A doufám, že se mi to včechno jednou podaří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 20:27
@a12 píše:
@inkakřivákrada na to vzpominam, zrovna nedavno jsme si s pritelem povidali o nasem detstvi:-)(v detstvi jsme se neznali takze kazdy o svych zazitcich) vcera jsme jeli okolo jednoho rozpadlyho baraku kterej tam stoji leta, tak jsem zrovna vzpominala jak jsme tam do nej jako deti lezly, samozrejme pres zakaz
Jo, my taky, a kupodivu i na ty facky, co občas lítaly. Ono taky někdy ty nápady byly dost o život - jakože jízda v cihlářskejch vozejcích - panebože, udělat to pak moje děti, tak by mě ranilo. Jo, to bylo dětství, to je fakt, a škoda, že ted už to děti nezažívají kvůli přehnané péči rodičů. Oni totiž pedofilové byli i tehdy, jenom se o tom pořád nežvanilo v TV kolem dokola. Přímo u nás ve městečku se stal takový případ smutný, a stejně jsme lítali sami celé dny. Jo, a lézt do starých baráků nebo do stodol, to bylo vzrůšo! Hlavně že jsme to měli zakázaný. v
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.15 21:33
@inkakřivák jojo jsme si tak rikali jestli do tech starych baraku bude nas syn taky lizt o zivot to tam bylo uz tenkrat, nechtela bych to tam videt ted, takze doufam, ze syn tam lizt nebude 
nebo casto vzpominame jak jsme lezli do kanalu atd. ted bych tam nikdy nevlezla nebo do vysokyho obili, do kukurice 
tenkrat jsme vubec neresili jestli na nas vylitne nakej divocak nebo ne ted jsem pos…a strachy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.16 23:29
Koukám že je diskuse už rok stará ale neodolám nepřispět…
@suvik Tak to máme podobné zážitky, u nás to bylo kromě dovolených na Šumavě apod. hlavně celé léto na chatě tj. lítání po lese s partou, hlavně klukama - děti jsme tam v okolí byli vlastně jen 4, já se ségrou a dva kluci, tak to potom pozdějc v pubertě občas i tak různě zajiskřilo…:-) chození na houby, když bylo ošklivě hrály se karty, jezdili jsme pod stan, občas k babičce kde jsme měli spoustu sestřenic a bratranců takže o nás taky naši celý víkend nevěděli…pamatuju si třeba skákání do sena ve stodole a chození pro vajíčka…hlavně myslím že jsme měli to dětství takový svobodnější, po škole na nás někdo z kamarádů/-ek zazvonil jestli jdeme ven a když jsme měli úkoly, řeklo se jen třeba do tmy doma a žádný kontroly přes mobil, nemuseli se nás bát pustit ven samotný od určitýho věku, ještě jsme jako starší vyfásli na hlídání mladší sourozence (už taky teda spíš školkový, nepamatuju si že bych třeba vozila kočár), max. mámy vykoukly z okna a volaly k večeři, stejně jsme většinou byli někde poblíž za barákem…my s mužským třeba výlety do přírody milujem oba tak se snažíme do toho nadchnout i malýho - jen co začal sedět tj. na jaře v 9 měsících šup do krosničky a už jsme vyráželi, nejdřív jen tak po okolí, pak ke známým přes půl republiky do Českého ráje (kde se krosnička už mnohokrát osvědčila líp než kočár:-)), v roce s námi spal v takovém stanovém přístřešku v lese a ve 14 měs. turistická dovča, další léto to samé plus několikadenní objevování krás hlavního města kdy jsme nemohli vynechat žádné hřiště co jsme potkali, ale byl nadšenej i z dovolené na venkově se spoustou traktorů, psů, zvířátek na farmě i koupáním v aquaparku, prostě se snažíme aby měl pestrý zážitky a letos díky mému nástupu do práce pojede s babi a dědou, už se těší na „vanovku“ = lanovku, tou ještě nejel, jinak miluje jízdu autem nebo i s tátou na velké koloběžce a když se jdou společně koupat…má doma pejska, se kterým jsou velký kamarádi, takže už jen zbývá asi aby se rodiče co nejmíň hádali a co nejdýl trvalo období klidu a pohody, o což se snažíme též i když se to někdy tak úplně nedaří, když je všeho moc, ale snad ví a vidí že se máme rádi, i jeho…večer u něho jeden nebo druhý počkáme dokud neusne a v noci se pak většinou přesouvá k nám do postele a o víkendu se tam ráno válíme všichni, s knížkama a tak…musím pochválit hezké téma diskuze, snad jednou taky budou naše děti na svoje dětství vzpomínat v dobrém…:-)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.3.16 23:37
@Inaris píše:
Holky, tak chválabohu country u nás neposlouchá nikdo.
My s manželem jako rodiče jsme obvykle při dlouhých cestách poslouchali to, co chtělo dítě. Přiznávám, že Maxim Turbulenc jsem ještě snesla, horší to pak pro mě bylo s Chinaski atd.Ale co by člověk pro děcko neudělal.
Já teď ani nevím, jestli naši měli v autě rádio. Asi jo, ale to už si nepamatuji. Taky jsme zpívávali.
Jéé na zpívání v autě si taky pamatuju, jen cestou na chatu nebo k babičce jsme projeli snad celej trampskej repertoár:-) A večer u ohně jsme se naučili i ty „sprostonárodní“ písně:-) Ovšem to ještě není nic proti tomu co mi vyprávěl o tom co v dětství vyváděl přítel s kámošema a bratrancema, jejich mámy a babičky z nich musely šedivět, kam všude lezli, vždycky někde něco rozbili a tak, přesně jak o něco níž bylo zmíněno prolejzání všeho možnýho a hlavně nebezpečnýho, tak na to taky byli experti - ale když mi ukazoval fotky z doby kde se přistěhovali k nám do města na sídliště, tak tam auto nevidíš, celá hlavní silnice prázdná! Takže se nikdo nemusel bát že je nějakej magor přejede apod, my teď bydlíme v centru a to nevím kdy si malýho troufnu vypustit samotnýho třeba se psem!
- Citovat
- Upravit
14.3.16 09:13
Moje dětství - a samé drobnosti. Takového typu - jak nás nejstarší sestra hlídala v kuchyni, s vařečkou v ruce, abychom nekoukali, když chodí ježíšci ) maminka s tátou nosili dárky), jak nás táta vozil na vozejku na zahradu, jak nám vytrhl mrkev, utřel o trávu a bylo to, jak jsme celé léto lítali po venku až do tmy a hráli na silnici vybíjenou, jak jsme chodili do opuštěné cihelny, (samozřejmě přísně zakázané) jak byl brácha nemocný a posmíval se mi a napsal na stůl zespodu že jsem vůl - už nevím proč, asi aby mě naštval, jak jsme kradli třešně, chodili na koupaliště a maminka koukala přes plot, aby viděla, že vážně umíme plavat, hrabali jsme listí na stlaní pro králíky - prostě milion věcí. Naši nás milovali, semtam nás zrubali, když bylo třeba, a přáli nám volnost. A když mohli, tak nám splnili nějaké to přání.
Chtěla bych to chvilku zpět.
A vidím, že to je stará diskuze a přispěla jsem sem znovu. To nevadí doufám. Ráda na to vzpomínám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.1.17 21:42
Já nemám vzpomínky žádné a také se to odrazilo na vztahu s mými rodiči. Otec těžký alkoholik do mých 20ti let a matka citově chladná. Nikdy žádnej výlet, samé hádky a strach, kdy se vrátí otec z hospody. Ač jsem se výborně učila a toužila chodit do kroužků, nikdy jsem se nedočkala pochvaly nebo podpory.Tak jsem se uzavřela do sebe a žila svým vnitřním světem. Nikdo neřešil, proč nechodím ven a nechci být se svými kamarády. Nakonec jsem byla za tu divnou já. Své děti miluji a podporuji ve všem, bohužel rána z dětství se nezahojila..Dodnes nechápu, proč si mě vůbec pořizovali a jsem přesvědčena, že děti v dětských domovech se mají někdy lépe.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.2.17 09:16
Omluva za anonym je to pro mě citlivé
Já jsem nejhezčí chvíle prožila o prázdninách na Slovensku u babičky a dědy. Babička byla druhá dědova žena, ta první zemřela, ani jsem jí nepoznala a máma ji neměla ráda, ale já jsem ji milovala. Doma jsme dostávali za každou maličkost holí. Když jsme byli někde na návštěvě, sloužili jsme jako cvičené opičky- navenek spokojená rodinka. V noci hádky rodičů, mysleli si že je neslyšíme. A asi to slyšel celý panelák. Nepamatuji se, že by se s námi někdy rodiče pomazlili, dali nám jen tak pusu.. Divila jsem se kamarádkám, že se těší až rodiče přijdou domů. Já měla vždycky strach, co bude. Naši nepili, ale všechno se tak nějak moc řešilo. Třeba jsem ztratila, nebo mi někdo ve škole vzal trojúhelník na rýsování no a mluvilo se o tom měsíc.
- Citovat
- Upravit
8.2.17 11:24
Štastné dětství se pro mě rovná pocit BEZPEČÍ, že vím kam patřím a chci tam patřit. Já to neměla, takže se to snažím svému dítěti vynahradit. Mantinely (i když celkem pružné máme), ale je to u nás hodně o podpoře, kamarádství… Já svému synkovi už do miminka říkám, že je krásný, když je hodný, řeknu mu, že jsem na něj pyšná, děkuju mu za to, když se mu něco povede… Na druhou stranu, když vyloženě udělá něco naschvál (hodí po mě misku s kaší) nebo je na mě vzteklý, tak mu jednu ubalím - jednu ale pořádnou. Samozřejmě jako každý rodič i já pochybuji, zda dělám vše správně, zda je to správná cesta, ale musím říct, že mi hrozně moc lidí říká, že mám úžasně hodné a milé dítě (a já si to samozřejmě taky myslím), takže si říkám, že cesta je asi správná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.17 16:23
dotazník .... důležité
Dobrý den,
prosím vyplňte krátký dotazník. Je to pro mě důležité. Je to do seminární práce. Potřebuji vaše vyjádření. POKUD SE O ÉČKA NEZAJÍMÁTE, TAK TO NEVADÍ, NAJDETE SI V TOM TO SVOJE.
JE TO ANONYMNÍ! 
A pozor, dotazník má dvě části, vyplňte podle pokynů, důležité…
Děkuji moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
