Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Do vícegeneračního bydlení a ještě z města na vesnici? Ani za zlaté prase
Ale to jsi asi slyšet nechtěla
![]()
@Anonymní píše: Více
Přijde mi, že hodně lidí z toho dělá z komára veblouda..
Proč by to měl být takový problém?
V okolí mám x lidí co bydlí ve dvougeneračních domech a fungují. Bytovou jednotku máš vlastní a na zbytku se domluvíš
Bohužel znám jen příběhy, kdy vztah po letech krachnul 🙈
Já se kvůli manželovi vrátila do městečka, odkud oba pocházíme, takže i já tu mám svojí rodinu. Vyloženě do nějaký díry kde nikoho neznám bych asi takhle s chlapem nešla.
Vícegenerační bydlení je v pohodě, když obě strany respektují pravidla. V tom bych problém neviděla.
Příspěvek upraven 06.12.24 v 10:52
@smajlik345 píše: Více
A to víš jak, že budou mít vlastní bytovou jednotku?
Však si přečti pár diskuzí tady, dobré zkušenosti s vícegeneračním bydlením má tak 1 % přispěvovatelů, všem ostatním to zničilo vztahy definitivně.
@Anonymní píše: Více
Tak to, jak to dopadne, záleží hlavně na Tobě, jak se budeš snažit zapadnout a zapojit. Já se u manžela na vsi cítím velice dobře a jako bych tu byla odjakživa, popravdě by se mi odtud moc nechtělo. Ale já jsem hodně společenská a komunikativní a se společností nemám problém nikde.
Ale taky se od začátku účastním akcí, chodíme do hospody, chodím se zenskýma cvičit.
Jiná náplava se neúčastní ničeho a tak taky moc nezapadá ![]()
Kde se mluví o vícegeneračním domě nebo bydlením s rodičema? Do toho bych samozřejmě nikdy nešla ![]()
Máme to obráceně - manžel přišel k nám na vesnici do vícegeneračních baráku. Na moje rodiče si zvykl, teď když jsou (byli ) staří, je k nim tolerantnější než ja.
Ale vesnický styl života nevyznávám já ani on. Nedruzime se tady (spolky, hospody ani kamarádi), jsme samotářští a jezdíme se bavit do krajského města nebo do Prahy.
Práci na baráku a zahradě ma rád. Naučil se spoustu věcí. Jen ma na to málo času.
V životě už bych se na vesnici nevrátila. Vyrostla jsem tam a utekla při první příležitosti. Můj muž pochází taky ze vsi a chtěl, abychom tam bydleli spolu. Řekla jsem mu jasně, že to nepřipadá v úvahu, tak šel on za mnou do města a dneska je rád, že na vesnici nezůstal. A abych měla jeho rodinu za zadkem, tak to už vůbec, nikdy, v žádném případě. Na dvougenerační bydlení bych v životě nepřistoupila a neznám nikoho, komu by to fungovalo tak, aby byli všichni spokojení.
Jak budete bydlet? Jak budete hospodařit? Jak se budete starat o dítě?
Jenom upřesním, o vícegeneračním bydlení ani neuvažujeme. Jde mi spíš o to, jak se kdo aklimatizoval z městského života na ten vesnický nebo maloměstský, kdy všichni všechno ví a víc se druží. A jak se kdo zařídil, když v místě bydliště nemá vlastní vazby, ale manžel ano.
Problém je, aby se všechny peníze nedali do rekonstrukce partnerova domu, ty budeš služka, chůva, taxikářka a pak půjdeš s igelitkou ![]()
@Anonymní píše: Více
Jak jste se „prosadily“, abyste nebyly ve vleku muze a jeho rodiny?? Stěhuješ se někam, kde neznáš nikoho jiného…nejspíš budeš ve vleku jeho rodiny, aspoň zezačátku, ne?
@PaníBovaryová píše: Více
Hele, není to nutné. Já tady na vsi taky nikoho neznala a ve vleku manželovo rodiny rozhodně nejsem, ani jsem nikdy nebyla. Já se tu začleňovala hned do víru dění, ale jak už jsem psala, jsem společenská.
Máte zkusenost se stěhováním z mesta na vesnic s manzelem/pritelem do místa jeho původního bydliste?
Vyslo vam to? Jak jste si nastavili vztahy s rodinou? Jak jste se „prosadily“, abyste nebyly ve vleku muze a jeho rodiny? Mate tipy na aklimatizaci?
Prijde mi, ze tady je to skoro vztahova cerna kronika a na tom stehovani vztahy casto zkrachuji. Je tu naopak nekdo, komu to vyslo?
Podelte se s dobrými i špatnými zkušenostmi.