Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ptala jsem se na věc ohledně stěhování. Ne ze tady budeme rozebírat staré veci. Babička tu psycholozku navštěvovala nekolik měsíců. Jakmile jsem se ji svěřila, co mám doma za peklo nabídla mi, abych u ni byla nějakou dobu, nez se to vysvětli. Pak mi řekla, ze se muže zeptat své psycholozky. Na doporučení své babičky jsem tam chodila tajně. Matka mi každy den nadavala do všeho možného a ani neměla důvod. Chtela jsem se naučit ji neposlouchat, nechtěla jsem se vzdy rozbrecet a ukázat ji, ze jsem slabá a ze me to mrzí ty její nadávky. Jenže pak mi oznámila, ze potřebuje si přizvat i mou matku. Na to byla moje reakce jasná. Začala jsem brecet jako by me rezali. Babička se s ni domluvila, ze pokud nastanou nějaké problémy, ozveme se ji a bude se to řešit. Jelikoz jsem nechtěla ať se rodiče dozví, proč a ze vůbec chodím za ni (chodila jsem tam přes 1 měsíc, 1 týdně), tak jsem se s ni domluvila, ať to nahlásí me doktorce. Jenže pak mi došlo, ze ani tohle by nemělo reseni.
Dal se k tomu vyjadřovat nebudu.
Zajímavé je, ze s mou matkou se nebaví ani jak rodina od otce, tak ani její. A ani nemá své kamarádky.
Partnera jsem si našla 2,5 měsíce pred 15 narozeninama. Sama jsem ji nabídla, ať jdeme k lékaři, jelikoz mi vyhrožovala, ze ho půjde udat. Když jsem ji to nabídla, je zajímavé ze nesla. Ale stále mi vykřikovala, ze půjde na policii a udá ho. Dodnes mi to dává za zlé při našich hadkach. Jenže ted uz s tím nic neudělá.
Ale i přes to vsechno chce, ať bydlíme všichni pospolu na jedné hromadce. Přítel ani ja tohle proste nechceme. Jenže když ja pujdu bydlet s našima, tím jak přítel pracuje se nebudeme moc vídat. Možná tak jednou za tyden, což tohle opravdu neni vztah. Takže jediné řešení je, zůstat někde spolu.
@Didina_didi vidím v tom hodně sebe před par lety a proto bych odešla a neřešila ji. Taky jsem takto sazela trochu do neznáma a vyplatilo se!
Je škoda, že s ni nejde mluvit o takových věcech. Na jednu stranu chápu, ma strach že školu nedodelam. Jenže sama jsem ji říkala, ze se chci dostat na výšku atd… Je fakt, že nevím co bych na tohle řekla své dceři já. Ale čísla do školy má, přístup taky ke všemu má. Muže se informovat kdykoliv. No, nějak se to musí vyřešit.
@Didina_didi píše:
Je škoda, že s ni nejde mluvit o takových věcech. Na jednu stranu chápu, ma strach že školu nedodelam. Jenže sama jsem ji říkala, ze se chci dostat na výšku atd… Je fakt, že nevím co bych na tohle řekla své dceři já. Ale čísla do školy má, přístup taky ke všemu má. Muže se informovat kdykoliv. No, nějak se to musí vyřešit.
Já v tomto byla tedy nekompromisní, to ty to ještě moc řešit na můj vkus ![]()
@malinika píše:
Jenže toto je ze strany rodičů extrémní chování a je to s touto situací naprosto nesrovnatelné. To, že rodiče nechtějí, aby se dcerunka v 18 letech a ještě s nedodělanou SŠ odstěhovala k příteli, mi přijde jako naprosto normální.
Hele, představ si, že máš dítě, které si ve 14 letech najde 22 letého přítele. Jako rodič jim požehnáš? Nebo budeš dělat doma pořádný humbuk, protože prostě nejsi tak naivní, aby sis myslela, že se spolu jen pusinkují a vodí se za ručičky? Pokud by byli rodiče opravdu tak strašní, mohli přítele rovnou udat.
Nebudeš se dál o takové dítě bát, jelikož je u něho do budoucna dost velký předpoklad k tomu, že bude v některých směrech dost"čilé"? Nebudeš mít snahu ho ochránit a ohlídat, protože víš, že v tomto věku je to ještě telátko a nechceš, aby si nějakým nerozumným krokem zkazilo život?
A co mám si trhat vlasy, že si moje holky jednou najdou kluka? To asi těžko. Jsem prudší povahy, umím být přísná, ale zas ne hysterka, takže jsem s takovou možnosti předem smirena. Takže az tahle situace nastane (teď má starší teprve 8r. takze ještě temere stejný čas máme čas) ale az tak si promluvíme, jako první pujdem pro antikoncepci a důrazně ji upozornim, že si musí dávat bacha, nejsem žádná naivka, aby mi nedošlo co bude dospělý chlap chtít.
A ze bych ji doma zamkla pod zámkem, zakázala ji chodit ven? Nemám jaksi ani nic proti, kdyz mi v 15 dojde, že jde na diskotéku.
Můj chlap ten víc lpí na holkach a vyrostl v té despoticke rodině, takže spíš ještě budu krotit, uklidňovat ho.
Pokud budou po mě, tak budou vždy na starší kluky. Mě vrstevnici kluci nikdy nic nerikali.
@malinika
Stěhování skolaka/skolacky pryč by se mi nelíbilo, to uz jsem psala, ale to i z důvodu, že nechapu lidi co roky platí nájem někomu, pro me je to největší hloupost živit nějakého co mu byt patri, ale nemám nic proti tomu, když si decka dovedou kámoše k nám, jak uz jsem psala nevidím rozdíl jestli u nás někdo v tydnu přespává několik nocí nebo tu rovnou bydlí. Ovšem pokud vím, že je to někdo slusny, kdo pracuje/dela skolu.
Nechtěla bych zažít situaci, že by se mi holka třeba v 15r.bala říct mamko mam kluka, může k nám přijít? U mě se bát nemusí. Tatka ten to možná bude hůř rozdychavat to je fakt, ale toho si zpracuji já
.
Známí to měli, přes týden byli kvůli škole u jejich rodičů, o víkendu u jeho od jejich 15r.tez byl starší, byli spolu 7r. Mame většinu známých teď 40-50r. tak ti to maji teď ty náctileté doma, takže mám dost prikladu.
@Šťastná.máma.4 @Didina_didi
nic si z toho nedělej, já odcházela do baráku, kterej byl „polorozpadlej“, elektriku nám zapojili asi měsíc po nastěhování, bylo potřeba vyházet tunu veteše a první zimu jsme topili čím se dalo. A stejně sem šla…
byla jsem sama svým pánem a jako bonus sem si z té doby odnesla úctu i k tak obyčejné věci jako cvaknout vypínačem a rozsvítit žárovku ![]()
Oproti tomu ty máš cestu díky partnerovi slušně „zametenou“ ![]()