Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@SábaW Ano, je to lahoda, když si to člověk představí takhle. Ale novostavba nutně neznamená že nemáte žádnou práci
Ona novostavba dlouho novostavbou nezůstane a pokud si to člověk nepohlídá během výstavby, tak už po 5 letech to chce začít makat na údržbě. To vám ta třešeň ani nestihne začít plodit ![]()
Do toho ta zahrádka se většinou začíná budovat od nuly - začnete s rozrýpanou hromadou hlíny z které si postupně vypipláte svoji vysněnou zahrádku a pipláte se v ní furt, protože jak to člověka začne bavit, tak neví kdy přestat ![]()
Jinak naprosto souhlasím, je to lahoda mít vlastní pozemek… akorát to sekání trávy jsem nebrala jako odpočinek, když jsem se lopotila se sekačkou ve 30 stupních zpocená jak vrata od chlíva a věděla, že právě marním jediné hezké odpoledne z celého týdne. Ale bohužel, posekat se musí. Třešeň naši pak zrušili, protože už je nikdo nechtěl žrát (natož obírat) ani zadarmo a zahrada byla plná včel a vos. ![]()
Strašně moc bych si přála být méně zapšklá a vidět to jako vy, ale ty roky na baráku už mě prostě zkroutily do pesimisty.
@LilyJane Ja Ti naprosto rozumim. Detsvi stravene v domku na kraji Prahy, bez auta, dojizdeni vsude priserne, povinne pestitelske prace na zahoncich a poslouchat kecy rodicu co vse je treba na zahrade a dome udelat o vikendech
Dnes uz je asi udrzba jednodussi a na leccos si muzou objednat firmu, ale mne to odradilo nadosmrti, no mozna zmenim nazor v duchodu ![]()
Mám to stejně jako ty.
Celý život jsem bydlela a bydlím v bytě. Nejdřív u rodičů, kteří tedy mají chatu s obrovskou zahradou, ale máme ji hodně daleko a navíc je neudržovaná, takže se tam ani jezdit nedá a teď roky s manželem a dětmi v nájmu. Každopádně jsme minulý rok koupili pozemek, zasíťovali ho, nechali si udělat projekt, vyběhali si stavební povolení, takže stavění bylo opravdu záležitost několika týdnů a pak jsme zjistili, že nakonec nebudeme stavět moct
Takže teď řešíme, zda pozemek prodat a koupit byt nebo ještě pár let nepočkat a zkusit stavět později. Jenže já kupovat byt nechci. Od malička toužím po zahradě a domku. A byt mi přijde strašně omezující. Nejsem tu šťastná. Chybí mi zahrada. Štvou mě sousedi. A celkově město. A zároveň už bych ráda něco vlastního a je mi líto rvát ještě roky peníze do nájmu, když bychom mohli splácet hypo. A my úplně nevíme, jestli vůbec někdy stavět budeme. Jsem z toho zoufalá. Ale co vím na 100 % je to, že po tom baráčku budu toužit pořád. A teď opak. Moje mamka s tátou vyrostli v baráku a teď jsou spokojení v bytě. Chatu sice mají, ale nikdo tam nejezdí. A ještě moje sestra je naprosto městský typ, kterému přijde vše, kromě Prahy jako vesnice a vidí se někde v centru v bytě
A jinak k vaší situaci. Přemýšleli jsme i nad možností teď koupit byt. Pár let ho splácet a pak prostě prodat s hypo a koupit barák. ![]()
Nikdy jsem v byte zit nemusela a doufam, ze nikdy nebudu muset. Kazdy na to neni. Miluji prostor, svetlo.
Ale zas lidi v byte co znam, tak si casteji pres rok zpestri zivot dovolenou v zahranici, casto vylety. My zas radeji investujeme do baraku, do sveho prostoru a pohodli.
Muj muz je byvaly panelakovec a uz by se nevratil. Od prvni navstevy u nasich, kdyz jsem ho k nam vzala, tak rekl, ze jeho rodina bude v baraku.
Ted jsem videla, ze znama si koupila zahradu. Maji byt, ale pres leto nechteji byt zavreni, takze jsem videla fotky, ze uz maji bazen a mestacka i sazi nadsene ovoce a zeleninu. Cele dny travi venku na te zahrade, kdyz neni v praci.
Čím dříve proměníš svoje představy, že tvoje spokojenost, nebo dokonce štěstí je vázané na materiální přepych, tím spokojenější budeš.
A ještě se k tomu dost hodí neodvíjet vlastní hodnotu od toho, jestli máš to samé co kámošky, nebo jestli ti někdo cizí na internetu napíše, že von to nemá, takže je to v cajku.
Jinak pokud vyloženě chceš něco pěstovat a nestačí ti parapety či balkon, tak hledej komunitní zahradu, a nebo najdi další lidi co by chtěli komunitní zahradu a po domluvě s radnicí ji někde založte. Stejně tak se dá pronajmout v nějaké zahrádkářské kolonii. KDyž se chce.
Jen to je docela práce a hodně různé komunikace a není to statustová záležitost. Takže co chceš- zahradu a nebo být panička v domku se zahrádkou a dokud to mít nebudeš, tak budeš remcat?
Nečetla jsem všechny reakce, možná už to někdo zmínil. Co si pronajmout pozemek v zahrádkářské kolonii. Bývají tam i mini chatičky. Jinak já s láskou vzpomínám na deset let v bytě. Ani balkon jsme neměli a jak se nám pěkně žilo. Žádné sekání trávy, natírání plotu, okopávání zahrady, hrabání listí atd atd. Ale má to i svá pozitiva.
A jak tak nad tím přemýšlím, tak dokud nebyl dům, tak jsme chodili mnohem častěji na výlety, procházky atd. Teď se jen vyvalíme ven a jsme taky v přírodě, ale jaksi pasivně.
Bydlime ve velkem meste, ze ktereho nechceme ani do okolni vesnice.
Domecek jsme moc chtěli, ale ve meste pro nas cenove nedosažitelný a 20-30km za mesto jsme se stěhovat nechtěli.
Nakonec jsme koupili na okraji mesta (stale dosazitelny pravidelnou MHD) vetsi byt s předzahrádkou. Ano barak to neni, zahrádka ma 50m2 ale tento kompromis nam staci zatím.
Cely zivot jsem zila na rodinné dvougeneneračním dome, ted tam jezdime k rodičům na vikend jednou za 2-3tydny, jezdime pomahat kdyz je potřeba, v lete naspustíme bazen, ale jinak mi ta velka zahrada, seno, brambory, zvirata a práce komem baraku nechybi
![]()
Je mi jasné ze kdybychom my meli barak nic z toho by nebylo, ale na baracek v Brme nemame, tak nam staci to co mame. Jezdime na výlety, k rodičům na barak, detem stačí i ta mala zahradka a jsem spokojeni. Co bude za 5-10let se uvidi
![]()
Já bych domek brala, se zahradou. Ceny jsou tak šílené… Mám vlastní být, bez hypotéky. Vzhledem k věku už do hypotéky nepůjdeme. Trnout až do 70ti, abychom měli na platbu hypotéky, na jídlo.
Přemýšlíme nad koupi pozemku někde na vesnici a tam si udělat chatu, mobilheim, cokoliv
@Anonymní píše:
Ahoj všem,
je tu někdo kdo bydlí v bytě a nemá chalupu a žije šťastně, spokojeně a plnohodnotně??
My s manželem moc toužili po baráčku, ale žádný jsme nemohli sehnat a když, tak cenově nedostupný. Nemáme bohaté rodiče, nic jsme nezdědili, jen co jsme si našetřili. Nakonec jsme si koupili byt. Je to pěkný byt, ale pořád mě trápí, že nemáme ten baráček, ani chalupu kam se přes léto třeba na víkendy vrtnout (rodiče také bydlí všichni v bytech). Okolo nás všichni staví, každý má barák, grilovačky, v práci holky jsou pořád na zahradách, pěstují a krášlí zahradu nebo se těší na víkendy na chatu a mě to prostě trošku mrzí…. Koupě chaty nepřipadá ted v úvahu, máme celkem vysokou hypotéku (ale žijeme si pěkně), zahrada k pronájmu kolem nás nikde není, už sem koukala. Jezdíme na výlety, ale i tak… jak říkám, občas tam ty chmury jsou (manžel to teda nemá, ten je vcelku spokojený).
Je tu někdo mezi Vámi kdo to má podobně? Nebo komu zahrada nechybí, kdo je v bytě spokojený a neplánuje ani časem baráček?
Já se chystám na mateřskou časem a máme psa a vždy sem chtěla abychom společně vylítli na zahradu a tam byli celé léto a to se ted s koupí bytu vypařilo jako pára nad hrncem… pořád ve mě hlodá taková nespokojenost a já nevím co s tím… nemáte někdo prosím nějakou radu jak být ve stávajícím šťastná?? Přijde mi, že na tom bydlení jen hledám chyby a už mě to obtěžuje a stále vnitřně sžírá…![]()
Děkuji všem za komentáře…
anonymní prosím, nechci aby někdo věděl, že se mi stávající bydlení takhle nezamlouvá a trápí. Děkuji.
Hledej pronájem zahrádky v kolonii nebo se podívej, jestli ve Vašem okolí nejsou starsí lidi v domku s velkou zahradou a část zahrady by Vám nepronajali.
Tak poslední o čem bych toužila je zahrada. Mmch v Praze jsem ráda, že jsme koupili byt na dům bych asi musela krást, protože jen pozemek se prodává za 9 mega a to je 450m2.
Brala bych více úložného prostoru, ale to je tak vše
Máme byt a v zahrádkářské kolonii zahradu. Ale taky čas od času mě přepadne touha koupit dům, manžel ale se nechce tak moc zadlužovat. Ale domek bych chtěla, i z důvodu místa, aby s námi mohly bydlet děti, jak dlouho budou chtít a ne aby je hned ve 20 vytlačil nedostatek prostoru. A aby se mohly vracet a měly místo na přespání, třeba i jednou s rodinou. Nevím, jestli se mi to někdy splní
Ja si taky myslela, kdovi jak budu v dome se zahradou stastna. A vydrzela jsem tam rok. Neskutecna dira na penize, porad bylo co opravovat, dodelavat, vylepsovat. Zahrada kamenita, hlina na nic, desne me nebavilo porad se tam plahocit a likvidovat plevel.. Od podzimu do jara byla zahrada jen blativa brecka. Navic to dojizdeni z vesnice, zadne obchody, zadne autobusy, zadny spolecensky zivot. Vratila jsem se do mesta do bytu a jsem spokojena. S malou chodim na pikniky, do lesa, po loukach a jsme spokojene. Zahradu nebo chatku si muzete i pronajmout a zjistite, jestli vam to sedne nebo ne ![]()
Nevím, jestli to tu někdo napsal, nečetla jsem vše..
Máme dům, starý, opravený, ne vše teda..
A jsou věci k jaru, podzimu, v létě…co se udělat musí…makáme venku, pak sice ladném s dobrým pocitem dobře udělané práce a s větou „zlatej panelák“ ![]()
Je to také o tom, kolik je času a jaká práce, jsme oba utahaný za celý týden ale tohle nepočká…
Ahoj holky,
tak kdo taky řeší bydlení v téhle na to čím dál šílenější době a co jste vymysleli?
Dospěl někdo raději k tomu, že na bydlení štěstí nezávisí, přepnul svou hlavu, vzdal se představ a našel to štěstí jinak? Přijde mi, že hodně lidí než se v téhle době doplahočí k tomu vysněnému bydlení, tak dřív padne…
Anonymní, protože se v tom taky zrovna plácám. Napsala bych názor, ale ani teď asi žádný nemám, plácám se ve všech „možnostech“, proto si ráda přečtu názory ostatních.