Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
tak kdo taky řeší bydlení v téhle na to čím dál šílenější době a co jste vymysleli?Dospěl někdo raději k tomu, že na bydlení štěstí nezávisí, přepnul svou hlavu, vzdal se představ a našel to štěstí jinak? Přijde mi, že hodně lidí než se v téhle době doplahočí k tomu vysněnému bydlení, tak dřív padne…
Anonymní, protože se v tom taky zrovna plácám. Napsala bych názor, ale ani teď asi žádný nemám, plácám se ve všech „možnostech“, proto si ráda přečtu názory ostatních.
Mám kamarádku, je v podnájmu a na koupi vyčkává. Je přesvědčena, že ceny klesnou. Já si to myslím taky. Co nejspíše neklesne, to jsou úroky hypoték.
@Anonymní píše:
Máme byt a v zahrádkářské kolonii zahradu. Ale taky čas od času mě přepadne touha koupit dům, manžel ale se nechce tak moc zadlužovat. Ale domek bych chtěla, i z důvodu místa, aby s námi mohly bydlet děti, jak dlouho budou chtít a ne aby je hned ve 20 vytlačil nedostatek prostoru. A aby se mohly vracet a měly místo na přespání, třeba i jednou s rodinou. Nevím, jestli se mi to někdy splní
Jé, koukám, že jsem si tu před lety vylévala srdéčko. Tak se mi to splnilo a dům máme. Na jaře to bude rok, co jsme se stěhovali. Někdy se sny plní. Tak by mě zajímalo, co zakladatelka.
@Kfětoslava píše:
Mám kamarádku, je v podnájmu a na koupi vyčkává. Je přesvědčena, že ceny klesnou. Já si to myslím taky. Co nejspíše neklesne, to jsou úroky hypoték.
To je ovšem naprosto mimo. Čas je k nezaplacení.
Moje zkušenost je, že takové ty romantické představy o „baráčku“ mají většinou lidi, kteří v něm nikdy nebydleli. Jsou schopni se kvůli svému snu hrozně zadlužit a mnohdy pak ty baráky po pár letech prodávají, protože to třeba ani neutáhnou a zjistí, že si ten barák stejně neužijou, protože musí být pořád v práci, aby to poplatili. Ale na to si každý musí přijít sám. Já jsem vyrůstala v novostavbě od našich, takže žádná stará ruina. Nebudu popírat, že soukromí je fajn, člověk může vysávat třeba v jedenáct večer nebo si zpívat hlasitě ve tři ráno (ne že bych to praktikovala
), ale vždycky mě s prominutím s*ala ta práce okolo, a to jsem ji ani často ani nedělala, protože mě k tomu nemohli naši donutit, jak se mi protivila práce na zahradě třeba
. A je úplně jedno, že je ten barák nový. Prostě v létě je potřeba pravidelně sekat zahradu, kdo něco pěstuje (a většina lidí aspoň něco pěstuje) se o to musí starat, sem tam nějaká ta údržba okolo baráku a to nemluvím o úklidu toho velkého prostoru. Co mě jako puberťačku fakt štvalo bylo dojíždění. A to jsme nebydleli v žádné zapadlé vesničce. Moje vzpomínky na dojíždění autobusem jsou hrozné, nesnášela jsem to.:( Já jsem asi přirozeně spíš člověk do bytu. Raději se pohodlně uvelebím a čtu si knížku nebo se kouknu na film. A v případě potřeby mám vše blízko. Když chci ven, tak si prostě sbalím svých pár švestek a jedeme někam na výlet. Jediné co je na bytě za mě horší je asi to, že je od 22 hod noční klid a já jsme noční pták. ![]()