Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
“Stěžování” na mateřskou/děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.8.22 06:05
“Stěžování” na mateřskou/děti
Zdravim, k zalozeni teto diskuze me privadi rada jinych diskuzi, kdy si maminky stezuji na to, jak se pri materske psychicky hrouti, jak je to tezke, nemaji svuj vlastni zivot… Opravdu to popisuji jako teror. A pak se clovek docte, ze jsou na materske uz nekolik let s druhym, tretim ditetem. A ja to nejak nechapu….
Pochopila bych to u prvniho ditete, kdy clovek opravdu nevi co ma cekat, jake to bude. Ale u dalsich snad uz vi, ne? Jasne, ze je kazde dite jine a to druhe muze byt narocnejsi, ale ta kazdodenni pece, skakani kolem prcka a piplani miminka je tam vzdy. A starost se automaticky nasobi.
Proc si teda ty zeny porizuji dalsi deti, kdyz jim tento zivot nevyhovuje? Je to pocit, ze musi? Tlak spolecnosti mit vice deti? Budu rada za vas pohled na vec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.8.22 06:18
@Jaja08 třeba že vidí dál, než za ty dva první náročné roky? Že mají ty děti rády? Že hroucení se vypadá jinak, než stěhování na netu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.22 06:20
Já jsem si pořídila druhé z toho důvodu, že jsem chtěla, aby měla starší dcera sourozence, ano, udělala jsem to kvůli ní, i když jsem věděla, že to bude peklo a že se budu hroutit a taky to tak bylo, ale ten sourozenec pro ni byl pro mě daleko důležitější než moje osobní svoboda.
Ještě musím dodat, že mám děti od sebe 11,5 měsíce. Původně jsem chtěla děti takto blízko sobě, po narození dcery jsem vůbec nevěděla, protože byla strašně náročný mimino, jenže jednou si člověk nedal pozor a už byl syn na světě.
Každopádně to, co jsem chtěla mám, protože jsem chtěla dvě děti, kluka, holku, ještě k tomu letní a to jsem chtěla vždycky a ještě k tomu s tak malým věkovým rozdílem a to jsem taky vždycky chtěla. Že byly moje představy před mateřstvím úplně jiné je pravda. Na druhou stranu, přežila jsem to nejtěžší období, vcera jsme slavili 3 a 4 roky a můj život se zas z nějaké části vrátil do starých kolejí.
Jo, ještě teda důvod toho, že jsem chtěla děti takto brzo od sebe je ten, že sama mám bratra o 15 měsíců staršího a prostě to mít takto někoho blízkého a věkově by mi nic nenahradilo. O svého bratra jsem se vždycky mohla opřít a vždycky tu pro mě byl a pomáhal a já jemu a vlastně tu pro mě pořád je, jen už má svoji rodinu, takže neni tolik času.
Příspěvek upraven 06.08.22 v 06:22
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.22 06:22
No, většinou to nejsou ty samé maminky 
Všímám si, že problém mají mámy jednoho nebo dvou dětí, které už do dalšího nejdou.Ty si nejvíc stěžují, jak jim partner nepomáhá. Z mého pohledu ho chtějí až nepřiměřeně strhat, když přijde unavený z práce pozdě odpoledne. Nejlépe mu předat dítě a celou domácnost. Jsem zvědavá, jak by to zvládly ony samy, kdyby se třeba ve čtyři odpoledne(lepší varianta) nebo později vrátily z fyzicky náročné práce. Plus bylo ještě potřeba udělat něco kolem domu, až si chlap odpočine.
Mámy více dětí, které do nich šly dobrovolně, jsou většinou v pohodě, zvládají to a užívají si to. Vědí, co to obnáší a že ty děti nebudou pořád malé, rychle to uteče. Je to i tím, že po domluvě s manželem jsou někdy delší dobu doma nebo trvale pracují na zkrácený úvazek.
Určitě nevnímám žádný tlak společnosti na to mít více dětí. Spíš naopak, občas se vyskytnou předsudky od těch, co je sami nemají a nechtějí. Že to nejde zvládnout(finančně, organizačně). Že si situaci někdo u sebe neumí představit ještě neznamená, že jinde to nemůže fungovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.22 06:41
Starost se s prichodem dalsiho potomka nenasobi, jen se prodluguje ten psychokolotoc nazyvany materska dovolena 
(kdo ten pojem vymyslel, by si zaslouzil metal). A proste hodne zen si to chce odbyt v jednom, a pak uz zase zit, tak si nasekaji dva prcky za sebou, par let zivota zahodej a maji oddelano. Ma to i tu vyhodu, ze si pak sourozenci vystaci spolu a nejsou tolik zavisly na rodicich. Takze je v tom i spetka vypocitavosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kolicek95
6.8.22 06:53
Aby to měly rychleji za sebou a mohly zpátky do života 
. Ona ta samota je fakt celkem ubíjející. Sourozenec je cenný, slyšela jsem i názor, že je to nejdůležitější vztah v životě.
- Citovat
- Upravit
6.8.22 06:54
@Fee-bee píše:
Starost se s prichodem dalsiho potomka nenasobi, jen se prodluguje ten psychokolotoc nazyvany materska dovolena
Přesně tak no, tři roky utrpení 
ale teď zas fajn, rozhodně lepší, než kdybych teď měla tříleťáka a mimino, protože navzdory tomu, že se děti rvou, tak už si samy se sebou vystačí
Tady jde ale spíš o to, proč vůbec to druhé no já hlavně kvůli tomu prvnímu, aby melo sourozence, toť jediný důvod u mě, ale pro děti je to dost důležité. Já se prostě kvůli tomu obětovala hodně lidí je takových, že mají jen jedno právě proto, že dvě už jsou náročné, ale jasný, ať si to má každý jak chce. Jen já nechtěla to svoje dítě ošidit o sourozence, protože vím, že by přišla doba, kdybych to pořád měla na talíři (o tom jsem přesvědčená od svých kamarádek jedináčků), navíc jedináček nikdy nepochopí, co je to sourozenecká láska. Jakože i když jsme se s bráchou mydlili, tak prostě byly situace, i nebezpečné situace, kdy jsem o něj mohla přijít a při této myšlence by se mi úplně zhroutil svět, vždycky jsem s ním strašně soucítila a když se mu něco stalo, strašně mě to psychicky bolelo, takže opravdu toto jedináček nikdy nepozná a strašně by mě mrzelo, kdyby dcera sourozeneckou lásku nepoznala. To se radši ještě dva roky nevyspim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.22 07:04
@Zoe1 Souhlasim s tebou na 100%. Mam to nastavene uplne stejne. Dve deti bylo jasne ‚must be‘. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.22 07:11
Já vždy chtěla jedno dítě a mateřskou už si nepamatuju, jestli jsem si užívala nebo ne, ale řekněme, že jsem člověk, co potřebuje samotu..A to s dětmi není moc kompatibilní Ale s jedináčkem mi přišla rodina nekompletní. A i když si celkově mateřství neužívám do teď (za mě je to doživotní stres), miluju je a neměnila bych..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.8.22 07:26
@Jaja08 já třeba děti chtěla vždycky. Syna máme napůl darovaného. Moc jsme si ho přáli, ale je to prostě zápřah.
Nemáme hlídání, na syna jsme s manželem 24/7. Takže stále v hlavě, kdo z nás ho kdy má " na starosti". K tomu manželovy zdravotní indispozice/ epilepsie a synova vývojová dysfazie.
Popravdě jsem se v jeho dvou letech rozhodla jít do práce, na jednu stranu to pro mě byl „útěk“, aby nám péčí o něj někdo pomohl. Dokud děti nemáš, nevíš, jaké to je ( několik let jsem hlídali děti jako au-pair a role rodiče je naprosto jiná), každé dítě má jiné potřeby.
Syn je bohužel jedináček, další děti už mít nemůžeme. Ne vše jde v životě naplánovat a ne každá žena se cítí být matkou na plný úvazek. Takže to naprostou chápu, syna miluju, ale ta péče o něj v tom Mimi věku pro mě byla vyčerpávající. Kolíky, vojtovka, odmítání přikrmu, logo od 2,5 let, teď příprava do školy…do toho práce, v osmi letech se pomalu zpátky dostávám ke svým koníčkům…
- Citovat
- Upravit
6.8.22 07:40
@Jaja08 hehe nikdy nevíš,, co tě čeká ani s prvním ani s druhým.. Když se narodil druhý, tak jsme byli na obláčku štěstí, pak vše zavřeli, protože covid. To bylo taky dost na bednu… Musím rict5, že syn byl opravdu zlatíčko jako miminko a po 18ti měsících se to proměnilo v lehke peklo a mé sesypani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.22 08:04
Tak každý zvládá jinak a má jinou povahu. To vidíš i tady, že někdo nedává, že nemá hlídání pro dítě nebo musí cvičit vojtovku. Někdo prostě vše hůř vstřebává a moc prožívá. Jestli ty sama nemáš žádné děti. Tak nemudruj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.22 08:05
Já chtěla rozdíl 3 roky, díky potratu to nevyšlo a jsou o 4, má to své výhody i nevýhody. Rok jsem mezitím chodila do práce, takže mi díky tomu úplně nehrablo jako byt doma 6-7 let v kuse, obě šly ve 3 letech do školky. U mladsi jsem už při rodicaku chodila 2× týdne na pár hodin do práce. Chce to už pak asi opravdu i dělat něco jiného než jen utírat zadky a řešit co k večeři a na které hřiště dneska půjdeme;) obdivuju třeba kdo při mateřské ještě studuje, ale opět dobrá prevence „zblbnutí“. Jenže tam už to, stejně jako ta práce, chce podporu min. manžela, rodiny. Mně chodily děti do školičky (starší cervnovej, mladší v září a státní školka nebyla jistá jestli vyjde), ale když marodily, pak při covidu školky zavřeli vč. soukromých, bez hlídání to nešlo. Takže je to asi i o tom, jestli má ta maminka možnost se nějak realizovat sama, ale jsou i takové, co bez dětí nevydrží dýl jak 2h když musí někam, kam děti s sebou vzít nejde, k holiči radši ani nejdou (toho já se třeba nevzdala aspoň 1× za 3 měsíce ani s miminem, ale babičky takhle obcas povozily rády, i tak jsem spoustu věcí absolvovala s kočárem) a být s dětma 24/7 jim vyhovuje, protože jsou na nich tak trochu závislý (i když už třeba ani nekojí) a nemají důvěru k jiné hlídající osobě - babičky by dělaly všechno špatně, ještě tak otci dítěte ho svěří, ale ty si pak zase na ten mateřský úděl tak nestěžujou, když je to pro ně vlastně smysl života - to není ironie, jen konstatování, někdo to tak třeba má - stejně jako mám kamarádky, co si už od 3m miminka klidně odskočí na nehty, s manželem na večeři, do kina, s kámoškama na kafe když nekojí, babička je po ruce a ráda pohlídá a oni mají čas i na sebe, takže je pro ně mateřská opravdu dovolená, vypadají happy a odpočatý, upravený, ale třeba zas mají jiné starosti (řeší zdraví, rodinné problémy…), všude je něco asi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
6.8.22 08:32
@Jaja08 píše:
Zdravim, k zalozeni teto diskuze me privadi rada jinych diskuzi, kdy si maminky stezuji na to, jak se pri materske psychicky hrouti, jak je to tezke, nemaji svuj vlastni zivot… Opravdu to popisuji jako teror. A pak se clovek docte, ze jsou na materske uz nekolik let s druhym, tretim ditetem. A ja to nejak nechapu….
Pochopila bych to u prvniho ditete, kdy clovek opravdu nevi co ma cekat, jake to bude. Ale u dalsich snad uz vi, ne? Jasne, ze je kazde dite jine a to druhe muze byt narocnejsi, ale ta kazdodenni pece, skakani kolem prcka a piplani miminka je tam vzdy. A starost se automaticky nasobi.
Proc si teda ty zeny porizuji dalsi deti, kdyz jim tento zivot nevyhovuje? Je to pocit, ze musi? Tlak spolecnosti mit vice deti? Budu rada za vas pohled na vec.
Tak pro některé je to furt lepší, než chodit do práce.
- Citovat
- Upravit
Uslava
6.8.22 08:35
@Kelsey píše:
Tak každý zvládá jinak a má jinou povahu. To vidíš i tady, že někdo nedává, že nemá hlídání pro dítě nebo musí cvičit vojtovku. Někdo prostě vše hůř vstřebává a moc prožívá. Jestli ty sama nemáš žádné děti. Tak nemudruj.
Naopak. Pokud nemá děti je lepší mudrovat teď, než být pak překvapená jako spousta ostatních. To si každá neuvědomí, že narozením dítěte si skončí život, který žila bez dítěte.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
