Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Janasas píše:
Já si myslím, že to ani nebude místem, ještě jsems nad nikdy nezažila, že bych nastoupila do autobusu, sedla si tam, třeba s dítětem a někdo cizí, se mě třeba zeptal jeslti kojím, a hned začal dávat kázaní o kojení, např.. a nebo jiné osobnější téma..
Většinou jsou to témata, rychlá, pár vět,
Mně se jednou stalo cestou autobusem, což byla náhradní linka za vlak, takže na hodně dlouhou cestu, že si ke mně přisednul takový celkem milý dědula a zničeho nic mi začal vyprávět, že mu manželka na cestu zabalila knedlíky a jak úžasně jeho žena vaří.. Celou cestu jsem se na něj jen usmívala a krom toho, že jsem mu ani pořádně neprozradila, kam vlastně jedu a odpovídala spíš ano nebo ne, tak naznal, že jsem naprosto úžasná a že kdybych chtěla, tak mi dá na sebe i číslo a můžu se někdy stavit k nim na oběd ![]()
@carsa píše:
To určitě ano, ale většinou se nebaví o filozofických tématech mezi životem a smrtí.
Přesně tak. Když už, tak něco prohodíme na téma počasí, děti rychle rostou, autobusy blbě jezdí… Určitě nerozebíráme smysl lidského bytí, a to ani v případě, že se známe od vidění.
@NEITIRI píše:
Mně se jednou stalo cestou autobusem, což byla náhradní linka za vlak, takže na hodně dlouhou cestu, že si ke mně přisednul takový celkem milý dědula a zničeho nic mi začal vyprávět, že mu manželka na cestu zabalila knedlíky a jak úžasně jeho žena vaří.. Celou cestu jsem se na něj jen usmívala a krom toho, že jsem mu ani pořádně neprozradila, kam vlastně jedu a odpovídala spíš ano nebo ne, tak naznal, že jsem naprosto úžasná a že kdybych chtěla, tak mi dá na sebe i číslo a můžu se někdy stavit k nim na oběd
Příspěvek upraven 07.06.21 v 13:20
@Danielss nojo, ale tys psala, ze jsi od neznámé osoby “dostala čočku” - tak jsem samosebou začala přemýšlet, co tomu asi tak mohlo předcházet. To totiž nepíšeš ![]()
Já jsem třeba od jednoho tuze milého pana jednou dozvěděla, ze jsem kráva a že by mě nepřijal ke studiu na Univerzitu Karlovu
protože jsem tam nastoupila s moc velkými taskami a stoupla si dopředu a nikoli na zadní plošinu
(a ne, popojit dal jsem nemohla, protože ostrůvek byl úzký a plný lidi, kteří prave vystoupili a snažili se dostat pryč, a i ta tramvaj byla plnejsi)
@NEITIRI ale asi jste měly témata všeobecné, určitě si mu neřekla, že důchodci třeba pořád vymýšlí a otravují- např. myslím, že to by tak klidná cesta nebyla a to jde..
Zbytené konflikty za pár minut jízdy.. kolik minut trvá cesta městem
@meduzka23 píše:
Toť otázka. Taky si nějak svůj strach nedokážu vysvětlit. Asi mě děsí ta představa té chvíle před tím…
Já na to vůbec takhle nemyslím a beru smrt jako nutnou součást života. Víc, než ta chvilka před, mě děsí představa, že budu třeba 3 roky před smrtí upoutaná na lůžko a mí blízcí o mě budou muset pečovat. Toho se vyloženě děsím.
@Semtex píše:
@Danielss nojo, ale tys psala, ze jsi od neznámé osoby “dostala čočku” - tak jsem samosebou začala přemýšlet, co tomu asi tak mohlo předcházet. To totiž nepíšešJá jsem třeba od jednoho tuze milého pana jednou dozvěděla, ze jsem kráva a že by mě nepřijal ke studiu na Univerzitu Karlovu
protože jsem tam nastoupila s moc velkými taskami a stoupla si dopředu a nikoli na zadní plošinu
(a ne, popojit dal jsem nemohla, protože ostrůvek byl úzký a plný lidi, kteří prave vystoupili a snažili se dostat pryč, a i ta tramvaj byla plnejsi)
@Danielss píše:
@carsa Povídání bylo prach obyčejné, ale došlo i na toto.Ale vidím, že některé dámy jsou tu hnidoposky.![]()
Nemyslím si. Jen mi fakt přijde divné se s cizími lidmi bavit o takových intimních a osobních tématech. Ale abych ti odpověděla. Ne, nebojím se smrti Chápu, že člověk je biologický materiál, nejsme nesmrtelní. Dokonce si myslím, že to, jak je nyní nastavené lékařská věda (zachraňovat každého za každou cenu a neustále prodlužovat věk dožití), je rouhání proti přírodě a jednou se nám vymstí (třeba opravdu pořádnou pandemií). Jinak já žiju tak, abych měla čisté svědomí a mohla co nejvíc věřit vlastní imunitě.
NO asi se nedozvíme o čem téma bylo, ale teda s důchodcem o smrti bych se nebavila.. berou to už jinak. třeba to byl problém, že se jí to nějak dotklo osobně.. Třeba měla umrtí v rodině v blízké době..
@unuděná píše:
Já na to vůbec takhle nemyslím a beru smrt jako nutnou součást života. Víc, než ta chvilka před, mě děsí představa, že budu třeba 3 roky před smrtí upoutaná na lůžko a mí blízcí o mě budou muset pečovat. Toho se vyloženě děsím.
Ano, já též.
@Janasas i takovou zkušenost mám. Psala jsem to tu někde mezi těmi prvními komentáři. Jeli jsme s přítelem vlakem a přišel k nám nějaký chlápek, který cestoval ze Slovenska a začal celkem nevinně, jestli to jede do Prahy, prokračovalo to tím, jestli se nebojíme smrti a takto začal obcházet všechny cestující v tom vagóně a pak ještě vynadal průvodčí, co tam vůbec pochoduje po vlaku, že jestli se nebojí smrti… A v MHD jsem zažila už ledasco, hlavně na nočních linkách, takže se už ničemu nedivím.
@meduzka23 no to je taky pěkné
![]()
My jsme tehdy celkem dlouho bavili půlku ty tramvaje, asi ho někdo na ty Karlovce musel ten den dost naštvat
prej že tam vyučuje. A já jsem zrovna ten den pojedla vtipné kaše a nechtěla se vzdát bez boje, když už začal
![]()
Jasně že se bojím smrti - opuštění svych dětí, toho se bojím. Život se mi ani v nejmenším nechce opouštět. A bolesti, nemohoucnosti, závislosti na druhých, toho se bojím taky. Není o co stát.