Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@NEITIRI píše:
Mně se jednou stalo cestou autobusem, což byla náhradní linka za vlak, takže na hodně dlouhou cestu, že si ke mně přisednul takový celkem milý dědula a zničeho nic mi začal vyprávět, že mu manželka na cestu zabalila knedlíky a jak úžasně jeho žena vaří.. Celou cestu jsem se na něj jen usmívala a krom toho, že jsem mu ani pořádně neprozradila, kam vlastně jedu a odpovídala spíš ano nebo ne, tak naznal, že jsem naprosto úžasná a že kdybych chtěla, tak mi dá na sebe i číslo a můžu se někdy stavit k nim na oběd
To je ale hezký, a takhle pěkně mluvit o své paní, úplně kouzelný děda. ![]()
@Danielss píše:
@Semtex
no pokud ohrožuješ ostatní, tak se nediv.
A ano, je dobře že v tomhle sociální kontrola funguje.
@ludmilaadamkova píše: Žiju na dědině a o smrti se běžně v buse nebavíme
protože neprudíš tím, že demonstruješ svoje egoobranné mechanismy tím, že ohrožuješ okolí a pak máš ještě kecy.
@Ou
já jsem ten poslední člověk, co by chtěl provádět sociální kontrolu čehokoliv
jen a pouze jsem chtěla upřesnit, jak se hovor sebehl ![]()
Já jsem v tomhle taky divná, ale nebojím se smrti ani nemocí.. Samozřejmě pokud mi zemře někdo blízký, tak jsem smutná, ale beru to tak, že to patří k životu, toho mrtvého už to netrápí, spíš se trápí jeho blízcí.. Snažím se nebát něčeho, co neovlivním. Co můžu ovlivnit, to dělám - snažím se žít zdravě, ale všechno nebezpečí nejde ovlivnit nebo předvídat. Moc si právě nerozumím s lidmi, kteří se pořád něčeho bojí. Nechápu, na co je to dobré nebo kde se ten strach bere?
Možná to pochopím věkem.