Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strach z matky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.10.19 09:40
@Anonymní píše:
@Ann-Sylvie Bojím se to říct.. Víš, když tě dítě zlobí nemůžeš mu říct, že mělo raději umřít, nebo že tě měli raději utopit jako kotě. Že jsi jejich neštěstí, jejich prokletí. Tohle nemůže říct žádná matka. Je tam toho opravdu hodně, pamatuji si věci, které mě hodně boleli když mi byli 3,4 nebo 5 let.
No, ja na dite kricela dost nepekne zrovna vcera, pote, co jiz krasne umi zastavovat u silnice a najednou vjede jen tak z chodniku do hlavniho prujezdu obci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 09:40
@Anonymní píše:
@Ann-Sylvie Bojím se to říct.. Víš, když tě dítě zlobí nemůžeš mu říct, že mělo raději umřít, nebo že tě měli raději utopit jako kotě. Že jsi jejich neštěstí, jejich prokletí. Tohle nemůže říct žádná matka. Je tam toho opravdu hodně, pamatuji si věci, které mě hodně boleli když mi byli 3,4 nebo 5 let.
nechtěla bych, aby tací lidé byli v životě mého dítěte. Ani omylem… To je fakt síla. Na to není omluva 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.19 09:41
Hele, ono je jednoduché je odstřihnout. Můj manžel vyrůstal s otcem, který si ho osvojil a matkou, která milovala a miluje jen sama sebe. Odmala byl takový malý objevitel. Vše rozebíral a snažil se přijít na to, jak to funguje. Místo, aby to využili v jeho prospěch, tak ho za to trestali a bili. V sedmnácti ho vystěhovali do garsonky, WC a koupelnu sdílel se starou alkoholičkou, která ho několikrát denně pozvracela a pomočila. Topit měl v kamnech, ale když zaplatil nájem koupil něco k jídlu, na dřevo mu nezbylo. Je to skoro 30 let. Rodiče s ním stále téměř nekomunikují, mladší bratr (jejich společný),také ne. Nedávno u nás byl a vůbec o těchto věcech nevěděl a nevěřil tomu. Rodiče část z toho popřeli, i když si myslím, že o tom pravidelném bití máma ani nevěděla. Zablokovala si mého manžela, kde to šlo. Neměl by důvod se s nimi chtít vídat a přesto není den, kdy se o tom nezmíní. Bolí ho to a i přes všechnu tu křivdu mu chybí.
- Citovat
- Upravit
lolink
17.10.19 09:41
@Anonymní píše:
@Ann-Sylvie Bojím se to říct.. Víš, když tě dítě zlobí nemůžeš mu říct, že mělo raději umřít, nebo že tě měli raději utopit jako kotě. Že jsi jejich neštěstí, jejich prokletí. Tohle nemůže říct žádná matka. Je tam toho opravdu hodně, pamatuji si věci, které mě hodně boleli když mi byli 3,4 nebo 5 let.
Mama mi rekla dost hnusnych veci. Chtela me dat do ustavu, abych ji nenicila druhe manzelstvi s alkacem. 
vyrovnala jsem se s tim. Nebudu stejna matka, mam svou rodinu. Neprenasim si zvyky do te sve. Jako biti, psychicke tyrani, slovni utoky. Obcas je dobry zavrit za tim dvere. Nezmenis to. Jsou veci, ktere zustanou a je jen jedna cesta a to se s tim smirit.
- Citovat
- Upravit
lolink
17.10.19 09:44
@Lucy75 píše:
@lolinkano, dělám pro to od malička dětí maximum a chovám se, řekla bych, opačně než moje máti.. hlavně je netýrám, nekopu jim do břicha, nepočítám jim kolik mě stojí, nevyčítám jim, že se narodily a podobně…
No tak super. Dobre pro tve deti. Takovych traumat z detstvi ma kopa lidi. Nerikam, ze to je dobre, ale tohle uz mam nastesti za sebou.
- Citovat
- Upravit
lolink
17.10.19 09:45
@Anonymní píše:
Hele, ono je jednoduché je odstřihnout. Můj manžel vyrůstal s otcem, který si ho osvojil a matkou, která milovala a miluje jen sama sebe. Odmala byl takový malý objevitel. Vše rozebíral a snažil se přijít na to, jak to funguje. Místo, aby to využili v jeho prospěch, tak ho za to trestali a bili. V sedmnácti ho vystěhovali do garsonky, WC a koupelnu sdílel se starou alkoholičkou, která ho několikrát denně pozvracela a pomočila. Topit měl v kamnech, ale když zaplatil nájem koupil něco k jídlu, na dřevo mu nezbylo. Je to skoro 30 let. Rodiče s ním stále téměř nekomunikují, mladší bratr (jejich společný),také ne. Nedávno u nás byl a vůbec o těchto věcech nevěděl a nevěřil tomu. Rodiče část z toho popřeli, i když si myslím, že o tom pravidelném bití máma ani nevěděla. Zablokovala si mého manžela, kde to šlo. Neměl by důvod se s nimi chtít vídat a přesto není den, kdy se o tom nezmíní. Bolí ho to a i přes všechnu tu křivdu mu chybí.
Osstrihnes kamose, sousedy… Ale rodinu ne. Vzdy to v tech lidech je. Zloba, krivda, nenaplnena potreba lasky…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.19 09:46
@neila Nechci je pomlouvat a ani se pasovat do role chudinky. To opravdu ne. Ale já nevím, co jsem já udělala špatně. Do školy jsem chodila poctivě, nebyla jsem záškolák. Perfektní žačka jsem nebyla, měla jsem problémy s učením, zejména s matikou a fyzikou, jinak jsem byla průměrná žačka. Hodně mě kontrolovali.
- Citovat
- Upravit
17.10.19 09:47
@Anonymní píše:
@Ann-Sylvie Bojím se to říct.. Víš, když tě dítě zlobí nemůžeš mu říct, že mělo raději umřít, nebo že tě měli raději utopit jako kotě. Že jsi jejich neštěstí, jejich prokletí. Tohle nemůže říct žádná matka. Je tam toho opravdu hodně, pamatuji si věci, které mě hodně boleli když mi byli 3,4 nebo 5 let.
To samozřejmě nemůžeš říct, ale kdo někdy neřekl dítěti něco, na co není pyšný, ať hodí kamenem… Taky nám neříkáš co jsi jim prováděla ty. Nemohli být z tvého chování zoufalí? A ano, dokážu si představit, že zoufalí lidé něco takového řeknou. Rodiče, dětí, kteří kradou, fetujou, dělají průšvihy a rodiče jim už dali tisíce šancí. Ty nám dáváš krásný jednostranný pohled. Já ti říkám, že svět není černobílý..
Klidně se můžeš utápět až do konce života v sebelítosti nebo taky můžeš zkusit si to s rodiči vyříkat a vztahy obnovit.
Spousta lidí jsou špatní rodiče ale skvělí prarodiče, na to taky mysli..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.19 09:50
@Ann-Sylvie Tohle všechno co jsem psala mi řekla když jsem byla malá holčička. Když jsem byla malá. Ne, nikdy jsem nepila alkohol, nikdy jsem nekouřila, nefetovala.. ano je to jednostranny pohled.
- Citovat
- Upravit
17.10.19 09:51
@Anonymní píše:
@neila Nechci je pomlouvat a ani se pasovat do role chudinky. To opravdu ne. Ale já nevím, co jsem já udělala špatně. Do školy jsem chodila poctivě, nebyla jsem záškolák. Perfektní žačka jsem nebyla, měla jsem problémy s učením, zejména s matikou a fyzikou, jinak jsem byla průměrná žačka. Hodně mě kontrolovali.
Musíš si to v sobě vyřešit, protože zanedlouho budeš mít své dítě, svou rodinu. Určitě by nebylo dobré, abys v sobě živila staré křivdy. Co na to říká ta psycholožka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 09:54
@Anonymní píše:
@Ann-Sylvie Tohle všechno co jsem psala mi řekla když jsem byla malá holčička. Když jsem byla malá. Ne, nikdy jsem nepila alkohol, nikdy jsem nekouřila, nefetovala.. ano je to jednostranny pohled.
No, mozna to tvoje tehoptenstvi je pro vase vytahy spasa a prijdes se jim za 4 roky omluvit. On totiz takovy vzdorujici dvouletak, nelogicky triletak, drzy ctyrletak… udela s clovekem divy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.10.19 09:54
@neila Měla jsem více poruch osobnosti. Psycholožka mi výrazně pomohla. Moje problémy a všechny Ty poruchy způsobilo dětství, to, co jsem prožila v dětství a výchova. Psycholožka mi radí - odpustit rodičům. Říká, že v sobě živím křivdy a neumím jim odpustit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.10.19 09:56
@Anonymní píše:
Hezký den holky,
nevím jak začít…
Začnu tím, že jsem dospělá 30-ti letá žena, mám přítele (téměř 3 roky) se kterým spolu bydlíme. Rodičovský dům jsem opustila ve 23 letech. S matkou jsem nikdy neměla hezký vztah, není to máma, jakou bych si přála. Otec rovněž. Tak moc mi ublížili. Ale kdybych to všechno rozepisovala, musela bych založit další diskusi.
Ale abych se dostala k problému… Zjistila jsem, že jsem těhotnáS přítelem se moc těšíme, je štěstím bez sebe. Oznámila jsem to rodičům. Byl to pro ně šok, protože nevěděli, že jsme zase s přítelem spolu (byli jsme jistý čas od sebe). Nevěřím jim a proto se matce s ničím nesvěřuji, nemám k ní důvěru. Jsem ráda, že nežiji doma s nima a vím, že to bude znít hrozne, ale nechybí mi. Nepotřebuji ji. Proto o mě nic neví, nic jí neříkám. I když mi telefonuje, telefon ani nezvednu a když už musím, potím se a třese se mi hlas. I přítel říká, že když volá mamka tak jsem nervózní a agresivní.
Její reakce byla přesně taková, jakou jsem čekala. Prý jsem kráva, dítě je zátěž a co teď budu dělat. Tedy místo toho, aby mi poblahopřála mi řekla že jsem… (vulgarismy). Táta to samý. Nesnáším je ještě víc než dosaď. Nikdy nebyli oporou, motivací… byli tak chladní, neschopní projevit lásku. Cítím se špatně kvůli tomu, že je vlastně ve skrytu nenávidím. Zároveň ale taky miluji, jsou to přeci jenom rodiče.
Nejhorší je, že se neumím před nimi obhájit, neumím oponovat, neumím být „silná“ a prosadit jsi své. Jsem už dospělá a je to můj život a jestli se rozhodnu mít víc dětí, je to přeci jenom moje rozhodnutí, ne?
Jak byste se zachovali Vy? Mám přestat komunikovat? Mám je odstřihnout ze života? Nebo se pokusit se sblížit (i když tohle nechci, už jim nevěřím).
Naprosto tě chápu 
Byla jsem v hodně podobné situaci, ale ne tak strašné jako ty. Prostě si necítila lásku a necítíš ji od nich ani teď a už to nechceš zažívat pořád dokola. To dokáže bolet celý život, úplně to zničí sebevědomí a vnímání sama sebe. V téhle situaci bych se nesnažila urovnávat vztah s rodiči, ale spíš se věnovat sama sobě a psychickému pohodlí. Jestli tě pořád ničí chování tvých rodičů, zkus dál chodit k psycholožce, díky těhotenství a mateřských hormonům můžeš být ještě citlivější a může to bolet ještě víc 
Četla jsi knížku „Budu vůbec někdy dost dobrá?“ od Karyl McBride? Je to dobrý čtení, pochopila jsem, že nejdřív musím získat odstup, odpoutat se citově, aby mě nezraňovali a pak najít způsob, jak odpustit, i kdybych s rodiči nemluvila, tak alespoň pro sebe a svůj klid v duši.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.19 09:58
@Cuddy píše:
No, mozna to tvoje tehoptenstvi je pro vase vytahy spasa a prijdes se jim za 4 roky omluvit. On totiz takovy vzdorujici dvouletak, nelogicky triletak, drzy ctyrletak… udela s clovekem divy.
On je velký rozdíl si na chvíli zanadávat a systematicky dítě psychicky a fyzicky týrat. Nevíš o čem mluvíš a nevíš, jak strašné šrámy na duši to zanechá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
