Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Cuddy Omluvit já jim? To oni jsou k ničemu rodiče..
Omluvit za to, ze jsi se nesnazila v dospelosti pres to prenest a odstrihla jsi je bez sebemensi snahy o vzajemne pochopeni. Na muj vkus se v tom dost vyzivas, jak oni jsou spatni a co ti rekli ci nedelali v predskolnim veku.
@baimoli píše:
On je velký rozdíl si na chvíli zanadávat a systematicky dítě psychicky a fyzicky týrat. Nevíš o čem mluvíš a nevíš, jak strašné šrámy na duši to zanechá.
Zakaldatelka o zadnem fyzickem tyrani nemluvi.
@Cuddy píše:
No, mozna to tvoje tehoptenstvi je pro vase vytahy spasa a prijdes se jim za 4 roky omluvit. On totiz takovy vzdorujici dvouletak, nelogicky triletak, drzy ctyrletak… udela s clovekem divy.
já mám teda všechny tři děti tryskomyši, co mají svou hlavu a dovedou mě dostat do vývrtky, ale NIKDY v životě jsem jim neřekla, že jsem je měla utopit jako kotě, nebo něco podobného
To mi přijde fakt hodně přes čáru a pokud to dítěti někdo tluče do hlavy, když už má nějaký rozum, pak to nelze vymazat a zapomenout jen tak, protože jsou to rodiče
A nemyslím si, že by zakladatelčino budoucí mateřství mělo přinést jiný pohled na jejich chování. Leda tak si uvědomí, o co vše přišla, když se sama bude ke svému dítěti chovat normálně - tedy naprosto opačně, než její rodiče k ní…
Tak je odstrihni. Kdyz te to pak prestane bolet.
a jeste se tim pak uzirej do konce zivota. Preci jen mas jen jeden, tak proc ho nestravit treba takhle.
Pokud je chceš odstřihnout, tak by ses k tomu měla postavit čelem a říct jim důvod. A ne se chovat jako srab a jenom přestat brát telefony.
@neila píše:
já mám teda všechny tři děti tryskomyši, co mají svou hlavu a dovedou mě dostat do vývrtky, ale NIKDY v životě jsem jim neřekla, že jsem je měla utopit jako kotě, nebo něco podobnéhoTo mi přijde fakt hodně přes čáru a pokud to dítěti někdo tluče do hlavy, když už má nějaký rozum, pak to nelze vymazat a zapomenout jen tak, protože jsou to rodiče
A nemyslím si, že by zakladatelčino budoucí mateřství mělo přinést jiný pohled na jejich chování. Leda tak si uvědomí, o co vše přišla, když se sama bude ke svému dítěti chovat normálně - tedy naprosto opačně, než její rodiče k ní…
A to ji pomuze. Muze se v tom placat dalsi roky. V minulosti, kterou nezmeni. ![]()
S některými lidmi si „to vyříkat“ nejde. Moje máma je bohužel taková. Neříkala mi tak hnusné věci jako tobě, ale taky nedokázala být dobrou mámou. Taky jsem si z dětství odnesla řadu traumat. Snažila jsem se jí pořád dávat šance, snažila jsem se to s ní vyříkat, snažil se jí to vysvětlit můj muž. Nic nepomáhá. Ona je přesvědčená o své pravdě, já jsem ta špatná, nevděčná, neschopná, …
Přestala jsem se jí ozývat. Ona sama se skoro neozývá. Nevidíme se klidně dlouhé měsíce. Nic už jí o sobě neříkám, protože bych si (i na pozitivní zprávu) vyslechla nadávky, výčitky atd. Nebudu lhát - chybí mi maminka, taková ta žena, které se můžete stulit do náručí a vybrečet se, když potřebujete. Tou ale ona nikdy nebyla. A nikdy jí nebude. Musím se s tím naučit žít, musím se naučit odpouštět, nehýčkat si křivdy atd.
A vnoučata? S jedním měla hezký vztah, ale jak dítě povyrostlo, začalo si uvědomovat vše kolem. Má druhou babičku a moje máma v jeho životě nijak nechybí. Druhé vnouče ji nikdy nemělo rádo, protože ona neměla ráda je a dávala to dost jasně najevo. Jít s babičkou bralo jako trest, brečelo, prosilo, že nechce. Takže druhé vnouče vůbec neřeší, že se s mou mámou nevídá.
Zakladatelko, nevím, jaká je tvoje máma, ale někdy je opravdu lepší rodiče odstřihnout. Pro tvůj vlastní klid, pro klid tvých budoucích dětí.
prosím anonym - osobní informace
@lucenka Vždyť já s ní občas mluvím. Ale vyčerpá mě to po zbytek dne.
@neila ano, reci o utopeni jsou moc, o tom zadna. Kez by jsi mela pravdu a zakladatelka umela v krizovych situacich k detem pristupovat jinak a mohla tak poznat, o co vse prisla.
@Anonymní píše:
S některými lidmi si „to vyříkat“ nejde. Moje máma je bohužel taková. Neříkala mi tak hnusné věci jako tobě, ale taky nedokázala být dobrou mámou. Taky jsem si z dětství odnesla řadu traumat. Snažila jsem se jí pořád dávat šance, snažila jsem se to s ní vyříkat, snažil se jí to vysvětlit můj muž. Nic nepomáhá. Ona je přesvědčená o své pravdě, já jsem ta špatná, nevděčná, neschopná, …
Přestala jsem se jí ozývat. Ona sama se skoro neozývá. Nevidíme se klidně dlouhé měsíce. Nic už jí o sobě neříkám, protože bych si (i na pozitivní zprávu) vyslechla nadávky, výčitky atd. Nebudu lhát - chybí mi maminka, taková ta žena, které se můžete stulit do náručí a vybrečet se, když potřebujete. Tou ale ona nikdy nebyla. A nikdy jí nebude. Musím se s tím naučit žít, musím se naučit odpouštět, nehýčkat si křivdy atd.
A vnoučata? S jedním měla hezký vztah, ale jak dítě povyrostlo, začalo si uvědomovat vše kolem. Má druhou babičku a moje máma v jeho životě nijak nechybí. Druhé vnouče ji nikdy nemělo rádo, protože ona neměla ráda je a dávala to dost jasně najevo. Jít s babičkou bralo jako trest, brečelo, prosilo, že nechce. Takže druhé vnouče vůbec neřeší, že se s mou mámou nevídá.
Zakladatelko, nevím, jaká je tvoje máma, ale někdy je opravdu lepší rodiče odstřihnout. Pro tvůj vlastní klid, pro klid tvých budoucích dětí.
prosím anonym - osobní informace
Ano, naprosto Tě chápu. Ale to nepochopí lidi, kteří tím neprošli. Zanechá to bolístky na duši, u mě to způsobilo řadu psychických poruch. S matkou se mluvit normálně nedá, ona neumí mluvit klidně, hned začne zvedat hlas, křičet.. tak jak říkáš, jenom ona má pravdu, to ty jsi ta špatná, neschopná.. Nepřizná si, že ona nese taky vinu. Bála bych se pustit k ní mé díte, bála bych se, že mu něco ošklivého řekne, co ho/jí bude bolet a zanechá to škody.
@Ann-Sylvie píše:
To samozřejmě nemůžeš říct, ale kdo někdy neřekl dítěti něco, na co není pyšný, ať hodí kamenem… Taky nám neříkáš co jsi jim prováděla ty. Nemohli být z tvého chování zoufalí? A ano, dokážu si představit, že zoufalí lidé něco takového řeknou. Rodiče, dětí, kteří kradou, fetujou, dělají průšvihy a rodiče jim už dali tisíce šancí. Ty nám dáváš krásný jednostranný pohled. Já ti říkám, že svět není černobílý..Klidně se můžeš utápět až do konce života v sebelítosti nebo taky můžeš zkusit si to s rodiči vyříkat a vztahy obnovit.
Spousta lidí jsou špatní rodiče ale skvělí prarodiče, na to taky mysli..
Nedokážeš si ani představit, jak se někteří rodiče dokážou chovat ke svým dětem. Buď ráda, že o tom nic nevíš a nezažila jsi to. Jsi naivní, když si myslíš, že si to vůbec LZE s některými rodiči vyříkat.
Jako bych to temer psala ja..
Jenomze uz mam 2 deti a i ty se kvuli ni natrapily uz tolik, ze jsem ji pred par mesici uplne odstrihla. Snazila jsem se si to s ni vyrikat, vysvetlit ji to, co mi vadi a co bych rada zmenila a dala jsem ji nekolik sanci. Ovsem ona mi vzdy vse odkyvala a pak najela na to same, jako by nic.Uz me to natolik vycerpalo, ze jsem nemela silu dal tento „vztah“ udrzovat.
Ona o mne take temer nic nevedela a to, s cim jsem se ji sverila, obratem otocila proti mne. Pomlouvala me pred zbytkem rodiny, vypravi vsude, jake jsme meli super detstvi a jak nas perfektne vychovala ( no jo, byli jsme denne biti, ponizovani, psychicky tyrani, na nic nebyli penize, takze jsme byli jak socky, ale na cigara a chlast meli vzdycky…).Ted po odstrizeni o mne vypravi pdy, ze jsem se bohuzel nepovedla a jsem psychicky narusena a cela do rodiny sveho biologickeho otce, ktereho jsem videla naposledy v 6 letech.
Jinak si myslim, ze to je velka zasluha otcima, ten me vzdy nenavidel a kdyby mohl, tak by me umlatil k smrti. Snazil se ji ode mne odstrihnout. V detstvi a puberte mi sproste nadaval, bil, rikal mi, ze jsem matce znicila uz druhe manzelstvi, nesmela jsem se ozvat, protoze on byl Buh a az by chtel znat muj nazor, tak by mi ho rekl…atd atd.
Ted konecne citim, ze se mi ulevilo, kdyz se s nimi nastykam.Jen mi chybi v zivote ta MAMA, ktera by tu pro mne byla.Ale tou moje matka nebyla nikdy ![]()
Anonym prosim ponechat.
@baimoli Víš, kdo to nezažil, nepochopí. Mám taky bratra, o rok mladšího. Je z něho troska. Je zavřený mezi čtyřmi stěnami, nikdy neměl holku, sex, nemá žádné přátelé, nikam nechodí..má sociální fobii, úzkostnou poruchu a další.. nechodí do práce protože se bojí odmítnutí. Mám o něj strach a chci mu pomoct, ale on pomoc odmítá ![]()
@Anonymní píše:
@baimoli Víš, kdo to nezažil, nepochopí. Mám taky bratra, o rok mladšího. Je z něho troska. Je zavřený mezi čtyřmi stěnami, nikdy neměl holku, sex, nemá žádné přátelé, nikam nechodí..má sociální fobii, úzkostnou poruchu a další.. nechodí do práce protože se bojí odmítnutí. Mám o něj strach a chci mu pomoct, ale on pomoc odmítá
To mi je hrozně líto
Máš pravdu, že kdo to nezažil, nepochopí. Že se nejedná v rodině o nějaký malý problém s komunikací a s vaší následnou „uražeností“, ale to že vás systematicky ničí lidi, kteří by vás měli chránit. Že vás psychicky týrají, systematicky ponižují, protože oni sami mají problémy a nejsou schopní lásky. Chlapi se z toho dostávají ještě hůř, protože se stydí vyhledat pomoc.