Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Cuddy píše:
@neila ano, reci o utopeni jsou moc, o tom zadna. Kez by jsi mela pravdu a zakladatelka umela v krizovych situacich k detem pristupovat jinak a mohla tak poznat, o co vse prisla.
tak ona si patologické chování svých rodičů uvědomuje a chce být naprosto jiná máma, než je ta její, to je první pozitivní vlaštovka. A zřejmě i její partner bude z jiného soudku než táta, takže by mohli vytvořit pro své dítě hezké zázemí. Nicméně, pokud si to sama v sobě nevyřeší, tak jí to pořád bude někde v duši sžírat a bude se tak okrádat o plnohodnotnou radost z vlastní rodiny…
Moje matka nedokáže mluvit klidně. Pořád řve. Když jsem odešla z domu ve 23 letech, jela jsem do ciziny. Když už jsem se tam zabydlela a ona mi volala, normálně by člověk čekal, že se zeptá jak se mám, jak se mi líbí, jak se daří… ne, ona se ptala na peníze, kolik vydělávám, to jak se mám je vedlejší, hlavní byly a jsou pro ní peníze. Po čase jsem změnila práci, když jsem jí to řekla tak začala řvát, proč měním práci, že jsem neschopná… Po dvou letech jsem se z Německa odstěhovala do Anglie, to bylo to samé, hned začala řvát, proč tam jedu a proč… prý jsem určitě něco vyvedla a podobně. Chci tím říct, že ona se mnou neumí klidně mluvit. Neustále kontroly kolik mám peněz. Chtěla, abych ji poslala moji pracovní smlouvu aby se přesvědčila, že pracuji. Prostě nonsens.
@neila píše:
nechápu, co tím chceš říct… já nepsala, že tohle jí pomůže, ale že nevidím důvod k nějakým omluvám z její strany. Řeší věci s psycholožkou. Osobně si myslím, že stejně jednou dojde ke konfrontaci s rodiči, kdy bouchnou saze a ona jim vše vykřičí. Třeba právě to bude ten mezník, který potřebuje, aby ty věci v sobě vyřešila.
Tak vykrici, ulevi se ji a tim to hasne. Tihle lide nemaji sebereflexi. K omluve nedojde. Bude zase za spatnou. A zase v tom bude. Bude ji stvat, ze se ani neomluvi a nepriznaji ani stipec chyby. Hele, zkousela jsem toho dost. A nepomohlo nic. Jen to prijmout a jit dal.
Tedy chci se zeptat: Jak mluvit s mámou, která jenom řve a je podezíravá?
@lolink píše:
Rekla jsem ji, ze pokud se mnou chce neco resit, nemam s tim problem, ale ne pred detmi. To respektuje. Vyrikani a tak vubec, nic neni jeji chyba. Byly to okolnosti, vychova jejich rodicu a spatne prevzaty vzorec, tlaky okoli…ja mam jedno stesti a to, ze jsem se odstehovala daleko, kvuli ni, ale dobra volba. Mama v posledni dobe polevila, ja prijmula ze je takova a nejak to funguje.
Já jsem se taky odstěhovala daleko a chápu, že i ona to měla v životě složitý. Ale moji rodiče se celou dobu šíleně hádali, ona mě a ségru do těch hádek zatahovala a chtěla, abychom je rozsoudili (byly jsme malé holky), pak mi dost detailně vyprávěla (a ráda by dál) jak ji otec hrozně ubližoval (podváděl ji) - bylo mi asi 9, když mi tohle nakládala. Takže půlku dětství jsem ještě strávila tím, že mi zhnusila otce. Ale nejhorší je, že v jejich domácnosti není nikdy pohoda a klid, pořád na sebe řvou a teď v důchodu se můj otec zřejmě rozhodl, že se upije k smrti. Klepu se z toho, jen když to píšu. Celé roky chce, abychom otci domluvily, aby přestal pít
On nechce přestat, my ho nedonutíme, snažily jsme se celou roky a nakonec jí řekly, ať se rozvedou. Ale to neudělá a radši na něj celej den ječí. Jsem z našich vztahů unavená.
@lolink vždyť já jsem to nějak tak myslela. Vykřičet ne pro to, že by čekala, že se omluví. Ale proto, aby to konečně ze sebe dostala, aby jim řekla, co si o nich myslí a proč. Jestli by to znamenalo, že za sebou definitivně zavře dveře, nebo nastane úplně nová etapa ve vzájemných vztazích, to by se vidělo ![]()
@Anonymní píše:
Tedy chci se zeptat: Jak mluvit s mámou, která jenom řve a je podezíravá?
To by mě taky zajímalo
Když ji konfrontuji s něčím pro ni nepříjemným, tak začne řvát nebo hystericky plakat, normální rozhovor je naprosto nemožný.
@baimoli Přesně. Nemluvě o tom, že má furt nějaké výhrady vůči mě. Mám pocit, že jí na mě vadí všechno. Vadí ji šaty které si oblékám,, vadí jí moje boty - jsem vysoká 176 cm a nemám právo nosit podpatky podle ní, jsem štíhlá ale ne vyhublá, mám trochu širší boky a její reakce „Po kom máš tu postavu, po mě určitě ne“… vadí jí když si dám sponku do vlasů, vadí ji moje obočí, líčení.. teď byli v módě potrhané džíny tak jsem je taky měla na sobě - byli potrhané jenom na kolenou a opravdu jenom trošku - její reakce „Okamžitě se převlékni“.. prostě pro ni nebudu nikdy dost dobrá.
@baimoli píše:
Nedokážeš si ani představit, jak se někteří rodiče dokážou chovat ke svým dětem. Buď ráda, že o tom nic nevíš a nezažila jsi to. Jsi naivní, když si myslíš, že si to vůbec LZE s některými rodiči vyříkat.
Ale ale, copak ty o mě něco nevíš?
Jsi trochu ujela, ne? Neznáš mě ani trochu, tak jak se opovažuješ soudit, co vím a nevím, co jsem zažila a nezažila?
@baimoli mama resi neco cely zivot. Tex zrovna pritele c. X.
a ja rikam vety typu „To tak je.“ „Je uz takova. "" to je mi lito“… Ji to uz nebavi a uz mi moc nevypravi. Kdyz jsem chtela neco resit, zacla rvat, brecet a zvracet, ze ji jako nervuju. Minule rekla, ze skoci z okna, ze uz je ze me na nervy. Tak to jsem se zacala smat, ze ji z druhyho patra preji hodne stesti. Hele na tohle funguje pouze ignor a klid. Ona te chce vystresovat, uklidnuje ji to. Moji mamu nervuje hlavne muj klid a flegmatismus. Ale tam jsem musela dojit, bych se z toho jejiho vecnyho omilani zblaznila.
@Anonymní píše:
Jak ale může být dobrá babička když moje dítě už teď vnímá jako neštěstí? Pro ní je moje dítě „problém“ a ne důvod k radosti.. A tohle mě na ní štve a proto ji nenávidím a nedovedu odpustit.
Tak zatím jsi těhotná, to okolí kromě těhotné téměř neprožívá..Teď nemůžeš tušit, jaké to bude, až bude dítě na světě…
Zakladatelko, kdyz se s rodici neda mluvit, zkus jim to vsechno napsat - jak ti ublizili, jak silene se k tobe chovaji a proc uz se s nimi nechces stykat. treba ti to pomuze. ja na tvem miste bych je odstrihla, odpoustet neumim, ale casem se da zapomenout - aspon trochu. ke svemu diteti bych je nepustila.
@Anonymní píše:
@baimoli Přesně. Nemluvě o tom, že má furt nějaké výhrady vůči mě. Mám pocit, že jí na mě vadí všechno. Vadí ji šaty které si oblékám,, vadí jí moje boty - jsem vysoká 176 cm a nemám právo nosit podpatky podle ní, jsem štíhlá ale ne vyhublá, mám trochu širší boky a její reakce „Po kom máš tu postavu, po mě určitě ne“… vadí jí když si dám sponku do vlasů, vadí ji moje obočí, líčení.. teď byli v módě potrhané džíny tak jsem je taky měla na sobě - byli potrhané jenom na kolenou a opravdu jenom trošku - její reakce „Okamžitě se převlékni“.. prostě pro ni nebudu nikdy dost dobrá.
Ty bláho, celá moje matka
Taky jsem celá špatně. Proč si vytrháváš obočí, proč se maluješ, proč nenosíš kostýmky, co to máš za boty? Jak se mi mohlo narodit takovýhle dítě, nejsi vůbec jako já. Jsi nepraktická, jsi pomalá. Natrhala si špatně švestky, nezalila sis čaj vodou v minutě, kdy se vypla varná konvice. Jsi jako tvůj otec (kterého taky ponižuje, ráda si s ním povídám, je intelektuálně úplně jinde než moje matka, já nevím, jestli nám závidí VŠ a že mluvíme několika cizími jazyky a radíme se s překlady apod) Je nas. aná, že se s ní nechci bavit o domácnosti, vaření a uklízení, protože je to pro ně povinnost a neskonalá nuda. Nemám ráda, že všechny pomlouvá..Navenek se mnou a sestrou chlubí, ale doma se k nám chová jak ke kusu hadru ![]()
@baimoli Tak to máš fajn, že aspoň zvenčí se vámi chlubí, moji rodiče, když jsme byli na návštěvě nebo byla návštěva u nás, řešili mě a bratra před nimi. Pomlouvali nás před nimi a bylo jim jedno, že tam sedíme taky. Nebo si začali dělat legraci, když jsem řekla že chci studovat VŠ, začali se smát a otec řekl, že já mám takovou šanci na vysokou jako on na houslistu. Před širokou rodinou nás takhle shazovali.. Supr ne?
@lolink píše:
@baimoli mama resi neco cely zivot. Tex zrovna pritele c. X.a ja rikam vety typu „To tak je.“ „Je uz takova. "" to je mi lito“… Ji to uz nebavi a uz mi moc nevypravi. Kdyz jsem chtela neco resit, zacla rvat, brecet a zvracet, ze ji jako nervuju. Minule rekla, ze skoci z okna, ze uz je ze me na nervy. Tak to jsem se zacala smat, ze ji z druhyho patra preji hodne stesti. Hele na tohle funguje pouze ignor a klid. Ona te chce vystresovat, uklidnuje ji to. Moji mamu nervuje hlavne muj klid a flegmatismus. Ale tam jsem musela dojit, bych se z toho jejiho vecnyho omilani zblaznila.
To je dost přesný. Já jsem sice došla k tomu, že odmítám být jednostrannou vrbou a řešit její nešťastný život, vždycky je to o ní. Když jsem jí chtěla něco říct, tak nad tím jen mávla rukou a pak ze sebe na mě vysype veškerou negativitu. Já nejsem její terapeut, jak začne kňučet do telefonu, rychle se loučím. Ale v jejím přítomnosti se necítím dobře, kontroluje každý můj pohyb, cítím se jak vězeň před popravou. Vždycky dojde k nějakýmu incidentu, kdy je na mě hnusná, já si to nenechám líbit a je z toho mega scéna.