Tohle už asi nevydržím

Anonymní
15.10.19 16:00

Tohle už asi nevydržím

Ahoj, předem se omlouvám, že moje vypisování bude nejspíš dlouhé a nudné, ale třeba jste někdo podobnou situaci zažil a máte nějakou radu. Začátkem bych chtěla říct, že si nemyslím, že bych byla mamánek, naopak, mám dost ráda chvíle, kdy jsem sama daleko od domova.

Můj problém vypadá následovně. Je mi 30, partnerovi taktéž. Bydlíme spolu v domečku i s moji mamkou. Táta zemřel, když mi bylo 6. Maminka si od té doby nikoho nenašla, protože dle jejich slov byl táta dokonalý a už jiného takového nenašla. Bude jí už 70 let, má nějaké zdravotní problémy a tak je ráda, že nemusí bydlet někde sama. A ani bych neměla to srdce ji někde nechat samotnou, i když poslední dobou mám chuť se odstěhovat s přítelem pryč. Teda jenom já, přítel je celkem flegmoš, tak se tu cítí fajn. A také vím, že kdybych to udělala, tak mamce pukne srdce a poštve proti mě rodinu.

Bydlíme na domku 6 let. Chápu, že na baráku je pořád plno práce a baví mě to, ale když příjdu každý den unavená z práce domů a musím hned ve dveřích od mamky poslouchat, proč jsme ještě neudělali tohle a támhleto a kdy uděláme kdesi cosi a co je třeba ještě všechno udělat, tak už mám pomalu stresy chodit z práce domů, protože bych ráda jednou došla domů a měla klid a udělala si věci podle sebe, jak chci a kdy chci. Když jdu prát prádlo, tak mamka nasupená, že mám jít dělat něco jiného, když chci jít vařit, tak mi jak malému děcku nakáže ať to nedělám a dělám něco jiného a když ji úplně v klidu naznačím, že jsem dospělá a že to budu dělat, jak uznám za vhodné, tak jsem hned ta nejhorší a blbá já. Když vařím, tak mi do toho blekotá, jak to mám dělat a proč vařím zrovna tohle a ne támhleto. Jsem celkem klidný člověk, takže se s ní nehádám, ale uvnitř mé duše lítají talíře po kuchyni.

Jednou za čas chceme s přítelem vyrazit někam pryč. Rádi cestujeme, ale z důvodu omezeného času chceme alespoň jednou za tři měsíce na víkend někam na vandr do lesa. Už mám i stresy říkat, že někam vyrážíme, protože pak hned nadává, že myslíme jenom na zábavu a nic tady neuděláme…Přitom každý den, když se vracím z práce, tak nemám chvíli pro sebe a hned začnu něco dělat na zahradě. Máme snad přeci právo občas někam vyrazit a neznamená to hned, že jsme líní a myslíme jenom na zábavu, když chodíme do práce a přítel na 12ky i noční? Nebo jsem přecitlivělá a líná?

Od července jsme nikde pořádně nebyli. Pracujeme na cestičkách kolem domku atp. a ted si mamka vymyslela nějakou další práci a že ať přítele připravím na to, že se bude vyklízet domek na nářadí a ať zapomeneme na nějaké výlety…( od července jsme nikde nebyli, a tuším, že od nového roku jsme byli někde tak 3×,).Myslím, že zlvádnu ledasco, ale jít občas někam na delší procházku je jeden z mých největších zálib, bez kterých nemůžu být. Začínám mít pocit, že jsem sice silná, že to dám, ale na druhou stranu mám pocit, že z toho budu za chvíli na chocholouška.

Šla jsem na procházku se psem a když se z procházky stala taková hodinka, mamka nasupeně volá kde jsem a že jí s ničím nepomůžu a že přítel je líný, že nic neudělá, přítom, když může, tak se pustí do práce. Dělá 12ky noční a denní a je z té práce dost vyřízený. Naštěstí mamka tyhle výtky nevysílá jemu, ale jenom mně, takže přítel o tom neví. Mamka mi do práce, že přítel po noční ještě pořád spí ( po 6 hodinách). A přitom můj přítel má maminku moc rád a udělal by pro ni první poslední.

Mamka každý den volá tetě a stěžuje si na nás, že bychom furt někde jezdili, přitom jsme nějakou dobu nikde pořádně nebyli, že přítel pořádně nic neudělá, přitom dělá jak může, když může. Občas pronese poznámku, že jestli ji nepomůžem, tak budem sousedům pro ostudu, že když ji necháme samotnou, tak proti nám bude celá rodina.

Ale já už nemůžu, mně se vůbec nechce domů, zase poslouchat tohle tamto hned, nikam nechoď. Už nemáme vůbec žádné soukromí a když se to snažím mamce vysvětlit, tak pak dělá hysterické scény a já se fakt bojím, že když se odstěhujeme, tak to nezvládne, že jí trefí šlak nebo něco a ještě ty její zdravotní problémy. Mně by jenom stačilo mít občas soukromí a moci někam vyrazit a aby se to obešlo bez máminých hysterických scén. Já už fakt nemůžu… Co s tím? :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

15.10.19 16:06

Jaké úkoly vám máma pořád dává, to je na tom ten barák tak špatně, že potřebuje každodenní péči???

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15.10.19 16:09

Já ti povím kde je problém. Vy pracujete a tak máma sedí celý den sama doma a nudí se. No jenže nemá co dělat takže hned jak se vrátíte tak to jede a peskuje vás. Radim ti dej jí jasně najevo že to je tvůj domov a že jsi dospělá klidně se i pohadej. Tohle musí pochopit. Když ne pošli na ní manžela. Ale po tolika letech se jen těžko bude měnit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15.10.19 16:10

Tohle je typicky priklad rodice, ktery nema svuj zivot a jehoz naplni je „obetoval jsem se diteti“ a to je mi ted povinno byt vdecne. Bohuzel to lepsi nebude a rady na to neni. Chapu, ze mas za mamku pocit zodpovednosti a vdeku, ze te vychovala a obetave se o tebe starala, ale ver, ze takhle se zit neda. Maminka je pekny vyderac a manipulator. Pokud si ted proste neobhajis svuj prostor, bude to cim dal horsi a casem to odnese vas vztah s partnerem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
317
15.10.19 16:16

Zkus si s ní o tom promluvit když se zrovna nehádáte.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13773
15.10.19 16:19

No tak to já bych tedy měla to srdce ji tam nechat a jít. Evidentně je zdravá a čilá dost, tak ať si to dělá sama. Na tohle bych opravdu neměla. Vy máte snad jednu kuchyň, že ti kecá do vaření?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22767
15.10.19 16:24

Oddělit si striktně domácnosti a domluvit si pravidla, pokud by řekla že tam jste zadarmo tak domluvit smlouvu a nájem. Nebo se odstěhovat. To ten tvůj dlouho nevydrží

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
456
15.10.19 16:24

Ignorovat, ať si bába řve třeba do zdi. Necelých sedmdesát není až zas takovej věk, aby polovinu věcí okolo baráku nedovedla zvládnout sama. My v jejím věku budeme ještě pracovat. Sousedům je u zádě, co kdo dělá nebo ne a ti, kterým to jedno není, budou ti, kteří mají taky pendrek na práci. Považuju se za poměrně klidnýho člověka, se kterým se jde domluvit, ale kdyby na mě šel někdo stylem „zapomeň“, to by asi byl slušnej virval.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6052
15.10.19 16:25

Zkusila bych se ostře vymezit, že se takhle ke mně chovat nebude, a to i za cenu hádky, a kdyby to nezabralo, šla bych. V tomhle bych nemohla žít. Ano, mamka tam zůstane sama, a taky si za to může sama…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
259
15.10.19 16:26

Jak je napsáno výše, matka se nudí a je na vás fixovaná. Bojím se, že jsou jenom dvě cesty jak to vyřešit - vydržet to, nebo se odstěhovat ať to stojí co to stojí. Příteli to teď nemusí vadit, ale za půl roku, rok mu to může začít lézt na nervy a zničí vám to vztah.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3195
15.10.19 16:27

A tys jí nic neřekla? Jako nevim, pokud je normální, tak to pochopí, ale musíš jí to říct tak jak jsi to psala sem :nevim: a jak máte uzpůsobený barák, že ti kecá do vaření? My taky bydlíme s mámou muže, ale ta nevytahuje paty ze svyho a když náhodou kolem něčeho remca, tak ji muž sjede na tři doby a je klid :lol: aneb jak už tu psali, důchodkyně celej den doma a vymejsli ptákoviny, já běhám kolem tří dětí a chlap v práci… By si tvoje maminka mohla dovolit říct jednou podobnou narazku či připomínku, by viděla to tóčo :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10626
15.10.19 16:31

No s tvojí povahou to bude asi problém…když už bych nějakým nedopatřením bydlela se svojí matkou, tak bych jí upozornila na to, že jsem dospělá a hodlám si dělat, co chci…pokud by to nechtěla pochopit, tak se prostě odstěhuju a klidně jí tam nechám…bere tě pořád jako malé dítě a lepší to nebude…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
49
15.10.19 16:32

Tak to je docela mazec :roll: já bych taky klidně šla, nebudeš si přeci kazit svůj život jen proto, že ti vyhrožuje, že proti tobě bude celá rodina. Nemusíš se nikomu ospravedlňovat. Chápu že k ní cítíš morální povinnost, ale všechno má svoje hranice. Každá dospělá ženská chce mít svojí domácnost pod palcem sama, z tohohle já bych se zbláznila už po daleko kratší době. A to že ti ještě takhle valí do přítele i když on to neví, je taky děs a i kdyby líný byl, je to tvůj muž, ne její. Už jen to by pro mě byl důvod sbalit nás a zmizet.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15.10.19 16:40

Chápu Tě, je to máma, ale ty jsi také jenom člověk. Základem je slušná komunikace. S mamkou si sedni, uvařte si kafe a nastav jí hranice. Vymysli si slovo, které když zahlásíš jí jasně dá najevo, kdy už je to přes čáru a vlak přes to nejede. Ona tak pozná, že už s tebou nehne a kde je tvůj prostor. Dohodněte se na tom obě. Pokud se šprajcne, hledejte si jiný bydlení.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
352
15.10.19 16:53
@Anonymní píše:
Ahoj, předem se omlouvám, že moje vypisování bude nejspíš dlouhé a nudné, ale třeba jste někdo podobnou situaci zažil a máte nějakou radu. Začátkem bych chtěla říct, že si nemyslím, že bych byla mamánek, naopak, mám dost ráda chvíle, kdy jsem sama daleko od domova.

Můj problém vypadá následovně. Je mi 30, partnerovi taktéž. Bydlíme spolu v domečku i s moji mamkou. Táta zemřel, když mi bylo 6. Maminka si od té doby nikoho nenašla, protože dle jejich slov byl táta dokonalý a už jiného takového nenašla. Bude jí už 70 let, má nějaké zdravotní problémy a tak je ráda, že nemusí bydlet někde sama. A ani bych neměla to srdce ji někde nechat samotnou, i když poslední dobou mám chuť se odstěhovat s přítelem pryč. Teda jenom já, přítel je celkem flegmoš, tak se tu cítí fajn. A také vím, že kdybych to udělala, tak mamce pukne srdce a poštve proti mě rodinu.

Bydlíme na domku 6 let. Chápu, že na baráku je pořád plno práce a baví mě to, ale když příjdu každý den unavená z práce domů a musím hned ve dveřích od mamky poslouchat, proč jsme ještě neudělali tohle a támhleto a kdy uděláme kdesi cosi a co je třeba ještě všechno udělat, tak už mám pomalu stresy chodit z práce domů, protože bych ráda jednou došla domů a měla klid a udělala si věci podle sebe, jak chci a kdy chci. Když jdu prát prádlo, tak mamka nasupená, že mám jít dělat něco jiného, když chci jít vařit, tak mi jak malému děcku nakáže ať to nedělám a dělám něco jiného a když ji úplně v klidu naznačím, že jsem dospělá a že to budu dělat, jak uznám za vhodné, tak jsem hned ta nejhorší a blbá já. Když vařím, tak mi do toho blekotá, jak to mám dělat a proč vařím zrovna tohle a ne támhleto. Jsem celkem klidný člověk, takže se s ní nehádám, ale uvnitř mé duše lítají talíře po kuchyni.

Jednou za čas chceme s přítelem vyrazit někam pryč. Rádi cestujeme, ale z důvodu omezeného času chceme alespoň jednou za tři měsíce na víkend někam na vandr do lesa. Už mám i stresy říkat, že někam vyrážíme, protože pak hned nadává, že myslíme jenom na zábavu a nic tady neuděláme…Přitom každý den, když se vracím z práce, tak nemám chvíli pro sebe a hned začnu něco dělat na zahradě. Máme snad přeci právo občas někam vyrazit a neznamená to hned, že jsme líní a myslíme jenom na zábavu, když chodíme do práce a přítel na 12ky i noční? Nebo jsem přecitlivělá a líná?

Od července jsme nikde pořádně nebyli. Pracujeme na cestičkách kolem domku atp. a ted si mamka vymyslela nějakou další práci a že ať přítele připravím na to, že se bude vyklízet domek na nářadí a ať zapomeneme na nějaké výlety…( od července jsme nikde nebyli, a tuším, že od nového roku jsme byli někde tak 3×,).Myslím, že zlvádnu ledasco, ale jít občas někam na delší procházku je jeden z mých největších zálib, bez kterých nemůžu být. Začínám mít pocit, že jsem sice silná, že to dám, ale na druhou stranu mám pocit, že z toho budu za chvíli na chocholouška.

Šla jsem na procházku se psem a když se z procházky stala taková hodinka, mamka nasupeně volá kde jsem a že jí s ničím nepomůžu a že přítel je líný, že nic neudělá, přítom, když může, tak se pustí do práce. Dělá 12ky noční a denní a je z té práce dost vyřízený. Naštěstí mamka tyhle výtky nevysílá jemu, ale jenom mně, takže přítel o tom neví. Mamka mi do práce, že přítel po noční ještě pořád spí ( po 6 hodinách). A přitom můj přítel má maminku moc rád a udělal by pro ni první poslední.

Mamka každý den volá tetě a stěžuje si na nás, že bychom furt někde jezdili, přitom jsme nějakou dobu nikde pořádně nebyli, že přítel pořádně nic neudělá, přitom dělá jak může, když může. Občas pronese poznámku, že jestli ji nepomůžem, tak budem sousedům pro ostudu, že když ji necháme samotnou, tak proti nám bude celá rodina.

Ale já už nemůžu, mně se vůbec nechce domů, zase poslouchat tohle tamto hned, nikam nechoď. Už nemáme vůbec žádné soukromí a když se to snažím mamce vysvětlit, tak pak dělá hysterické scény a já se fakt bojím, že když se odstěhujeme, tak to nezvládne, že jí trefí šlak nebo něco a ještě ty její zdravotní problémy. Mně by jenom stačilo mít občas soukromí a moci někam vyrazit a aby se to obešlo bez máminých hysterických scén. Já už fakt nemůžu… Co s tím? :nevim:

buď si promluvte a bude muset respektovat vaše soukromí, což asi dlouho nevydrží..takže se odstěhovat a budete se navštěvovat, jinak těžko se změní v 70 letech, nedělá dobrotu dlouhodobě bydlet pohromadě

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama