Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj Concetto,
kdy jdeš na MD? 32tt už je dost, měla by sis odpočinout a mít klid. Vím, že si člověk nepomůže, ale permanentní krizí ničemu nepomůžeš. Nemůžeš nad tím přemýšlet jako by to byla jistota! Máš v bříšku svoje krásné a zdravé miminko a tečka. Riziko je malé, žádná procenta ani poměry neřeš a uklidni se. Tak pomůžeš holčičce i sobě nejvíc.
Přeju pokud možno klidný závěr těhu a krásnou zdravou holčičku ![]()
LuckaH
ahoj!
absolutně chápu tvoji nervozitu a neklid! ale buď opravdu v pohodě!!!!
mám skoro 8. měsíčního chlapečka! rozšíření ledvinových pánnviček jsme měli taky.. ještě před porodem! naměřili docela dost! a co myslíš???? v porodnici na UTZ přímo když měřili pánvičky malému nenašel pan doktor už nic!!!!!
já jsem na začátku těhu chtěla NT+ jenže se nestihl… protože pan doktor pořád nevěděl kam mě poslat! nakonec to dopadlo tak, že jsem měla špatné tripple testy.. ne o moc… ale riziko na downa.. mi vycházelo cca 1:104!!!!!! podstoupila jsem testy plodové vody s příšerným strachem, že přijdu o miminko! naštěstí vše dopadlo dobře… a malej je absolutně v pořádku!
takže rozšíření pánviček je opravdu velmi časté! mě to aspoň říkal můj gynekolog… a prostě se jen hlídá!
užij si zbytek těhotenství! je to krásná doba! mě se už po bříšku moc a moc stýská!!!! a uvidíš že tvoje maličká princezna bude opravdu vpořádku!!!
Coby matematik opět jen technickou - genetik ti řekl pouze to, že riziko je menší než 1%. Což 1:4000 splňuje. Neřekl, jak nižší, že je to třeba 0,98. Klidně to může být tak maličké riziko, jako ti řekli na začátku (tj. 0.025, nebo třeba 0.1, tj. 1:1000, což už je řádově srovnatelné s 1:4000).
Ale RIZIKO je vždy jen teorie. Pokud bychom předpokládali, že 1:4000 je přesný odhad (což samozřejmě není), tak 3999 dětí bude v pořádku a 1 bude mít zjišťovanou vadu. Pak už bude jedno, kdo měl jaké riziko, bude to jistota.
Nikdo ti (nikomu!) nemůže říct, že tam ta vada zcela jistě nebude, ale tvoje pravděpodobnost je velmi malá
.
Ahoj,
poradila bych Ti na zklidnění bachovky http://www.bachovky.cz/ A držím palce, ať je mimčo v pořádku.
Věřím že tvoje miminko bude v pořádku, už jen proto,že jak sama píšeš ledviny se upravují už samy od sebe, takže zřejmě nebude potřeba po porodu žádný zásah, uvidíš… A proč se tím vlatsně teď tak trízníš? Kostky jsou vrženy a opravdu žádná těhule nemá přece zaručeno že porodí absolutně zdravé dítě! Já ti jen můžu říct 1:4000 je sice riziko velmi malé…
concetto , Matýsek má též rozšířenou jednu pánvičku a DS určitě není ![]()
Jen musíme ještě v lednu na kontrolní ultrazvuk, nález je teď hraniční ![]()
(musím přiznat, že jsem exot, páč jsem odmítla triply, na amnio bych stejně nešla. Stačilo mi říct si, že miminko je moje, i když třeba není dokonalé. Ale chápu, že pro nepřipraveného člověka je to šok. Hlavně už nic nečti, představuj si krásné rozesmáté zdravé mimi, ať se má u tebe v bříšku dobře)
ahoj,
taky jsem meli u jachyma toto rozsireni. chapu obavy, take jsem je mela a cetla jsem na internetu, coz vzdy obavy jen prohloubi a clovek si dela zbytecne nervy. jachym je v poradku (mozna to z fotky neni dobre poznat
), vse je tak jak ma byt.
Neboj tvoje holcicka bude take urcite v poradku. hodne klidu a uzivej si posledni posledni tydny spanku
.
ivana
MIlá zakladatelko,
cítím,že máš v sobe desny strach.......
Ale jsem si jista-
JISTA!!!!
Mimochodem-čičinko-nejsi,ja TAKY ODMITLA AMNIOCENTEZU:-)
A zakladatelko-ma prostredni dcerka se narodila s velkym rozsirenim obou ledvinovych panvicek,z jedne se pak vyklubal REFLUX…A co-jsou horsi veci na svete.....:-)
A jeste:
CONCETTO,hodne maminek prochazi podobnymi stavy jako ty ,zvlaste po nevydarenem predchozim tehu a podobne…I ja jsem jednou z nich a vis,co mi na ‚me strachy‘ pomohlo nejvic?
Vzdy,kdyz na mne zase sedl ten szirajici pocit a dech se mi zacal hruzou zrychlovat,jsem si opakovala DVE VETY:
1.
VŠE V ŽIVOTĚ MÁ NĚJAKÝ SVŮJ SMYSL
a
2.
VŠECHNO SE DĚJE TAK,JAK JE NEJLEPŠÍ,ABY SE DĚLO …
HODNĚ ŠTĚSTÍ A KRÁSNÝCH CHVIL S BŘÍŠKEM!!!
v těhu jsem slyšela názor jedný lékařky, že nechápe tu dnešní generaci mamin - věčně loví nějaké informace na netu a zbytečně se stresují… ![]()
s ledvinkama dcerka taky něco měla, nějakou dilataci (což bude asi to rozšíření ne?), našli jí to až při těch vyšetření po porodu a prý je to naprosto běžná vada, která se během prvních pár měsíců života srovná - na další ko už to měla v pořádku
jinak teda nevím jestli taky náhodou nejsem exot, ale mě stejně nikdo ani žádný amnio a triply nenabízel…
Ahoj, tak ja se pridam k Lacence. Podivej, naprosto chapu tve pocity, respektuji tvuj plac, ALE ted si rekni, ze to uz staci! Musis se uklidnit i a predevsim kvuli miminku, ktere bude jiste vporadku. Dite moji kamaradky melo stejny problem, ale vse se urovnalo a je z neho krasny zdravy 4lety kluk. Prestan chodit do prace, odfrkni si, zarelaxuj si, dojdi si na masaz, na kosmetiku…apod. jinak budes potom hyn a budes si jen nadavat. A pozor - vidim, ze jsi stejny pripad jako ja - nesmime cist negativni a predevsim co se zdravi tyce clanky na internetu! Je mnoho vysvetleni, spousta nazoru na jednotlive problematiky…ja, ktera se temer niceho nebala, tak ted kdyz me boli bricho, tak odmitam jit k dr. na utz, protoze mam strach z rakoviny, na utz kontrole prsou jsem nervama malem zvracela, kdyz jsem vezla syna na pohotovost s bolenim bricha, tak jsem byla na omdleni ze strachu, ze mu najdou nador (dikyBohu mel prdiky) - proste se ze me stal posera a desne se za to stydim. Ted se pro zmenu snazime o druhe a ja samozrejme nacetla veskere problemy proc to zatim nejde, no a uz jsem dostala vynadano od manzela (chtel mi zablokovat internet) a dokonce i moje gynekolozka mi dala co proto, tak se snazim cist jen to pozitivni nebo se nadobro zblaznim a se mnou i cele me blizke okoli…No, tak jsem ti snad alespon trochu dokazala, ze ve strachu z neznameho nejsi jediny „posuk“, ted se ale opravdu pokus uklidnit. Preji tedy vse nejlepsi, hlavne pohodove dotehotneni a zdrave miminko!!!
Ahoj Concetto, uplne ti rozumim s tvym strachem. Ja taky vzdycky nekde neco vyctu na internetu a pak se z toho nervuju.
Riziko mas ale opravdu hodne nizke a ber to tak, ze u kazde maminky, ktere nebrali plodovou vodu, je riziko, ze miminko DS muze mit, ale je tak strasne nizke, ze je to velmi nepravdepodobne.
S temi ledvinami, je skvele, ze se to na dalsim utz zlepsilo, a ty miry ber s rezervou, jsou tam dost velke odchylky. Koukni na utz, treba mas i ten 3D a myslim, ze uz z profilu miminka muzes casto lehce poznat, ze nevypada jako mimco s DS. Hlavne se uklidni, mas pred sebou jeste 2 mesice a miminku tvoje nervy neprospivaji…
concetto, souhlasím s tím, že riziko postižení, které ti vypočetli, je hrozně malinké, užívej si v klidu miminka v bříšku.
nikdo nemáme 100% záruku, že bude miminko zdravé. přiznám se, že i já jsem se bála - kdo se nebojí?
k těm ledvinkám jsem chtěla napsat jen to, že rozšířené pánvičky jsou dost často spíše než o downově synd. signálem vezikouretrálního refluxu, což je poměrně častá anatomická vada močovodů (moč se vrací do ledvin), která se hrozně často spraví sama během ještě těhotenství v bříšku nebo během 1 roku, bez jakýchkoliv zásahů, někdy musí dr. pomoct, ale není to nic hrozného (sama jsem toho živým příkladem, a to před 26 lety!).
určitě se najde spousta maminek, kterým ty pánvičky zjistili taky, a které mají krásné zdravé děti, které už při porodu měly ledvinky normální!!! protože ony se vyvíjejí a tak se mění i ty poměry v močovodech a všechno se samo spraví!
takže miminko je zdravé a basta a ty se na něj už jen těš!! ![]()
Ahoj holky. Vsem vam moc dekuji za odpovedi, jsem za ne opravdu moc vdecna. Bohuzel kdyz jsem byla tehotna se synkem, ve stejnou dobu cekala prvni detatko take moje kamaradka. Neznaly jsme se nejak dlouho, ale ta holka mi moc sedla a mam ji opravdu rada. Planovaly jsem si, jak se budeme stykat po narozeni deti a jaci budou kamaradi. No a jednou mi volala, ze na ultrazvuku nasli neco s ledvinami (pak jsem si zpetne uvedomila, ze to byly prave ty rozsirene panvicky) a ze ji doporucili AMC. Po pravde receno ji myslim nasli jeste neco jineho, ale to zase jiny doktor nepotvrdil - uz si to presne nepamatuju, ale vim, ze se to zakladalo hlavne na tech ledvinach. Ja jsem si v prvnim tehotenstvi nic nepripoustela a vubec nic jsem o tom nevedela, ale prislo mi absurdni, aby nejaky maly problem s odtokem moci poukazoval na DS, tak jsem se ji (uprimne) snazila utesit, ze je to hloupost a ze chteji jen ryzovat za zbytecna vysetreni. Kamaradka nakonec na AMC nesla. Nejakou dobu po jejim terminu porodu jsem se ji snazila volat, ale vubec jsem se s ni nemohla spojit. Po nejake dobe jsem zacala tusit, ze asi fakt neco neni v poradku. Dovolala jsem se ji asi az po 4 mesicich a bohuzel se ji opravdu narodil chlapecek s DS. Byl to pro me sok, vubec bych to necekala. Pak jsme se nekolikrat videly, ale cim dal tim vic byl patrny rozdil ve vyvoji mezi nasimi detmi. Snazila jsem se s ni udrzet kontakt, ale nakonec jsem pochopila, ze uz se se mnou nechce stykat. Chapu to, asi jsem ji pripominala, jak jsme si to ruzove malovaly. Mam ji stale rada a moc me mrzi, ze jsem ztratila moznost pratelstvi s takovym clovekem - no a ted se neco podobneho stava me. I proto se tak bojim…
Ahoj holky. Je to poprve, co se vyzpovidavam na internetu, ale opravdu uz nevim, jak dal. Jsem v 32 tt. tehotenstvi a ve 20 tt., pri velkem ultrazvuku, pan doktor objevil u me holcicky lehke oboustranne rozsireni ledvinovych panvicek (4,7 a 7,4). Rekl mi, ze to nic neni, ze se to vetsinou samo upravi pred nebo tesne po narozeni a ze se to ma jen zkontrolovat pri dalsim ultrazvuku. Minuly tyden to pani doktorka na UZ premerila a rekla mi, ze jedna ledvina je uplne bez rozsireni a druha je pouze 3,3 mm, coz je fyziologicke (limit pro tento tyden je 7 mm). Takze snad to nezakriknu, kdyz reknu, ze se to opravdu upravilo jeste pred narozenim. ALE … samozrejme, ze hned po velkem ultrazvuku jsem zacala hledat na internetu informace o ledvinovych panvickach a k memu zdeseni jsem se docetla, ze to je soft marker downova syndromu. Ptala jsem se na to meho gynekologa, ktery se me snazil uklidnit. Vysledky NT ukazaly riziko DS 1:4000 a vzhledem k tomu, ze na UZ neobjevili jine odchylky, tento problem na ledvinach sice riziko zvysuje, ale ne nejak vyrazne. Telefonovala jsem take panu doktorovi, ktery delal ten ultrazvuk. Ten mi malem vynadal, co ctu internet, ze kdyby podle jeho nazoru bylo nejake zvysene riziko, tak by me na to upozornil a ze kdyz jsem nesla na odber plodove vody, tak jsem urcitou miru rizika prijala, tak co ted chci. Byla jsem dost v soku, takze jsem mu nestacila odpovedet, ze riziko, ktere jsem prijala, bylo 1:4000 a ne nejake vyssi rizko, ktere mi nikdo nedokaze vypocitat, protoze se to vlastne poradne nevi. Byla jsem take na konzultaci u genetika, ktery mi slovne nic moc nerekl a pak mi dopisem (to uz bylo na AMC pozde) sdelil, ze podle nej je riziko nizsi nez 1%. Moc nevim, co si mam pod tim predstavit, ale 1:100 a 1:4000 je dost velky rozdil na to, abych se uklidnila.
Ale proc to vsechno tak podrobne popisuji. Predevsim proto, abyste si udelaly obrazek o tom, jaky mam v hlave zmatek a jak vse spojene s touto problematikou je nejasne. Na internetu jsem procetla vsechny odborne clanky (i v anglictine) a kazdy rika neco jineho a kvalifikuje zavaznost tohoto markeru jinak.
Po rozhovoru se svym gynekologem jsem si prikazala se uklidnit a nemyslet na to. Nedarilo se to na 100%, ale jakz takz jsem to zvladala. Az do minuleho tydne. Najednou jako by to na me vsechno spadlo. Dostala jsem strasny strach. Kazdy vecer sedim doma, premeruji obrazky z ultrazvuku (jako by se na nich mohlo neco zmenit), ctu stale dokola ty stejne clanky na netu, a kolem jedne rano se nejak probrecim do spanku, abych se v sest rano vzbudila silene unavena a horsim psychickem stavu nez vecer. Hrozne se bojim porodu, ze uz nebudu mit nadeji. Nikdo (krome manzela) o tom nevi a kdyz se me ptaji, jak se ma holcicka, odpovidam, ze dobre, ale citim se uplne strasne. Nedokazu s tim miminkem nijak komunikovat, soustredit se na ni a strasne me to mrzi. Pri kupovani oblecku na holcicku se mi chtelo brecet, misto abych z toho mela radost. Vim, ze se chovam jako zhyckana husa. Ze jine maminky maji vetsi problemy a nehrouti se z toho. Strasne se stydim, ale vubec se nedokazu ovladat. Jsem na pokraji sil, spim strasne malo, jsem denne 9 hodin v praci + hodina cesta autem, po praci jeste zarizuji nakupy a veci kolem rekonstrukce bytu. To vsechno s myslenkou na to, jestli je ma holcicka v poradku. A kdyz se vecer konecne zastavim, jako by ten nahromadeny tlak explodoval. Zacnu se trast, brecet … Nemam se komu sverit. Manzel to vse od zacatku oznacil za blbost a odmita se se mnou bavit. Proste spolu nemluvime, spim ve vedlejsim pokoji, abych ho nerusila. Mrzi me to, protoze ja jsem obvykle velmi silna, prakticka, racionalni a spolehliva, hodne pracuju, dost vydelavam, staram se o domacnost a prvorozeneho syna (ktery je ted u babicky) a nikdy se mi nic takoveho nestalo. A pri prvnim takovem problemu jsem se dockala uplneho odmitnuti. Ale az tak me to s tim manzelem netrapi, alespon vim, co od nej muzu cekat. Jen si preji, aby byla holcicka v poradku a nedovedu si predstavit dalsich 8 tydnu v tomhle stavu.
Dekuji vsem, ktere jste to docetly. Nemam si s kym otevrene promluvit, snad mi diskuse trochu pomuze.